Rajské vyhlídky platí navzdory lidské neposlušnosti

1. Kde a v jakém prostředí vidíme po čase prvního muže a první ženu?

UPLYNUL čas. První muž a žena už nejsou nevinně nazí. Jsou oblečeni v dlouhých oděvech ze zvířecích kůží. Jsou před vchodem do dokonalé zahrady Eden, ale zády k ní. Hledí na krajinu před sebou. Vidí jen neobdělanou půdu. Zcela zjevně na ní nespočívá Boží požehnání. Před nimi je trní a bodláčí. Není to snad ta země, kterou byli pověřeni podmanit? Ano, ale první muž a žena nyní nevyšli ven proto, aby rozšířili zahradu Eden do těchto nezušlechtěných míst.

2. Proč se muž a žena nepokoušejí vrátit se do rajské zahrady?

² Proč se při takovém protivném pohledu neobrátí zpět a nevrátí se do rajské zahrady? To se snadno řekne, ale ohlédněte se, co je za nimi u vchodu do zahrady. Tvorové, jaké předtím nikdy ani v zahradě neviděli, cherubíni, a planoucí ostří meče, který se ustavičně otáčí. Skrze ně se muž a žena nemohou dostat do zahrady živí! — 1. Mojž. 3:24.

3. Čím se tak drasticky změnily okolnosti první dvojice?

³ Co se stalo? Není to žádná záhada, která by svou složitostí po tisíciletí mátla vědce. Vysvětlení je prosté. První muž a žena měli uskutečnit podivuhodné vyhlídky, které jim určilo Boží pověření v den jejich svatby, ale jen pod podmínkou, že budou i v nejmenším poslouchat svého nebeského Otce. Jejich dokonalá poslušnost měla být vyzkoušena jedním zákazem týkajícím se potravy. Nesmějí jíst ovoce ze „stromu poznání dobrého a špatného“. (1. Mojž. 2:16, 17) Udělají-li to proti Božímu nařízení, rozhodně zemřou. To řekl Adam jako Boží prorok své manželce, mladšímu lidskému tvorovi. Ale nachaš, had, kupodivu popřel pravdivost toho, co řekl Bůh Adamovi ve své výstraze, že nemá jíst ze zakázaného „stromu poznání dobrého a špatného“. Had ženu podvedl a ona uvěřila, že poruší-li Boží zákon a pojí zakázané ovoce, stane se podobnou Bohu a bude nezávislá na Bohu v určování toho, co je dobré a co špatné. — 1. Mojž. 3:1–5.

Není to mytologický příběh

4, 5. Jak ukazuje apoštol Pavel, že zpráva o tom, jak had podvedl ženu, nebyl mýtus?

⁴ Neuvěřitelné? Zní to příliš jako mýtus, bájeslovný příběh nezaložený na skutečnostech, a tedy nepřijatelný pro moderní osvícenou dospělou mysl? Neznělo to tak až dodnes hojně čtenému spisovateli, spisovateli důvěryhodnému, zvlášť vyvolenému apoštolovi, který znal správnost toho, co psal. Tento apoštol Pavel napsal sboru dospělých křesťanů ve světsky moudrém městě Korintu: „Obávám se, aby jako had svou vychytralostí svedl Evu, nebyla vaše mysl nějak zkažena, pryč od upřímnosti a cudnosti, která náleží Kristu.“ — 2. Kor. 11:3.

⁵ Pavel by se sotva odvolával na mýtus, báji, a používal takového výmyslu, aby něco zdůraznil Korinťanům, kteří dobře znali mýty pohanského řeckého náboženství. Citoval z inspirovaných Hebrejských písem, která prohlásil za „Boží slovo“, a potvrdil, že „had svou vychytralostí svedl Evu“. (1. Tes. 2:13) A když psal křesťanskému dozorci, který byl pověřen úkolem vyučovat „vzoru zdravých slov“, řekl apoštol Pavel: „Adam byl vytvořen první, pak Eva. Adam také nebyl oklamán, ale žena byla důkladně oklamána a dopustila se přestupku.“ — 2. Tim. 1:13; 1. Tim. 2:13, 14.

6. (a) Jak se Adamův přestupek proti Bohu lišil od ženina? (b) Proč si můžeme být jistí, že si žena nevymyslela pohádku o hadovi?

⁶ To, že byla žena oklamána hadem, je skutečností, ne mýtus, stejně jistě jako jsou tvrdým historickým faktem důsledky jejího neposlušného pojídání zakázaného ovoce. Když se tak dopustila přestupku proti Bohu, podnítila manželka, aby jedl s ní, ale on nejedl proto, že by byl také důkladně podveden. (1. Mojž. 3:6) Ve zprávě o tom, jak se později zodpovídali Bohu, se říká: „A člověk dále řekl: ‚Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.‘ Jehova Bůh tedy řekl ženě: ‚Co jsi to udělala?‘ Žena na to odpověděla: ‚Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.‘“ (1. Mojž. 3:12, 13) Žena si nevymyslela pohádku o nachašovi, hadovi, a Jehova Bůh její vysvětlení nevzal jako smyšlenku, mýtus. Jednal s hadem jako s nástrojem, jímž byla žena podvedena, takže se dopustila přestupku proti svému Bohu a stvořiteli. Jednat s pouhým mýtickým hadem by bylo pod Boží důstojnost.

7. (a) Jak popisuje biblická zpráva Boží soudní jednání s hadem? (b) Jak by mohl had, který podvedl první ženu, podvést i nás? (Zahrň do komentáře poznámku pod čarou.)

⁷ Zpráva sděluje, jak Bůh vynesl nad oním hadem v zahradě Eden soud: „A Jehova Bůh pak řekl hadovi: ‚Protože jsi to udělal, jsi prokletý mezi všemi domácími zvířaty a mezi všemi divoce žijícími polními zvířaty. Budeš lézt po břiše a budeš žrát prach po všechny dny svého života. A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.‘“ (1. Mojž. 3:14, 15) Každý střízlivý soudní dvůr zachází s fakty a prosévá skutečné důkazy, ne legendy. Jehova Bůh se nezesměšnil tím, že by vynesl rozsudek nad mytickým hadem, ale vynesl soud nad skutečným existujícím tvorem, který nesl odpovědnost. Nebylo by směšné, ale žalostné, kdyby nás onen had podvedl, takže bychom si mysleli, že nikdy neexistoval, že byl pouhým mýtem, že nebyl odpovědný za nic špatného na zemi.a

8. Jaký rozsudek vynesl Bůh nad ženou a jaké následky to mělo pro její dcery, vnučky a pravnučky?

⁸ Zpráva o mužově manželce bere její prohlášení o hadovi jako fakt a říká: „Ženě řekl: ‚Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství; v porodním křečích budeš rodit děti a budeš žádostivě toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat.‘“ (1. Mojž. 3:16) Nic takového nebylo obsaženo v Božím požehnání, když měla svatbu s Adamem a Bůh jim řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ (1. Mojž. 1:28) To požehnané pověření pro dokonalou lidskou dvojici naznačovalo pro ženu mnohá těhotenství, ale žádné dlouhé a těžké porodní bolesti a žádný útlak ze strany manžela. Tento soud vynesený nad přestupnicí, ženou, měl ovlivnit její dcery i vnučky po generaci za generací.

Boží zákon vyvýšen rozsudkem proti Adamovi

9, 10. (a) Jaké varování dal Bůh přímo Adamovi a jaké následky by mělo to, kdyby Bůh doslova uplatnil takový trest? (b) Jaký rozsudek vynesl Bůh nad Adamem?

⁹ Jaké změněné okolnosti však měla žena sdílet s mužem, kterého podnítila, aby se k ní připojil v přestupku? Tomuto muži Bůh přímo řekl: „Ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 2:17) Dodrží Bůh rozsudek takové konečné platnosti jen proto, že Adam snědl kousek ovoce? Pomysli, co by taková poprava znamenala? Zničila by vzrušující vyhlídku, ze které se těšili Adam a Eva v den své svatby, vyhlídku, že naplní celou zemi svým potomstvem, dokonalým lidským rodem, který bude navěky pokojně obývat rajskou zemi ve věčném mládí, v pokojném vztahu ke svému Bohu a nebeskému Otci. Bůh by přece nezmařil své vlastní podivuhodné předsevzetí s lidstvem a s pozemským domovem člověka tím, že by uvalil trest smrti na první lidské rodiče celého lidstva! Vyslechni však božský výnos jasně zaznamenaný v biblické zprávě:

¹⁰ „A Adamovi řekl: ‚Protože jsi naslouchal hlasu své manželky a pojedl jsi ze stromu, o němž jsem ti dal tento příkaz: „Nebudeš z něho jíst“, je zemská půda kvůli tobě prokleta. V útrapách budeš jíst její výnos po všechny dny svého života. A poroste ti trní a bodláčí a budeš jíst polní rostlinstvo. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.‘“ — 1. Mojž. 3:17–19.

11. Jaká fakta ohledně poslušnosti dokládají zaslouženost Božího rozsudku nad Adamem?

¹¹ Tento rozsudek znamenal vykonat trest smrti nad člověkem bez ohledu na následky, jež to bude mít pro Boží předsevzetí naplnit rajskou zemi dokonalými muži a ženami, kteří spolu žijí v lásce a pokoji a věčně obdělávají světaširou rajskou zahradu a pečují o ni. Člověk naslouchal hlasu své manželky místo hlasu Boha, který mu řekl, aby nejedl ze zakázaného „stromu poznání dobrého a špatného“. A jestliže sám neuposlechl hlasu svého Boha, bude důsledně učit své děti, aby to dělaly? Bude pro ně výmluvným příkladem toho, jak poslouchat Jehovu Boha? — Srovnej 1. Samuelovu 15:22.

12, 13. (a) Jak ovlivní Adamův hřích jeho děti? (b) Proč si Adam nezasloužil žít navždy v ráji, ba vůbec na zemi?

¹² Budou Adamovy děti schopné dokonale dodržovat Boží zákon, jak toho byl kdysi schopen on ve své lidské dokonalosti? Nepředá svým dětem podle zákonů dědičnosti svou slabost a sklon neposlouchat Boží hlas a naslouchat nějakému jinému hlasu? Skutečná historie nám na tyto otázky dává odpověď. — Římanům 5:12.

¹³ Zaslouží si člověk, který se jen kvůli lidskému tvoru odvrátil od dokonalé poslušnosti Boha, jež je výrazem dokonalé lásky k Bohu, žít věčně v ráji nebo na zemi vůbec? Bylo by vůbec bezpečné nechat ho žít na zemi věčně? Byl by tím, že by mu bylo dovoleno žít na zemi věčně ve svém přestupku, vyvýšen Boží zákon a projevoval by se tím Boží absolutní smysl pro právo, nebo by to učilo nevážnosti k Božímu zákonu a naznačovalo by to, že je Boží slovo nespolehlivé?

Vyhnáni ze zahrady Eden

14. Jak popisuje biblická zpráva Boží zákrok proti Adamovi a jeho manželce?

¹⁴ Biblická zpráva nám říká, jak Bůh tyto věci vyřešil: „A Jehova Bůh pak udělal pro Adama a pro jeho manželku dlouhé kožené oděvy a oblékl je. A Jehova Bůh dále řekl: ‚Hle, člověk se stal jako jeden z nás v poznání dobrého a špatného a aby snad nyní nevztáhl ruku a skutečně nevzal ovoce také ze stromu života a nejedl a nežil po neurčitý čas.‘ Nato ho Jehova Bůh vystrčil ze zahrady Eden, aby obdělával zemskou půdu, z níž byl vzat. A tak vyhnal člověka a postavil na východě zahrady Eden cherubíny a planoucí ostří meče, který se neustále otáčel, aby střežili cestu ke stromu života.“ — 1. Mojž. 3:21–24.

15. (a) Jak projevil Bůh ohled ke studu, který cítili Adam a jeho manželka, protože byli nazí? (b) Jak byla první dvojice vyhnána ze zahrady Eden? (c) Jaké změněné okolnosti čekaly Adama a Evu mimo zahradu Eden?

¹⁵ Božský soudce vzal ohled na stud, který nyní cítili hříšníci Adam a jeho manželka proto, že jsou nazí. Nějakým neuvedeným způsobem jim opatřil dlouhé oděvy z kůže místo bederních roušek, které si sešili z fíkových listů. (1. Mojž. 3:7) Kožené oděvy vydrží déle a víc je budou chránit před trním a bodláčím a jinými zraňujícími věcmi mimo zahradu Eden. Protože měli po hříchu špatné svědomí, pokoušeli se před Bohem skrýt mezi stromy zahrady Eden. (1. Mojž. 3:8) Teď, po vynesení rozsudku, pocítili nějakou formu božského tlaku a byli Bohem ze zahrady vyhnáni. Byli puzeni směrem na východ a zakrátko se octli před zahradou, navždy z ní vypověděni. Už nebudou pracovat, aby tu zahradu rozšířili a přenesli rajské podmínky až na konec země. Od nynějška budou jíst chléb vyrobený z polního rostlinstva, ale ten jim věčně nezachová lidský život. Byli odříznuti od „stromu života“. Po nějaké — jak dlouhé? — době budou muset zemřít.

Jehovovo původní předsevzetí je nezrušitelné

16. Co nebylo Božím předsevzetím a proč?

¹⁶ Rozhodl se nyní Bůh, že vesmírným požárem zničí Zemi i s Měsícem, Sluncem a hvězdami, protože proti němu zhřešili dva tvorové z prachu? Kdyby něco takového udělal, neznamenalo by to, že byl poražen ve svém slavném předsevzetí jen kvůli tomu, s čím začal nějaký nachaš? Může pouhý had zrušit celé Boží předsevzetí? Sdělil své předsevzetí Adamovi a Evě v den jejich svatby, když jim žehnal a říkal jim, jaká je jeho vůle pro ně: Měli naplnit celou zemi dokonalým lidským rodem, přeměnit celou zemi v dokonalou zahradu Eden a podřídit si pokojně všechny nižší živé tvory na zemi a v jejích vodách. Jaká oslnivá vidina Božího uskutečněného předsevzetí, pro něž Bůh činil přípravy během šesti stvořitelských dnů práce, jež trvaly tisíciletí! Má nyní zůstat toto chvályhodné předsevzetí neuskutečněno jen kvůli hadovi a zvrácenosti první lidské dvojice? To stěží! — Srovnej Izajáše 46:9–11.

17. Co se rozhodl udělat Bůh vzhledem k sedmému dni a jak tedy ten den skončí?

¹⁷ Byl stále den odpočinku, sedmý den Jehovy Boha. Bůh se rozhodl, že tomuto dni požehná, a posvětil jej. Nedovolí, aby z něj něco udělalo prokletý den, a každou kletbu, kterou by chtěl někdo lstivě uvalit na den jeho odpočinku, zvrátí a promění v požehnání, takže den skončí jako požehnaný. Z celé země bude svaté místo a Boží vůle se bude dít tady dole na zemi, jako se děje v nebi, a to prostřednictvím dokonalých lidí. — Srovnej Matouše 6:10.

18, 19. (a) Proč se mohou trpící potomci prvního hříšného lidského páru rozveselit? (b) O čem bude hovořit další vydání „Strážné věže“?

¹⁸ Bůh neměl pocit marnosti. Nevzdal se svého předsevzetí. Rozhodl se, že se ospravedlní jako Jediný plně spolehlivý, jenž má předsevzetí a který také ke své cti plně uskutečňuje to, co si předsevzal. (Iz. 45:18) Nedokonalí, trpící potomci hříšné první lidské dvojice se mohou rozveselit a těšit se, že Bůh věrně uskuteční své původní předsevzetí k jejich věčnému prospěchu. Z jeho dne odpočinku uplynula již tisíciletí a musí být blízko konečná část dne, která bude mít jeho zvláštní požehnání. „Večer“ jeho dne odpočinku míjí a jako ve všech předešlých šesti stvořitelských dnech musí přijít „ráno“. Až toto „ráno“ dosáhne úplnosti a všichni pozorovatelé jasně uvidí slavné splnění Božího nezměnitelného předsevzetí, bude možné zaznamenat: ‚A nastal večer a nastalo ráno, sedmý den.‘ Je to vskutku úžasná vyhlídka.

¹⁹ Z toho pomyšlení až mrazí! V dalším vydání „Strážné věže“ bude řečeno více o poutavých vyhlídkách na ráj, který mají před sebou poslušní lidé, milovníci Božího zákona.

[Poznámka pod čarou]

Co bys řekl?

◻ Proč ztratila první lidská dvojice svůj rajský domov?

◻ Proč víme, že Evino oklamání hadem nebyl mýtus?

◻ Jaký rozsudek vynesl Bůh nad ženou?

◻ Jaký rozsudek vynesl Bůh nad Adamem a proč to vyvyšovalo Boží zákon?

◻ Proč necítil Bůh marnost ohledně svého předsevzetí naplnit zemi dokonalými lidmi žijícími v ráji?