Modlitby za mír uprostřed vzpomínek na válku

V LISTOPADU 1994 papež Jan Pavel II. sezval do Vatikánu shromáždění, ve kterém bylo zastoupeno mnoho denominací. Významnou částí této události byly modlitby za světový mír. „Ať se jedná o jakékoli konflikty v minulosti nebo i přítomnosti,“ řekl papež ve svém úvodním projevu, „naším společným úkolem a povinností je pracovat na tom, aby souvislost mezi náboženstvím a mírem byla známější.“

Je ironií, že náboženství tohoto světa mají v tomto ohledu nevalnou pověst. Generální tajemník konference William Vendley uznal, že „náboženství je hluboce zataženo do konfliktů v mnoha částech světa“. Uvažujme o masakrech ve Rwandě, v zemi, která je převážně římskokatolická.

V květnu 1994 papež Jan Pavel II. připustil, že rwandská tragédie byla „skutečnou a opravdovou genocidou, za kterou jsou, bohužel, odpovědní i katolíci“. Měla účast katolíků na rwandských masakrech vliv na to, nakolik lidé důvěřují církvi? „Masakry otřásly vírou mnoha lidí,“ řekl belgický jezuita André Bouillot. A z opodstatněného důvodu.

Podle zprávy agentury Reuter, uveřejněné v miamském listě Herald, „jsou mezi 40 000 vězňů, kteří čekají na to, až budou souzeni za skutky genocidy, také kněží, pastoři a jeptišky“. List The New York Times přinesl zprávu: „Mnoho Rwanďanů říká, že jejich biskupové a arcibiskupové neodsoudili masakry dost rychle a důrazně a že byli v příliš úzkém kontaktu s Habyarimanovou vládou, která se podílela na výcviku eskader smrti. Nová vláda složená převážně z Tutsiů uvěznila nejméně jednoho kněze a obžalovala ho z kolaborace při masakrech.“ Jak list The New York Times dodává, „nová vláda říká, že nechce, aby katolická církev byla tak mocná jako předtím,“ a že „kněžím, kteří jsou příliš otevření a nezávislí, vojáci znepříjemňovali život, a dokonce jim hrozili uvězněním“. To ovšem není nic překvapivého.

Jak se Jehova Bůh dívá na modlitby za mír, jež předkládají náboženští činitelé, kteří mají vinu krve? Izajáš 1:15 odpovídá: „Když rozestíráte dlaně, schovávám před vámi oči. I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám; vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.“

Jehovovi praví služebníci nadále „nejsou částí světa“ a jeho konfliktů. Při rwandských masakrech svědkové Jehovovi z obou kmenů poskytovali ohroženým svědkům z druhého kmene útočiště ve svých domovech. Při tom riskovali svůj vlastní život. „Velký zástup“ svědků, kteří pocházejí ze všech etnických skupin, kolik jich jen na světě je, se modlí o Boží Království a zastává se ho jako jediné naděje na skutečný mír a bezpečí. (Jan 17:14; Zjevení 7:9; Matouš 6:9, 10; 24:14)

[Podpisek obrázku na straně 24]

Luc Delahaye/Sipa Press