Léta utváření osobnosti — Udělejte pro své děti, co můžete

O DĚTECH je řečeno, že jsou ‚dědictvím od Jehovy‘. Je o nich také řečeno, že jsou „jako odnože olivovníků všude kolem tvého stolu“. (Žalm 127:3; 128:3) Rodiče jsou nabádáni, aby je ‚dál vychovávali v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘. — Efezanům 6:4.

Chcete-li tvarovat olivovníky, aby nesly znamenité ovoce, je k tomu čas, dokud jsou ‚jako odnože kolem tvého stolu‘. Strom je potřeba ohýbat, dokud je mladý. Máte-li vychovávat své děti, aby odpovídaly Božím cestám, je nejlepší začít s tím od narození. „Vychovávej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6; 2. Timoteovi 3:15) V raném věku mozek dítěte vstřebává informace velmi rychle, rychleji než kdykoli později v životě. To je doba, kdy můžete pro své děti udělat nejvíc.

Masaru Ibuka, zakladatel společnosti Sony, napsal knihu s názvem Kindergarten Is Too Late! (Ve školce je příliš pozdě!) Na obálce jsou tato slova: „Vaše dítě má největší schopnost učit se v prvních dvou nebo třech letech života. Tak nečekejte. . . ve školce je příliš pozdě!“

V předmluvě k této knize říká Glenn Doman, ředitel ústavu The Institutes for Achievement of Human Potential: „Pan Ibuka ve své nádherné a citlivě napsané knížce nevyjadřuje žádné převratné názory. Prostě říká, že děti mají v sobě schopnost naučit se prakticky cokoli, dokud jsou malé. Říká, že to, co se naučí bez nějakého vědomého úsilí ve dvou, třech nebo čtyřech letech, to se později v životě naučí jen s velkým úsilím, nebo se to možná vůbec nenaučí. Říká, že to, co se dospělí učí obtížně, se děti učí s radostí. Říká, že to, co se dospělí učí velmi pomalu, se malé děti naučí takřka okamžitě. Říká, že dospělí se někdy učení vyhýbají, kdežto malé děti by se raději učily než aby jedly.“

Své tvrzení, že ve školce je příliš pozdě, pan Ibuka zdůvodňuje tím, že dítěti nejlepší roky pro učení již minuly. Ale existuje i jiný důvod. V dnešní době zasáhl úpadek morálky už i mateřské školy, a tak je třeba, aby rodiče vštípili dítěti pevné morální zásady, které by je chránily před nákazou, dříve než se tam dostane.

Že to je potřebné, ukazuje zpráva od rodičů šestiletého chlapce, který právě začal chodit do školky. „Během prvního týdne ve školce byl náš syn sexuálně obtěžován jiným chlapcem při patnáctiminutové jízdě školním autobusem. Trvalo to několik dní. Nebyla to jen dětská hra nebo hra na doktora, bylo to jednoznačně nenormální chování.

Mnohé děti ze třídy našeho syna chodí s rodiči na filmy nepřístupné mládeži. Rodiče snad považují za bezpečnější vzít je s sebou, než je nechat v pochybné péči opatrovníka. Některé děti sledují mládeži nepřístupné filmy na programu kabelové televize nebo filmy, které mají rodiče doma.

Hodnotu toho, že jsme našemu synovi vštěpovali morální zásady od raného dětství během let utváření jeho osobnosti, jsme si uvědomili při jedné šokující události přímo u nás doma. Spolu s několika dospělými u nás byla na návštěvě i čtyřletá holčička. Ona i náš syn, který byl pečlivě poučován, že sex je jen pro dospělé lidi v manželství, si hráli v jeho pokoji. Dívenka si chtěla hrát na schůzku a vysvětlila mu, že si má lehnout. Když to ve své nevinnosti udělal, lehla si na něho. Vyděsil se a křičel: ‚To je jenom pro manžele!‘ Když se vyprostil a utekl z pokoje, volala za ním: ‚Nikomu to neříkej!‘“ — Srovnej 1. Mojžíšovu 39:12.

Dále uvádíme něco z toho, co se děje jak v centrech měst, tak na předměstích — to, před čím by měly být naše děti chráněny od nejútlejšího věku.

Dva sedmiletí chlapci byli obviněni ze znásilnění šestiletého děvčátka na školním záchodku. Tři chlapci ve věku šesti, sedmi a devíti let sexuálně napadli šestiletou holčičku. Osmiletý hoch sexuálně zneužil chlapce předškolního věku. Jedenáctiletý chlapec byl obviněn ze znásilnění dvouleté holčičky. Někteří terapeuti tvrdí, že takoví útočníci byli často sami obětí sexuálního zneužívání, když byli velmi malí.

To se potvrdilo v případě jednoho malého chlapce. Když byl batole, jeho dvacetiletá teta na něm praktikovala orální sex. Tomuto sexuálnímu zneužívání byl vystaven ve věku od osmnácti do třiceti měsíců. O dva nebo o tři roky později obtěžoval malá děvčátka. Když začal chodit do školy, pokračoval v tom dál a byl ze školy vyloučen: poprvé v první třídě a pak znovu ve druhé.

Potřeba včasného poučování

To, že rodiče řádně děti nepoučují v letech formování osobnosti, dláždí cestu k proviněním, která mohou vést k daleko vážnějším zločinům: k vandalismu, loupežím a vraždám. Zde je několik příkladů:

Tři šestiletí vydrancovali dům kamaráda a zdemolovali v něm prakticky všechny místnosti. Devítiletý vandal byl obviněn ze zločinného poškozování, navíc z vloupání, ohrožování jiného chlapce nožem a zapálení vlasů děvčeti. Dva jedenáctiletí chlapci strčili desetiletému do úst pistoli ráže devět milimetrů a ukradli mu hodinky. Desetiletý chlapec v hádce o video-hru zabil sedmileté děvče. Jiný desetiletý zastřelil kamaráda a tělo ukryl ve sklepě. Pětiletý chlapec shodil z pátého patra batole do schodišťové šachty a dítě se zabilo. Třináctiletý chlapec se připojil ke dvěma mladistvým při únosu sedmiletého chlapce, aby získali od jeho rodiny peníze. Ale dříve, než rodině zatelefonovali o výkupné, chlapce zaživa pohřbili.

Nakonec poslední hrůzný jev: gangy mladistvých, ozbrojených střelnými zbraněmi, kteří se potloukají po ulicích a vyvolávají přestřelky, při nichž létají kulky. Zabíjejí nejen jeden druhého, ale také nevinné děti a dospělé, kteří se octnou v křížové palbě. Ve velkoměstech terorizují své okolí. Jen v samotném správním obvodě Los Angeles „je známých více než osm set gangů, které mají dohromady přes sto tisíc členů“. (Seventeen, srpen 1991) Mnozí pocházejí z rozvrácených rodin. Jejich rodinou se stal gang. Často končí ve vězení, mnoho z nich končí smrtí. Charakteristické jsou tyto výtažky z dopisů napsaných ve vězení.

První: „Jsem v pasťáku za pokus o loupež. Byli jsme čtyři. Pak přijeli poldové. Dva z mých kámošů utíkali jedním směrem, já a můj další kamarád druhým; ale ne rychlejc než německý ovčáci, který nás chytili. Až se odsud dostanu, doufám, že jednou budu něco extra. Chodit do školy a mít dobrý známky, to pro mě bylo vždycky moc těžký. Ale brácho, nikdy jsi nezažil nic horšího než bejt v kriminále!“

Druhý: „Když jsem přišel z Mexika, bylo mi teprve osm. Když mi bylo dvanáct, dostal jsem se do gangu. V patnácti jsem v tom byl až po uši. Hodně jsem střílel z auta na lidi. Pistoli jsem měl vždycky u sebe. Když mi bylo šestnáct, střelili mě a měl jsem na kahánku. A děkuju Bohu, že mě ještě nechce, protože nejsem ještě připravenej k němu jít. Právě teď mám v nohou díry od kulek. Tak všem radím, nelezte do gangu!!! Nebo budete úplně sami a zmrzačený v base jako já!“

Třetí: „Byl jsem známej člen gangu od jedenácti let. Čtyřikrát mě pobodali, třikrát postřelili a zavřenej a zbitej jsem byl tolikrát, že se to ani nedá spočítat. Už mi zbylo jen zemřít, ale nato jsem od svejch třinácti let připravenej každej den a teď je mi šestnáct. Sedím tu osmej měsíc a za pár let bude po mně, ale tomu všemu se můžeš vyhnout, když nevlezeš do gangu!“

Využijte příhodný čas

Tím vším samozřejmě nechceme říci, že když nebudete poučovat své dítě během let utváření jeho osobnosti, nutně to vyústí v takové strašné zločiny. Může to ovšem vést k destruktivnímu chování, které může přerůst v přečiny. A pokud by to tak šlo nekontrolovaně dál, mohou přečiny přerůst v trestné činy, vězení a smrt.

Ovládnout takové sklony vašeho dítěte je daleko snazší v dětském věku, než když budete čekat na dospívání. Ve skutečnosti je třeba začít ještě dřív, než dítě půjde do školky, když během let utváření své osobnosti tráví většinu času s vámi, dříve než budou o jeho pozornost soutěžit vnější vlivy. Pokud jste mu nebyli nablízku v jeho raném dětství, možná vás nenechá, abyste se mu přiblížili, až bude dospívat. Zjistíte možná, že vás nahradili jeho vrstevníci. A tak rada rodičům zní: Nezanedbávejte své děti během let utváření jejich osobnosti, kdy vaše snahy mohou přinést nejlepší ovoce. Bude to požehnáním pro vás i pro ně. — Srovnej Matouše 7:16–20.