Vytvořeni k věčnému životu
LIDSKÉ tělo je zázračně vytvořeno. Jeho vývoj a růst je prostě zázrak. Jeden starověký pisatel prohlásil: „Jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 139:14) Někteří současní vědci si plně uvědomují obdivuhodnost lidského těla, a proto pokládají stárnutí a smrt za hádanku. A co vy?
„Se stárnutím,“ napsal Steven Austad, biolog na Harvardově univerzitě, „se neustále musíme vyrovnávat, a tak jsem překvapen, jak málo lidí je považuje za hlavní tajemství biologie.“ To, že stárne každý, „působí, že se [stárnutí] zdá méně záhadné,“ uvedl Steven Austad. Když se však nad tím skutečně zamyslíte, má stárnutí a smrt nějaký smysl?
V knize How and Why We Age (Jak a proč stárneme), která vyšla minulý rok, autor doktor Leonard Hayflick uznal, jakým zázrakem je lidský život a růst. Doktor Hayflick napsal: „Příroda uvede v chod zázraky, kterými se dostaneme od početí k narození, potom k pohlavní zralosti a dospělosti — a potom si nezvolí zdánlivě mnohem jednodušší mechanismus, kterým by se tyto zázraky prostě udržovaly věčně. Toto hlubší porozumění bylo pro gerontology [lidi, kteří studují biologické projevy stárnutí] po celá desetiletí hádankou.“
Je i pro vás stárnutí a smrt hádankou? Jakému účelu slouží? Leonard Hayflick pozoroval: „Zdá se, že skutečně všechny biologické jevy od početí do dospělosti mají nějaký účel, stárnutí však žádný účel nemá. Není zřejmé, proč ke stárnutí dochází. Ačkoli jsme toho o biologii stárnutí poznali hodně . . ., přesto stojíme před nevyhnutelným výsledkem nesmyslného stárnutí — před smrtí.“
Je možné, že nebylo zamýšleno, abychom stárli a umírali, ale abychom žili na zemi věčně?
Touha žít
Určitě jste si vědomi toho, že téměř každý člověk nese nelibě to, že stárne a umírá. Mnozí lidé mají z této vyhlídky v podstatě strach. Lékař Sherwin B. Nuland napsal ve své knize How We Die (Jak umíráme): „Zdá se, že po psychologické stránce není nikdo z nás schopen vyrovnat se s myšlenkou vlastní smrti, s představou trvalého nevědomí, kde není ani prázdnota — kde prostě není nic.“ Znáte někoho, kdo by si přál zestárnout, onemocnět a zemřít?
Pokud by však stárnutí a smrt byly přirozené a byly součástí nějakého celkového plánu, nevítali bychom je? To se ale neděje. Proč ne? Odpověď tkví v tom, jak jsme vytvořeni. Bible říká: „[Bůh] vložil dokonce i věčnost do [naší] mysli.“ (Kazatel 3:11, Byington) Kvůli této touze po nekonečné budoucnosti lidé již odedávna hledají takzvaný elixír mládí. Chtějí zůstat stále mladí. To vyvolává otázku: „Máme potenciál pro delší život?“
Vytvořeni se schopností sebeobnovování
Biolog Austad napsal do časopisu Natural History slova, v nichž vyjádřil všeobecný názor: „Máme sklon uvažovat o sobě a o dalších živočiších tak, jako uvažujeme o strojích — jejich opotřebování je prostě nevyhnutelné.“ To však není pravda. „Biologický organismus se od stroje zásadně liší,“ řekl Austad. „Má schopnost sebeobnovování; rány se zhojí, kosti srostou a choroby přejdou.“
Proto ta nelehká otázka, proč stárneme. Jak říká pan Austad: „Proč by tedy měl [biologický organismus] podléhat stejnému opotřebování jako stroje?“ Když se tkáně těla obnovují, nemohly by v tom pokračovat věčně?
Jared Diamond, biolog, který se zabývá evoluční teorií, rozebíral v časopise Discover úžasnou sebeobnovovací schopnost organismů. Napsal: „Nejvýraznějším příkladem toho, jakou schopnost reagovat na poškození má naše tělo, je hojení ran, jímž obnovujeme narušenou kůži. Mnohá zvířata dosahují daleko nápadnějších výsledků než člověk: ještěrka je schopna si obnovit silně poškozený ocas, hvězdice mořská zase ramena, krab končetiny a sumýš střeva.“
Diamond popisuje výměnu chrupu — lidem se mění chrup jednou, slonům šestkrát a žralokům naroste během života bezpočet zubů. Jared Diamond dále vysvětluje: „Pravidelně probíhající výměna probíhá rovněž na mikroskopické úrovni. Výstelka našich střev se obnovuje vždy za několik dnů, výstelka močového měchýře jednou za dva měsíce a červené krvinky každé čtyři měsíce.
Na molekulární úrovni se molekuly našich bílkovin nepřetržitě obměňují rychlostí, která je pro každou jednotlivou bílkovinu charakteristická; tím se zabraňuje hromadění poškozených molekul. Srovnáte-li tedy vzhled vašich blízkých dnes s tím, jak vypadali před měsícem, jsou sice stejní, ale mnoho jednotlivých molekul, jež tvoří jejich tělo, je jiných.“
Většina buněk v našem těle je pravidelně nahrazována novými. Avšak některé buňky, třeba neurony v mozku, nejsou možná nahrazeny nikdy. Doktor Hayflick však vysvětluje: „Pokud se v buňce nahradila každá její část, není to již ta původní buňka. Zdá se, že neurony, se kterými jste se narodili, jsou zdánlivě stejnými buňkami, ale ve skutečnosti mnohé z molekul, které je tvořily při narození . . ., byly nahrazeny molekulami novými. A tak i buňky, které se nedělí, již vůbec nejsou těmi buňkami, se kterými jste se narodili!“ Je to proto, že se vyměnily jednotlivé složky těchto buněk. To znamená, že obměňováním jednotlivých složek těla by se naše tělo mohlo teoreticky udržovat při životě věčně!
Vzpomeňte si, že doktor Hayflick mluvil o „zázracích, kterými se dostaneme od početí k narození“. Jaké to jsou zázraky? V krátkosti je prozkoumáme a uvažujte o možnosti uskutečnit to, co doktor Hayflick nazval „mnohem jednodušším mechanismem, kterým by se tyto zázraky prostě udržovaly věčně“.
Buňka
Dospělý člověk má asi sto bilionů buněk, z nichž každá je nepředstavitelně složitá. Pro znázornění této složitosti časopis Newsweek přirovnává buňku k opevněnému městu. „Elektrárny tvoří energii buňky,“ uvedl časopis. „Továrny produkují bílkoviny — životně důležité jednotky chemického obchodu. Složitý transportní systém převádí specifické chemické látky z jednoho místa buňky na jiné a mimo ni. Hlídky na barikádách kontrolují vývoz a dovoz a sledují, zda v okolním světě nejsou známky nebezpečí. Disciplinované biologické armády jsou připraveny dát se do boje s vetřelci. Centralizovaná genetická vláda udržuje pořádek.“
Přemýšlejte o tom, jak jste vy — tedy asi sto bilionů vašich buněk — vznikli. Začali jste existovat jako jedna buňka, která vznikla tím, že se spermie vašeho otce spojila s vajíčkem vaší matky. Při tomto spojení se v DNA (zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu) nově vzniklé buňky vytvořily plány na to, čím jste se nakonec stali — totiž zcela novým a jedinečným člověkem. O instrukcích, které jsou v DNA, bylo řečeno, že „kdyby byly vypsány, naplnily by tisíc knih po šesti stech stránkách“.
Časem se původní buňka začala dělit, vznikly dvě buňky, pak čtyři, osm a tak dále. Nakonec, asi po 270 dnech — během nichž vznikaly v těle vaší matky tisíce milionů buněk mnoha různých druhů, z nichž se skládá tělo dítěte —, jste se narodili VY. Je to, jako by tato první buňka obsahovala obrovskou místnost plnou knih s podrobnými instrukcemi, jak vás vytvořit. Stejně udivující je však skutečnost, že tyto komplikované instrukce byly předány každé další buňce. Ano, je neuvěřitelné, že každá buňka ve vašem těle obsahuje stejnou informaci jako původní oplodněné vajíčko!
Všimněte si také tohoto: Každá buňka obsahuje informaci, aby ve svůj čas vznikly všechny druhy buněk, například buňky srdce. Jak dojde k tomu, že byly instrukce pro vytvoření všech ostatních buněk potlačeny? Podobně jako dodavatel, který získal zakázku, si buňka ze svého kompletního souboru, který obsahuje podrobný program pro vznik dítěte, vybere to, co je potřeba pro vznik buněk srdce. Jiná buňka si vybere jiný program s instrukcemi pro vznik nervových buněk a zase další buňka program pro vznik jaterních buněk a tak dále. Je jisté, že tato zatím nevysvětlitelná schopnost buňky vybrat instrukce potřebné ke vzniku určitého druhu buňky a současně potlačit všechny ostatní instrukce je dalším z mnoha „zázraků, kterými se dostaneme od početí k narození“.
Je toho ještě mnohem více. Aby se například buňky srdce rytmicky stahovaly, musí být drážděny. Proto existuje v srdci komplexní systém, ve kterém vznikají elektrické impulsy a ty způsobují, že srdce tepe určitou rychlostí a udržuje tak tělo v potřebné aktivitě. Skutečně, je to konstrukční zázrak! Není divu, že lékaři řekli o srdci: „Je mnohem výkonnější než jakýkoli typ stroje, který člověk dosud vymyslel.“
Mozek
Ještě větší zvláštností je vývoj mozku — nejzáhadnější části zázraku, kterým je člověk. Buňky mozku se začínají formovat tři týdny po početí. Časem se do lidského mozku natěsná více než sto miliard nervových buněk, kterým se říká neurony — je jich tolik, kolik je hvězd v Mléčné dráze.
„Každá z nich dostává informace od deseti tisíc jiných neuronů v mozku,“ uvedl časopis Time, „a posílá signály k tisícům dalších nervových buněk.“ Neurofyziolog Gerald Edelman ohledně případných kombinačních možností mozku řekl: „Mozková tkáň o velikosti zápalkové hlavičky obsahuje asi miliardu nervových spojení, a ty se mohou kombinovat mnoha způsoby; jejich počet je více než astronomický — řádově je to deset s miliony nul.“
Jakou potenciální kapacitu to mozku poskytuje? Astronom Carl Sagan řekl, že lidský mozek může obsahovat informace, které „by zaplnily asi dvacet milionů knih, tedy tolik, kolik jich je v největších knihovnách světa“. Autor George Leonard šel ještě dále, když prohlásil: „Snad můžeme nyní předložit neuvěřitelnou hypotézu: Je možné, že definitivní tvůrčí kapacita mozku je ve skutečnosti nekonečná.“
Následující prohlášení nás tedy nemusí překvapit: „Mozek,“ řekl James Watson, molekulární biolog a spoluobjevitel fyzikální struktury DNA, „je nejsložitější věc, jakou jsme dosud v našem vesmíru objevili.“ Neurolog Richard Restak, který nemá rád přirovnávání mozku k počítači, řekl: „Jedinečnost mozku pramení z faktu, že nikde ve známém vesmíru není nic, co by mozek byť jen vzdáleně připomínalo.“
Neurofyziologové říkají, že během současné délky života využijeme jen malou část potenciální kapacity mozkových schopností, podle jednoho odhadu pouze 1/10 000 neboli 1/100 z jednoho procenta. Uvažujte: Je logické, abychom dostali mozek s tak zázračnými schopnostmi, když ho nikdy plně nevyužijeme? Není naopak logické, že když má lidstvo nekonečnou schopnost učit se, bylo vlastně vytvořeno k tomu, aby žilo věčně?
Je-li to pravda, proč stárneme? Kde došlo k chybě? Proč přibližně po sedmdesáti či osmdesáti letech umíráme přesto, že naše tělo bylo zjevně vytvořeno k tomu, aby trvalo věčně?
[Nákres na straně 7]
Buňka — konstrukční zázrak
Buněčná membrána
Obal, který řídí, co do buňky vstupuje a co z ní vychází
Jádro
Řídící centrum, které řídí činnost buňky; je uzavřeno v obalu z dvojité membrány
Ribosomy
Struktura, v níž z aminokyselin vznikají bílkoviny
Chromosomy
Obsahují buněčnou DNA a její genetický program
Jadérko
Místo, kde se tvoří ribosomy
Endoplazmatické retikulum
Vrstvy membrán, kde se skladují či odkud se transportují bílkoviny tvořené ribosomy, jež jsou na ně navázané (jiné ribosomy se v buňce vyskytují volně)
Mitochondrie
Centra tvorby ATP, molekul, jež buňce dodávají energii
Golgiho aparát
Skupina oploštělých membránovitých vaků, kde se bílkoviny vytvořené v buňce skladují a odkud se distribuují
Centrioly
Leží blízko jadérka a jsou důležité pro rozmnožování buňky