Můžete dělat duchovní pokroky

ROZEZNAT opravdovou hodnotu může být obtížné. Platí to například u diamantů. Vyleštěný diamant se třpytí, ale nebroušený diamant se pouze matně leskne. V hloubi nebroušeného diamantu se však skrývá neklamný příslib, že z něho bude překrásný drahokam.

Křesťané se v mnoha ohledech podobají nebroušeným diamantům. I když máme ještě hodně daleko k dokonalosti, přesto v sobě skrýváme hodnotu, které si Jehova váží. Stejně jako diamanty i my všichni máme své jedinečné vlastnosti. A každý z nás může dělat další duchovní pokroky, jestliže si to upřímně přeje. Můžeme svou osobnost „vyleštit“ tak, aby zářila k Jehovově slávě mnohem jasněji. (1. Korinťanům 10:31)

Když je diamant obroušen a vyleštěn, zasadí se do obruby, která zvýrazňuje jeho reflexní vlastnosti. Podobně nás může Jehova používat v rozmanitém prostředí nebo nám může přidělovat rozdílné úkoly, jestliže si oblékneme „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:20–24)

Takové duchovní pokroky se pravděpodobně nedostavují samy od sebe, stejně jako se diamant ve svém přírodním stavu málokdy třpytí jako drahokam. Možná se musíme zbavit nějaké úporné slabosti, poopravit si svůj postoj k přijímání odpovědnosti, nebo se dokonce v duchovním ohledu s velkým úsilím vymanit z vyježděných kolejí. Ale pokud si to skutečně přejeme, můžeme dělat pokroky, protože Jehova Bůh nám může dát „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7; Filipanům 4:13)

Jehova posiluje své služebníky

Broušení diamantů vyžaduje důvěru, která vyplývá z přesného poznání, protože jakmile je část nebroušeného diamantu odbroušena, obvykle už je nenávratně ztracena. Tento drahý materiál — někdy až 50 procent nebroušeného kamene — musí být odstraněn, aby se získal požadovaný tvar kamene. I my potřebujeme důvěru, která pramení z přesného poznání, abychom utvářeli svou osobnost a v duchovním ohledu dělali pokroky. Hlavně musíme mít důvěru, že nám Jehova dá sílu.

Možná se však cítíme nedostateční nebo si myslíme, že nejsme schopni dělat víc. Věrní Boží služebníci v minulosti měli někdy stejný pocit. (2. Mojžíšova 3:11, 12; 1. Královská 19:1–4) Když Bůh pověřil Jeremjáše, aby byl „prorokem pro národy“, Jeremjáš protestoval: „Opravdu nevím, jak mluvit, neboť jsem jen chlapec.“ (Jeremjáš 1:5, 6) Navzdory své nemluvnosti se však z Jeremjáše stal odvážný prorok, který přímo předával poselství nepřátelsky zaměřenému lidu. Jak to dokázal? Naučil se spoléhat na Jehovu. Později Jeremjáš napsal: „Požehnaný je zdatný muž, který spoléhá na Jehovu a jehož důvěrou se stal Jehova.“ (Jeremjáš 17:7; 20:11)

Dnes Jehova podobně posiluje ty, kdo v něj vkládají důvěru. Edward,a otec čtyř dětí, který dělal pomalé duchovní pokroky, zjistil, že to je pravda. Vypráví: „Byl jsem svědkem Jehovovým již devět let, ale zdálo se, že duchovně stále stojím na místě. Problém byl v tom, že jsem měl slabou motivaci a že jsem neměl důvěru. Po přestěhování do Španělska jsem se dostal do malého sboru, kde byl pouze jeden starší a jeden služební pomocník. Vzhledem k této situaci mě ten starší požádal, abych se ujal mnoha úkolů. Když jsem přednášel první proslovy a programy na služebním shromáždění, chvěl jsem se strachy. Naučil jsem se však spoléhat na Jehovu. Ten starší mě stále chválil a taktně mi dával podněty, jak se zlepšit.

Zároveň jsem se aktivněji zapojil do kazatelské služby a lépe jsem duchovně vedl svou rodinu. Díky tomu měla pravda pro celou rodinu větší význam, a já jsem tak byl mnohem spokojenější. Nyní jsem služebním pomocníkem a usilovně se snažím vypěstovat si vlastnosti křesťanského dozorce.“

„Svlékněte starou osobnost“

Jak Edward zjistil, k duchovním pokrokům je potřebná důvěra v Jehovu. Nezbytné je také vypěstovat si „novou osobnost“ podobnou Kristu. Jak se to dá udělat? Prvním krokem je ‚svléknout‘ ty vlastnosti, jež jsou součástí staré osobnosti. (Kolosanům 3:9, 10) Stejně jako musí být z nebroušeného diamantu odstraněny určité kazy, například přimísené minerály, aby se z něho stal třpytivý drahokam, právě tak se i my musíme zbavit postojů, „jež patří k světu“, aby z nás mohla vyzařovat nová osobnost. (Galaťanům 4:3)

Jedním z takových postojů je nechuť přijímat odpovědnost, z obavy, že od nás bude vyžadováno příliš mnoho. Odpovědnost opravdu znamená práci, ale práce přináší uspokojení. (Srovnej Skutky 20:35.) Pavel potvrdil, že zbožná oddanost od nás vyžaduje, abychom ‚tvrdě pracovali a namáhali se‘. Děláme to však rádi, jak řekl, „protože jsme založili svou naději na živém Bohu“, na tom, kdo nikdy nezapomíná na práci, kterou jsme vykonávali ve prospěch svých spolukřesťanů a jiných lidí. (1. Timoteovi 4:9, 10; Hebrejcům 6:10)

Některé diamanty jsou poškozeny určitým vnitřním pnutím, které vzniklo při jejich formování, a proto je nutné zacházet s nimi opatrně. Brusič diamantů však může pomocí přístroje, jemuž se říká polariskop, určit místo tohoto pnutí a zdařile kámen opracovat. Snad i my můžeme na základě své minulosti nebo nějakého otřesného zážitku trpět vnitřním napětím nebo určitým „kazem v osobnosti“. Co s tím můžeme dělat? Především si ten problém musíme přiznat a rozhodnout se, že se ho v rámci možností pokusíme překonat. Rozhodně bychom se s ním měli v modlitbě svěřit Jehovovi a možná také požádat o duchovní pomoc některého křesťanského staršího. (Žalm 55:22; Jakub 5:14, 15)

V takovém vnitřním napětí byl Nicholas. Vypráví: „Můj otec byl alkoholik a mé sestře i mně způsobil hodně utrpení. Když jsem vyšel ze školy, vstoupil jsem do armády, ale kvůli svému sklonu ke vzpurnosti jsem se brzy dostal do nepříjemností. Vojenské úřady mě uvěznily za prodej drog a při další příležitosti jsem dezertoval. Nakonec jsem z armády odešel, ale nepříjemnosti jsem měl pořád. I když jsem vedl nepořádný život, protože jsem užíval drogy a hodně pil, přesto jsem měl zájem o Bibli a toužil jsem po nějakém smyslu života. Pak jsem se dostal do spojení se svědky Jehovovými, změnil jsem způsob života a přijal pravdu.

Trvalo však léta, než jsem si poradil s vadou ve své osobnosti. Měl jsem hluboce zakořeněný odpor k autoritě a vzpíral jsem se, kdykoli mi někdo dával radu. Ačkoliv jsem se chtěl dát zcela k dispozici Jehovovi, tato slabost mi v tom bránila. Konečně s pomocí dvou vnímavých starších jsem svůj problém uznal a začal jsem uplatňovat jejich láskyplné biblické rady. Občas sice trochu vzplanu zlostí, ale teď už svou vzpurnou povahu ovládám. Jsem velmi vděčný za to, že se mnou Jehova jednal trpělivě a že mi starší láskyplně pomáhali. Na základě duchovních pokroků, jichž jsem dosáhl, jsem byl nedávno jmenován služebním pomocníkem.“

Jak zjistil i Nicholas, není snadné změnit hluboce zakořeněné postoje. Možná se potýkáme s podobným složitým problémem. Snad jsme přespříliš citliví. Je možné, že v sobě živíme pocit křivdy nebo klademe příliš velký důraz na nezávislost. A proto nejsou naše duchovní pokroky možná příliš výrazné. Brusiči diamantů prožívají něco podobného, když se setkají s kameny, jimž říkají naaty. Každý z těchto naatů se ve skutečnosti skládá ze dvou kamenů, které se v průběhu formování diamantu spojily do jednoho. V důsledku toho mají naaty dvě vzájemně neslučitelné struktury, a proto je velmi obtížné brousit je podle zrna. V našem případě zjišťujeme, že „zrno“ ochotného ducha bojuje proti „zrnu“ nedokonalého těla. (Matouš 26:41; Galaťanům 5:17) Někdy se nám možná chce ten boj úplně vzdát a zdůvodňujeme si to tím, že nedostatky v naší osobnosti vůbec nejsou důležité. Snad si říkáme: ‚Moje rodina a přátelé mě přesto všechno mají pořád rádi.‘

Pokud však chceme sloužit svým bratrům a oslavovat našeho nebeského Otce, potřebujeme ‚být obnoveni v síle, která podněcuje naši mysl‘, a to tím, že oblékneme novou osobnost. Takové úsilí se však vyplatí, jak může potvrdit i Nicholas a také nesčetně jiných lidí. Brusič diamantů ví, že jeden kaz může naprosto zničit celý diamant. Podobně můžeme i my přehlížením některé slabé stránky své osobnosti poškodit svůj duchovní vzhled. A ještě něco horšího — závažná slabost by nás mohla dovést k duchovní zkáze. (Přísloví 8:33)

Jako „oheň“ v nás

Brusič diamantů se snaží zachytit „oheň“ uvnitř diamantu. Dosahuje toho tím způsobem, že broušené plošky upraví tak, aby vyvolávaly takzvaný duhový efekt. Mnohobarevné světlo se uvnitř diamantu odráží všemi směry a vytváří „oheň“, který působí, že se diamanty třpytí. Podobně může Boží duch působit jako „oheň“ v nás. (1. Tesaloničanům 5:19; Skutky 18:25; Římanům 12:11)

Ale co když si uvědomíme, že nám po duchovní stránce chybí motivace? Jak ji můžeme získat? Musíme ‚uvažovat o svých cestách‘. (Žalm 119:59, 60) Na základě toho bychom měli rozpoznat, co všechno nás v duchovním ohledu zpomaluje, a pak posoudit, jakým druhům teokratické činnosti se musíme věnovat usilovněji. Duchovní ocenění můžeme prohlubovat pravidelným osobním studiem a upřímnou modlitbou. (Žalm 119:18, 32; 143:1, 5, 8, 10) Kromě toho své rozhodnutí horlivě sloužit Jehovovi dále posílíme i tím, že se budeme stýkat s těmi, kdo pilně pracují ve víře. (Titovi 2:14)

Mladá křesťanka Louise přiznala: „O pravidelné průkopnické službě jsem uvažovala již dva roky před tím, než jsem se opravdu přihlásila, že chci sloužit jako průkopnice neboli celodobá hlasatelka Království. Nebránilo mi v tom nic jiného než to, že jsem si žila pohodlně ve vyježděných kolejích a nic mě nenutilo, abych z nich vyšla. Pak mi náhle zemřel otec. Uvědomila jsem si, že život je velmi křehký a že nevyužívám svůj život, jak nejlépe bych mohla. Změnila jsem tedy náhled na duchovní věci, zvýšila svou službu a stala jsem se pravidelnou průkopnicí. Mimořádně mi v tomto ohledu pomohli ti duchovní bratři a sestry, kteří vždy podpořili organizační opatření pro kazatelskou službu a pravidelně se mnou do služby chodili. Poznala jsem, že o hodnoty i cíle se dělíme se svými přáteli, bez ohledu na to, zda jsou dobré, nebo špatné.“

Zostřováni jakoby železem

Diamant je nejtvrdší látka, která se na zemi vyskytuje. Proto je nutné jeden diamant brousit pomocí druhého. To možná těm, kdo studují Bibli, připomene přísloví, které říká: „Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž obličej druhého.“ (Přísloví 27:17) Jak se tvář nějakého člověka „ostří“? Stejně jako je možné použít kus železa na naostření čepele z téhož materiálu, tak může i jeden člověk úspěšně naostřit duševní a duchovní stav druhého. Pokud bychom například byli sklíčeni proto, že jsme zažili nějaké zklamání, povzbuzení od jiného člověka nás může velmi vzpružit. Smutný výraz našeho obličeje se tedy může změnit na veselejší, a my můžeme být osvěženi a znovu pokračovat v horlivé činnosti. (Přísloví 13:12) Zejména sboroví starší nás mohou prospěšně ‚zostřovat‘, a to tím, že nám poskytují biblická doporučení a rady ke zlepšení. Řídí se zásadou, kterou vyjádřil Šalomoun: „Dej moudrému, a stane se ještě moudřejším. Předej poznání někomu spravedlivému, a jeho učenost vzroste.“ (Přísloví 9:9)

Duchovní školení samozřejmě vyžaduje čas. Apoštol Pavel předával Timoteovi své zkušenosti a vyučovací metody více než deset let. (1. Korinťanům 4:17; 1. Timoteovi 4:6, 16) Mojžíš poskytoval Jozuovi dlouhodobé školení, které probíhalo více než 40 let, a dlouhou dobu přinášelo užitek izraelskému národu. (Jozue 1:1, 2; 24:29, 31) Eliša doprovázel proroka Elijáše asi šest let a dostával od něho znamenitou průpravu pro vlastní službu, která měla trvat přibližně 60 let. (1. Královská 19:21; 2. Královská 3:11) Starší se řídí příkladem Pavla, Mojžíše a Elijáše a trpělivě a nepřetržitě školí další bratry.

Velmi důležitou součástí školení je pochvala. Upřímně vyjádřené ocenění za pěkně zpracované úkoly nebo za chvályhodné skutky možná jiné křesťany povzbudí, aby sloužili Bohu mnohem více. Chvála vzbuzuje důvěru, která zase může druhé podnítit k tomu, aby usilovali o překonání svých slabostí. (Srovnej 1. Korinťanům 11:2.) Povzbuzení křesťanů, aby dělali pokroky v pravdě, vychází i z toho, že se intenzívně zaměstnávají kázáním o Království a jinými sborovými činnostmi. (Skutky 18:5) Jestliže sboroví starší dávají bratrům úkoly ve shodě s jejich duchovními pokroky, bratři tím získávají cenné zkušenosti a pravděpodobně tím vzrůstá i jejich touha dále dělat duchovní pokroky. (Filipanům 1:8, 9)

Máme pádný důvod dělat duchovní pokroky

Diamanty jsou považovány za velmi vzácné. Totéž platí i o lidech, kteří se nyní připojují k celosvětové rodině Jehovových ctitelů. Vlastně Bůh sám je nazývá ‚žádoucími‘ neboli ‚drahocennými‘ věcmi všech národů. (Ageus 2:7, Reference Bible, poznámka pod čarou) V uplynulém roce se pokřtěnými Jehovovými svědky stalo 375 923 lidí. Na základě tohoto vzrůstu je nutné ‚udělat stan prostornějším‘. Jestliže děláme duchovní pokroky a jestliže usilujeme o výsady křesťanské služby, je možné, že i my budeme pečovat o tento vzrůst. (Izajáš 54:2; 60:22)

Na rozdíl od vzácných diamantů, které jsou uschovány v bankovních trezorech a ukazují se jen zřídka, naše duchovní hodnota může zářit jasně. A jestliže pravidelně leštíme a projevujeme své křesťanské vlastnosti, oslavujeme tím Jehovu Boha. Ježíš nabádal své následovníky: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16) To je rozhodně pádný důvod k tomu, abychom dělali duchovní pokroky.

[Poznámka pod čarou]