Jak můžeme zůstat „čistí v srdci“ v těchto kritických časech

„NIKDO nemůže popřít, že pokud jde o mravní bezúhonnost, dnešní církev čelí velkým problémům,“ napsal katolický novinář Vittorio Messori. Reagoval tak na sexuální skandály, jež nedávno otřásly církví v Itálii. Potom dodal: „Řešením není zrušit celibát, protože v 80 procentech případů jde o homosexuální jednání — o sexuální úchylky kněží, kteří zneužívají muže a chlapce.“ (La Stampa)

Rozmáhající se ničemnost jednoznačně dokazuje, že žijeme v „posledních dnech“ současného systému věcí. (2. Tim. 3:1–5) Ze zpráv v médiích vidíme, že mravní úpadek negativně ovlivňuje nejen lidi všeobecně, ale také ty, kdo se prohlašují za Boží služebníky. Jejich zkažené a nečisté srdce je vede ke zvrácenému jednání. (Ef. 2:2) Ježíš vhodně upozornil na to, že „ze srdce . . . vycházejí ničemná uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání“. (Mat. 15:19) Jehova Bůh si však přeje, aby jeho služebníci milovali „čistotu srdce“. (Přísl. 22:11) Jak si tedy můžeme v těchto kritických časech čisté srdce udržet?

Co to znamená být „čistí v srdci“?

V Bibli se slovo „srdce“ často používá v obrazném smyslu. Jeden slovník uvádí, že podle Bible je srdce „nejvnitřnější součást člověka“ a že právě na ně „se Bůh nejvíce zaměřuje. Je sídlem náboženského cítění a určuje mravní jednání.“ Srdce představuje to, jací jsme ve svém nitru. Jak zdůrazňuje výše uvedený slovník, právě srdce je tím, co Jehova u svých služebníků zkoumá a co považuje za důležité. (1. Petra 3:4)

Výraz „čistý“ se v Bibli může vztahovat na doslovnou čistotu. Může ale také označovat něco, co je neposkvrněné v mravním či náboženském slova smyslu — něco nepokřiveného, neznečištěného, nezkaženého. V Kázání na hoře Ježíš prohlásil: „Šťastní jsou čistí v srdci.“ Mluvil o lidech, kteří jsou neposkvrnění ve svém nitru. (Mat. 5:8) Jsou čistí ve svých citech, tužbách i pohnutkách. Vděčnost je podněcuje, aby celým svým srdcem, upřímně a bez pokrytectví milovali Jehovu. (Luk. 10:27) Jistě chcete být v tomto ohledu čistí i vy.

Zachovat si čisté srdce není snadné

Jehovův služebník musí mít nejen ‚nevinné ruce‘, ale také ‚čisté srdce‘. (Žalm 24:3, 4) Zůstat ‚čistí v srdci‘ je však v dnešní době stále těžší. Jsme pod ohromným tlakem Satana, jeho světa i svého nedokonalého těla. V důsledku toho by se nám mohlo stát, že bychom se vzdálili od Jehovy. Máme-li těmto tlakům odolat, je zcela nezbytné, abychom milovali „čistotu srdce“ a byli rozhodnuti si ji za každou cenu udržet. To nás bude chránit a pomůže nám to, abychom zůstali Božími přáteli. Jak si však můžeme čisté srdce uchovat?

V dopise Hebrejcům 3:12 nacházíme toto varování: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ Kdyby se v nás vyvinulo „srdce bez víry“, „čistí v srdci“ bychom být nemohli. Satan Ďábel se snaží podkopávat naši víru v Boha tím, že šíří škodlivé myšlenky. Patří k nim například evoluční teorie, morální a náboženský relativismus a pochybnosti o tom, zda Bibli skutečně inspiroval Bůh. Těmito smrtonosnými názory se nesmíme nechat ovlivnit. (Kol. 2:8) Bránit se takovým útokům můžeme zejména každodenním čtením Bible a hlubokým rozjímáním. Přesné poznání Božího Slova bude posilovat naši lásku k Jehovovi a pomůže nám lépe porozumět tomu, jak Jehova jedná s lidmi. Právě tato láska a porozumění jsou nezbytné, abychom se nesprávnými názory nenechali ovlivnit a udržovali si pevnou víru v Jehovu. Díky tomu si uchováme čisté srdce. (1. Tim. 1:3–5)

Boj s tělesnými touhami

Další druh útoku, kterému můžeme být vystaveni, když se snažíme uchovat si „čistotu srdce“, souvisí s našimi tělesnými touhami, včetně těch hmotařských. (1. Jana 2:15, 16) Pokud křesťan miluje peníze nebo touží nahromadit bohatství a vlastnit mnoho hmotných věcí, může mu to zkazit srdce a vést ho k jednání, které je v rozporu s Boží vůlí. Někteří křesťané začali být nepoctiví v zaměstnání, začali podvádět druhé, nebo dokonce krást. (1. Tim. 6:9, 10)

Pokud však máme zdravou bázeň, abychom se Jehovovi neznelíbili, pokud milujeme spravedlnost a pokud jsme rozhodnuti zachovat si dobré svědomí, dáváme tím najevo, že milujeme „čistotu srdce“. Tato láska nás podněcuje, abychom se ‚ve všem chovali poctivě‘. (Hebr. 13:18) Jsme-li čestní a poctiví, můžeme tím vydat vynikající svědectví. Emilio, svědek Jehovův, který žije v Itálii a pracuje jako řidič autobusu, jednou našel peněženku se 470 eury. K překvapení svých kolegů ji odevzdal nadřízenému, který ji pak předal jejímu majiteli. Emiliova poctivost zapůsobila na některé z jeho spolupracovníků natolik, že projevili zájem o Bibli a začali studovat. Pravdu nakonec přijalo sedm lidí ze dvou rodin. Pokud nás tedy čisté srdce vede k tomu, že jednáme poctivě, může to druhé podnítit, aby chválili Boha. (Tit. 2:10)

Dalším faktorem, který může mít negativní vliv na čistotu křesťanova srdce, je pokřivený, nemravný náhled na sex. To, že předmanželské, mimomanželské a homosexuální styky považují mnozí lidé za normální, by mohlo srdce křesťana zkazit. Člověk, který se zaplete do sexuální nemravnosti, možná pokrytecky vede dvojí život a svůj hřích zakrývá. To ale rozhodně není projevem ‚čistoty srdce‘.

Gabriele se dal v patnácti letech pokřtít a okamžitě vstoupil do průkopnické služby. Později však začal chodit do nočních klubů, kde se stýkal se špatnou společností. (Žalm 26:4) Jeho nemravný a pokrytecký způsob života nakonec vedl k tomu, že musel být vyloučen z křesťanského sboru. Toto ukáznění, které od Jehovy dostal, ho podnítilo, aby se nad sebou opravdově zamyslel. Vypráví: „Začal jsem dělat věci, které jsem předtím nebral vážně. Každý den jsem si četl Bibli, snažil jsem se Jehovovi skutečně naslouchat a důkladně jsem studoval biblické publikace. Poznal jsem, jakou radost a uspokojení může přinášet osobní studium a kolik síly lze získat ze čtení Bible a z upřímné modlitby.“ To všechno Gabrielovi pomohlo, aby přestal žít nemravně a obnovil svůj vztah k Jehovovi.

Gabriele nyní i se svou manželkou znovu slouží jako průkopník. Jeho zkušenost ukazuje, jak může studium Bible a publikací od ‚věrného a rozvážného otroka‘ člověku pomoci, aby měl čisté srdce a nezabředl do nemravnosti. (Mat. 24:45; Žalm 143:10)

Pod tíhou zkoušek

Na některé Boží služebníky těžce doléhá útlak ze strany odpůrců, ekonomické problémy nebo vážná nemoc. Občas to může mít negativní dopad i na jejich srdce. Něco takového zažil král David, který řekl: „Můj duch ve mně umdlévá; uprostřed mne se mé srdce jeví strnulé.“ (Žalm 143:4) Co mu pomohlo, aby tyto pocity překonal? David si připomínal, jak Bůh jednal se svými služebníky a jak osvobozoval jeho samotného. Rozjímal o tom, co Jehova vykonal, aby oslavil své vznešené jméno. David se neustále zaměřoval na Boží díla. (Žalm 143:5) Pokud procházíme nějakou zkouškou, může i nám pomoci, když budeme rozjímat o svém Stvořiteli a o tom, co pro nás již udělal a stále dělá.

Jestliže nám někdo ukřivdil — nebo přinejmenším máme ten pocit —, mohli bychom zahořknout. Kdybychom se k tomu, co se stalo, neustále vraceli, mohli bychom o svých bratrech začít smýšlet negativně. Možná bychom se uzavřeli do sebe a v podstatě bychom se přestali zajímat o druhé. Byla by však taková reakce v souladu s naší touhou být „čistí v srdci“? Chceme-li si udržet čisté srdce, musí tomu odpovídat i způsob, jakým jednáme se spolukřesťany, a to i v případě, že se na něčem neshodneme.

Ve světě, který se vyznačuje stále větší zkažeností a mravním úpadkem, jsme jako praví křesťané velmi nápadní. Milujeme totiž „čistotu srdce“. Na náš život to má blahodárný vliv — zažíváme vnitřní klid, který vyplývá z toho, že činíme Boží vůli. Především se však těšíme z blízkého přátelství s naším Stvořitelem, Jehovou Bohem, který miluje ty, kdo jsou ‚čistí v srdci‘. (Žalm 73:1) Můžeme tak patřit k lidem, kteří jsou podle Ježíšova slibu šťastní, protože ‚vidí Boha‘, jenž jedná ve prospěch těch, kdo milují „čistotu srdce“. (Mat. 5:8)