Všechny Boží cesty se vyznačují smyslem pro právo
„Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví, je spravedlivý a přímý.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 32:4.
1. Jaké Jehovovy vlastnosti osvětlil Mojžíš před svou smrtí ve své písni k izraelským synům? Proč byl způsobilý mluvit tak, jak mluvil?
JEHOVA, nejvyšší Soudce, Zákonodárce a Král, „je milovníkem spravedlnosti a práva“. (Žalm 33:5; Izajáš 33:22) Mojžíš, prostředník smlouvy Zákona a prorok, „jehož znal Jehova tváří v tvář“, se důvěrně seznámil s Jehovovými cestami, jež se vyznačují smyslem pro právo. (5. Mojžíšova 34:10; Jan 1:12) Krátce před smrtí osvětlil Mojžíš vynikající kvalitu Jehovova smyslu pro právo. Před celým izraelským sborem provolal slova této písně: „Dopřejte sluchu, nebesa, a nechte mě mluvit; a ať země slyší řeči mých úst . . . Budu totiž oznamovat jméno Jehovy. Připisujte přece velikost našemu Bohu! Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví, je spravedlivý a přímý.“ — 5. Mojžíšova 32:1, 3, 4.
2. Jak se každá Boží činnost vždy vyznačovala smyslem pro právo a proč je to důležité?
2 Každá Jehovova činnost se vyznačuje smyslem pro právo, a to je vždy uplatňováno v dokonalém souladu s jeho moudrostí, láskou a mocí. U Joba 37:23 (37:22, KB) připomněl Jobovi Boží služebník Elihu: „Pokud jde o Všemohoucího, neodhalili jsme ho; je vyvýšen v moci a nezlehčí právo a hojnost spravedlnosti.“ A král David napsal: „Jehova je totiž milovníkem práva a neopustí své věrně oddané.“ (Žalm 37:28) To je útěšné ujištění. Bůh žádným způsobem nikdy ani na okamžik neopustí ty, kteří jsou mu věrně oddáni. To zaručuje Boží smysl pro právo.
Proč schází smysl pro právo
3. Co dnes schází lidmi a jak to ovlivnilo vztah člověka k Bohu?
3 Proč dnes mezi lidmi tolik schází smysl pro právo, když je Jehova Bohem práva, tím, kdo právo miluje, a „Stvořitelem nejzazších konců země“? (Izajáš 40:28) Mojžíš odpovídá v 5. Mojžíšově 32:5: „Oni, oni jednali zhoubně; nejsou jeho dětmi; je to jejich vlastní vada. Generace pokřivená a převrácená!“ Zhoubná činnost člověka jej tak oddělila od Stvořitele, že Boží myšlenky a cesty jsou popsány jako vyšší než lidské, „jako jsou nebesa vyšší než země“. — Izajáš 55:8, 9.
4. Jakou dráhu si zvolil člověk a kam ho to zavedlo?
4 Nikdy nezapomínej, že člověk nebyl svým Stvořitelem vytvořen tak, aby jednal nezávisle na Bohu. Jeremjáš naši situaci správně vystihuje, když říká: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) To, že člověk zavrhl Boží cesty a panování, které byly podle práva, ho podmanilo docela jiným a velmi mocným neviditelným silám, satanu ďáblovi a jeho démonským spoluviníkům. Apoštol Jan důrazně prohlašuje: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ Tyto démonské síly nemají vůbec zájem o dodržování práva mezi lidmi. — 1. Jana 5:19.
5. Uveď příklady bezpráví existujícího dnes ve světě.
5 Příklad nedostatku práva v závěrečných dnech tohoto systému věcí uvedl v roce 1948 státní návladní Spojených států William French Smith. V komentáři k výši trestů ve dvanácti amerických státech v letech 1977 až 1983 řekl: „Veřejnost předpokládala, že nejhorší zločinci — vrahové, násilníci, překupníci drog — dostávají vysoké tresty. Studie výboru . . . ukazuje, jak snadné je pro zatvrzelé zločince dostat se zpátky do ulic a páchat nové zločiny.“ Není divu, že Pavel Kamenarz z Washingtonské právní nadace řekl: „Právní systém je příliš často lhostejný.“
6. a) Jaký byl mravní stav Judy před zajetím? b) Jaké otázky položil Habakuk? Lze je uplatnit dnes?
6 Smysl pro právo chyběl v celém judském národě, než byl poražen babylónskými vojsky v roce 607 př. n. l. Boží prorok Habakuk byl božsky inspirován, aby řekl: „Zákon ochabuje a nikdy nevychází právo. Protože ničemný obklopuje spravedlivého, proto vychází právo pokřivené.“ (Habakuk 1:4) Tato bezprávní situace způsobila, že se prorok ptal Jehovy: „Proč se pouze díváš na ty, kteří jednají zrádně, takže mlčíš, když někdo ničemný polyká někoho spravedlivějšího, než je on?“ (Habakuk 1:13) Lidé, které dnes postihuje bezpráví, jež se projevuje ve všech oblastech lidské činnosti, by se také mohli snadno ptát: Proč se Bůh práva stále dívá na bezpráví, které se děje na zemi? Proč nechává ‚vycházet právo pokřivené‘? Proč ‚mlčí‘? To jsou důležité otázky, a pravdivé, uspokojivé odpovědi dává jen Boží drahocenné slovo, Bible.
Proč Bůh připustil bezpráví
7. a) Proč ztratil člověk ráj, který mu Bůh dal? b) Jaké sporné otázky byly vyvolány v Edenu a jak na ně reagoval Bůh práva?
7 Jak Mojžíš dosvědčuje, Boží skutky jsou dokonalé. Platilo to i o dokonalé lidské dvojici, kterou Bůh postavil do edenského ráje. (1. Mojžíšova 1:26, 27; 2:7) Celé tehdejší uspořádání bylo dokonalé a sloužilo blahu a štěstí člověka. Božská zpráva nám říká: „Bůh viděl všechno, co udělal, a hle, bylo to velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1:31) Ale edenský poklid netrval dlouho. Pod vlivem vzpurného duchovního tvora byli Eva a její manžel Adam vtaženi do sporu s Jehovou ohledně toho, jak nad nimi panuje. Byla zpochybněna správnost příkazů, které jim Bůh dal. (1. Mojžíšova 3:1–6) Tato výzva, zpochybňující právo uplatňované Božím panováním, vyvolala závažné mravní sporné otázky. Historická zpráva o věrném muži Jobovi svědčí o tom, že byla zpochybněna i ryzost všech Božích tvorů. Smysl pro právo vyžadoval, aby byl k vyřešení těchto vesmírně důležitých sporných otázek vyhrazen čas. — Job 1:6–11; 2:1–5; viz také Lukáše 22:31.
8. a) V jaké neblahé situaci se nyní octl člověk? b) Jaký paprsek naděje se zračí v Mojžíšově písni?
8 Neblahý stav lidstva, který vyplynul z toho, že odvrhlo Boží cesty práva, je shrnut Pavlem v dopise Římanům 8:22. Apoštol tam napsal: „Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ Mnoho z toho ‚sténání‘ a „bolesti“ vyplynulo z nedostatku práva mezi lidmi, protože „člověk panoval nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Díky Všemohoucímu Bohu však nebude připuštěno, aby takový výsměch na právo trval na neurčitý čas! Všimněme si, co v tomto ohledu říká dále Mojžíš ve své písni, v 5. Mojžíšově 32:40, 41: „‚Jakože jsem živý na neurčitý čas‘, jestliže [já, Jehova] vskutku ostřím svůj třpytivý meč a má ruka se chápe soudu, chci splatit pomstou svým protivníkům a dát odplatu těm, kteří mě prudce nenávidí.“
9. Vysvětli, jak se Jehovova ruka ‚chopila soudu‘, když se člověk vzbouřil.
9 Jehovova ruka se ‚chopila soudu‘ již tenkrát v Edenu. Bůh bez otálení odsoudil člověka k smrti za svévolnou neposlušnost svých příkazů. Řekl Adamovi: „Jsi . . . prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Po staletích shrnul apoštol Pavel hrozné následky Adamovy hříšné dráhy na celou lidskou rodinu slovy: „Stejně jako skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ — Římanům 5:12.
10. Jaká dvě semena se vyvinula od Adamovy vzpoury a jak reagoval Jehova?
10 Bůh také po vzpouře člověka prohlásil: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15, 17–19) Vývoj těchto dvou semen pokračuje již 6 000 let a neustále mezi nimi existuje „nepřátelství“. Ale třebaže se scéna na zemi měnila, Boží cesty práva se nezměnily. Bůh říká skrze svého proroka Malachiáše: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Malachiáš 3:6) To zajistilo, že Boží způsoby jednání s nedokonalým a vzpurným lidstvem se vždy vyznačovaly smyslem pro právo. Jehova se ani jednou neodchýlil od svých vznešených spravedlivých zásad, a přitom je vždy slaďoval se svými podivuhodnými vlastnostmi moudrosti, lásky a moci.
Bůh přichází člověka vyprostit
11, 12. Jak dobře popisuje postavení člověka Žalm 49?
11 Satanův ničemný vliv se rozprostřel jako chapadla obrovské chobotnice, aby objal celou lidskou rodinu. Lidé zoufale potřebují být vyproštěni nejen z rozsudku smrti, který na nich leží, ale i z protiprávních systémů nedokonalého lidského panství.
12 Strašné postavení, v němž se člověk octl od chvíle, kdy nad ním byl vynesen rozsudek smrti, je dobře vystiženo v následujícím žalmu Korachových synů: „Slyšte to, všechny národy, dopřejte sluchu, všichni obyvatelé systému věcí, synové lidstva i synové člověka, bohatý a chudý spolu. Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné (a výkupní cena jejich duše je tak drahocenná, že ustala do neurčitého času), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ (Žalm 49:1, 2, 7–9; 49:2, 3, 8–10, KB) To vše nastalo podle práva, jak je Bůh vyjádřil.
13, 14. a) Kdo jedině mohl vyprostit člověka a proč byl tak vhodný ten, jehož Bůh vyvolil? b) Jak se stal Ježíš „Ano“ na všechna Boží zaslíbení?
13 Odkud tedy mohla přijít pomoc? Kdo mohl vyprostit člověka z moci smrti? Žalm odpovídá: „Bůh sám však vykoupí mou duši z ruky šeolu.“ (Žalm 49:15; 49:16, KB) Jen Boží velká láska působící v souladu s jeho smyslem pro právo mohla vyprostit člověka „z ruky šeolu“. Na naše otázky hlouběji odpověděl noční rozhovor Ježíše s opatrným farizeem Nikodémem. Ježíš mu řekl: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Než přišel Boží Syn na zem, žil se svým Otcem v nebi. V jeho předlidské existenci o něm bylo řečeno, že měl ‚rád lidské syny‘. (Přísloví 8:31) Jak vhodné tedy bylo, že Jehova vyvolil právě tohoto duchovního tvora — svého jednozplozeného Syna —, aby vykoupil lidstvo!
14 Pavel řekl o Ježíšovi: „Ať je totiž Božích zaslíbení jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím.“ (2. Korinťanům 1:20) O jednom z těchto zaslíbení zaznamenaných prorokem Izajášem je zmínka u Matouše 12:18, 21, kde o Ježíšovi čteme: „Pohleďte, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého má duše schválila! Vložím na něj svého ducha a bude objasňovat národům, co je právo. Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“ — Viz Izajáše 42:1–4.
15, 16. Jak bylo možné, aby se Ježíš stal „Věčným otcem“ Adamova potomstva?
15 Během své pozemské služby Ježíš objasnil, že lidé ze všech národů budou moci jednou doufat v jeho jméno, a tak mít prospěch z Božího práva. Ježíš řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) Boží dokonalý zákon daný Izraeli stanovil: „Duše bude za duši.“ (5. Mojžíšova 19:21) Když tedy Ježíš položil svůj dokonalý život, zemřel a byl Boží mocí vzkříšen, aby vystoupil zpět do nebe, mohl předložit hodnotu svého dokonalého lidského života Jehovovi výměnou za Adamovo právo na život. Tak se stal Ježíš „posledním [nebo druhým] Adamem“ a je nyní zmocněn vystupovat jako „Věčný otec“ celého Adamova věřícího potomstva. — 1. Korinťanům 15:45; Izajáš 9:6.
16 Tak byl ‚národům objasněn‘ Jehovův způsob záchrany prostřednictvím láskyplného opatření výkupné oběti Božího Syna, Ježíše Krista. A ten se opravdu vyznačuje božským smyslem pro právo. Jak vděční bychom měli být, že Bůh opatřil způsob, jak může být ‚naše duše vykoupena z ruky šeolu‘!
Zastánci výkupného
17, 18. Do jakého partnerství vstoupil C. T. Russell v 70. letech 19. století, ale jak ho Barbour roku 1878 překvapil?
17 Svědkové Jehovovi v nové době se vždy jako křesťané z prvního století zastávali nauky o výkupní oběti Ježíše Krista. Je zajímavé si připomenout, že první prezident Společnosti Strážná věž, Charles Taze Russell, byl jednu dobu spoluvydavatelem a finančním podporovatelem náboženského časopisu, který se jmenoval The Herald of the Morning (Posel jitra). Časopis původně vydával adventista N. H. Barbour z Rochesteru ve státě New York, USA. Russellovi bylo tehdy něco přes dvacet, kdežto Barbour byl mnohem starší.
18 Spolupráce šla na pohled dobře až do roku 1878, kdy Barbour uveřejnil překvapivý článek popírající nauku o výkupném. Russell popsal, co se stalo: „Pan Barbour . . . napsal článek do The Herald [Posla], v němž popíral nauku o usmíření — popíral, že Kristova smrt byla výkupní cenou za Adama a jeho rod. Napsal, že smrt našeho Pána nemohla pro zaplacení pokuty za lidské hříchy učinit víc, než kdyby pozemský rodič propíchl mouchu špendlíkem, způsobil jí utrpení a smrt a považoval to za právní řešení poklesku svého dítěte.“
19. a) Jak reagoval Russell na Barbourův názor na výkupné? b) Splnilo se Russellovo přání ohledně Strážné věže?
19 Russell se mohl dát zviklat svým starším společníkem, ale nedal se. Několik měsíců trval na stránkách časopisu spor — Barbour výkupné popíral, Russell psal v jeho prospěch. Nakonec Russell přerušil spojení s Barbourem, a začal vydávat tento časopis, který se tehdy jmenoval Zion’s Watch Tower and Herald of Christ’s Presence (Siónská Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti). C. T. Russell vyjádřil ohledně nového časopisu tyto pocity: „Je od počátku zvláštním zastáncem Výkupného, a doufáme, že s Boží milostí jím bude až do konce.“ Splnila se naděje vydavatele Russella? Rozhodně ano. V tiráži tohoto časopisu se přece říká, že časopis „povzbuzuje víru v nyní panujícího krále, Ježíše Krista, jehož prolitá krev otvírá lidstvu cestu k získání věčného života“.
20. Jaké otázky ještě nejsou zodpovězeny?
20 Ve svém rozboru jsme zatím sledovali cestu Božího práva, jež vyžadovalo nějaký prostředek k vyproštění lidstva z odsouzení k hříchu a smrti, které leží na lidské rodině. Ten prostředek opatřila láska. Zůstávají však nezodpovězeny otázky: Jak lze získat prospěch z výkupní oběti Ježíše Krista? Jak jej můžeš získat ty a kdy? Následující článek dává odpovědi, které jistě zvětší tvou důvěru v to, že se všechny Boží cesty vyznačují smyslem pro právo.
Jak bys odpověděl?
◼ Jakou důležitost přikládá Bůh právu?
◼ Proč je v lidstvu tolik bezpráví?
◼ Jak opatřil Bůh člověku únik ze smrti?
◼ Do jaké míry se zastává Strážná věž výkupného?
[Obrázek na straně 11]
Mojžíš mluví slova své písně na Moabských pláních
[Obrázek na straně 14]
Bůh tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna