Zdokonalovat svatost v Boží bázni
„Očisťme se od každé poskvrny těla a ducha tím, že zdokonalujeme svatost v Boží bázni.“ — 2. Kor. 7:1.
1. Jak víme, že vysoce postavení andělé uznávají Jehovovu svatost?
JEHOVA je svatý Bůh. Vysoce postavení andělé v nebi vyhlašují jeho svatost velmi jednoznačně: „Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk. Plnost celé země je jeho slávou.“ To bylo vzrušující volání serafínů v Izajášově vidění z osmého století před naším letopočtem. Na konci prvního století našeho letopočtu měl apoštol Jan vidění toho, co se má stát v „Pánově dnu“, v němž nyní jsme. Viděl čtyři živé tvory kolem Jehovova trůnu a slyšel, jak bez ustání hlásají: „Svatý, svatý, svatý je Jehova Bůh, Všemohoucí, který byl a který je a který přichází.“ Tato trojitá provolání Jehovových nebeských duchovních tvorů zdůrazňují stvořitelovu svrchovanou svatost. — Iz. 6:2, 3; Zjev. 1:10; 4:6–8.
Svatost a oddělenost
2. a) Jaká dvě hlediska má svatost a jak je Jehova svatý v obou těchto ohledech? b) Jak zdůraznil Mojžíš Jehovovu svatost?
2 Svatost znamená nejen náboženskou čistotu a ryzost, ale i oddělenost neboli posvěcení. Jehova je nanejvýš čistý neboli ryzí; je zcela oddělen ode všech nečistých bohů národů. Toto hledisko jeho svatosti neboli posvěcenosti podtrhl Mojžíš, když zpíval: „Kdo mezi bohy je jako ty, Jehovo? Kdo je jako ty, který se prokazuješ mocným ve svatosti?“ — 2. Mojž. 15:11.
3. Jakými způsoby měli být Izraelité svatí a jak jim v tom Jehova pomáhal?
3 Svatý Bůh Jehova vyžadoval, aby starověcí Izraelité, jeho lid na zemi, byli také svatí. Vyžadoval to nejen od kněží a Levitů, ale od celého národa. Jehova řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému shromáždění izraelských synů a řekneš jim: ‚Měli byste se prokázat svatými, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.‘“ (3. Mojž. 19:2) Proto jim dal Jehova zákony, aby jim pomohly zůstat čistými duchovně, mravně, duševně, tělesně a obřadně, totiž v souvislosti s uctíváním ve svatostánku a později v chrámu.
Oddělený lid
4, 5. a) Jak byl tělesný Izrael posvěceným národem? b) Co se požaduje od duchovních izraelitů a jak to potvrzuje apoštol Petr?
4 Nakolik se Izraelité řídili Božími zákony, natolik se odlišovali od zkažených národů kolem sebe. Lišili se jako lid oddělený neboli posvěcený k službě svatému Bohu Jehovovi. Mojžíš jim řekl: „Jsi totiž svatý lid pro Jehovu, svého Boha. Tebe Jehova, tvůj Bůh, vyvolil, aby ses stal jeho lidem, zvláštním majetkem, ze všech národů, které jsou na povrchu zemské půdy.“ — 5. Mojž. 7:6.
5 Taková čistota a oddělenost je požadována i od duchovního izraele. Apoštol Petr napsal těm, kteří byli vyvoleni jako duchovní izraelité: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘“ — 1. Petra 1:1, 14–16.
6, 7. a) Jak jsou popsáni členové „velkého zástupu“ v 7. kapitole Zjevení a co od nich bylo logicky požadováno? b) O čem se bude uvažovat v následujících odstavcích?
6 V sedmé kapitole Zjevení jsou členové „velkého zástupu“ popsáni jako „stojící před [Jehovovým] trůnem a před Beránkem“, oblečeni „v bílá roucha“, protože „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. (Zjev. 7:9, 14) Bílá roucha symbolizují jejich čisté, spravedlivé postavení před Bohem Jehovou, které jim Bůh dává pro jejich víru v Kristovu vykupující krev. Je tedy jasné, že nejen pomazaní křesťané, ale i „jiné ovce“ musí zůstat duchovně i mravně čistí, aby přijatelně uctívali Jehovu. — Jan 10:16.
7 Uvažujme nyní, jak se od Jehovova lidu v minulosti žádalo, aby se prokazoval čistý a svatý, a proč dnes platí pro Boží lid stejné zásady.
Duchovní čistota
8. Proč se museli Izraelité držet odděleni od kanaánských náboženství?
8 Tělesní Izraelité se museli svědomitě udržovat odděleni od nečistých náboženských zvyklostí jiných národů. Prostřednictvím Mojžíše řekl Jehova Izraeli: „Dávej si pozor, abys neuzavřel smlouvu s obyvateli země, do níž jdeš, aby se to neprokázalo v tvém středu jako léčka. Ale jejich oltáře máte strhnout a jejich posvátné sloupy [používané při odporném uctívání sexu] máte roztříštit a jejich posvátné kůly máte podetnout. Nevrhneš se totiž tváří k zemi před jiným bohem, protože Jehova, jehož jméno je Žárlivý, on je žárlivým Bohem [neboli „Bohem vyžadujícím výlučnou oddanost“, poznámka v „Překladu nového světa s odkazy“]; abys neuzavřel nějakou smlouvu s obyvateli té země, jelikož jistě budou mít nemravný styk se svými bohy a budou obětovat svým bohům.“ — 2. Mojž. 34:12–15.
9. Jaké přesné pokyny dostal věrný ostatek, který v roce 537 př. n. l. odešel z Babylóna?
9 Po staletích inspiroval Jehova Izajáše, aby adresoval tato prorocká slova věrnému ostatku, který se vrátí do Judy z Babylóna: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kteří nesete Jehovovo náčiní [jež má být použito při obnově čistého uctívání v jeruzalémském chrámu].“ — Iz. 52:11.
10, 11. a) Jaké podobné pokyny dostali duchovní izraelité v prvním století našeho letopočtu? b) Jak byly tyto pokyny plněny zejména od roku 1919 a 1935 a jak ještě jinak se pomazaní a jejich druhové udržují duchovně čistí?
10 Podobně neposkvrnění se musí zachovávat duchovní izraelité a jejich společníci vůči modlářským náboženstvím tohoto světa. V dopise pomazaným křesťanům v korintském sboru prohlásil apoštol Pavel: „V jaké shodě je Boží chrám s modlami? Jsme totiž chrámem živého Boha, právě jak Bůh řekl: ‚Budu mezi nimi přebývat a procházet se mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ ‚„Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,“ říká Jehova, „a přestaňte se dotýkat nečistého“‘; ‚„a já vás přijmu.“‘ — 2. Kor. 6:16, 17.
11 Od roku 1919 jsou očištění a přečištění členové pomazaného ostatku osvobozeni od nečistých, modlářských náboženství Velkého Babylóna. (Mal. 3:1–3) Řídili se nebeským voláním: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“ (Zjev. 18:4) Od roku 1935 se tímto voláním řídí také rostoucí velký zástup „jiných ovcí“ a opouští nečisté babylónské náboženství. Pomazaní a jejich druhové se také udržují duchovně čistí tím, že se vyhýbají každému styku se zhoubnými myšlenkami odpadlíků. — Jan 10:16; 2. Jana 9–11.
Mravní čistota
12. a) Pomocí jakých zákonů pozvedl Jehova mravní stav Izraelitů vysoko nad okolní národy? b) Jaká pravidla byla zvlášť přísná pro kněžstvo?
12 Prostřednictvím smlouvy Zákona pozvedl Jehova mravní stav Izraelitů vysoko nad upadlé okolní národy. Manželství a rodinný život byly v Izraeli chráněnými institucemi. Sedmé z deseti přikázání zapovídalo cizoložství. Cizoložství i smilstvo byly přísně trestány. (5. Mojž. 22:22–24) Panny byly pod Zákonem chráněny. (5. Mojž. 22:28, 29) Pravidla ohledně manželství byla zvlášť přísná pro kněze. Velekněz si musel vybrat za manželku cudnou pannu. — 3. Mojž. 21:6, 7, 10, 13.
13. Ke komu jsou připodobněni členové Kristovy „nevěsty“ a proč?
13 Podobně má velekněz Ježíš Kristus „nevěstu“ tvořenou 144 000 pomazanými křesťany, kteří jsou připodobněni k „pannám“. (Zjev. 14:1–5; 21:9) Zachovávají se neposkvrnění satanovým světem a zůstávají naukově i mravně čistí. Apoštol Pavel napsal pomazaným křesťanům v Korintu: „Jsem. . . na vás žárlivý zbožnou žárlivostí, neboť jsem vás osobně zaslíbil k manželství jednomu manželovi, abych vás představil Kristu jako cudnou pannu.“ (2. Kor. 11:2) Pavel také napsal: „I Kristus miloval sbor a vydal se za něj, aby jej posvětil tím, že jej očistil vodní koupelí prostřednictvím slova, aby sbor sám sobě přestavil v jeho nádheře tak, aby neměl skvrnu ani vrásku ani cokoli takového, ale aby byl svatý a bez poskvrny.“ — Ef. 5:25–27.
14, 15. a) Co musí provázet duchovní čistotu třídy nevěsty a který text to ukazuje? b) Proč je zjevné, že stejné požadavky na mravní čistotu platí i pro jiné ovce?
14 Tato duchovní čistota Kristovy nevěsty musí být provázena mravní čistotou jejich členů. Apoštol Pavel prohlásil: „Nedejte se svést. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci. . . nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni.“ — 1. Kor. 6:9–11.
15 Takové požadavky mravní čistoty platí i pro jiné ovce. To vysvítá z toho, když uvažujeme, kdo bude Jehovou vyloučen z jeho zaslíbeného nového nebe a nové země. Čteme: „Ale. . . ti, kteří jsou ohavní ve své špíně, a vrazi a smilníci. . . ti budou mít podíl v jezeře, které hoří ohněm a sírou. To znamená druhou smrt.“ — Zjev. 21:1, 8.
Počestné manželství
16, 17. a) Které texty ukazují, že svobodný stav není požadavkem pro mravní čistotu? b) Jak může křesťan projevit patřičnou bázeň před Bohem ve volbě manželského druha a proč by bylo nemoudré přehlížet apoštolské omezení?
16 Nežádá se, aby pomazaní členové třídy nevěsty a jiné ovce zůstali svobodní, chtějí-li zůstat mravně čistí. Povinný celibát je nebiblický. (1. Tim. 4:1–3) Sexuální styky v manželském svazku nejsou nečisté. Boží slovo říká: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ — Hebr. 13:4.
17 Ale křesťan, který si přeje ‚zdokonalovat svatost v Boží bázni‘, by se neměl cítit svobodný uzavřít manželství, s kým je mu libo. Než Pavel poradil spolukřesťanům, aby se ‚očistili od každé poskvrny těla a ducha a zdokonalovali svatost v Boží bázni‘, napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? . . . Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím?“ (2. Kor. 6:14, 15; 7:1) Jako člen Jehovova odděleného a čistého lidu přijme křesťanský muž nebo žena, kteří chtějí uzavřít manželství, apoštolské omezení, aby to učinili „pouze v Pánu“. Vyberou si totiž za manželského druha jen oddaného, pokřtěného a věrného Jehovova služebníka. (1. Kor. 7:39) Jako v minulosti, bylo by i dnes nemoudré, kdyby oddaní členové Božího lidu přehlíželi tuto biblickou radu. (Srovnej 5. Mojžíšovu 7:3, 4; Nehemjáše 13:23–27.) Tím bychom neprojevovali zdravou bázeň před naším Vznešeným pánem, Jehovou. — Mal. 1:6.
18. Jak jinak mohou křesťané zachovávat své manželství počestné?
18 Zákony v Izraeli určovaly i hranice sexuální aktivity v manželském svazku. Manžel se měl zdržet styku s manželkou v období její menstruace. (3. Mojž. 15:24; 18:19; 20:18) To vyžadovalo od izraelských mužů láskyplný ohled a sebeovládání. Měli by být křesťané ke svým manželkám méně ohleduplní? Apoštol Petr říká, že by křesťanští manželé měli bydlet se svými manželkami „podle poznání“, totiž podle poznání, že jsou utvářeny jako ‚slabší, totiž ženská nádoba‘. — 1. Petra 3:7.
Jít „cestou svatosti“
19, 20. a) Popiš širokou cestu, kterou jde většina lidstva. b) Jak se musí lišit Jehovův lid od satanova světa? c) Po jaké silnici jde Boží lid, kdy byla otevřena a kdo jedině na ni smí vkročit?
19 To, co bylo uvedeno, podtrhuje stále se šířící propast, která odděluje Jehovův lid od satanova světa. Nynější světský systém věcí je stále povolnější a poživačnější. Ježíš prohlásil: „Vcházejte těsnou branou, protože široká a prostranná je cesta vedoucí ke zničení, a mnoho je těch, kteří po ní vcházejí.“ (Mat. 7:13) Tou širokou cestou jde většina lidstva. Slovy apoštola Petra je to cesta „volného chování, chtíčů, nadměrného pití vína, hýření, pitek a nezákonných modlářství“, která vede k „hlubokému bahnu prostopášnosti“. (1. Petra 4:3, 4) Její konec je zničení.
20 Boží lid jde naproti tomu jinou cestou, čistou cestou, po níž kráčí čistý lid. To, že se tato cesta otevře v čase konce, předpověděl prorok Izajáš, který napsal: „A jistě tam vznikne silnice, ano cesta; a bude se jmenovat Cesta svatosti. Nečistý po ní nepřejde.“ (Iz. 35:8) V komentáři k tomuto proroctví říká kniha „Světaširá bezpečnost pod ‚Knížetem pokoje‘“: „V roce 1919 [se] pro radostné Boží služebníky otevřela obrazná silnice. Ti, kteří chtěli být svatí v Jehovových očích, kráčeli po této ‚silnici‘, ‚Cestě svatosti‘ . . . Dnes, hluboko v ‚závěru systému věcí‘, zůstává ta božsky opatřená ‚silnice‘ otevřená. Zástupy lidí s oceněním. . . vstupují na cestu do duchovního ráje, ‚Cestu svatosti‘.“a
21. Jak a proč se musí Jehovovi služebníci lišit od ďáblova zástupu a o čem se bude uvažovat v příštím článku?
21 Ano, pomazaný ostatek duchovních izraelitů a jejich druhové, jiné ovce, se dnes odlišují jako lid oddělený od satanova světa, pro nějž pojem svatosti ztratil význam. Ďáblovu davu, který jde ‚širokou a prostrannou cestou vedoucí ke zničení‘, není nic svaté. Jsou nečistí nejen duchovně a mravně, ale mnohdy jsou nečistí i tělesně a vypadají mírně řečeno zanedbaně. Ale apoštol Pavel říká: „Očisťme se od každé poskvrny těla a ducha tím, že zdokonalujeme svatost v Boží bázni.“ (2. Kor. 7:1) O způsobech, jimiž by se měl Boží lid pečlivě očišťovat na mysli i na těle, bude uvažovat další článek.
[Poznámka pod čarou]
a 16. kapitola, s. 85.
Myšlenky k opakování
◻ Jaká dvě hlediska má svatost a proč se dá říci, že Jehova je nanejvýš svatý?
◻ Jakými dvěma způsoby se měli Izraelité prokázat jako svatý národ?
◻ Co se žádá od duchovních izraelitů a od jejich druhů, jiných ovcí?
◻ Jak by měla bázeň před Bohem ovlivnit naši volbu manželského druha?
◻ Jakými dvěma cestami lze dnes jít a proč se musí učinit jasná volba?
[Praporek na straně 11]
Boží slovo říká: „Manželství ať je počestné“