Důstojné postavení žen mezi starověkými Božími služebníky

„Jehova Bůh dále řekl: ‚Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.‘ “ (1. MOJŽÍŠOVA 2:18)

1. Jak jeden biblický slovník popisuje životní podmínky žen ve starověku?

„NIKDE ve starověkém Středomoří, ani na Blízkém východě, neměly ženy takovou svobodu, jakou mají ty, které žijí v novodobé západní společnosti. Všeobecně tenkrát platilo, že žena je podřízena muži, podobně jako je otrok podřízen svobodnému člověku nebo jako je mladík podřízen starci . . . Chlapců si vážili více než dívek a také se stávalo, že novorozené holčičky byly odloženy, a zemřely.“ Takto jeden biblický slovník popisuje, v jakých životních podmínkách žily starověké ženy.

2., 3. a) Jak jedna zpráva popisuje dnešní společenské postavení mnoha žen? b) Jaké otázky to vyvolává?

² Dnes v mnoha částech světa není situace o mnoho lepší. V roce 1994 to bylo vůbec poprvé v dějinách, co se výroční zpráva ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv zaměřila na postavení žen. „Údaje ze 193 zemí vykazují, že každodenní diskriminace [žen] je realitou života“ — tak zněl název reportáže v listu New York Times, která se touto výroční zprávou zabývala.

³ Po celém světě je dnes ve sborech Jehovova lidu opravdu velmi mnoho žen, které pocházejí z nejrůznějšího kulturního prostředí. Vznikají tedy tyto otázky: Je popsané postavení žen v souladu s původním Božím záměrem? Jakým způsobem se k ženám chovali Jehovovi ctitelé z biblických dob? Jak by se k ženám měli muži chovat dnes?

„Pomocnice“ a „doplněk“

4. Co Jehova řekl, když první muž žil v edenské zahradě určitou dobu sám, a co potom Jehova udělal?

⁴ Když Adam po určitou dobu žil sám v edenské zahradě, Jehova řekl: „Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ (1. Mojžíšova 2:18) Adam byl dokonalý muž, ale přesto se něčeho nedostávalo, měl-li být Stvořitelův záměr uskutečněn. Jehova Bůh proto stvořil ženu a provedl první svatební obřad. (1. Mojžíšova 2:21–24)

5. a) V jakém smyslu používali pisatelé Bible hebrejské slovo, které se překládá jako „pomocník“ či „pomocnice“? b) Co je tím naznačeno, když Jehova o první ženě mluví jako o „doplňku“?

⁵ Znamenají snad slova „pomocnice“ a „doplněk“, že Bůh ženám vymezil nějaké ponižující postavení? Ne, je to právě naopak. Hebrejské podstatné jméno ʽezer, které se překládá jako „pomocnice“ či „pomocník“, uplatňují pisatelé Bible často také na samotného Boha. Jehova se například prokazuje „naším pomocníkem a naším štítem“. (Žalm 33:20; 2. Mojžíšova 18:4; 5. Mojžíšova 33:7) U Ozeáše 13:9 se Jehova sám nazývá dokonce Izraelovým ‚pomocníkem‘. A pokud jde o hebrejské slovo neghedh překládané jako „doplněk“, jeden znalec Bible k tomu uvádí: „Pomoc, o které je zde řeč, není pouhá výpomoc v každodenní práci nebo rození dětí . . . , ale vzájemná partnerská podpora.“

6. Co bylo řečeno po stvoření ženy a proč?

⁶ Když tedy Jehova popisuje ženu jako „pomocnici“ a „doplněk“, vůbec nijak ji tím neponižuje. Žena se po duševní, citové a tělesné stránce od muže liší. Je proto jeho vhodným doplňkem a příhodným protějškem. Žena a muž jsou každý jiný, avšak k tomu, aby byla ‚země naplněna‘ podle původního Stvořitelova záměru, bylo zapotřebí obou. Zjevně to bylo teprve po stvoření muže i ženy, kdy „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:28, 31)

7., 8. a) Jaký dopad na postavení žen měl hřích, který se objevil v Edenu mezi první lidskou dvojicí? b) Jaké otázky vznikají v souvislosti s tím, jak se slova 1. Mojžíšovy 3:16 splnila mezi ctiteli Jehovy?

⁷ Situace se však pro muže a ženu úplně změnila, když se mezi nimi objevil hřích. Jehova nad oběma, nad Adamem i nad Evou, vynesl rozsudek, protože byli hříšníci. „Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství,“ řekl Evě. Tuto situaci Jehova ovšem pouze připouští, avšak oznámil to tak, jako by tyto útrapy přímo sám působil, a dodal: „V porodních křečích budeš rodit děti a budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“ (1. Mojžíšova 3:16) Od té doby mnoho mužů panuje nad svými manželkami, často surově. Místo toho, aby si žen vážili jako svých pomocnic a doplňků, s nimi muži nakládají spíše jako se svými služkami a otrokyněmi.

⁸ Co však splnění slov 1. Mojžíšovy 3:16 znamená pro ty ženy, které uctívají pravého Boha Jehovu? Jsou degradovány do ponižujícího postavení? V žádném případě. Co si však máme myslet o biblických zprávách, které v souvislosti se ženami líčí takové zvyklosti a tradice, jež by lidem žijícím v dnešní moderní společnosti možná mohly připadat naprosto nepřijatelné?

Pochopení biblických zvyků

9. Které tři věci bychom měli mít na paměti, když uvažujeme o tom, jaké byly v biblických dobách zvyky?

⁹ V biblických dobách se Boží služebníci chovali k ženám dobře. Když se však zamýšlíme nad některými zvyklostmi, které byly běžné v těch dobách, je velmi užitečné mít na paměti několik věcí. Za prvé, když Bible popisuje některé nepříjemné situace, k nimž došlo v důsledku toho, že ničemní muži sobecky panovali nad ženami, neznamená to ještě, že s tím souhlasil také Bůh. Za druhé, Jehova sice některé zvyky mezi svými služebníky po určitou dobu toleroval, ale v zájmu ochrany žen tyto zvyky usměrňoval. Za třetí, nesmíme tyto starověké zvyklosti posuzovat podle našich novodobých kritérií. Dnes se určité zvyky mohou zdát velice nepříjemné, ale to nutně neznamená, že je za ponižující považovaly také ženy v dřívějších dobách. Podívejme se na některé příklady.

10. Jak Jehova pohlížel na polygamii a z čeho je patrné, že nikdy neupustil od své původní zásady, že manželství má být monogamní?

¹⁰ Polygamie:a Podle původního Jehovova záměru se nemělo vícero manželek dělit o jednoho manžela. Adamovi Bůh stvořil jen jednu manželku. (1. Mojžíšova 2:21, 22) Po vzpouře v Edenu se však objevila polygamie; poprvé se s ní setkáváme v Kainově rodu. Časem se stala zvykem a přijali ji i někteří Jehovovi ctitelé. (1. Mojžíšova 4:19; 16:1–3; 29:21–28) Polygamie přispěla k rozmnožení izraelského obyvatelstva a Jehova ji připustil. Přitom však ženám projevil úctu a v zájmu ochrany manželek a jejich dětí stanovil tomuto zvyku určité meze. (2. Mojžíšova 21:10, 11; 5. Mojžíšova 21:15–17) Také nikdy neupustil od původní zásady monogamního manželství. Noe i jeho synové žili v monogamním manželství, i když jim byl opakován příkaz, aby byli ‚plodní, přibývali na zemi a naplnili ji‘. (1. Mojžíšova 7:7; 9:1; 2. Petra 2:5) Jehova sám sebe vylíčil jako monogamního manžela, když se obrazně vyjadřoval o svém vztahu k Izraeli. (Izajáš 54:1, 5) Původní Boží zásadu monogamního manželství potvrdil také Ježíš Kristus a uplatňovala se v prvotním křesťanském sboru. (Matouš 19:4–8; 1. Timoteovi 3:2, 12)

11. Proč se v biblických dobách platila cena za nevěstu, a jednalo se o něco, co ženy ponižovalo?

¹¹ Cena za nevěstu: Kniha Ancient Israel—Its Life and Institutions (Starověký Izrael — Život a instituce) uvádí: „Povinnost zaplatit rodině dívky určitou peněžní sumu nebo jí opatřit něco ekvivalentní hodnoty očividně dodává izraelské svatbě vnější zdání, že jde o obchod. Avšak zdá se, že [cena za nevěstu] je spíše náhradou rodině než platbou za ženu.“ (Kurzíva od nás) Cena za nevěstu tedy měla rodině vynahradit úsilí a náklady vynaložené na výchovu dívky a také to, že rodina přišla o její pomoc. Pro ženu to nebylo ponížení, ale naopak potvrzení toho, že si jí rodina cenila. (1. Mojžíšova 34:11, 12; 2. Mojžíšova 22:16; viz Strážnou věž z 15. ledna 1989, strany 21–24, angl.)

12. a) Jak se někdy Písmo zmiňuje o ženatých mužích a vdaných ženách? Byly tyto výrazy pro ženy urážlivé? b) Co stojí za povšimnutí v souvislosti s výrazy, které Jehova použil v Edenu? (Viz poznámku pod čarou.)

¹² Manžel „majitelem“ ženy: Jedna příhoda, která se odehrála v životě Abrahama a Sáry kolem roku 1918 př. n. l., je dokladem toho, že tou dobou bylo patrně zvykem pohlížet na ženatého muže jako na „majitele“ (hebrejsky baʽal) a na vdanou ženu jako na „vlastněnou“ (hebrejsky beʽulah). (1. Mojžíšova 20:3) Tato slova se tedy v Písmu občas vyskytují, a nic nenasvědčuje tomu, že by je ženy v předkřesťanských dobách považovaly za urážlivé.b (5. Mojžíšova 22:22) S ženou se však nemělo zacházet jako s nějakým majetkem. Nemovitost či jiný majetek, to se dalo koupit, prodat nebo zdědit — manželka však ne. „Dědictví po otcích je dům a jmění,“ říká biblické přísloví, „ale rozvážná manželka je od Jehovy.“ (Přísloví 19:14; 5. Mojžíšova 21:14)

Důstojné postavení ženy

13. Jaký užitek měly ženy z toho, když bohabojní muži jednali po vzoru Jehovy a poslouchali jeho Zákon?

¹³ Jaké postavení tedy měly ženy mezi Božími služebníky v předkřesťanských dobách? Jak se na ně pohlíželo a jak se s nimi jednalo? Jednoduše řečeno, když bohabojní muži jednali po vzoru Jehovy a poslouchali jeho Zákon, bylo postavení žen důstojné a ženy měly celou řadu práv a výsad.

14., 15. Co nasvědčuje tomu, že v Izraeli se muži chovali k ženám s úctou, a proč mohl Jehova právem očekávat, že jeho ctitelé se budou k ženám chovat uctivě?

¹⁴ Muži měli mít k ženám úctu. Zákon, který dal Bůh Izraeli, přikazoval, aby měly děti úctu k otci i k matce. (2. Mojžíšova 20:12; 21:15, 17) „Měli byste se každý bát své matky a svého otce,“ říká 3. Mojžíšova 19:3. Jednou Bat-Šeba předstoupila před svého syna Šalomouna, a „král ihned vstal, aby jí vyšel vstříc a poklonil se jí“, aby jí projevil úctu. (1. Královská 2:19) Encyclopaedia Judaica uvádí: „Prorocké přirovnání lásky, kterou měl Bůh k Izraeli, k lásce manžela k manželce bylo možné pronést pouze v takové společnosti, která měla k ženám úctu.“

¹⁵ Jehova má k ženám úctu, a očekává, že muži, kteří ho uctívají, ji budou mít také. Náznaky toho nacházíme v biblických textech, v nichž Jehova používá zážitků žen jako znázornění určité skutečnosti a své pocity přirovnává k pocitům těchto žen. (Izajáš 42:14; 49:15; 66:13) To čtenáři pomáhá, aby porozuměl Jehovovým pocitům. Je zajímavé, že hebrejský pojem pro „milosrdenství“ neboli „slitování“, který Jehova uplatňuje sám na sebe, úzce souvisí se slovem „lůno“, a může být vysvětlen také jako „mateřský cit“. (2. Mojžíšova 33:19; Izajáš 54:7)

16. Z jakých příkladů je vidět, že rady od zbožné ženy byly ceněny?

¹⁶ Rady od zbožné ženy byly ceněny. Když se bohabojný Abraham v jednom případě zdráhal jednat podle rady své zbožné manželky Sáry, Jehova mu řekl: „Naslouchej jejímu hlasu.“ (1. Mojžíšova 21:10–12) Esauovy hetitské manželky „byly Izákovi a Rebece zdrojem hořkosti ducha“. Rebeka později řekla, že by ji velmi sklíčilo, kdyby se její syn Jákob oženil s Hetitkou. Jak na to reagoval Izák? „Izák proto zavolal Jákoba,“ uvádí biblická zpráva, „a požehnal mu a přikázal mu a řekl mu: ‚Nevezmeš si manželku z kananejských dcer.‘ “ Ačkoli Rebeka Izákovi nenabídla přímou radu, její manžel udělal takové rozhodnutí, které bralo ohled na její city. (1. Mojžíšova 26:34, 35; 27:46; 28:1) V pozdější době se král David vyvaroval viny krve, když vyhověl úpěnlivé prosbě Abigail. (1. Samuelova 25:32–35)

17. Z čeho je patrné, že ženy měly určitou autoritu v rodině?

¹⁷ Ženy měly určitou autoritu v rodině. Dětem bylo výslovně řečeno: „Naslouchej, můj synu, kázni od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísloví 1:8) Ve 31. kapitole Přísloví je popsána ‚schopná manželka‘. Z tohoto popisu je patrné, že činorodá vdaná žena mohla kromě vedení domácnosti také kupovat a prodávat nemovitosti, zajišťovat pro rodinu úrodné pole, vést nějaký malý obchod a být známa svou moudrostí. U takové chvályhodné ženy byla ze všeho nejdůležitější její uctivá bázeň před Jehovou. Není tedy divu, že hodnota takové ženy je „daleko větší než hodnota korálů“. Vzácný červený korál byl vysoce ceněn jako surovina pro výrobu šperků a jiných ozdobných předmětů. (Přísloví 31:10–31)

Ženy, které se těšily ze zvláštní přízně od Boha

18. Jak byla v biblických dobách některým ženám prokázána zvláštní přízeň?

¹⁸ Jehovova úcta k ženám se zrcadlí v tom, jakou zvláštní přízeň projevil některým ženám v biblických dobách. Hagar, Sáru i manželku Manoy navštívil anděl, který jim předal pokyny od Boha. (1. Mojžíšova 16:7–12; 18:9–15; Soudci 13:2–5) U svatostánku byly ‚sloužící ženy‘ a na Šalomounově dvoře pěvkyně. (2. Mojžíšova 38:8; 1. Samuelova 2:22; Kazatel 2:8)

19. Jakým způsobem Jehova využil některé ženy k tomu, aby jej reprezentovaly?

¹⁹ V dějinách Izraele bylo několik případů, kdy Jehova ženy použil, aby jej reprezentovaly nebo za něj mluvily. O prorokyni Deboře čteme: „Izraelští synové k ní přicházeli pro soud.“ (Soudci 4:5) Když Izrael porazil kananejského krále Jabina, Debora dostala vskutku neobyčejnou výsadu. Zcela jistě byla skladatelkou přinejmenším části vítězné písně, která byla později zahrnuta do Jehovovy inspirované zprávy.c (Soudci, 5. kapitola) O několik století později chtěl král Josijáš zjistit Jehovův názor na určitou věc. Vyslal tedy delegaci, jejímž členem byl i velekněz, k prorokyni Huldě. Hulda mohla s autoritou říci: „Tak řekl Jehova, Bůh Izraele.“ (2. Královská 22:11–15) Král tehdy přikázal delegaci, aby šla k prorokyni, avšak cílem bylo dostat pokyny od Jehovy. (Srovnej Malachiáše 2:7)

20. Ze kterých příkladů je vidět, že se Jehova velmi zajímal o pocity a blaho žen?

²⁰ Jehovova starostlivost o ženy je jasně vidět na případech, kdy ve prospěch svých ctitelek jistým způsobem jednal. Půvabnou Abrahamovu manželku Sáru dvakrát ochránil před zneuctěním. (1. Mojžíšova 12:14–20; 20:1–7) Jákobově méně milované manželce Lee projevil přízeň a ‚otevřel jí lůno‘, takže porodila syna. (1. Mojžíšova 29:31, 32) Dvěma bohabojným izraelským porodním bábám, které v Egyptě riskovaly život, aby uchránily novorozené hebrejské chlapce před vyvražděním, Jehova projevil své ocenění tím, že je „obdařil rodinami“. (2. Mojžíšova 1:17, 20, 21) Vyslyšel také vroucí modlitbu Hany. (1. Samuelova 1:10, 20) A když jistý věřitel hrozil jedné vdově po prorokovi, že si vezme její děti jako splátku na dluh, Jehova ji nenechal na holičkách. Prostřednictvím proroka Eliši láskyplně rozmnožil její zásoby oleje, takže mohla dluh splatit. Byla zachována její rodina i její důstojnost. (2. Mojžíšova 22:22, 23; 2. Královská 4:1–7)

21. Jaký vyrovnaný obraz postavení žen je vykreslen v Hebrejských písmech?

²¹ Hebrejská písma tedy ani v nejmenším nepodporují ponižování žen, ale poskytují vyrovnaný obraz o tom, jaké bylo postavení žen mezi Božími služebníky. Jehova sice svým ctitelkám neudělil výjimku ohledně splnění slov 1. Mojžíšovy 3:16, ale byl vzorem pro zbožné muže, kteří poslouchali Boží Zákon, a kteří se k ženám chovali s úctou.

22. Jak se postavení žen změnilo v době před Ježíšovým příchodem na zem a jaké otázky v té souvislosti vznikají?

²² V průběhu staletí, která následovala po dokončení Hebrejských písem, se postavení žen mezi Židy změnilo. V době, kdy se na zemi objevil Ježíš, byly ženy velmi omezovány rabínskými tradicemi jak v náboženských výsadách, tak ve společenském životě. Nechal se těmito tradicemi ve vztahu k ženám ovlivnit i Ježíš? Jak bychom se měli dnes chovat ke křesťankám? Odpovědi na tyto otázky obsahuje následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Křesťanské ženy si zaslouží úctu a čest

„Manželé, bydlete s nimi nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě.“ (1. PETRA 3:7)

1., 2. a) Proč se učedníci pozastavili nad tím, že Ježíš mluvil u studny se Samaritánkou? (Viz také poznámku pod čarou.) b) Jaký postoj k ženám ukázal Ježíš tím, že rozmlouval se Samaritánkou?

JEDNOHO dne kolem poledne, bylo to na sklonku roku 30 n. l., seděl Ježíš u prastaré studny nedaleko města Sychar. Tehdy ukázal, jak by podle jeho názoru měli muži jednat se ženami. Celé dopoledne chodil hornatou samařskou krajinou a když došel ke studni, byl unavený, hladový a žíznivý. Zatímco seděl u studny, přišla pro vodu jedna Samaritánka. „Dej mi napít,“ řekl jí Ježíš. Žena byla překvapena, a zeptala se: „Jak to, že mne, když jsem Samaritánka, prosíš o napití, ač jsi Žid?“ Když se o něco později vrátili učedníci z nákupu potravin, setkali se s neobvyklou podívanou a divili se, proč Ježíš mluví se ženou. (Jan 4:4–9, 27)

² Co tu ženu vedlo k takové otázce a proč se učedníci pozastavili nad tím, že Ježíš mluví se ženou? Ta žena byla Samaritánka, a se Samaritány se Židé nestýkali. (Jan 8:48) Učedníky však očividně znepokojilo ještě něco jiného. Podle rabínské tradice nebylo v těch dobách pro muže vhodné mluvit na veřejnosti se ženou.a Ježíš však této upřímné ženě veřejně kázal, a dokonce jí řekl, že je Mesiášem. (Jan 4:25, 26) Tím dal najevo, že se nenechá spoutat žádnými nebiblickými tradicemi, ani těmi, které ponižovaly ženy. (Marek 7:9–13) Naopak, tím, co dělal a co učil, ukázal, že ženám by měla být projevována úcta a čest.

Jak se k ženám choval Ježíš

3., 4. a) Jak Ježíš reagoval, když se jedna žena dotkla jeho oděvu? b) V jakém smyslu se Ježíš stává vzorem pro křesťanské muže, zvláště pak pro dozorce?

³ Ježíšův něžný soucit s lidmi se zrcadlil i v tom, jak se choval k ženám. Jednou se stalo, že jistá žena, která dvanáct let trpěla krvotokem, hledala Ježíše v zástupu lidí. Kvůli svému zdravotnímu stavu byla obřadně nečistá, a proto v tom zástupu neměla být. (3. Mojžíšova 15:25–27) Byla však tak zoufalá, že proklouzla davem a dostala se přímo za Ježíše. Když se dotkla jeho oděvu, byla okamžitě uzdravena! Ježíš byl právě na cestě k těžce nemocné Jairově dceři. Přesto se zastavil. Pocítil, že z něho vyšla síla, proto se ohlédl, aby viděl, kdo se ho dotkl. Nakonec před ním tato žena, celá rozechvělá, padla na zem. Pokáral ji Ježíš za to, že byla v zástupu a že se bez svolení dotkla jeho oděvu? Naopak, byl k ní velmi soucitný a laskavý. „Dcero,“ řekl, „tvá víra tě uzdravila.“ Byl to jediný případ, kdy Ježíš ženu oslovil „dcero“. Jak se jí muselo ulevit, když slyšela takové oslovení! (Matouš 9:18–22; Marek 5:21–34)

⁴ Ježíš se neupínal jen k doslovné liteře Zákona. Vnímal ducha Zákona a viděl potřebu milosrdenství a soucitu. (Srovnej Matouše 23:23.) Byl si vědom toho, v jaké zoufalé situaci ta nemocná žena byla, a také věděl, že jednala na základě víry. Dal dobrý příklad křesťanským mužům, zvláště dozorcům. Když se některá sestra dostane do obzvlášť tíživé situace nebo když má nějaké osobní problémy, starší by se měli snažit, aby se nezaměřovali na to, co právě řekla nebo udělala. Měli by brát v úvahu, za jakých okolností tak sestra jednala a jaké pohnutky ji k tomu vedly. Díky takové snaze o pochopení se možná ukáže, že místo rad a napomínání je na místě spíše trpělivost, porozumění a soucit. (Přísloví 10:19; 16:23; 19:11)

5. a) Jak rabínská tradice omezovala ženy? (Viz poznámku pod čarou.) b) Kdo byl prvním očitým svědkem Ježíšova vzkříšení a kdo o tom jako první podal zprávu?

⁵ V době, kdy žil na zemi Ježíš, byly ženy tak spoutány rabínskými tradicemi, že nesměly svědecky vypovídat v právních případech.b Zamysleme se nad tím, co se stalo ráno 16. nisana roku 33 n. l., krátce po Ježíšově vzkříšení z mrtvých. Kdo první uviděl vzkříšeného Ježíše a kdo jako první podal ostatním učedníkům zprávu o tom, že jejich Pán vstal z mrtvých? Ukázalo se, že to byly ženy, které až do Ježíšovy smrti stály na dohled od místa jeho popravy. (Matouš 27:55, 56, 61)

6., 7. a) Co řekl Ježíš ženám, které přišly ke hrobu? b) Jak na svědectví žen zprvu reagovali Ježíšovi učedníci, a jaké poučení z toho plyne?

⁶ Brzy ráno první den v týdnu šla Marie Magdaléna s ostatními ženami k hrobce. Nesly koření, aby ošetřily Ježíšovo tělo. Když našly hrobku prázdnou, Marie se rozběhla sdělit to Petrovi a Janovi. Ostatní ženy zůstaly na místě. Zanedlouho se jim zjevil anděl, který jim řekl, že Ježíš vstal z mrtvých. Přikázal: „Rychle jděte a povězte [to] jeho učedníkům.“ Ženám, které spěchaly oznámit tuto zprávu, se pak objevil samotný Ježíš a řekl: „Jděte a podejte zprávu mým bratrům.“ (Matouš 28:1–10; Marek 16:1, 2; Jan 20:1, 2) Marie Magdaléna, vyčerpaná zármutkem, se mezitím vrátila k prázdné hrobce. Nevěděla, že se tam zjevil anděl. Vtom se jí ukázal Ježíš, a když ho poznala, řekl: „Jdi . . . k mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.‘ “ (Jan 20:11–18; srovnej Matouše 28:9, 10.)

⁷ Ježíš se mohl nejprve zjevit Petrovi, Janovi nebo některému jinému muži, který byl jeho učedníkem. Rozhodl se však, že poctí tyto ženy a tak jim umožní, aby se staly prvními očitými svědky jeho vzkříšení, a že je pověří, aby o tom pověděly jeho učedníkům. Jak na to ti muži reagovali? Zpráva říká: „Tato řeč se jim . . . jevila jako nesmysl, a ženám nevěřili.“ (Lukáš 24:11) Mohlo to být tím, že to svědectví přinesly ženy? Pokud to opravdu bylo tím, pak tito muži časem dostali hojnost dokladů o tom, že Ježíš skutečně byl vzkříšen z mrtvých. (Lukáš 24:13–46; 1. Korinťanům 15:3–8) Dnes by od křesťanských mužů bylo moudré, kdyby nepřehlíželi postřehy svých duchovních sester. (Srovnej 1. Mojžíšovu 21:12.)

8. Co vyplynulo z toho, jak se Ježíš choval k ženám?

⁸ Člověka opravdu hřeje u srdce, když uvažuje o Ježíšově jednání se ženami. Ježíš měl se ženami vždy soucit, jednal s nimi naprosto vyrovnaně, nikdy je nevyvyšoval ani nepodceňoval. (Jan 2:3–5) Zavrhoval rabínské tradice, které ženy zbavovaly jejich důstojnosti a rušily platnost Božího slova. (Srovnej Matouše 15:3–9.) Projevoval ženám úctu a čest, a tím dal najevo, co si o tom, jak by se mělo jednat se ženami, myslí Jehova Bůh. (Jan 5:19) Ježíš také dal vynikající příklad křesťanským mužům. (1. Petra 2:21)

Ježíšovo učení o ženách

9., 10. Jak Ježíš zavrhl rabínské tradice týkající se žen a co odpověděl farizeům, když se ptali na rozvod?

⁹ Nejen svými skutky, ale také svým učením Ježíš zavrhl rabínské tradice a podpořil důstojnost žen. Zamysli se například nad jeho učením o rozvodu a cizoložství.

¹⁰ Jednou dostal Ježíš otázku o rozvodu: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ Podle Markovy zprávy Ježíš odpověděl: „Kdokoli se rozvádí se svou manželkou [vyjma z důvodu smilstva] a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství, a jestliže se žena po rozvodu se svým manželem někdy vdá za jiného, cizoloží.“ (Marek 10:10–12; Matouš 19:3, 9) Tímto jednoduchým výrokem Ježíš ukázal, že respektuje důstojnost žen. Jak?

11. Jaké poučení ohledně manželského svazku lze vyvodit ze slov „vyjma z důvodu smilstva“?

¹¹ Za prvé, slovy „vyjma z důvodu smilstva“ (která jsou zaznamenána v Matoušově zprávě) Ježíš naznačil, že manželské pouto by se nemělo brát na lehkou váhu a že by nemělo být křehké. Rabínské učení, které bylo tehdy mezi lidem rozšířeno, povolovalo rozvod i z malicherných důvodů — například tehdy, když manželka pokazí jídlo nebo když mluví s cizím mužem. Rozvod byl možný dokonce i v případě, že si muž našel ženu, která se mu více líbila! Jeden znalec Bible uvádí: „Když Ježíš pronesl tato slova . . . , zastal se žen, protože se snažil, aby manželství mělo to místo, které mu opravdu patří.“ Manželství by mělo být trvalým svazkem, v němž se žena může cítit v bezpečí. (Marek 10:6–9)

12. Jakou novou myšlenku Ježíš vyslovil, když řekl „dopouští se vůči ní cizoložství“?

¹² Za druhé, když Ježíš řekl „dopouští se vůči ní cizoložství“, vyslovil něco, co u rabínského soudu nebylo vůbec uznáváno — že se totiž manžel dopouští cizoložství vůči své manželce. Dílo The Expositor’s Bible Commentary uvádí: „V rabínském judaismu se mohla nevěrná žena dopustit cizoložství vůči svému manželovi, a muž se mohl pohlavním stykem s manželkou jiného muže dopustit cizoložství vůči onomu muži. Ale muž se nemohl nikdy žádným způsobem dopustit cizoložství vůči své manželce. Když Ježíš požadoval od manžela stejnou mravní zodpovědnost, jakou má manželka, zastal se důstojnosti žen.“

13. Jak Ježíš ukázal, že v křesťanské společnosti se na muže i na ženy vztahují stejná měřítka?

¹³ Za třetí, slovy „po rozvodu se svým manželem“ Ježíš uznal, že žena má právo rozvést se s nevěrným mužem — což byla možnost, o které se zřejmě vědělo, ale která nebyla při uplatňování tehdejších židovských zákonů běžná.c Říkalo se, že „muž se může rozvést, ať s tím manželka souhlasí, nebo ne, zatímco manželka se může rozvést pouze, když s tím manžel souhlasí“. Podle Ježíše se však v křesťanské společnosti má na muže i na ženy vztahovat stejné měřítko.

14. Co se zrcadlilo v Ježíšově učení?

¹⁴ Z Ježíšova učení je zcela jasně patrné, že mu blaho žen velmi leželo na srdci. Není tedy obtížné pochopit, proč si některé ženy Ježíše zamilovaly tak, že se o něho na vlastní náklady staraly. (Lukáš 8:1–3) „Co vyučuji, není moje,“ řekl Ježíš, „ale patří tomu, kdo mě poslal.“ (Jan 7:16) Ježíš Kristus svým učením dokonale zrcadlil, jaký něžný soucit má k ženám samotný Bůh Jehova.

„Prokazujte jim čest“

15. Co napsal apoštol Petr o tom, jak by manželé měli jednat se svými manželkami?

¹⁵ Apoštol Petr byl očitým svědkem toho, jak se Ježíš k ženám choval. Asi o třicet let později dal Petr manželkám určitou láskyplnou radu a potom také napsal: „Vy manželé, bydlete s nimi nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě, neboť jste s nimi také dědici nezasloužené přízně života, aby vašim modlitbám nic nebránilo.“ (1. Petra 3:7) Co tím Petr myslel, když řekl „prokazujte jim čest“?

16. a) Jaký je význam řeckého podstatného jména, které se překládá jako „čest“? b) Jak Jehova poctil Ježíše při jeho proměnění a jaké poučení si z toho můžeme vzít?

¹⁶ Jeden slovníkář uvádí, že řecké podstatné jméno „čest“ (time) znamená „hodnota, cena, čest, úcta“. Určité tvary tohoto řeckého slova se také překládají jako „dary“ a „drahocenný“. (Skutky 28:10; 1. Petra 2:7) Co znamená někoho poctít pochopíme ještě lépe, když prozkoumáme, jak apoštol Petr používá jeden z tvarů tohoto slova ve 2. Petra 1:17. Zde odkazuje na Ježíšovo proměnění a říká: „Přijal od Boha, Otce, čest a slávu, když mu byla předána od velkolepé slávy takováto slova: ‚To je můj syn, můj milovaný, kterého jsem sám schválil.‘ “ Při Ježíšově proměnění Jehova svého Syna poctil tím, že ho schválil, a udělal to v doslechu lidí. (Matouš 17:1–5) Muž, který své manželce prokazuje čest, ji proto neponižuje ani nepodceňuje. Spíše všemi svými slovy i skutky, v soukromí i veřejně, dává najevo, že si jí váží. (Přísloví 31:28–30)

17. a) Proč je možné říci, že křesťanky mají nárok na to, aby jim byla prokazována čest? b) Proč by si muž neměl myslet, že má v Božích očích větší hodnotu než žena?

¹⁷ Petr říká, že tuto čest by měli křesťanští manželé svým manželkám ‚prokazovat‘. Čest měla být manželkám prokazována jako něco, na co mají nárok, ne jako projev manželovy blahovůle. Proč mají manželky nárok na to, aby jim byla prokazována čest? „Neboť jste s nimi také dědici nezasloužené přízně života,“ vysvětluje Petr. Všichni muži i ženy, kteří v prvním století našeho letopočtu dostali Petrův dopis, byli povoláni k tomu, aby byli Kristovými spoludědici. (Římanům 8:16, 17; Galaťanům 3:28) Ve sboru neměli všichni stejné výsady, ale nakonec se měli podílet na nebeské vládě spolu s Kristem. (Zjevení 20:6) I dnes, kdy většina Božího lidu má pozemskou naději, by bylo vážnou chybou, kdyby si některý křesťanský muž myslel, že ho kvůli sborovým výsadám Bůh považuje za cennějšího než ženy. (Srovnej Lukáše 17:10.) Po duchovní stránce mají před Bohem muži i ženy stejné postavení, protože Ježíšova obětní smrt poskytla stejnou příležitost mužům i ženám — všichni mají příležitost být osvobozeni od hříchu a smrti a mít naději na věčný život. (Římanům 6:23)

18. Jaký dává Petr manželům pádný důvod k tomu, aby ctili své manželky?

¹⁸ Petr uvedl ještě další pádný důvod, proč by manžel měl své manželce prokazovat čest, totiž proto, „aby [jeho] modlitbám nic nebránilo“. Výraz ‚bránit‘ je tvar řeckého slovesa enkopto, které doslova znamená „vbodnout“. Podle Vineova Expository Dictionary of New Testament Words toto slovo znamenalo „zničením cesty nebo vysokým zátarasem zabránit někomu v postupu“. Manžel, který své manželce neprokazuje čest, by tedy mohl zjistit, že mezi jeho modlitbami a Bohem je „zátaras“. Mohl by se cítit nehodný toho, aby se obracel k Bohu, anebo by se mu mohlo stát, že by mu Jehova nebyl ochoten naslouchat. Jehovovi tedy velmi záleží na tom, jak se muži chovají k ženám. (Srovnej Nářky 3:44.)

19. Jak mohou muži i ženy ve sboru s úctou spolupracovat ve službě?

¹⁹ Povinnost prokazovat čest však nespočívá pouze na mužích. Manžel má prokazovat své manželce čest tím, že se k ní chová láskyplně a důstojně, a manželka má manželovi prokazovat čest tím, že se mu podřizuje a prokazuje mu hlubokou úctu. (1. Petra 3:1–6) Pavel kromě toho křesťany vybídl, aby si mezi sebou navzájem prokazovali úctu. (Římanům 12:10) To znamená, že muži i ženy ve sboru by měli ve službě s úctou spolupracovat. Když je ve sboru takový duch, křesťanky svými výroky nepodrývají autoritu bratrů, kteří sbor vedou. Naopak podporují starší a spolupracují s nimi. (1. Korinťanům 14:34, 35; Hebrejcům 13:17) A křesťanští dozorci se budou chovat k ‚starším ženám jako k matkám, k mladším ženám jako k sestrám se vší cudností‘. (1. Timoteovi 5:1, 2) Starší budou jednat moudře, když budou laskaví a budou brát ohled na názor svých křesťanských sester. Když tedy některá sestra projevuje, že si váží teokratického vedení, a uctivě přijde za starším s nějakou otázkou, anebo dokonce poukáže na něco, čemu by bylo zapotřebí věnovat pozornost, starší se její otázkou nebo problémem budou rádi zabývat.

20. Jak by podle biblické zprávy měli muži jednat se ženami?

²⁰ Již od doby, kdy se v Edenu objevil hřích, byly ženy v mnoha kulturních prostředích degradovány do potupného postavení. To však nebylo Jehovovým záměrem. Nehledě na to, jaký náhled na ženy převažuje v prostředí, v němž žijeme my, Hebrejská písma i Křesťanská řecká písma jasně ukazují, že se zbožnými ženami by se mělo jednat s úctou a měla by jim být prokazována čest. Bůh stanovil, že na to mají nárok.

[Poznámky pod čarou]