Poznejte Boží přitažlivou osobnost
„Já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý“
„SVATÝ, svatý, svatý je Jehova Bůh.“ (Zjevení 4:8) Jehovova svatost, která je těmito slovy vyzdvižena, znamená, že Bůh je čistý a ryzí v té největší možné míře. Hříšnost je mu naprosto vzdálená — nemůže být hříchem nijak poskvrněn ani znečištěn. Je tedy nemožné, aby nedokonalí lidé měli k tomuto nejsvětějšímu Bohu blízký vztah? Rozhodně ne. Zamysleme se nad povzbudivými slovy z 19. kapitoly 3. Mojžíšovy.
Jehova svému sluhovi Mojžíšovi řekl: „Mluv k celému shromáždění izraelských synů.“ Jeho další slova platila pro každého z nich. Co jim měl Mojžíš říct? Bůh pokračoval: „Řekneš jim: ‚Měli byste se prokázat jako svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.‘“ (verš 2) To znamenalo, že všichni Izraelité měli být v morálním ohledu ryzí. A tato slova nebyla pouhým doporučením, ale byla pokynem. Očekával snad od nich Bůh něco, čeho nebyli schopni?
Povšimněte si, že Jehova se o své svatosti nezmínil jako o měřítku, kterému měli odpovídat, ale jako o důvodu, proč mají být svatí. Jinak řečeno, Jehova po svých nedokonalých ctitelích v Izraeli nechtěl, aby byli svatí ve stejné míře jako on. To by bylo nemožné. Jehova je totiž ‚Nejsvětější‘ — ve svatosti se mu nikdo nemůže rovnat. (Přísloví 30:3) Nicméně očekával, že i jeho ctitelé budou svatí, a to v té míře, v jaké toho jsou jako nedokonalí lidé schopni. Jak se to mělo projevit v jejich životě?
Poté, co dal Jehova Izraelitům tento pokyn, prostřednictvím Mojžíše jim předal zákony, které se týkaly všech oblastí jejich života. Měli jednat podle následujících zásad: projevovat náležitou úctu rodičům a letitým (verše 3, 32), být ohleduplní k hluchým, slepým a jinak postiženým lidem (verše 9, 10, 14), jednat s druhými poctivě a nestranně (verše 11–13, 15, 35, 36) a milovat své spoluctitele jako sami sebe (verš 18). Pokud se Izraelité těmito i dalšími zásadami řídili, „prokázali [se] být svatí svému Bohu“. (4. Mojžíšova 15:40)
Díky pokynu o zachovávání svatosti máme jedinečnou příležitost nahlédnout do myšlení a jednání Jehovy Boha. Jednak se z něho dozvídáme, že pokud k Bohu chceme mít blízký vztah, musíme se co nejvíce snažit jednat v souladu s jeho měřítky pro to, co je svaté. (1. Petra 1:15, 16) Jestliže to budeme dělat, povedeme ten nejlepší možný způsob života. (Izajáš 48:17)
Z tohoto pokynu také vyplývá, že Jehova svým ctitelům důvěřuje. Nikdy od nás neočekává víc, než čeho jsme schopni. (Žalm 103:13, 14) Ví, že jsme byli stvořeni k jeho obrazu, a proto je v našich možnostech být svatí, alespoň do určité míry. (1. Mojžíšova 1:26) Nepodněcuje vás to snad k tomu, abyste svatého Boha Jehovu poznali ještě více a snažili se vytvořit si k němu důvěrný vztah?
[Obrázek na straně 9]
Odpovídat požadavku, abychom byli svatí, je v našich možnostech