ŽEZLO

Krátká nebo dlouhá hůl, kterou vládce nosil jako symbol královské autority. „Žezlo“ se občas používá v obrazném smyslu ke znázornění králů (Ez 19:10, 11, 14) nebo autority (Ze 10:11), zvláště autority královské.

Kdokoli se ve starověké Persii objevil před králem bez pozvání, byl usmrcen, pokud k němu monarcha nevztáhl zlaté žezlo. (Es 4:11; 5:2; 8:4)

Jákobova prorocká slova, že „žezlo se od Judy neodvrátí“, ukazují, že kralování bude patřit kmenu Juda a v tomto kmenu zůstane, dokud nepřijde Šilo. (1Mo 49:10; viz heslo VELITELSKÁ HŮL.) O staletí později Babylóňané, kteří jednali jako Jehovův „meč“ vykonávající rozsudek, zničili judské království, a jeho krále vzali do zajetí. Jehova se o tom zmínil prostřednictvím Ezekiela: „Meč, meč! Byl naostřen a je také vyleštěn. . . . Zavrhuje žezlo mého vlastního syna, jako zavrhuje každý strom? Bylo totiž provedeno zkoumání a co z toho, jestliže zavrhuje i žezlo?“ (Ez 21:9, 10, 13) „Meč“ tedy s judským žezlem Davidovy dynastie zacházel jako s každým stromem (který se má skácet) neboli jako s jinými králi či královstvími, která rozvrátil.

Druhý Žalm — proroctví, které Petr uplatnil na Ježíše Krista (Sk 4:25–27) — ukazuje, že Jehovův pomazaný použije železné žezlo, aby rozbil národy na kusy. (Ža 2:2, 6, 9; srovnej Zj 12:5; 19:15.) Ježíš Kristus svou královskou autoritu používá vždy správným způsobem, a proto je jeho žezlo žezlem přímosti. (Ža 45:6, 7; Heb 1:8, 9)

Žalm 125:3 uvádí, že „žezlo ničemnosti . . . nebude stále spočívat na losu spravedlivých“. V těchto slovech je ujištění, že spravedliví lidé nebudou navždy utiskováni těmi, kdo autoritu uplatňují ničemným způsobem.