Projevujme křesťanskou lásku starším lidem
SAMUEL JOHNSON, známý spisovatel z 18. století, vyprávěl příběh o jednom mladém muži, který byl na návštěvě u přátel a zapomněl, kam si položil klobouk. Nad jeho nedbalostí se nikdo nepozastavil. „Ale když takovou nepozornost projeví nějaký starý člověk,“ pokračoval Johnson, „lidé pokrčí rameny a řeknou: ‚Ztrácí paměť.‘ “
Johnsonův příběh ukazuje, že starší lidé, snad podobně jako i jiné menšinové skupiny, jsou posuzováni nespravedlivě. Je pravda, že péče o potřeby starších lidí je náročným úkolem, ale všichni zúčastnění z toho mají užitek. V jakých směrech je tento úkol náročný a v čem přináší prospěch? A proč se tento námět týká stále většího počtu lidí?
Podle statistiky je šest procent obyvatelstva světa ve věku nad 65 let a v rozvinutých zemích je toto procento dvojnásobné. V Evropské unii, která označila rok 1993 jako „evropský rok starších lidí a solidarity mezi generacemi“, je každá třetí osoba ve věku nad padesát let. Zde, stejně jako ve většině průmyslových zemí, se snižuje porodnost a vzrůstá průměrná délka života, takže větší část obyvatel již překročila střední věk. Péče o osoby v pokročilém věku je za takových okolností ohromným úkolem. Ve starověkém Orientu byla situace zcela odlišná.
„Pokladnice vědění“
Handwörterbuch des Biblischen Altertums für gebildete Bibelleser (Příruční slovník biblického starověku pro vzdělané čtenáře Bible) poukazuje na to, že ve starověku byli v orientálních zemích „starší lidé považováni za ochránce tradičních hodnot moudrosti a vyššího vědění, a že mladší lidé byli proto vybízeni, aby vyhledávali jejich společnost a učili se od nich“. Smith’s Bible Dictionary vysvětluje: „V soukromém životě byli [lidé pokročilejšího věku] považováni za pokladnice vědění . . . [Mladí lidé] jim umožňovali, aby vyjádřili své názory jako první.“
Úcta k lidem pokročilého věku byla patrná i v mojžíšském Zákoně ve 3. Mojžíšově 19:32: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ Staří lidé tedy zaujímali ve společnosti privilegované postavení a pohlíželo se na ně jako na cenný přínos. Je to vidět z toho, jak Moabitka Rut pohlížela na svou izraelskou tchýni Noemi.
Rut byla pevně rozhodnuta Noemi doprovázet z Moabu do Izraele, a potom bedlivě naslouchala radám, které jí Noemi dávala. Když došly do Betléma, právě Noemi si povšimla, že záležitosti vede Jehovova ruka; potom poučila Rut, jak se má chovat. (Rut 2:20; 3:3, 4, 18) Život Rut se utvářel teokraticky, protože Rut se učila od zkušené Noemi. Její tchýně opravdu byla pokladnicí vědění.
Podobně i dnes mohou mladší křesťanky mít užitek ze společenství se staršími ženami ve sboru. Některá sestra možná uvažuje o manželství nebo zápolí s nějakým těžko řešitelným osobním problémem. Bylo by skutečně moudré, kdyby vyhledala radu a podporu zralé starší sestry, která má v takových směrech zkušenosti.
I pro radu starších může být prospěšné, jestliže využije zkušeností těch, kdo v ní jsou pokročilého věku. Můžeme se poučit z toho, co se stalo Lotovi, když to neudělal. Mezi pasáky Abrahamova dobytka a pasáky Lotova dobytka vznikla hádka a bylo nutné učinit rozhodnutí, které ovlivní život každého. Lot se rozhodl nemoudře. Oč lepší by bylo, kdyby se byl nejdříve poradil s Abrahamem. Lot by obdržel zralý pokyn a mohl ušetřit svou rodinu trápení, které prožívali následkem jeho ukvapeného rozhodnutí. (1. Mojžíšova 13:7–13; 14:12; 19:4, 5, 9, 26, 29) Než si o nějaké věci uděláš svůj vlastní úsudek, nasloucháš bedlivě tomu, co říkají zralí sboroví starší?
Bezpočet starších lidí projevuje stále nadšení v Jehovově díle, jako je projevovali Simeon a Anna v prvním století. (Lukáš 2:25, 36, 37) Jestliže takovým lidem poskytneme podle jejich možností co největší podíl na sborových činnostech, je to příznakem úcty k nim a projevem péče o ně. Někdo z mladých křesťanů si snad potřebuje připravit úkol na školu teokratické služby. Všímavý sborový starší možná dojde k závěru, že ideálním a zkušeným rádcem by mu mohl být některý starší člen sboru, který má vyzrálou moudrost, laskavé způsoby a dost času.
Péče o zvláštní potřeby lidí pokročilého věku však znamená dělat pro ně ještě více. Mnohé z nich tíží osamělost, strach ze zločinnosti a finanční těžkosti. A jakmile starší člověk zeslábne, k těmto problémům se připojuje zhoršující se zdraví a také zklamání z toho, že ztrácí životní sílu. Takoví lidé pak potřebují daleko více pozornosti. Co by v tom směru měli dělat jednotlivci a jak by měl reagovat sbor jako celek?
„Projevovat zbožnou oddanost“
V prvním století napsal Pavel pod inspirací slova zaznamenaná v 1. Timoteovi 5:4, 16: „Má-li . . . nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné. Má-li některá věřící žena vdovy, ať jim poskytne pomoc a ať tím sbor není zatížen. Pak může poskytnout pomoc těm, které jsou skutečně vdovami.“ Péče o starší osoby byla záležitostí rodiny. Jestliže starší člen sboru potřeboval nějakou pomoc, když byly vyčerpány všechny možnosti jeho rodiny, pak odpovědnost spočívala na sboru. Tyto zásady se nezměnily.
Co pomohlo křesťanům, aby projevováním zbožné oddanosti prokazovali křesťanskou lásku starším členům vlastní domácnosti? Povšimněme si následujících komentářů několika svědků Jehovových, kteří mají určité zkušenosti s péčí o osoby v pokročilém věku.
Pravidelně věnujme pozornost duchovním potřebám
„Společný rozbor denního textu byl neocenitelnou pomocí,“ vzpomíná si Felix, který pomáhal své manželce pečovat o její rodiče. „Osobní životní zkušenosti a přání byly protkány Jehovovými zásadami.“ Ano, jestliže se ujmeme úkolu v podobě péče o zestárlé příbuzné, musíme především věnovat náležitou pozornost jejich duchovnímu povznesení. To je logické; vždyť podle Matouše 5:3 Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu.“ Denní text můžeme rozšířit o čtení Bible, rozpravu na základě biblických publikací a o modlitbu. „Zdá se, že starší lidé mají rádi určitou míru pravidelnosti,“ poznamenává Peter.
Ano, pravidelnost je v duchovních věcech nezbytná. Starší lidé oceňují určitou pravidelnost nejen v duchovních věcech, ale i v každodenním životě. Jestliže mají zdravotní potíže nepříliš těžkého rázu, můžeme je vřele povzbudit, aby „každý den vstali z postele a řádně se oblékli,“ poznamenává Ursula. Musíme ovšem dát pozor, abychom u starších osob nevyvolali dojem, že jim chceme něco diktovat. Doris připouští, že její dobře míněné snahy se často žalostně minuly cílem. „Dělala jsem nejrůznější chyby. Jednou jsem řekla otci, aby si vzal každý den čistou košili. Maminka mi pak připomněla: ‚Je to přece můj manžel!‘ “
Ti, kdo jsou starší, byli kdysi mladí, ale pro mladší lidi vžít se do situace starších je obrovským úkolem. V tom však tkví klíč k pochopení zvláštních potřeb, které mají starší lidé. Pokračující věk s sebou nese pocit nespokojenosti. Gerhard o tom říká: „Můj tchán byl mrzutý sám nad sebou, protože už nemohl dělat to, co dělal dříve. Nemohl se s tím smířit. Jeho osobnost se změnila.“
Není neobvyklé, že za měnících se okolností starší člověk dá svému zklamání průchod tím, že kritizuje druhé, zejména ty, kdo se o něho starají. Důvod je jednoduchý. Láskyplná pozornost, kterou mu prokazují, mu připomíná, že mu ubývají síly. Jak bychom měli na takovou nespravedlivou kritiku nebo na stížnosti reagovat?
Uvědom si, že v takových negativních pocitech se neprojevuje Jehovův názor na tvoje úsilí. Dále čiň dobro a zachovej si čisté svědomí, i když občas sklidíš nespravedlivé poznámky. (Srovnej 1. Petra 2:19.) Místní sbor může poskytnout velkou pomoc.
Co může udělat sbor
Mnohé sbory mají důvod k hluboké vděčnosti za to, jaké úsilí vynakládali naši drazí starší bratři a naše drahé starší sestry v minulosti. Snad to byli oni, kdo položili základ pro sbor a vybudovali jej z několika málo zvěstovatelů, kteří zde byli před několika desetiletími. Kde by byl tento sbor, kdyby nebylo jejich minulé horlivé činnosti a snad i dnešní finanční podpory?
Potřebuje-li zvěstovatel, který je v pokročilém věku, nutně zvýšenou péči, příbuzní nemusí nést tuto odpovědnost sami. Jiné osoby mohou pomáhat tím, že vyřizují pochůzky, vaří, uklízejí, berou zestárlého člověka na procházku, nabídnou mu dopravu na křesťanská shromáždění nebo si s ním prostě popovídají v sále Království. Podílet se mohou všichni, i když účinného postupu se nejlépe dosáhne tehdy, jestliže se společné úsilí koordinuje.
Na koordinování činnosti by měli pamatovat starší, když organizují pastýřské návštěvy. Některé sbory jsou v tomto směru vzorné, protože sboroví starší zajišťují pravidelné pastýřské návštěvy u starších a nemocných osob, i když se o tyto osoby dobře starají jejich vlastní rodiny. Zdá se však, že některé jiné sbory by si měly své povinnosti ke starším osobám uvědomovat více.
Jeden věrný bratr, kterému bylo už hodně přes osmdesát let, byl v péči své dcery a svého zetě, kteří proto odešli z betelu. Ale návštěvy jiných členů sboru byly pro něj přesto důležité. „Když jsem já navštěvoval nemocné,“ posteskl si tento bratr, „modlil jsem se s nimi. Ale se mnou se nikdo nikdy nepomodlil.“ Láskyplná péče, kterou prokazují příbuzní, nezbavuje sborové starší jejich povinnosti ‚pást Boží stádo, které je v jejich péči‘. (1. Petra 5:2) A ti, kdo se starají o zestárlé osoby, potřebují posilu a povzbuzení, aby dále konali svou znamenitou práci.
„Starý a spokojený“
Alexander von Humboldt, německý vědec, který žil v devatenáctém století, byl již pokročilého věku, když se ho jedna dívka zeptala, zda mu stárnutí nepřipadá příliš únavné. „Máte pravdu,“ odpověděl učenec. „Je to však jediný způsob, jak se dožít dlouhého věku.“ Podobně je i dnes mnoho bratrů a sester příkladem v tom, jak přijímají nepříznivé stránky stáří, a za to mají čest prožít dlouhý život. Jsou na tom podobně, jako na tom byli Abraham, Izák, David a Job, kteří byli ‚staří a spokojení‘. — 1. Mojžíšova 25:8; 35:29; 1. Paralipomenon 23:1; Job 42:17.
Přibývající léta s sebou přinášejí nutnost příjemným způsobem přijímat pomoc a upřímně vyjadřovat vděčnost. Moudrost vyžaduje, aby každý uznal, že jeho síly jsou omezené. To však zestárlého člověka neodsuzuje k nečinnosti. Marii je již hodně přes devadesát let, ale stále se účastní sborových shromáždění a podává při nich komentáře. Jak to dělá? „Nemohu už číst, ale poslouchám Strážnou věž na kazetách. Dost toho zapomenu, ale obvykle se mi podaří podat nějaký komentář.“ Pokud se někdo stále zabývá budujícími věcmi, jako to dělá Maria, pomůže mu to zůstat aktivním a zachovat si křesťanskou osobnost.
Pod vládou Božího Království již stáří nebude existovat. Ti, kdo v tomto systému věcí zestárli a snad i zemřeli, budou pak s radostí vzpomínat na to, jaká péče a pozornost jim byla prokazována. Až takoví staří lidé ožijí a opět budou svěží, jistě budou pociťovat velkou lásku k Jehovovi a hlubokou vděčnost k těm, kdo jim v dnešním starém systému věcí pomáhali v jejich strastiplných chvílích. — Srovnej Lukáše 22:28.
A co ti, kdo dnes o starší lidi pečují? Velmi brzy, až se Boží Království plně ujme vlády nad zemí, se podívají zpět s radostí a s uspokojením. Nevyhnuli se své povinnosti, ale projevovali zbožnou oddanost tím, že osobám pokročilejšího věku prokazovali křesťanskou lásku. — 1. Timoteovi 5:4.
[Rámeček na straně 30]
Starší lidé budou rádi, když je navštívíte
Velmi dobře může zapůsobit, jestliže si naplánujeme, že po kazatelské službě navštívíme — řekněme na 15 minut — někoho, kdo je pokročilejšího věku. Nejlepší však je neponechat takové návštěvy náhodě; to je vidět z následující zkušenosti.
Brigitte a Hannelore, které spolu byly v kazatelské službě, se daly do řeči s nějakým postarším mužem u jeho dveří. Teprve po pětiminutovém rozhovoru sestry zjistily, že také on je svědek Jehovův a že je členem stejného sboru. To bylo skutečně trapné! Ale ta situace skončila dobře. Hannelore okamžitě vymyslela plán, že bratra navštíví a pomohou mu, aby se mohl účastnit sborových shromáždění.
Znáte jméno a adresu každého staršího zvěstovatele, který žije v obvodu, kde kážete? Mohli byste se domluvit, že ho na chvíli navštívíte? Pravděpodobně bude velice rád.