Když se východ a západ setkají
„VŽDYŤ Východ je Východ, Západ je Západ, ti společnou cestou nepůjdou.“ Tato slova anglického básníka Rudyarda Kiplinga nám připomínají, že lidstvo je rozdělené velkými kulturními odlišnostmi, které přispívají k tomu, že mezi kmeny, rasami a národnostmi dnes po celém světě vypukají nenávistné rozbroje. Mnozí lidé se ptají, zda s tím Bůh nemůže něco udělat. Jistěže může! A něco dělá dokonce již v současné době! Následující řádek Kiplingovy básně na to poukazuje. Jak dlouho se ještě bude východ rozcházet se západem? Básník řekl: „Než Země a Nebe před soudem Božím se s druhem druh vbrzku nesejdou.“
Bůh udělil soudní odpovědnost svému Synu, Ježíši Kristu. (Jan 5:22–24, 30) Ale odkdy má tento soud probíhat? Kdo má být souzen a s jakým výsledkem? Sám Ježíš ve svém proroctví popsal události, které začaly postihovat lidstvo od roku 1914 — světové války i těžkosti, které je provázely. Řekl, že tyto události jsou „znamením“ jeho neviditelné „přítomnosti a závěru systému věcí“. — Matouš 24:3–8.
Vyvrcholením Ježíšova velikého proroctví je to, že současnou dobu označuje jako dobu soudu, přičemž o sobě Ježíš říká: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce po své pravici, ale kozly po své levici.“ Všechny národy země jsou nyní obrazně řečeno shromážděny před Soudcem a zodpovídají se mu z toho, jak reagují na jeho poselství o záchraně. Brzy, ve velkém soužení, bude vykonán rozsudek, a tehdy neposlušní lidé — podobající se kozlům — „odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví [poslušní lidé podobní ovcím] do věčného života“. — Matouš 25:31–33, 46; Zjevení 16:14 až 16.
‚Od východu slunce, od západu slunce‘
Soud nad tímto světem začal v bouřlivých letech první světové války. Duchovenstvo křesťanstva tehdy náruživě poskytovalo válčícím stranám svou podporu. Samo se tak označilo za součást tohoto zkaženého světa, který zasluhuje ‚Boží zlobu‘. (Jan 3:36) Jak to však dopadne s mírumilovnými křesťany, kteří projevují víru v Boha? Počínaje rokem 1919 začali být tito křesťané shromažďováni na stranu Krále Krista Ježíše.
Přišli ze všech koutů světa. Na počátku byla shromážděna zbývající část 144 000 pomazaných křesťanů, kteří byli vybíráni po staletí křesťanské éry. Ti se mají stát „spoludědici s Kristem“ v jeho nebeském Království. (Římanům 8:17) Jim Boží prorok říká: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Od východu slunce přinesu tvé semeno a od západu slunce tě sesbírám. Řeknu severu: ‚Vydej!‘ a jihu: ‚Nezadržuj. Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery z nejzazšího konce země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil pro svou vlastní slávu, koho jsem utvořil, ano, koho jsem udělal.‘ “ — Izajáš 43:5–7.
To ale není všechno! Zvláště od třicátých let tohoto století je shromažďován velký zástup, a počet jeho členů nyní dosahuje miliónů. Lidé z tohoto velkého zástupu jsou „ovcemi“, které má Ježíš na mysli, když říká slova zapsaná v Matoušovi 25:31–46. Tito lidé, podobně jako pomazaný ostatek, ‚uvěřili‘ v Toho, kdo prohlašuje: ‚Jste moji svědkové a já jsem Bůh.‘ (Izajáš 43:10–12) I tento velký zástup je shromažďován ‚od východu slunce i od západu slunce, od severu i od jihu a až na nejzazší konec země‘.
Tyto mírumilovné ovce jsou nyní sjednocovány v jediné mezinárodní společenství. Pocházejí z 231 zemí a mluví některým z rozličných jazyků těch zemí. Duchovně jsou však jednotní, neboť se učí „čistému jazyku“ biblického poselství o Království, „aby . . . vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena“. (Sefanjáš 3:9) Jejich jednota ve víře, cílech a činech je podivuhodným svědectvím o tom, že východ a západ se již opravdu setkaly a že z každé světové strany přicházejí lidé chválit Svrchovaného Panovníka Jehovu a sloužit mu.
Z následujících zpráv uvidíte, že v některých zemích probíhá toto shromažďování za nanejvýš pozoruhodných okolností.