Občané i cizinci, Bůh vás vítá!

„Udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu.“ — SKUTKY 17:26.

1. Jaký problém dnes existuje na mnoha místech, pokud jde o přijetí lidí cizích kultur?

ZPRÁVY v tisku naznačují, že v mnoha zemích vzrůstá znepokojení v souvislosti s cizinci, přistěhovalci a utečenci. Milióny lidí se zoufale snaží vystěhovat se z různých míst v Asii, Africe, v Evropě i na americkém kontinentu. Snaží se možná uniknout zdrcující chudobě, občanské válce nebo pronásledování. Jsou ale všude vítáni? Časopis Time uvedl: „Směs etnických společenství v Evropě se začíná měnit a mnohé země přitom zjišťují, že k cizím kulturám nejsou tak tolerantní, za jaké se kdysi považovaly.“ O 18 miliónech „nežádoucích“ utečenců Time prohlašuje: „Pro stabilizované národy představují trvalý problém.“

2, 3. a) Jaké osvěžující ujištění ohledně příznivého přijetí poskytuje Bible? b) Proč můžeme mít užitek ze zkoumání toho, jak Bůh — podle zprávy v Písmech — jedná s lidmi?

² Bez ohledu na to, jak se bude situace v tomto ohledu vyvíjet, Bible ukazuje, že Bůh vítá lidi z každého národa — jak ty, kteří žijí v místech, kde se jako občané narodili, tak i přistěhovalce nebo utečence. (Skutky 10:34, 35) Někdo se snad zeptá: ‚Ale jak to můžete říci? Cožpak si Bůh nevyvolil za svůj lid jen starověký Izrael, a nikoho jiného?‘

³ Podívejme se tedy, jak Bůh jednal se starověkými národy. Můžeme prozkoumat také určitá proroctví, která se týkají výsad, jež mohou dnes mít praví ctitelé. Rozborem tohoto prorockého materiálu je možné získat plnější porozumění, které pro tebe může být velice povzbuzující. Tato látka rovněž naznačuje, jak asi bude Bůh jednat s jednotlivci „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ po velkém soužení. — Zjevení 7:9, 14–17.

‚Všechny národy si budou žehnat‘

4. Jak vznikl národnostní problém, ale jaké kroky podnikl Bůh?

⁴ Po potopě tvořila celé lidstvo Noemova nejbližší rodina, a všichni byli pravými ctiteli. Tato jednota však brzy pominula. Někteří lidé zanedlouho přestali jednat podle Boží vůle a pustili se do stavby jakési věže. Vedlo to k tomu, že se lidstvo rozpadlo do jazykových skupin, z nichž vznikly roztroušené skupiny lidí a národy. (1. Mojžíšova 11:1–9) V linii, která vedla k Abrahamovi, však pokračovalo pravé uctívání. Věrnému Abrahamovi Bůh požehnal a slíbil mu, že se jeho potomstvo stane velkým národem. (1. Mojžíšova 12:1–3) Tímto národem byl starověký Izrael.

5. Proč nás všechny může povzbudit Boží jednání s Abrahamem?

⁵ Jehova však nevyloučil lidi, kteří k Izraeli nepatřili. Jeho předsevzetí bylo totiž rozsáhlejší a zahrnovalo celé lidstvo. Jasně to vidíme ze slibu, který dal Bůh Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojžíšova 22:18) S Izraelem však Bůh jednal po celá staletí zvláštním způsobem. Dal mu národní sbírku Zákona, stanovil, že mají kněží přinášet v jeho chrámu oběti, a dal Izraelitům Zaslíbenou zemi, v níž měli bydlet.

6. Jak měly být Boží předpisy pro Izrael užitečné pro všechny?

⁶ Zákon, který Bůh dal Izraeli, byl dobrý pro lidi ze všech národů, protože zjevoval lidskou hříšnost a ukazoval, že je zapotřebí dokonalé oběti, aby byl jednou provždy přikryt hřích lidí. (Galaťanům 3:19; Hebrejcům 7:26–28; 9:9; 10:1–12) Jaká však byla záruka, že Abrahamovo semeno — jehož prostřednictvím si měly žehnat všechny národy — skutečně přijde a bude splňovat potřebné předpoklady? Zákon, který dostal Izrael, byl i v tomto směru pomocí. Zakazoval vstupovat do smíšeného manželství s Kananejci; byl to lid, který byl známý svými nemorálními zvyky a obřady, jako byl zvyk upalovat živé děti. (3. Mojžíšova 18:6–24; 20:2, 3; 5. Mojžíšova 12:29–31; 18:9–12) Bůh rozhodl, že musí být Kananejci i se svými zvyky odstraněni. To mělo být z dlouhodobého hlediska užitečné všem, včetně cizích usedlíků, protože to mělo rodovou linii Semene chránit, aby nebyla poškozena. — 3. Mojžíšova 18:24–28; 5. Mojžíšova 7:1–5; 9:5; 20:15–18.

7. Z jakého náznaku již v rané době je patrné, že Bůh vítal cizince?

⁷ Bůh prokazoval milosrdenství Neizraelitům i v době, kdy ještě Zákon platil a kdy Bůh považoval Izrael za zvláštní národ. Svou ochotu v tom směru projevil již tehdy, když se Izrael vydal na cestu z egyptské poroby směrem ke své zemi. „Vyšla s nimi také ohromná smíšená společnost.“ (2. Mojžíšova 12:38) Profesor C. F. Keil o nich říká, že to byl „houf cizinců. . . , směsice nebo zástup lidí z různých národů“. (3. Mojžíšova 24:10; 4. Mojžíšova 11:4) Mnozí z nich byli pravděpodobně Egypťané, kteří přijali pravého Boha.

Cizinci vítáni

8. Jak získali Gibeonité místo mezi Božím lidem?

⁸ Když Izrael plnil Boží příkaz, že má být Zaslíbená země zbavena zvrhlých národů, poskytl ochranu jedné skupině cizinců, Gibeonitům, kteří žili severně od Jeruzaléma. Poslali k Jozuovi vyslance v přestrojení, a ti naléhavě prosili o mír a dosáhli ho. Když byl jejich klam odhalen, Jozue rozhodl, že Gibeonité budou sloužit jako „sběrači dřeva a čerpači vody pro shromáždění a pro Jehovův oltář“. (Jozue 9:3–27) V dnešní době také mnozí přistěhovalci přijímají hrubou pomocnou práci, aby se zařadili do nového národa.

9. V čem je příklad Raab a její rodiny povzbuzující, pokud jde o cizince v Izraeli?

⁹ Snad tě povzbudí poznatek, že Bůh v tehdejší době vítal nejen skupiny cizinců; vítáni byli i samotní jednotlivci. Dnes některé národy vítají jen přistěhovalce, kteří mají vysoké společenské postavení, majetek, který mohou investovat, nebo vyšší vzdělání. Jehova jedná jinak. Poznáváme to z události, k níž došlo před příhodou s Gibeonity. Tehdy šlo o jednu Kananejku, která rozhodně neměla vysoké společenské postavení. Bible ji nazývá „nevěstka Raab“. Věřila v pravého Boha, a proto byla i se svou domácností zachráněna, když padlo Jericho. Izraelité ji přijali, ačkoli byla cizinka. Byla příkladem víry, kterou bychom měli napodobit. (Hebrejcům 11:30, 31, 39, 40; Jozue 2:1–21; 6:1–25) Ocitla se dokonce mezi předky Mesiáše. — Matouš 1:5, 16.

10. Na čem záviselo přijetí cizinců v Izraeli?

¹⁰ Neizraelité byli přijímáni v Zaslíbené zemi podle toho, jak se snažili líbit se pravému Bohu. Izraelité dostali pokyn, aby s lidmi, kteří nesloužili Jehovovi, nepěstovali společenství, zejména ne v náboženském ohledu. (Jozue 23:6, 7, 12, 13; 1. Královská 11:1–8; Přísloví 6:23–28) Mnozí neizraelští osadníci však poslouchali základní zákony. Jiní se dokonce stali obřezanými proselyty a Jehova je plně přijal jako členy svého sboru. — 3. Mojžíšova 20:2; 24:22; 4. Mojžíšova 15:14–16; Skutky 8:27.a

11, 12. a) Jak měli Izraelité jednat se ctiteli, kteří byli cizinci? b) Proč může být nutné, abychom se zlepšili, máme-li se řídit Jehovovým příkladem?

¹¹ Bůh vedl Izraelity k tomu, aby napodobovali jeho postoj k ctitelům, kteří byli cizinci: „Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako cizí usedlík, by se měl pro vás stát jako váš domácí; a budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi.“ (3. Mojžíšova 19:33, 34; 5. Mojžíšova 1:16; 10:12–19) To je pro nás poučením, i když nejsme pod Zákonem. Je snadné podlehnout předsudkům a nepřátelství vůči příslušníkům jiné rasy, jiného národa nebo jiné kultury. Je tedy na místě položit si otázku: ‚Snažím se zbavit se takových předsudků a řídit se Jehovovým příkladem?‘

¹² Izraelité měli viditelný důkaz, koho Bůh přijal. Král Šalomoun se modlil: „Cizinci, který není částí tvého lidu Izraele a který skutečně přichází ze vzdálené země kvůli tvému jménu. . . a skutečně přichází a modlí se směrem k tomuto domu, kéž sám nasloucháš z nebes. . . , aby všechny národy země poznaly tvé jméno, aby se tě bály.“ — 1. Královská 8:41–43; 2. Paralipomenon 6:32, 33.

13. Proč Bůh učinil opatření pro změnu svého jednání s Izraelem?

¹³ V době, kdy Jehova ještě používal izraelského národa jako svého lidu a tak chránil Mesiášovu rodovou linii, předpověděl významné změny. Kdysi, když Izrael souhlasil, že bude ve smlouvě Zákona, Jehova jim poskytl možnost, aby z nich povstalo ‚království kněží a svatý národ‘. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Izrael však po celá staletí projevoval nevěrnost. Jehova proto předpověděl, že uzavře novou smlouvu, pod níž budou těm, z nichž se bude skládat ‚izraelský dům‘, odpuštěna jejich provinění a hříchy. (Jeremjáš 31:33, 34) Tato nová smlouva čekala na Mesiáše, jehož oběť skutečně očistí mnohé lidi od hříchů. — Izajáš 53:5–7, 10–12.

Izraelité v nebi

14. Jaký nový „Izrael“ Jehova přijal a jak se to stalo?

¹⁴ Křesťanská řecká písma nám pomáhají porozumět, jak se toho všeho dosáhlo. Ježíš byl Mesiáš, jehož smrt naplnila Zákon a položila základ pro úplné odpuštění hříchů. K tomu, aby se člověku dostalo tohoto dobrodiní, nemusel být Židem, který by byl obřezán na těle. Apoštol Pavel napsal, že v této nové smlouvě „Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem“. (Římanům 2:28, 29; 7:6) Ti, kteří uvěřili v Ježíšovu oběť, získali odpuštění, a Bůh je schválil jako ‚Židy duchem‘, kteří tvoří „Boží Izrael“. — Galaťanům 6:16.

15. Proč národnost v tělesném smyslu není rozhodující v otázce, zda bude někdo patřit k duchovnímu Izraeli?

¹⁵ Ano, přijetí do duchovního Izraele nezáleželo na určitém národnostním nebo etnickém původu. Někteří, například Ježíšovi apoštolové, byli rodem Židé. Jiní, jako římský důstojník Kornélius, byli neobřezaní pohané. (Skutky 10:34, 35, 44–48) O duchovním Izraeli Pavel správně řekl: „Není Řek ani Žid, obřízka ani neobřízka, cizinec, Skyta, otrok, svobodný.“ (Kolosanům 3:11) Ti, kteří byli pomazáni Božím duchem, se stali ‚vyvoleným rodem, královským kněžstvem, svatým národem, lidem pro zvláštní vlastnictví‘. — 1. Petra 2:9; srovnej 2. Mojžíšovu 19:5, 6.

16, 17. a) Jakou úlohu v Božím předsevzetí mají duchovní Izraelité? b) Proč je vhodné uvažovat o těch, kteří nepatří k Božímu Izraeli?

¹⁶ Jaká je podle Božího předsevzetí budoucnost duchovních Izraelitů? Ježíš odpověděl: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ (Lukáš 12:32) Pomazaní, jejichž „občanství existuje v nebesích“, budou s Beránkem spoludědici ve vládě jeho Království. (Filipanům 3:20; Jan 14:2, 3; Zjevení 5:9, 10) Bible ukazuje, že to jsou ti, kteří jsou ‚zapečetění z izraelských synů‘ a že jsou „koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“. Je jich 144 000. Ale když Jan podal zprávu o počtu zapečetěných, uvádí jinou skupinu — „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. — Zjevení 7:4, 9; 14:1–4.

¹⁷ Někdo by se mohl ptát: ‚A co ty milióny lidí, kteří nepatří k duchovnímu Izraeli, například ti, kteří snad přečkají velké soužení jakožto zmíněný velký zástup? Jaká je dnes jejich úloha ve vztahu k tomu malému počtu, který ještě zbývá z duchovního Izraele?‘b

Proroctví o cizincích

18. Co vedlo k tomu, že se Izrael vrátil z babylónského vyhnanství?

¹⁸ Vrátíme-li se do doby, kdy byl Izrael pod smlouvou Zákona, ale nezůstal jí věrný, zjistíme, že Bůh rozhodl, aby Babylóňané zpustošili Izrael. V roce 607 př. n. l. byl Izrael odveden na 70 let do zajetí. Pak Bůh národ vyplatil. Pod vedením místodržitele Zerubabela se ostatek přirozeného Izraele vrátil do své země. Médští a perští panovníci, kteří rozvrátili Babylón, dokonce poskytli vracejícím se vyhnancům zásoby. Tento vývoj událostí předpověděla kniha Izajášova. (Izajáš 1:1–9; 3:1–26; 14:1–5; 44:21–28; 47:1–4) A Ezra nám líčí historické podrobnosti tohoto návratu. — Ezra 1:1–11; 2:1, 2.

19. Jaké proroctví ohledně návratu Izraele naznačovalo, že půjde také o cizince?

¹⁹ V předpovědi o vyplacení a návratu Božího lidu však Izajáš pronesl burcující proroctví: „Národy jistě půjdou k tvému světlu a králové k jasu tvé záře.“ (Izajáš 59:20; 60:3) To znamená více, než že byli v souladu se Šalomounovou modlitbou jen vítáni jednotliví cizinci. Izajáš poukazoval na neobyčejnou změnu statutu. „Národy“ měly sloužit s izraelskými syny. „Tvé zdi opravdu postaví cizinci a jejich vlastní králové ti budou sloužit; ve svém rozhořčení tě totiž nejprve udeřím, ale ve své dobré vůli se nad tebou jistě smiluji.“ — Izajáš 60:10.

20, 21. a) Co je v nové době obdobou návratu Izraele ze zajetí? b) Jak byli potom k duchovnímu Izraeli připojováni ‚synové a dcery‘?

²⁰ Odchod Izraele do vyhnanství a jejich návrat má dnes obdobu u duchovního Izraele. Před první světovou válkou nebyl ostatek pomazaných křesťanů plně v souladu s Boží vůlí; drželi se některých názorů a zvyků převzatých z církví křesťanstva. Pak v době válečné hysterie a do jisté míry na podnět duchovenstva byly vedoucí osoby z ostatku duchovního Izraele protiprávně uvězněny. Tito pomazaní, kteří byli v doslovném vězení, byli po válce, v roce 1919, osvobozeni a rehabilitováni. To bylo svědectvím, že byl Boží lid propuštěn ze zajetí Velkého Babylóna, celosvětové říše falešného náboženství. Boží lid vyšel budovat a obývat duchovní ráj. — Izajáš 35:1–7; 65:13, 14.

²¹ To bylo naznačeno v Izajášovu popisu: „Sebrali se všichni; přišli k tobě. Tvoji vlastní synové stále zdaleka přicházejí, a tvé dcery, o něž se bude pečovat po boku. V tom čase uvidíš a jistě se rozzáříš a tvé srdce se opravdu zatřese a rozšíří, protože k tobě zamíří bohatství moře; jmění národů, to k tobě přijde.“ (Izajáš 60:4, 5) V následujících desetiletích dále přicházeli ‚synové a dcery‘ a dostávalo se jim pomazání duchem, aby vyplnili zbývající místa v duchovním Izraeli.

22. Jak začali „cizinci“ pracovat společně s duchovními Izraelity?

²² A co ‚cizinci, kteří opravdu postaví tvé zdi‘? I to se stalo v naší době. Když končilo povolávání 144 000, začal se ze všech národů shromažďovat velký zástup, aby se věnoval uctívání společně s duchovním Izraelem. Tito novější ctitelé na základě Bible očekávají, že budou věčně žít na rajské zemi. S radostí pomáhali pomazanému ostatku kázat dobrou zprávu o Království, i když konečné místo pro jejich věrnou službu mělo být odlišné. — Matouš 24:14.

23. Do jaké míry pomáhají „cizinci“ pomazaným?

²³ Více než 4 000 000 „cizinců“ dnes dokazuje svou oddanost Jehovovi společně s ostatkem těch, jejichž ‚občanství je v nebesích‘. Mnozí z nich, muži i ženy, mladí i staří, slouží plným časem jako průkopníci. Ve většině z více než 66 000 sborů nesou tito cizinci odpovědnost jako starší a služební pomocníci. Ostatek se z toho raduje, protože vidí, jak se splňují Izajášova slova: „Cizí lidé budou opravdu stát a pást vaše stáda bravu a cizinci budou vašimi rolníky a vašimi vinaři.“ — Izajáš 61:5.

24. Proč můžeme čerpat povzbuzení z toho, jak Bůh v minulosti jednal s Izraelem i s jinými?

²⁴ Ať jsi tedy občanem kteréhokoli národa na zemi, ať jsi přistěhovalcem nebo utečencem, máš úžasnou příležitost stát se duchovním cizincem, jehož Všemohoucí srdečně vítá. Jeho přivítání s sebou nese možnost těšit se z předností v jeho službě nyní i po věčnou budoucnost.

[Poznámky pod čarou]

Povšiml sis toho?

◻ Jak Bůh předložil naději, že přijme lidi ze všech národů?

◻ Z čeho je patrné, že se k Bohu mohli přibližovat i lidé, kteří nepatřili k izraelskému národu?

◻ Jak Bůh v proroctví naznačil, že se k Izraeli připojí cizinci?

◻ Co bylo obdobou návratu Izraele z babylónského vyhnanství a jak se to týká „cizinců“?

[Obrázek na straně 9]

Král Šalomoun se modlil za cizince, kteří budou přicházet, aby uctívali Jehovu