NAFTALI

[mé zápasení].

1. Druhý syn, kterého Jákobovi porodila Ráchelina služka Bilha v Paddan-aramu. (1Mo 35:25, 26; 2Mo 1:1, 4; 1Pa 2:1, 2) Bilha zastupovala Ráchel, svou paní, a proto neplodná Ráchel považovala Naftaliho, stejně jako jeho bratra Dana, za svého vlastního syna. Její sestra Lea tehdy sice již měla čtyři syny (1Mo 29:32–35), ale když Ráchel získala prostřednictvím své služky druhého syna, pocítila radostné vzrušení a zvolala: „Usilovným zápasením jsem zápasila se svou sestrou. Vyšla jsem také vítězně.“ Tento syn dostal jméno Naftali (jež znamená „mé zápasení“), což výstižně vyjádřilo, co Ráchel pociťovala, když se narodil. (1Mo 30:2–8)

Později se Naftali sám stal otcem čtyř synů, Jachceela (Jachciela), Guniho, Jecera a Šillema (Šalluma). (1Mo 46:24; 1Pa 7:13) Když umírající patriarcha Jákob sděloval svým synům, co se jim stane „v konečné části dnů“, jeho výrok o Naftalim, ačkoli patřil k nejstručnějším, byl příznivý. (1Mo 49:1, 2, 21)

2. Izraelský kmen, který byl pojmenován podle Naftaliho a skládal se ze čtyř kmenových rodin, a to z potomků jeho synů Jachceela, Guniho, Jecera a Šillema. (4Mo 26:48, 49) Asi rok po tom, co Izraelité odešli z Egypta, měl tento kmen 53 400 bojovníků, kterým bylo více než 20 let. (4Mo 1:42, 43) Když byli v pustině, kmen Naftali pod vedením svého náčelníka Achiry tábořil na S od svatostánku vedle kmenů Ašer a Dan. Kmen Naftali patřil do trojkmenného oddílu Danova tábora, a proto se společně s Danem a Ašerem vydával na pochod poslední a zaujímal důležité postavení jakožto zadní hlídka. (4Mo 1:15, 16; 2:25–31; 7:78; 10:25–28)

Když asi čtyřicet let po vyjití z Egypta bylo prováděno druhé sčítání, ukázalo se, že počet zdatných mužů tohoto kmene klesl na 45 400. (4Mo 26:50) Mezi muži, o které tento kmen přišel, byl Nachbi, jeden z deseti zvědů, kteří přinesli špatnou zprávu a odrazovali Izraelity od vstupu do Zaslíbené země. (4Mo 13:14, 16, 31–33; 14:35–37)

Když nakonec překročili Jordán a pod vedením Jozua se podíleli na dobývání Jericha a Aie, patřil Naftali ke kmenům, které se ‚postavily ke zlořečení‘ před horu Ebal. (Joz 6:24, 25; 8:28, 30–35; 5Mo 27:13) Když přišel čas, aby země byla rozdělena na kmenové dědičné podíly, pomáhal Jozuovi a knězi Eleazarovi v této práci Pedahel, jehož Bůh jmenoval jako představitele kmene Naftali. (4Mo 34:16, 17, 28; Joz 19:51)

Územní dědictví. Území přidělené kmenu Naftali leželo v sev. části Zaslíbené země. (5Mo 34:1, 2) Na V je ohraničovalo Galilejské moře a řeka Jordán. Podél jeho záp. hranice se do určité vzdálenosti táhlo území Ašera. Území přidělené kmenu Zebulon hraničilo s kmenem Naftali na Z a na J, a Isachar ležel na J. (Srovnej Joz 19:32–34.) Zmínka o tom, že hranice kmene Naftali dosahovala „u Jordánu . . . k Judovi“ (Joz 19:34), zřejmě neznamená, že se táhla až k území kmene Juda, které leželo dost daleko na J od Naftaliho. V tomto případě se označení „Juda“ pravděpodobně vztahuje na území na V od Jordánu, kde bydlela rodina Jairova. Jair byl sice po babičce z otcovy strany považován za Manasseovce (4Mo 32:41; Joz 13:29, 30), ale po dědečkovi z otcovy strany byl potomkem Judy. (1Pa 2:5, 21, 22) Proto území, které bylo dáno rodině Jaira, mohlo být právem nazýváno Juda, díky Jairovu rodokmenu.

K území kmenu Naftali patřilo 19 opevněných měst a jejich osady. (Joz 19:35–39) Jedno z těchto měst, Kedeš, bylo dáno Levitům a obdrželo posvátné postavení jakožto útočištné město. (Joz 20:7, 9) Dvě jiná města, Chammat (Chammot-dor neboli Chammon) a Kartan (Kirjatajim) byla také určena pro Levity. (Joz 19:35; 21:6, 32; 1Pa 6:62, 76) Kananejci z Bet-šemeše a Bet-anatu, dvou dalších měst kmene Naftali, nebyli vyhnáni, ale byli podrobeni a museli vykonávat nucenou práci. (Sd 1:33)

Území, které kdysi osídlil kmen Naftali, je sice hornaté (Joz 20:7), ale úrodné. Mimořádně plodná je jak trojúhelníkovitá pláň (Genezaret) na sz. straně Galilejského moře, tak území Chula. Je možné, že požehnání, které dal Mojžíš kmenu Naftali, se vztahuje na územní dědictví tohoto kmene. „Naftali je nasycen schválením a je plný Jehovova požehnání. Vezmi přece do vlastnictví západ a jih.“ (5Mo 33:23) Místo slova „západ“ může překlad také znít „moře“ (EP) nebo „jezero“ (RS), a proto by tím mohlo být označeno Galilejské moře; a výraz „jih“ může označovat nejjižnější část území Naftali, které s tímto mořem hraničí. Je také možné, že tento text sice nepřímo poukazuje na Galilejské moře, ale že by měl znít: „Moře a jeho ryby jsou jeho vlastnictvím.“ (Rbi8, ppč)

Od doby soudců do doby vyhnanství. Ve svém proroctví, které pronesl na smrtelné posteli, Jákob řekl, že Naftali je „štíhlá laň“. (1Mo 49:21) Tím možná nepřímo poukazoval na to, že se tento kmen vyznačoval hbitostí a obratností při válečném tažení, a zdá se, že dějiny tohoto kmene to potvrzují. Deset tisíc mužů z kmenů Naftali a Zebulon odvážně uposlechlo Barakovu výzvu, aby se pustili do bitvy proti dobře vyzbrojenému vojsku pod vedením Sisery; Jehova jim požehnal a zvítězili. Je zřejmé, že sám Barak pocházel z kmene Naftali; jeho domovem byl totiž zřejmě Kedeš ležící na území kmene Naftali. (Sd 4:6–15; 5:18) Kmen Naftali také podpořil soudce Gideona v boji proti Midianitům. (Sd 6:34, 35; 7:23, 24)

O mnoho let později přišlo 1 000 velitelů a 37 000 jiných bojovníků z kmene Naftali do Hebronu, aby učinili Davida králem nad celým Izraelem. Na slavnostní hostinu, která byla při této příležitosti uspořádána, byly přivezeny potraviny až z území Isachara, Zebulona a Naftaliho. (1Pa 12:23, 34, 38–40) Pod vedením krále Davida měl zřejmě kmen Naftali významnou úlohu při podmaňování nepřátel Izraele. (Ža 68:nadp., 1, 27)

Několik desetiletí po rozdělení království Izraele byl kmen Naftali obtěžován syrským králem Ben-hadadem I. (1Kr 15:20; 2Pa 16:4) Asi o dvě stě let později, za vlády krále Pekacha, vzal obyvatele území kmene Naftali do asyrského zajetí Tiglat-pileser III. (2Kr 15:29) Téměř sto let po porážce severního království judský král Josijáš podnikl tažení, při němž ničil všechno, co souviselo s modlářstvím, a odvážně při tom pronikl na S až do zpustošených míst kmene Naftali, nad nímž vládli Asyřané. (2Pa 34:1–7)

Izajášovo proroctví. Je možné, že u Izajáše 9:1 je zmínka o pokoření, které způsobili Asyřané: „Přítmí však nebude, jako když byla země pod tlakem, jako v dřívějším čase, kdy se zacházelo s opovržením se zemí Zebulona a zemí Naftaliho.“ Izajáš dále poukazuje na to, že v pozdější době bude prokázána čest tomu, s čím se zacházelo pohrdavě — „cestě u moře, v jordánském kraji, Galileji národů“. Dále říká: „Lid, který chodil ve tmě, viděl velké světlo. Pokud jde o ty, kdo bydleli v zemi hlubokého stínu, na ty zazářilo světlo.“ (Iz 9:1, 2) Právě tato slova citoval Matouš (4:13–17) a uplatnil je na Krista Ježíše, „světlo světa“, a na jeho činnost. (Jan 8:12) Kafarnaum na území kmene Naftali učinil Ježíš ‚svým vlastním městem‘ (Mt 4:13; 9:1), a proto v jistém smyslu mohl být považován za někoho, kdo patří ke kmenu Naftali. O Naftalim Jákob prorocky řekl, že „podává elegantní slova“, a tento výrok může být oprávněně uplatněn na Ježíše. (1Mo 49:21) Boží Syn skutečně ‚podával elegantní slova‘, takže úředníci, kteří byli vysláni, aby ho zatkli, prohlásili: „Tak nikdy jiný člověk nemluvil.“ (Jan 7:46)

Jsou o něm zmínky ve viděních. V Ezekielově vidění bylo území přidělené Naftalimu umístěno mezi územím Ašera a územím Manasseho (Ez 48:3, 4) a jedna z bran města, které se jmenovalo „Jehova sám je tam“, byla nazvána podle Naftaliho. (Ez 48:34, 35) Apoštol Jan také ve vidění slyšel, že z (duchovního) kmene Naftali bylo zapečetěno 12 000 osob. (Zj 7:4, 6)