Jehova — ‚Ten, kdo opatřoval únik‘ v biblických dobách

„Bože, jednej přece rychle pro mne. Jsi má pomoc a Ten, kdo mi opatřuje únik.“ (ŽALM 70:5)

1, 2. (a) V jakých situacích se Boží ctitelé obracejí k Bohu o pomoc? (b) Jaká otázka vzniká a kde můžeme najít odpověď?

BĚHEM dovolené se rodiče jedné 23leté vdané ženy dozvídají, že jejich dcera záhadně zmizela. Existuje podezření, že došlo k vraždě. Okamžitě balí své věci, vracejí se domů a celou dobu snažně prosí Jehovu, aby jim pomohl. Dvacetiletý svědek se dozvídá, že trpí nemocí, která povede k tomu, že časem úplně ochrne. Okamžitě se obrací k Jehovovi v modlitbě. Žena, která se sama stará o 12letou dceru, se snaží najít zaměstnání, aby měla za co koupit jídlo. Úpěnlivě se modlí k Jehovovi. Je přirozené, že když se Boží ctitelé dostanou do těžkých zkoušek nebo zažívají utrpení, obracejí se k Bohu o pomoc. Prosili jste někdy v zoufalství Jehovu o pomoc i vy?

² Vzniká důležitá otázka: Skutečně můžeme očekávat, že Jehova naše prosby o pomoc vyslyší? Odpověď, která posiluje víru, nacházíme v 70. žalmu. Tento působivý žalm napsal věrný Jehovův ctitel David, který se během svého života ocitl v mnoha obtížných zkouškách a zažíval různé těžkosti. Inspirovaného žalmistu to podnítilo, aby o Jehovovi řekl: „Bože, . . . jsi má pomoc a Ten, kdo mi opatřuje únik.“ (Žalm 70:5) Rozbor 70. žalmu nám pomůže poznat, proč se v době těžkostí můžeme i my obracet k Jehovovi s plnou důvěrou, že bude ‚Tím, kdo nám opatří únik‘.

„Jsi . . . Ten, kdo mi opatřuje únik“

3. (a) Čeho se týkají naléhavé prosby o pomoc obsažené v 70. žalmu? (b) Jakou důvěru David vyjádřil v 70. žalmu?

³ Žalm 70 začíná a končí naléhavým voláním o Boží pomoc. (Přečti Žalm 70:1–5.) David Jehovu úpěnlivě prosí, aby si ‚pospíšil‘ a ‚jednal rychle‘, aby ho osvobodil. Ve verších dva až čtyři David předkládá pět prosebných žádostí, z nichž každá začíná slovem „kéž“ a vyjadřuje touhu neboli přání. První tři se týkají lidí, kteří ho chtějí zabít. David úpěnlivě prosí, aby Jehova tyto nepřátele porazil a zahanbil je kvůli jejich ničemnosti. Další dvě prosby obsažené ve čtvrtém verši se týkají Božího lidu. David se modlí o to, aby ti, kdo hledají Jehovu, byli podníceni radovat se a velebit ho. V závěru tohoto žalmu David říká Jehovovi: „Jsi má pomoc a Ten, kdo mi opatřuje únik.“ Povšimněme si, že David neříká „kéž se prokážeš“, jako by vyjadřoval další prosebnou žádost. Namísto toho s důvěrou říká „jsi“. Věří, že Boží pomoc dostane.

4, 5. Co se ze 70. žalmu dozvídáme o Davidovi a jakou důvěru můžeme mít my?

⁴ Co se ze 70. žalmu dozvídáme o Davidovi? Když ho chtěli jeho nepřátelé zabít, rozhodl se, že nevezme věci do svých rukou. Naopak, projevil důvěru, že Jehova bude s protivníky jednat ve svůj čas a svým způsobem. (1. Sam. 26:10) Byl stále pevně přesvědčen, že Jehova pomáhá těm, kdo ho hledají, a že je vysvobozuje. (Hebr. 11:6) David věřil, že takoví praví ctitelé mají pádné důvody radovat se a velebit Jehovu tím, že druhým vyprávějí o jeho velikosti. (Žalm 5:11; 35:27)

⁵ Podobně jako David, i my můžeme mít naprostou důvěru, že Jehova je Ten, kdo nám pomáhá, a ‚Ten, kdo nám opatřuje únik‘. Když jsme tedy v náročných zkouškách nebo když cítíme, že naléhavě potřebujeme pomoc, můžeme se oprávněně modlit o to, aby nám ji Jehova rychle poskytl. (Žalm 71:12) Jak na tyto naše modlitby může Jehova zareagovat? Než si na tuto otázku odpovíme, prozkoumejme tři způsoby, jak poskytl únik Davidovi, a tak mu pomohl v době, kdy to naléhavě potřeboval.

Osvobozen od odpůrců

6. Jak David věděl, že Jehova opatřuje spravedlivým lidem únik?

⁶ Z inspirovaných biblických záznamů, které byly tehdy k dispozici, David věděl, že spravedliví lidé se na pomoc od Jehovy mohou spolehnout. Když Jehova přivodil potopu na bezbožný svět, zachoval naživu Noema a jeho bohabojnou rodinu. (1. Mojž. 7:23) Když Jehova způsobil, aby na ničemné obyvatele Sodomy a Gomory pršela síra a oheň, pomohl uniknout spravedlivému Lotovi a jeho dvěma dcerám. (1. Mojž. 19:12–26) A když Jehova zničil pyšného faraona a jeho vojsko v Rudém moři, ochránil svůj lid, takže ten unikl zničení. (2. Mojž. 14:19–28) Není tedy divu, že v jiném žalmu David vyvyšoval Jehovu jako ‚Boha záchranných skutků‘. (Žalm 68:20)

7–9. (a) Na základě čeho David důvěřoval v Jehovovu záchrannou moc? (b) Komu David připsal zásluhy za své osvobození?

⁷ Pro naprostou důvěru v Jehovovu záchrannou moc měl David další pádný důvod. O tom, že Jehovovy „věčné paže“ mohou vysvobodit ty, kdo Bohu slouží, se totiž osobně přesvědčil. (5. Mojž. 33:27, American Standard Version) Jehova ho několikrát zachránil ze spárů „rozhněvaných nepřátel“. (Žalm 18:17–19, 48) Podívejme se na jeden příklad.

⁸ Když izraelské ženy oslavovaly Davida za jeho vojenské úspěchy, krále Saula začala žárlivost sžírat natolik, že dvakrát po Davidovi vrhl kopí. (1. Sam. 18:6–9) V obou případech se Davidovi podařilo uniknout. Bylo to snad jen díky tomu, že jako zkušený bojovník byl obratný a hbitý? Ne. Biblická zpráva říká, že „Jehova byl s ním“. (Přečti 1. Samuelovu 18:11–14.) Později, když Saulův plán usmrtit Davida rukou Filištínů selhal, „Saul uviděl a poznal, že Jehova je s Davidem“. (1. Sam. 18:17–28)

⁹ Komu David připsal zásluhy za své osvobození? V nadpise 18. žalmu je uvedeno, že David „mluvil k Jehovovi slovy této písně v den, kdy ho Jehova osvobodil . . . z ruky Saulovy“. Své pocity vyjádřil takto: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik. Můj Bůh je má skála. Učiním ho svým útočištěm.“ (Žalm 18:2) Vidíme tedy, že Jehova je schopen svůj lid vysvobodit, a to jistě velmi posiluje naši víru. (Žalm 35:10)

Podporován na lůžku v nemoci

10, 11. Co nám pomáhá zjistit, kdy Davida asi postihla nemoc, jak je o tom zmínka ve 41. žalmu?

¹⁰ Král David jednou těžce onemocněl, jak je o tom zmínka ve 41. žalmu. Nějakou dobu byl upoután na lůžko a byl na tom tak špatně, že někteří jeho nepřátelé se domnívali, že „již nevstane“. (Verše 7, 8) Kdy to bylo? Okolnosti, které jsou v tomto žalmu uvedeny, se mohou vztahovat k tísnivému období Davidova života, kdy se jeho syn Absalom snažil zmocnit trůnu. (2. Sam. 15:6, 13, 14)

¹¹ David se například zmiňuje o tom, že ho zradil důvěrný přítel, který s ním jídával chléb. (Verš 9) To nám může připomenout jednu událost, kterou zažil. Během Absalomovy vzpoury se jeho důvěryhodný rádce Achitofel stal zrádcem a připojil se ke vzbouřencům. (2. Sam. 15:31; 16:15) Jen si to představte — král je nemocí vysílen natolik, že ani nemůže vstát z postele, a přitom ví, že je obklopen spiklenci, kteří si přejí jeho smrt, aby mohli provést své ničemné plány. (Verš 5)

12, 13. (a) Jakou důvěru David vyjádřil? (b) Jak Bůh možná Davida posiloval?

¹² ‚Tomu, kdo opatřuje únik‘, David nepřestal důvěřovat. O bezúhonném Božím služebníkovi, který je nemocný, David řekl: „V den neštěstí mu Jehova opatří únik. Jehova sám ho bude podporovat na pohovce v nemoci; celé jeho lůžko během jeho nemoci jistě změníš.“ (Žalm 41:1, 3) Všimněte si, že slovy ‚Jehova sám bude‘ zde David opět vyjádřil důvěru. Měl jistotu, že Jehova mu opatří únik. Jakým způsobem?

¹³ David neočekával, že Jehova ho nějakým zázračným způsobem uzdraví. Spíše si byl jistý, že ho bude „podporovat“, to znamená, že mu během nemoci pomůže a dá mu sílu. Takovou pomoc David rozhodně potřeboval. Kromě toho, že byl vysílen nemocí, byl obklopen nepřáteli, kteří o něm říkali zlé věci. (Verše 5, 6) Jehova posiloval Davida možná tím, že mu pomáhal zabývat se myšlenkami přinášejícími útěchu. Je zajímavé, že David řekl: „Podepřel jsi mě kvůli mé ryzosti.“ (Verš 12) Také ho mohlo posilovat vědomí, že ačkoli byl oslabený a nepřátelé o něm mluvili špatně, Jehova ho pokládal za ryzího člověka. David se nakonec uzdravil. Je velmi povzbuzující vědět, že ti, kdo jsou nemocní, se mohou spolehnout na Jehovovu podporu. (2. Kor. 1:3)

Nezůstal o hladu

14, 15. Jak došlo k tomu, že David a jeho muži se ocitli v nouzi, a jakou pomoc dostali?

¹⁴ Poté, co se David stal izraelským králem, mohl si dopřávat to nejlepší jídlo a pití, a dokonce zvát ke stolu i mnoho dalších lidí. (2. Sam. 9:10) David však také dobře věděl, jaké to je mít nedostatek. Když totiž jeho syn Absalom zorganizoval vzpouru a snažil se zmocnit trůnu, David spolu s věrně oddanými muži uprchl z Jeruzaléma. Utekli do země Gilead na východ od Jordánu. (2. Sam. 17:22, 24) Vzhledem k tomu, že byli na útěku, již záhy zoufale potřebovali jídlo a pití a také odpočinek. Jak by to ale mohli získat v tomto poměrně odlehlém místě?

¹⁵ David a jeho muži se nakonec dostali do města Machanajim. Zde se setkali se Šobim, Makirem a Barzillaiem, třemi odvážnými muži, kteří chtěli Bohem ustanovenému králi pomoci. Byli ochotni riskovat život, protože kdyby se vlády pevně chopil Absalom, nepochybně by tvrdě potrestal každého, kdo Davida podporoval. Když tito tři věrní poddaní viděli, v jak těžké situaci David a jeho muži jsou, přinesli dostatek zásob včetně lůžek, pšenice, ječmene, praženého obilí, bobů, čočky, medu, másla a ovcí. (Přečti 2. Samuelovu 17:27–29.) Jejich mimořádná věrná oddanost a pohostinnost musely na Davida velmi zapůsobit. Na to, co pro něj udělali, jistě nikdy nezapomněl.

16. Kdo se ve skutečnosti postaral o to, že David a jeho muži nezůstali o hladu?

¹⁶ Kdo se však ve skutečnosti postaral o to, že David a jeho muži nezůstali o hladu? David byl přesvědčen, že Jehova o svůj lid pečuje. Bůh určitě může některé ze svých služebníků podnítit, aby pomohli svým spoluvěřícím, kteří jsou v nouzi. Když David přemýšlel o tom, co zažil v zemi Gilead, laskavost těchto tří mužů nepochybně považoval za projev Jehovovy láskyplné péče. Ke konci života napsal: „Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého [včetně něj] úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:25) Skutečnost, že Jehova svým služebníkům vždy poskytne to, co potřebují, nám přináší velkou útěchu. (Přísl. 10:3)

„Jehova ví, jak osvobodit . . . lidi“

17. Co Jehova opakovaně prokázal?

¹⁷ David byl jen jedním z mnoha ctitelů, kterým v biblických dobách Jehova opatřil únik. Od té doby Bůh opakovaně prokázal pravdivost slov, která napsal apoštol Petr: „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti.“ (2. Petra 2:9) Přemýšlejme o dvou příkladech.

18. Jak své služebníky Jehova osvobodil za dnů Ezekjáše?

¹⁸ Když v osmém století př. n. l. vtrhla do Judy početná asyrská armáda a ohrožovala Jeruzalém, král Ezekjáš se modlil: „Jehovo, náš Bože, zachraň [nás] . . ., aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi Bůh.“ (Iz. 37:20) Ezekjášovi šlo hlavně o to, aby nijak neutrpělo Boží jméno a pověst. Jehova jeho úpěnlivou modlitbu vyslyšel. Za jedinou noc anděl pobil 185 000 Asyřanů, a tak Jehovovy věrné služebníky osvobodil. (Iz. 37:32, 36)

19. Jaké varování poslechli křesťané v prvním století, a tak unikli neštěstí?

¹⁹ Krátce před svou smrtí Ježíš pronesl k užitku svých učedníků v Judeji prorocké varování. (Přečti Lukáše 21:20–22.) Uplynulo několik desetiletí a pak v roce 66 n. l. kvůli židovské vzpouře přitáhla proti Jeruzalému římská vojska pod vedením Cestia Galla. Podařilo se jim podkopat část severní chrámové zdi, ale pak legie nečekaně odtáhly. Věrní křesťané pochopili, že to je příležitost uniknout před zničením, o kterém mluvil Ježíš, a uprchli do hor. V roce 70 n. l. se římské legie vrátily. Tentokrát neodtáhly, ale Jeruzalém úplně zničily. Křesťané, kteří poslechli Ježíšovo varování, tomuto hroznému neštěstí unikli. (Luk. 19:41–44)

20. Díky čemu máme důvěru, že Jehova je ‚Ten, kdo nám opatřuje únik‘?

²⁰ Když uvažujeme o tom, jak Jehova pomáhal svému lidu, posiluje to naši víru. Jeho jednání v minulosti je základem pro to, abychom mu důvěřovali. Bez ohledu na těžkosti, které zažíváme nyní nebo které nás ještě potkají, můžeme se plně spolehnout, že Jehova je ‚Ten, kdo nám opatřuje únik‘. Jakým způsobem ho opatřuje? A co ti lidé, o kterých byla zmínka na začátku? Jak to s nimi dopadlo? To se dozvíme v následujícím článku.

Jehova je ‚Ten, kdo opatřuje únik‘ i nám

„Jehova jim pomůže a opatří jim únik.“ (ŽALM 37:40)

1, 2. Jaká základní pravda o Jehovovi nám dává útěchu a sílu?

STÍNY, které vytváří slunce, nejsou nehybné. Jak se země otáčí, neustále se pohybují a mění. Stvořitel země a slunce se však nemění. (Mal. 3:6) Bible říká, že „u něho není změna v otáčení stínu“. (Jak. 1:17) Tato základní pravda o Jehovovi je pro nás skutečným zdrojem útěchy a síly, a to zvláště když procházíme náročnými zkouškami a zažíváme různé těžkosti. Proč?

² Jak jsme viděli v předcházejícím článku, Jehova se prokázal jako ‚Ten, kdo opatřoval únik‘ v biblických dobách. (Žalm 70:5) Jehova se nemění a své slovo vždy dodrží, takže jeho ctitelé si mohou být zcela jisti, že „jim pomůže a opatří jim únik“ i v dnešní době. (Žalm 37:40) Jak to Jehova dělá? A jak může chránit nás osobně?

Osvobozeni od odpůrců

3. Proč si můžeme být jisti, že odpůrci nezabrání Božímu lidu, aby kázal dobrou zprávu?

³ Žádný satanský odpor svědkům Jehovovým nezabrání v tom, aby Jehovovi prokazovali výlučnou oddanost, kterou si zaslouží. Boží Slovo nás ujišťuje: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každičký jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš.“ (Iz. 54:17) Odpůrci se sice snažili Božímu lidu zabránit, aby plnil své pověření kázat, ale nepodařilo se jim to. Ukažme si to na dvou příkladech.

4, 5. S jakým odporem se Jehovův lid setkal v roce 1918 a co bylo výsledkem?

⁴ V roce 1918 duchovenstvo podnítilo proti Jehovovu lidu vlnu pronásledování, jehož cílem bylo zastavit kazatelskou činnost. Na J. F. Rutherforda, který tehdy na celosvětové dílo dohlížel, a na řadu dalších bratrů z ústředí byl 7. května vydán federální zatykač. Během dvou měsíců byli bratr Rutherford a jeho společníci nespravedlivě obviněni ze spiknutí a odsouzeni k mnoha letům vězení. Podařilo se odpůrcům prostřednictvím soudů zastavit kazatelskou činnost natrvalo? Samozřejmě, že ne!

⁵ Vzpomeňte si na Jehovův slib: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch.“ Dne 26. března 1919, devět měsíců po odsouzení bratrů, došlo k překvapivému zvratu událostí a bratr Rutherford a jeho společníci byli na kauci propuštěni. V následujícím roce, 5. května 1920, byla obvinění zrušena. Nabytou svobodu bratři využili k tomu, že se horlivě pustili do kazatelské činnosti. Jaký výsledek to přineslo? Od té doby dochází k obrovskému početnímu vzrůstu. A veškeré zásluhy za to patří ‚Tomu, kdo opatřuje únik‘. (1. Kor. 3:7)

6, 7. (a) Jaký odpor kladlo svědkům Jehovovým nacistické Německo, a byl tento odpor úspěšný? (b) Dokladem čeho jsou novodobé dějiny Jehovova lidu?

⁶ Podívejme se na druhý příklad. V roce 1934 Hitler přísahal, že svědky Jehovovy v Německu vyhladí. To nebyla jen planá výhrůžka. Následovalo rozsáhlé zatýkání a mnozí byli uvězněni. Tisíce svědků byly pronásledovány a stovky zabity v koncentračních táborech. Podařilo se však Hitlerovi vyhladit je? Zastavil úplně kázání dobré zprávy v Německu? Rozhodně ne! Během pronásledování bratři kázali tajně. Když se nacistický režim zhroutil, využili svou svobodu a v kázání pokračovali. Dnes je v Německu více než 165 000 zvěstovatelů Království. ‚Ten, kdo opatřuje únik‘ znovu dokázal pravdivost svého slibu: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch.“

⁷ Novodobé dějiny svědků Jehovových jsou dokladem toho, že Jehova nikdy nepřipustí, aby jeho lid jako celek byl vyhlazen. (Žalm 116:15) Jak je to ale s jednotlivci? Jak Jehova opatřuje únik nám osobně?

Jak je to s ochranou v tělesném ohledu?

8, 9. (a) Jak víme, že Jehova nám nezaručuje přímou tělesnou ochranu? (b) Co musíme realisticky připustit?

⁸ Víme, že nám jako jednotlivcům Jehova přímou tělesnou ochranu nezaručuje. Máme stejný postoj jako tři věrní Hebrejci, kteří odmítli poklonit se před zlatou sochou, kterou nechal udělat král Nebukadnecar. Tito bohabojní mladí muži neočekávali, že Jehova je zázračně ochrání. (Přečti Daniela 3:17, 18.) Dopadlo to ale tak, že Jehova je z plamenů ohnivé pece osvobodil. (Dan. 3:21–27) Nicméně i v biblických dobách bylo takové zázračné osvobození spíše výjimkou než pravidlem. Mnoho věrných Jehovových služebníků zemřelo rukou odpůrců. (Hebr. 11:35–37)

⁹ A jak je to dnes? Jehova je ‚Ten, kdo opatřuje únik‘, a proto když se jednotlivci dostanou do nebezpečných situací, zcela jistě je může vysvobodit. Lze ale jednoznačně říct, zda v určité situaci Jehova zasáhl, nebo ne? To nelze. Někdo může mít pocit, že se z nebezpečné situace dostal díky Jehovově pomoci. Bylo by troufalé, kdyby to druzí zpochybňovali. Zároveň však musíme realisticky připustit, že v důsledku pronásledování mnozí věrní křesťané zemřeli, například za nacismu. Další se stali obětí tragických událostí. (Kaz. 9:11) Možná nás napadne, že v případě věrných služebníků, kteří přišli o život, Jehova nedokázal být ‚Tím, kdo opatřuje únik‘. Tak to ale určitě není.

10, 11. Proč je člověk tváří v tvář smrti bezmocný, ale co může udělat Jehova?

¹⁰ Zamysleme se nad tímto faktem: Tváří v tvář smrti jsou lidé bezmocní, protože žádný člověk nemůže „opatřit únik své duši z ruky šeolu“ neboli hádu, společného hrobu lidstva. (Žalm 89:48) A co Jehova? Jedna sestra, která přežila období nacistického teroru, vzpomíná na slova své maminky, která byla také svědkem Jehovovým. Když ji maminka chtěla utěšit kvůli tomu, že někteří jejich blízcí zahynuli v koncentračních táborech, řekla jí: „Kdyby smrt mohla natrvalo držet lidstvo v zajetí, byla by silnější než Bůh, viď?“ Smrt zcela jistě není mocnější než všemohoucí Zdroj života. (Žalm 36:9) Ti, kdo jsou v šeolu neboli hádu, jsou v Jehovově paměti a on každému z nich opatří únik. (Luk. 20:37, 38; Zjev. 20:11–14)

¹¹ Nicméně do života svých věrných služebníků Jehova zasahuje už dnes. Podívejme se, ve kterých třech ohledech je Bůh zcela jistě ‚Tím, kdo opatřuje únik‘.

Ochrana v duchovním ohledu

12, 13. Proč je ochrana v duchovním ohledu tou nejdůležitější a jak nám ji Jehova opatřuje?

¹² Jehova nám nabízí tu nejdůležitější ochranu, totiž duchovní. Jako praví křesťané chápeme, že existuje něco hodnotnějšího než současný život. Tím nejcennějším, co máme, je osobní vztah k Jehovovi. (Žalm 25:14; 63:3) Bez tohoto vztahu by náš život postrádal hlubší smysl a neměli bychom žádnou naději do budoucnosti.

¹³ Jsme Jehovovi vděční za to, že nám dává všechno, co potřebujeme, abychom si k němu uchovali blízký vztah. Máme jeho Slovo, jeho svatého ducha a podporu jeho celosvětového sboru. Jak můžeme tato opatření využívat co nejlépe? Když budeme Boží Slovo pravidelně a do hloubky studovat, posílí to naši víru a naději. (Řím. 15:4) Když se budeme o Božího ducha upřímně modlit, dostaneme pomoc, abychom odolali pokušení dopustit se pochybného jednání. (Luk. 11:13) A když se budeme řídit pokyny, které nám třída otroka poskytuje prostřednictvím publikací založených na Bibli a prostřednictvím shromáždění a sjezdů, budeme mít duchovní „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:45) Taková opatření nás duchovně chrání a pomáhají nám, abychom si blízký vztah k Bohu udrželi. (Jak. 4:8)

14. Vyprávějte zkušenost, ze které je patrná Jehovova ochrana v duchovním ohledu.

¹⁴ Příkladem duchovní ochrany je to, co vyprávějí rodiče, o nichž byla zmínka na začátku předchozího článku. Několik dnů potom, co se dozvěděli, že jejich dcera Theresa je nezvěstná, dostali zdrcující zprávu, že byla nalezena mrtvá.a Její otec vzpomíná: „Modlil jsem se k Jehovovi, aby ji chránil. Když byla nalezena zavražděná, musím se přiznat, že zpočátku jsem si kladl otázku, proč moje modlitby nebyly vyslyšeny. Samozřejmě vím, že Jehova nezaručuje zázračnou ochranu jednotlivcům ze svého lidu. Neustále jsem se modlil o porozumění. Útěchu mi dávalo poznání, že Jehova chrání svůj lid duchovně — že nám totiž poskytuje to, co potřebujeme, abychom si uchránili vztah k němu. Tento druh ochrany je nejdůležitější, protože může mít vliv na naši věčnou budoucnost. V tomto smyslu Jehova Theresu ochraňoval — věrně mu sloužila až do smrti. Získal jsem pokoj z poznání, že její vyhlídky na budoucí život jsou v jeho láskyplných rukou.“

Podporováni v nemoci

15. Jakými způsoby nám Jehova může pomáhat, když jsme vážně nemocní?

¹⁵ Jehova nás může podporovat na „pohovce v nemoci“, stejně jako Davida. (Žalm 41:3) V dnešní době Jehova neopatřuje únik v tom smyslu, že by zázračně uzdravoval, ale přesto poskytuje pomoc. Jak? Zásady obsažené v jeho Slově nám pomáhají dělat moudrá rozhodnutí ohledně léčby a dalších věcí. (Přísl. 2:6) V článcích ve Strážné věži a v Probuďte se! nacházíme užitečné informace a praktická doporučení týkající se našeho zdravotního problému. Prostřednictvím svatého ducha nám Jehova může dát „moc, která je nad to, co je normální“, abychom svou situaci zvládli a zachovali ryzost, ať se děje cokoli. (2. Kor. 4:7) Díky takové pomoci nebudeme na svou nemoc zaměřeni do té míry, že bychom duchovní věci ztratili ze zřetele.

16. Co jednomu bratrovi pomáhá, aby se vyrovnával se svou nemocí?

¹⁶ Uvažujme o mladém bratrovi, o němž byla zmínka v úvodu předcházejícího článku. V roce 1998 se zjistilo, že má amyotrofickou laterální sklerózu neboli ALS, která nakonec vedla k tomu, že úplně ochrnul.b Jak se s touto nemocí vyrovnává? Říká: „Jsou chvíle, kdy zažívám bolest a pocity marnosti a kdy si říkám, že mým jediným vysvobozením je smrt. Kdykoli se mi zdá, že je toho na mě moc, modlím se k Jehovovi, aby mi dal tři věci — klidné srdce, trpělivost a vytrvalost. Cítím, že Jehova tyto modlitby vyslýchá. Díky klidnému srdci mohu přemýšlet o věcech, které mi přinášejí útěchu, například o tom, jaké to bude, až v novém světě budu moct chodit, pochutnávat si na dobrém jídle a opět mluvit se členy své rodiny. Trpělivost mi pomáhá vyrovnávat se s nesnázemi a problémy, které jsou způsobeny ochrnutím. A vytrvalost mi umožňuje, abych zůstal věrný a stále dával na první místo duchovní věci. Opravdu se mohu ztotožnit s žalmistou Davidem, protože cítím, že Jehova mě na lůžku v nemoci podporuje.“ (Iz. 35:5, 6)

Nezůstanou o hladu

17. Co nám Jehova slíbil a co tento slib znamená?

¹⁷ Jehova slíbil, že se o nás bude starat po hmotné stránce. (Přečti Matouše 6:33, 34 a Hebrejcům 13:5, 6.) To neznamená, že naše hmotné potřeby uspokojí zázračným způsobem nebo že nemusíme pracovat. (2. Tes. 3:10) Znamená to však, že pokud tím nejdůležitějším budou pro nás zájmy Božího Království a pokud budeme ochotni pracovat, abychom si vydělali na živobytí, můžeme počítat s tím, že Jehova nám pomůže získat věci, které k životu nezbytně potřebujeme. (1. Tes. 4:11, 12; 1. Tim. 5:8) Někdy to udělá způsobem, jaký bychom neočekávali, například prostřednictvím některého spoluvěřícího, který nám poskytne pomoc nebo nabídne práci.

18. Vyprávějte zkušenost, ze které je vidět, jak o nás v čase nouze může být postaráno.

¹⁸ Vzpomínáte si na ženu, o níž se psalo na začátku předcházejícího článku? Když se s dcerkou přestěhovala do jiného místa, nemohla najít práci. Říká: „Dopoledne jsem chodila do služby a odpoledne jsem hledala zaměstnání. Pamatuji si, že jednoho dne jsem šla koupit mléko. Stála jsem v obchodě a dívala se na zeleninu, ale na ni jsem už peníze neměla. Nikdy v životě jsem nebyla tak sklíčená. Když jsem se tehdy vrátila domů, byla zadní veranda plná tašek s různými druhy zeleniny. Měly jsme dost jídla na několik měsíců. Jen jsem tam stála, plakala a děkovala Jehovovi.“ Sestra zakrátko zjistila, že to vše přinesl bratr ze sboru, který pěstoval zeleninu na své zahradě. Později mu napsala: „Ten den jsem moc děkovala nejen tobě, ale také Jehovovi, že prostřednictvím tvojí laskavosti mě ujistil o své lásce.“ (Přísl. 19:17)

19. Jakou důvěru budou mít Jehovovi služebníci ve velkém soužení a k čemu bychom měli být rozhodnuti již teď?

¹⁹ Je jasné, že na základě toho, co Jehova pro své služebníky udělal v biblických dobách a co dělá v naší době, máme pádné důvody plně mu důvěřovat. Brzy, až Satanův svět postihne velké soužení, budeme Boží pomoc potřebovat více než kdy dříve. Jehovovi služebníci se však k Bohu budou moci obrátit s plnou důvěrou. Budou moci pozvednout hlavu a radovat se, protože budou vědět, že jejich osvobození je blízko. (Luk. 21:28) Ať už se do té doby setkáme s jakýmikoli zkouškami, buďme již teď rozhodnuti plně Jehovovi důvěřovat, protože máme naprostou jistotu, že náš Bůh se nemění a že je ‚Tím, kdo opatřuje únik‘.

[Poznámky pod čarou]