Tvůj názor na duši ovlivňuje tvůj život
„Člověk se stal živou duší.“ — 1. MOJŽÍŠOVA 2:7.
1, 2. Čemu věří většina náboženství ohledně člověka a duše?
TÉMĚŘ všechna náboženství učí, že člověk má nesmrtelnou duši. Nová katolická encyklopedie (angl.) říká, že duše je „stvořena Bohem a vložena do těla při početí“. Říká také, že nauka o nesmrtelné duši „je jedním z úhelných kamenů“ církví křesťanstva. Podobně „muslimské pojetí“ podle Nové encyklopedie Britanniky (angl.) „tvrdí, že duše vzniká zároveň s tělem; od té doby má svůj vlastní život, její spojení s tělem je dočasný stav“.
2 Taková náboženství věří, že duše opouští tělo v okamžiku smrti a dále žije věčně. Je jí souzena buď nebeská blaženost, nebo dočasný pobyt v očistci, nebo věčná muka v ohnivém pekle. Na smrt se hledí jako na bránu k věčnému životu v duchovní říši. Jeden spisovatel napsal v knize Věříme v nesmrtelnost (angl.): „Pohlížím na smrt jako na velké a skvělé dobrodružství. Pohlížím na smrt jako na božské povýšení.“
3. Čemu věří různá východní náboženství?
3 Hindové, buddhisté a jiní věří ve stěhování duší. K tomu patří víra, že se duše při úmrtí převtěluje, rodí se znovu jako jiný člověk nebo jiný živý tvor. Byl-li někdo dobrý, říká se, že se znovu narodí jako člověk ve vyšším postavení. Jestliže však byl zlý, narodí se jako člověk v nižším postavení, nebo dokonce jako zvíře nebo hmyz.
4, 5. Proč je důležité znát pravdu o duši?
4 Ale co když lidé nesmrtelnou duši nemají? Co když smrt pro všechny, kteří umírají, není „božské povýšení“, není přímou branou do věčného duchovního života ani k převtělení? Potom by víra v nesmrtelnou duši vedla člověka nesprávným způsobem. Kniha Oficiální katolické učení (angl.) říká, že církev trvá na víře v nesmrtelnou duši, protože nevěřit v ni „by zbavilo smyslu i srozumitelnosti její modlitby, její pohřební obřady a náboženské akty prováděné za mrtvé“. Jde tedy o způsob života, uctívání a věčnou budoucnost. — Přísloví 14:12; Matouš 15:9.
5 Je důležité znát pravdu o této víře. Ježíš řekl: „Ti, kteří [Boha] uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ (Jan 4:24) Pravda o lidské duši se nalézá v Božím slově, Bibli. Inspirovaná Písma obsahují Boží zjevení božských předsevzetí, takže se můžeme spolehnout, že nám říkají pravdu. (1. Tesaloničanům 2:13; 2. Timoteovi 3:16, 17) Ježíš řekl v modlitbě k Bohu: „Tvé slovo je pravda.“ — Jan 17:17.
Stvořeni s nesmrtelnou duší?
6. Co nám jasně říká o stvoření zpráva v 1. Mojžíšově?
6 První Mojžíšova 2:6 nám říká: „Jehova Bůh přistoupil k vytvoření člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života a člověk se stal živou duší.“ Zpráva neříká, že Bůh do člověka vložil nesmrtelnou duši. Říká, že když Boží síla naplnila Adamovo tělo energií, „stal [se] živou duší“. Člověk tedy je duše. Ne že má duši.
7. Proč byli lidé postaveni na zem?
7 Bůh stvořil Adama, aby žil na zemi, ne v nebi. Země neměla být pouhý zkušební prostor, aby se ukázalo, zda se Adam hodí do nebe. Bůh vytvořil zemi, „aby byla obývána“, a Adam byl její první lidský obyvatel. (Izajáš 45:18; 1. Korinťanům 15:45) Později, když Bůh stvořil Evu jako manželku pro Adama, Boží předsevzetí s nimi bylo, aby zalidnili zemi a proměnili ji v ráj jako věčný domov lidstva. — 1. Mojžíšova 1:26–31; Žalm 37:29:
8. a) Čím bylo podmíněno Adamovo bytí? b) Kde by zůstal žít Adam, kdyby byl nezhřešil?
8 Bible nikde neříká, že nějaká část Adama byla nesmrtelná. Naopak, jeho bytí bylo podmíněné, založené na poslušnosti Božího zákona. Kdyby ten zákon porušil, co pak? Věčný život v duchovní říši? Vůbec ne. Místo toho by ‚určitě zemřel‘. (1. Mojžíšova 2:17) Vrátil by se tam, odkud přišel: „Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 2:7; 3:19) Adam neexistoval před svým stvořením a neměl existovat po své smrti. Měl tedy jen dvě možnosti: 1) poslušnost a život, nebo 2) neposlušnost a smrt. Kdyby byl Adam nezhřešil, žil by navždy na zemi. Nikdy by byl neodešel do nebe.
9. Jak správně nazývá Bible smrt a proč?
9 Adam neposlechl a zemřel. (1. Mojžíšova 5:5) Smrt byla jeho trestem. Nebyla to brána k „skvělému dobrodružství“, ale brána k nebytí. Smrt tedy není přítel, ale to, čím ji nazývá Bible: „nepřítel“. (1. Korinťanům 15:26) Kdyby měl Adam nesmrtelnou duši, která by šla do nebe, pokud by byl poslušný, smrt by byla požehnáním. Ale ona nebyla. Byla prokletím. A kvůli Adamovu hříchu se prokletí smrti rozšířilo na všechny lidi, protože všichni jsou jeho potomstvo. — Římanům 5:12.
10. Jaký vážný problém vzniká ve spojení s vírou, že Adam měl nesmrtelnou duši?
10 Dále, jestliže byl Adam stvořen s nesmrtelnou duší, která by byla věčně mučena v ohnivém pekle, pokud by zhřešil, proč před tím nebyl varován? Proč mu bylo řečeno jen, že zemře a vrátí se do prachu? Jak nespravedlivé by bylo odsoudit Adama k věčným mukám za neposlušnost, a přitom ho před tím nevarovat! Ale u Boha „není bezpráví“. (5. Mojžíšova 32:4) Nebylo třeba varovat Adama před ohnivým peklem pro nesmrtelné duše ničemných. Takové peklo neexistovalo o nic víc než nesmrtelné duše. (Jeremjáš 19:5; 32:35) V prachu zemské půdy nejsou žádná muka.
Biblické použití „duše“
11. a) Z jakého hebrejského a řeckého slova pochází české slovo „duše“ v Bibli? b) Jak překládá hebrejské a řecké slovo pro „duši“ Bible krále Jakuba?
11 V Hebrejských písmech je české slovo „duše“ překladem hebrejského slova nefeš, které se vyskytuje víc než 750krát. V Řeckých písmech mu odpovídá slovo psyché, které se vyskytuje víc než stokrát. Překlad nového světa Svatých písem tato slova důsledně překládá jako „duše“. Jiné Bible používají různá slova. Překlad krále Jakuba překládá nefeš například: chuť, zvíře, tělo, dech, stvoření, mrtvé (tělo), touha, srdce, život, člověk, mysl, osoba, já, duše, věc. A psyché překládá jako srdce, život, mysl, duše.
12. Jak používá Bible hebrejské a řecké slovo pro „duši“?
12 Bible nazývá slovem nefeš mořské tvory: „Každá živá duše, která je ve vodách.“ (3. Mojžíšova 11:10) Toto slovo se může vztahovat na suchozemské živočichy: „Ať země vydá živé duše podle jejich druhu, domácí zvíře a pohybujícího se živočicha a divoce žijící zemské zvíře.“ (1. Mojžíšova 1:24) Ve stovkách případů se vztahuje nefeš na lidi. „Všech duší, které vyšly z horní části Jákobova stehna, bylo sedmdesát duší.“ (2. Mojžíšova 1:5) Příklad, kdy se takto používá psyché, je v 1. Petra 3:20. Mluví se tam o Noemově arše, „ve které bylo několik lidí, totiž osm duší, bezpečně neseno přes vodu“.
13. Jakými způsoby používá Bible slovo „duše“?
13 Bible užívá slova „duše“ mnoha jinými způsoby. První Mojžíšova 9:5 říká: „Vyžádám [si] zpět krev vašich duší.“ Tady se říká, že duše má krev. Druhá Mojžíšova 12:16 říká: „Pouze co každá duše potřebuje k jídlu, jen to se smí pro vás vykonat.“ Zde je řečeno, že duše jí. Pátá Mojžíšova 24:7 mluví o člověku, který „unáší duši ze svých bratrů“. Unesena jistě nebyla nesmrtelná duše. Žalm 119:28 říká: „Má duše nespala zármutkem.“ Duše tedy může trpět nespavostí. Bible také ukazuje, že je duše smrtelná. Umírá: „Ta duše bude ze svého lidu odříznuta.“ (3. Mojžíšova 7:20) „Nesmí přijít k jakékoli mrtvé duši.“ (4. Mojžíšova 6:6) „Naše duše mají zemřít.“ (Jozue 2:14) „Jakákoli duše, která nenaslouchá tomuto prorokovi, bude zcela vyhlazena z lidu.“ (Skutky 3:23) „Každá živá duše zemřela.“ — Zjevení 16:3.
14. Co je podle Bible zcela jasně duše?
14 Biblické užití slova nefeš a psyché jasně ukazuje, že duše je osoba, nebo v případě zvířat tvor. Není to nějaká nesmrtelná část jedince. Ano, nefeš se dokonce používá, když se mluví o samotném Bohu: „Každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí.“ — Žalm 11:5.
Mnoho učenců s tím souhlasí
15. Jak se o nauce o nesmrtelné duši vyjadřuje několik spisů učenců?
15 Mnoho učenců souhlasí s tím, že Bible nemluví o nesmrtelné duši. Stručná židovská encyklopedie (angl.) říká: „Bible neuvádí nauku o nesmrtelnosti duše, a ta se jasně nevynořuje ani v rané rabínské literatuře.“ Židovská encyklopedie říká: „Víra, že duše dál existuje po rozpadu těla, je věc filozofické nebo teologické spekulace spíše než prosté víry a nikde tedy není ve Svatém písmu výslovně vyučována.“ Vykladačův biblický slovník (angl.) poznamenává: „Nefeš. . . neexistuje dál nezávisle na těle, ale umírá s ním. . . Žádný biblický text neopravňuje k prohlášení, že ‚duše‘ se v okamžiku smrti odděluje od těla.“
16. Jak se vyjadřují o duši některé autority?
16 Také Výkladový slovník biblických slov (angl.) říká: „‚Duše‘ v S[tarém] z[ákoně] tedy neoznačuje nějakou nehmotnou část lidských bytostí, která pokračuje po smrti. [Nefeš] v základu znamená život, jak jej jedinečně zakoušejí osobní bytosti. . . Základní význam [psyché] stanoví s[taro] z[ákonní] protějšek a ne její význam v řecké kultuře.“ A Eerdmanův biblický slovník (angl.) konstatuje, že v Bibli slovo duše „neoznačuje část lidské bytosti, ale naopak celou osobu. . . V tomto smyslu lidské bytosti nemají duše — jsou duše.“ — Kurzíva naše.
17. Co uznávají o „duši“ dva katolické prameny?
17 Nová katolická encyklopedie uznává: „Biblické slovo pro duši obvykle znamená celou osobu.“ Dodává: „Ve S[tarém] z[ákoně] není žádná dichotomie [rozdělení] mezi tělem a duší. . . Pojem [nefeš], přestože se překládá naším slovem duše, nikdy neznamená duši jako odlišenou od těla nebo jednotlivé osoby. . . Pojem [psyché] je n[ovo] z[ákonní] slovo odpovídající [nefeš]. . . Myšlenka duše přežívající po smrti se v Bibli nedá snadno rozeznat.“ A francouzský katolický profesor Svatého písma Georges Auzou píše ve své knize La Parole de Dieu (Slovo Boží): „Pojem ‚duše‘ znamenající čistě duchovní, nehmotnou skutečnost, oddělenou od ‚těla‘. . . v Bibli neexistuje.“
18. a) Jak komentuje jedna encyklopedie biblické užití slova „duše“? b) Kde vzali teologové myšlenku, že něco přežívá smrt těla?
18 Encyclopedia Americana (angl.) tedy poznamenává: „Starý zákon chápe člověka jako jednotu, ne jako svazek duše a těla. Ačkoli hebrejské slovo [nefeš] se často překládá jako ‚duše‘, bylo by nepřesné do něho vkládat řecký význam. . . [Nefeš] se nikdy nechápe jako fungující odděleně od těla. V Novém zákoně se řecké slovo [psyché] často překládá ‚duše‘, ale opět by se nemělo chápat, jako by mělo ten význam, který mělo pro řecké filozofy. . . Bible nepodává jasný popis toho, jak osoba přežívá po smrti.“ Dodává: „Teologové se museli uchýlit k diskuzím filozofů, aby našli vyhovující způsob, jak popsat přežití jedince po smrti.“
Ne Bible, ale filozofie
19. Jak je s vírou v nesmrtelnou duši spojena řecká filozofie?
19 Je pravda, že teologové převzali myšlenky pohanských filozofů, aby formulovali nauku o nesmrtelné duši. Francouzský Dictionnaire encyclopédigue de la Bible (Encyklopedický biblický slovník) říká: „Pojem nesmrtelnosti je produkt řeckého myšlení.“ Židovská encyklopedie (angl.) potvrzuje: „Víra v nesmrtelnost duše přišla k Židům kontaktem s řeckým myšlením a hlavně prostřednictvím filozofie jejího hlavního zastánce Platóna“, který žil ve čtvrtém století před Kristem. Platón věřil: „Duše je nesmrtelná a nezničitelná a naše duše budou opravdu existovat v jiném světě!“ — Platónovy dialogy.
20. Kdy a jak pronikla pohanská filozofie do křesťanství?
20 Kdy pronikla tato pohanská filozofie do křesťanství? Nová encyklopedie Britannica (angl.) říká: „Od poloviny 2. století n. l. začali křesťané, kteří měli jisté školení v řecké filozofii, cítit potřebu vyjádřit svou víru v jejích pojmech, jak pro vlastní intelektuální uspokojení, tak proto, aby obrátili vzdělané pohany. Z filozofie jim nejlépe vyhovoval platónismus.“ Jak tedy říká Britannica, „raně křesťanští filozofové přejali řecké pojetí nesmrtelnosti duše“. I papež Jan Pavel II. uznal, že nauka o nesmrtelné duši obsahuje „teorie jistých škol řecké filozofie“. Ale přijetí teorií řecké filozofie znamenalo, že křesťanstvo opustilo prostou pravdu vyjádřenou v 1. Mojžíšově 2:7: „Člověk se stal živou duší.“
21. Jak daleko do minulosti sahá víra v nesmrtelnou duši?
21 Učení o nesmrtelné duši však jde mnohem dál do minulosti než k Platónovi. V knize Náboženství Babylónie a Asýrie (angl.) od Morrise Jastrowa čteme: „Problém nesmrtelnosti. . . vyvolával vážnou pozornost babylónských teologů. . . Smrt byla přechodem k jinému druhu života.“ Také kniha Egyptské náboženství (angl.) od Siegfrieda Morenze konstatuje: „Raní Egypťané pohlíželi na život po smrti prostě jako na pokračování života na zemi.“ Židovská encyklopedie si všímá spojitosti s těmito starověkými náboženstvími a Platónem, když říká, že Platóna přivedla na myšlenku nesmrtelné duše „orfická a eleusínská mystéria, v nichž podivně splývaly babylónské a egyptské názory“.
22. Proč se dá říci, že semena nauky o nesmrtelné duši byla zaseta na úsvitu lidských dějin?
22 Myšlenka nesmrtelné duše je tedy prastará. Její kořeny se ve skutečnosti táhnou až k úsvitu lidských dějin. Když bylo Adamovi řečeno, že zemře, neposlechne-li Boha, jeho manželka Eva uslyšela opačný názor. Bylo jí řečeno: „Určitě nezemřete.“ Zde byla zaseta semena nauky o nesmrtelné duši. A od té doby jedna kultura za druhou přijímala pohanský názor, že ‚skutečně nezemřete, ale budete žít dál‘. Patří k nim křesťanstvo, které zavedlo své přívržence do odpadnutí, v odporu k Božím předsevzetím a vůli. — 1. Mojžíšova 3:1–5; Matouš 7:15–23; 13:36–43; Skutky 20:29, 30; 2. Tesaloničanům 2:3, 7.
23. Kdo rozvinul nauku o nesmrtelné duši a proč?
23 Kdo dovedl lidi k víře v tuto lež? Ježíš odhalil jeho totožnost, když řekl náboženským vůdcům té doby: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. . . Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44) Ano, to satan rozvinul myšlenku nesmrtelné duše, aby lidi odvrátil od pravého uctívání. Tak se životní běh a naděje do budoucnosti dostává na nesprávnou cestu vírou v nauky, které vyrostly z první lži zaznamenané v Bibli, ačkoli v té době Eva hadovi rozuměla jistě jen tak, že vůbec nezemře v těle.
24. Jaké otázky si lze položit o věčném životě a nesmrtelnosti?
24 Bible neučí, že lidé mají nesmrtelnou duši. Proč tedy mluví o naději na věčný život? A neříká dále Bible v 1. Korinťanům 15:53: „Co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost“? A nešel Ježíš po svém vzkříšení do nebe a neučil, že do nebe mohou jít i jiní? O těchto a jiných otázkách budeme uvažovat v následujícím článku.
Otázky k opakování
◻ Čemu věří většina náboženství ohledně duše?
◻ Jak ukazuje Bible, že člověk nebyl stvořen s nesmrtelnou duší?
◻ Co je jasné z biblického použití hebrejského a řeckého slova pro „duši“?
◻ Co říká mnoho učenců o biblickém názoru na duši?
◻ Jak daleko do dějin jde nauka o nesmrtelné duši?
[Obrázek na straně 20]
Ti všichni jsou duše