‚Chovejte se způsobem hodným dobrého poselství‘
„Jen se chovejte způsobem hodným dobrého poselství o Kristu.“ — Fil. 1:27.
1. Jaké příznivé výroky primátora vyvolala nedávaná událost v New Yorku? (Řím. 13:3)
„JAK sdělily „New York Times“ (čti njú jók tajmz), „více než 1 000 svědků“ přišlo 29. září 1988 do Městského sálu v dolním Manhattanu (čti menhetnu). Přišli podpořit stavební návrh, který měl být projednán městským finančním výborem. Přestože byl návrh na povolení stavby nové obytné budovy ve světovém ústředí svědků Jehovových zamítnut, primátor „pochválil svědky jako ‚neobyčejně slušné‘ a řekl, že ‚skutečně zaslouží obdiv‘“.
2. V čem se odlišuje chování svědků a proč?
2 Co se dá normálně očekávat, když se sejde víc než tisíc lidí, aby podpořili nepopulární návrh? Strkání, křik, dokonce ani nezastřené projevy nátlaku a násilí nejsou neobvyklé. Proč jsou svědkové jiní? Protože si uvědomují, že jejich chování vždy vrhá světlo na jejich víru. Dobře si pamatují biblickou radu: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky, v důsledku vašich znamenitých skutků, jichž jsou očitými svědky.“ — 1. Petra 2:12.
Znamenité chování oslavuje Jehovu
3. Jakou úlohu ve ctění Jehovy hraje naše chování?
3 Oslavovat Jehovu Boha znamenitým chováním zjevně patří k naší křesťanské odpovědnosti. (Mat. 5:16) Znamenité chování samozřejmě zahrnuje mnoho věcí — například poctivost, píli a mravnost. Tyto vlastnosti však obvykle ocení jen ti, kdo nás dobře znají, nebo ti, s nimiž se pravidelně stýkáme, jako naši přátelé, příbuzní, zaměstnavatelé, kolegové a učitelé. Co však obrovská většina lidí, s níž přicházíme do styku jen zběžně? Tady právě záleží na našem slušném chování. Jako přitažlivý obal, který zvyšuje působivost hodnotného daru, dodává pěkné chování větší přitažlivost tomu, co můžeme nabídnout. Ať máme jinak ty nejznamenitější křesťanské vlastnosti nebo ať jsou naše úmysly sebevíc obdivuhodné, budou málo platné, jestliže se neumíme chovat. Jak tedy může naše chování přinášet slávu Jehovovi?
4. V jakých oblastech života bychom měli věnovat pozornost svému chování?
4 „Jen se chovejte způsobem hodným dobrého poselství,“ říká Pavel. (Fil. 1:27) To se samozřejmě týká naší veřejné služby. Ale na účinnost naší služby má také přímý vliv naše chování na našem místě uctívání, v sousedství, v práci, ve škole, ano všude, kam nás život zavede. „Nijak nezavdáváme důvod ke klopýtání, aby na naší službě nebyl nalezen nedostatek,“ píše Pavel. (2. Kor. 6:3) Jak se můžeme ujistit, že uplatňujeme tuto radu? Co můžeme dělat, abychom pomáhali jeden druhému — zejména mladým mezi námi — chovat se křesťansky?
V sále království
5. Co bychom si měli uvědomovat, když jsme v sále království?
5 Naším místem uctívání je sál království. Přicházíme tam na pozvání Jehovy a jeho Syna, Ježíše Krista. V tom smyslu jsme hosty v Jehovově domě. (Žalm 15:1; Mat. 18:20) Jsi dobrým hostem, když přicházíš do sálu království? K tomu je třeba projevovat patřičný ohled nejen na hostitele, ale i na ostatní hosty. Co to zahrnuje?
6. (a) Jaký nedostatek prozrazují soustavné pozdní příchody na shromáždění? (b) Co se dá dělat pro překonání tohoto problému?
6 Začněme otázkou včasného příchodu. Připouštíme, že to není vždy snadné. Někteří bydlí daleko, jiní musejí připravit rodinu a děti. Úsilí, které vynakládají, aby pravidelně chodili na křesťanská shromáždění, je opravdu chvályhodné. Lze si však povšimnout, že někteří si navykli chodit na shromáždění pozdě. Jak to mohou napravit? Nejprve je třeba rozeznat, že návyk pozdě přicházet na křesťanská shromáždění vždy nezrcadlí nedostatek ocenění pro hodnotu shromáždění. Někteří z těch, kteří často chodí pozdě, mají ze shromáždění zřejmě stejnou radost — jakmile dorazí — jako ostatní. Problém snad vyplývá spíš z nedobrého plánování a nedostatku ohleduplnosti ke spolukřesťanům. Jeden z důvodů, proč jsme nabádáni, abychom ‚neopouštěli své shromažďování‘, je ten, že máme ‚dbát jedni o druhé a podněcovat se k lásce a znamenitým skutkům‘. (Hebr. 10:24, 25) To asi neděláme, když ustavičně přicházíme pozdě, a tak rozptylujeme nebo rušíme. Odborníci radí, že bychom se měli snažit přijít spíš o chvíli dřív než přesně na čas, nechceme-li přijít pozdě. Potřebuješ uplatnit v praxi právě tohle?
7. Vysvětli, co má společného s dobrým chováním pozornost na shromáždění.
7 Slušné chování vyžaduje, abychom lidem věnovali pozornost, když s námi mluví. (Přísl. 4:1, 20) To také platí o křesťanských shromážděních, kde mluví Boží služebníci proto, aby nám předali nějaký duchovní dar k našemu budování. Bylo by opravdu nevychované, kdybychom podřimovali, šeptali si se sousedem, žvýkali žvýkačku nebo bonbóny, četli si něco jiného nebo se během shromáždění věnovali jiné činnosti. Mladý Elihu nejen trpělivě seděl během dlouhých proslovů Joba a jeho tří druhů, ale také ‚dopřával sluchu‘ tomu, co říkali, a „měl svou pozornost obrácenou“ k nim. (Job 32:11, 12) Křesťanská slušnost nás pohne k tomu, abychom projevovali patřičnou vážnost řečníkovi a jeho poselství založenému na Bibli tím, že mu budeme věnovat nerozdělenou pozornost a podporu.
8. Jak ukazujeme, že jsme spoluučedníci Ježíše Krista?
8 Ke křesťanskému chování patří to, že se před shromážděním a po něm aktivně zajímáme o jiné, kteří jsou přítomni v sále království. Pavel prohlásil, že pomazaní členové křesťanského sboru již nejsou „cizinci a cizími usedlíky, ale . . . členové Boží domácnosti“. (Ef. 2:19) Chováš se k jiným svědkům jako k cizincům a cizím usedlíkům, nebo jako k členům téže domácnosti? Přátelský pozdrav, vřelý stisk ruky, laskavý úsměv — samé maličkosti, řeklo by se, ale patří k důkazům toho, že jsme všichni učedníky Ježíše Krista. Jestliže se tak chováme k cizím lidem, neměli bychom to dělat „zejména . . . těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře“? — Gal. 6:10.
9. Jak se dají děti naučit, aby projevovaly zájem o lidi z jiných věkových skupin?
9 Dají se děti naučit, aby takový zájem o lidi projevovaly mimo svou věkovou skupinu? Někteří dospělí snad soudí, že si děti potřebují pohrát se svými malými přáteli, když hodinu nebo dvě seděly a naslouchaly na shromáždění. Ale sál království není hřiště. (Kaz. 3:1, 17) Když se jednoho čtyřapůlletého chlapečka zeptala učitelka, kolik má bratrů a sester, odpověděl: „Je jich tolik, že je ani nespočítám.“ Když se ho na to rodiče později ptali, chlapec vysvětlil: „Nevím, kolik mám bratrů a sester. Když jdu do sálu království, je jich strašně moc.“ Pro něho jsou bratři a sestry všichni, kdo tam chodí.
V naší veřejné službě
10. Jaké Ježíšovo poučení nám pomůže, abychom se ve službě chovali „způsobem hodným dobrého poselství“?
10 Chovat se „způsobem hodným dobrého poselství“ samozřejmě zahrnuje naši veřejnou službu. Musíme si pamatovat, že naše poselství je pokojné, a to by se mělo zračit v našem chování. (Ef. 6:15) Ježíšův pokyn zní: „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti; a jestliže si to dům zasluhuje, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete.“ Vřelostí, přátelským a uctivým přístupem dáváme pánu domu najevo, že nám leží na srdci jeho skutečné zájmy. Člověk, s nímž se setkáme u dveří, ovšem někdy bývá nepřátelský, dokonce útočný. Dáme se vyvést z míry a zachováme se stejně? Všimni si, co říká Ježíš dále: „Jestliže si to však [domácnost] nezasluhuje, ať se váš pokoj navrátí k vám.“ (Mat. 10:12, 13) Naše chování před lidmi by vždy mělo odpovídat „službě smíření“. — 2. Kor. 5:18.
11. Jak ovlivňuje naši úlohu Božích služebníků náš způsob oblékání a osobní vzhled?
11 Naše chování o nás vypovídá i jinak. Například: hodí se náš osobní vzhled k úloze služebníka Božího slova? Jak vypadá to, co používáme — taška s knihami, Bible a biblická literatura? Jeden fejetonista radí obchodníkům: „Oblékejte se jako k obchodování, ne jako na večírek, na přátelské posezení nebo na sportovní podívanou.“ Proč? Protože tvé oblečení a osobní vzhled „jsou společenský těsnopis, který okolní obyvatelstvo informuje o tom, kdo a co jsi a kam tě mají zařadit“. Když tedy jdeme „za obchodem“ čili do služby, naše oblečení a vzhled by neměly být ani nepořádné nebo zanedbané, ani okázalé nebo výstřední, ale vždy ‚hodné dobrého poselství‘. — Srovnej 1. Timoteovi 2:9, 10.
12. Jak je možné projevovat dobré chování ve vztahu k právům a majetku pána domu?
12 Přestože bychom měli být „vždy připraveni k obhajobě“ dobrého poselství, dobré křesťanské chování vyžaduje, abychom to činili „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) K tomu patří ohled na práva a majetek pána domu. Plánujeme svou činnost tak, abychom přišli v rozumnou hodinu? Všímáme si bedlivě, zda nerušíme od nějaké nutné práce nebo domácí povinnosti? Nešetříme výrazy jako „smím?“, „prosím“ a „děkuji“? Snažíme se zapojit pána domu do rozhovoru, nebo mluvíme pořád sami z obavy, že bychom neřekli to, co jsme si připravili?
13. Dolož, jak znamenité chování ve službě často přináší dobré výsledky.
13 Dobré chování spojené s upřímným osobním zájmen často otevře cestu pro znamenité svědectví. Proto vychované děti často upoutají pozornost a zájem domácích tam, kde se to dospělým nepodaří. Třináctiletá svědkyně v Mexiku se setkala s děvčátkem, které chtělo studovat, ale řeklo, že to bude muset dělat bez vědomí svého otce. Mladá zvěstovatelka však měla pocit, že by v tomto případě měla z úcty k otci sama dosáhnout jeho svolení. Nabídla tedy, že s otcem promluví, a pověděla mu, že to, co budou studovat, je velmi důležité. Když viděl, jak vážně to mladá sestra bere, a protože ocenil, že přišla přímo za ním, řekl: „Jestliže je to, co budete studovat, důležité, měla by to studovat celá má rodina.“ Nakonec začala tato třináctiletá studovat Bibli s celou rodinou včetně ženatého syna, jeho manželky a jiných dospělých dětí.
Dobré chování začíná doma
14. Kde začíná dobré chování a jaký činitel hraje důležitou úlohu?
14 Dobré chování mladých svědků je často znamenitým svědectvím o výchově, které se jim zjevně dostává doma. Ano, v našem chování se zrcadlí náš způsob života. Proto v protikladu k tomu, co si myslí mnozí, by mělo mít doma dobré chování důležité místo. Prvořadou důležitost v tom má rodičovský příklad stejně jako v jiných oblastech rodinného života. (2. Tim. 1:5) Říkat dětem: „Dělej to, co říkám, ale ne to, co dělám,“ je rozhodně nenaučí dobrému chování. Nespočetné drobnosti dobrého chování se dítě neučí pouhými slovními pokyny, ale pozorováním a napodobováním. „Rodiče nejsou jen základní učitelé; jsou také vzor, protože naše děti se učí tím, že napodobují naše způsoby,“ poznamenává Beverley Feldman, autor knihy „Děti, které mají úspěch“ (angl.). Jaké chování u tebe vidí tvé děti?
15. Jak mohou rodiče pomoci svým dětem, aby si vypěstovaly celoživotní návyky dobrého chování?
15 „Otcové, nedrážděte své děti,“ radí Bible. (Ef. 6:4) Děti rozčiluje a rozlaďuje, když se jim říká, že mají být laskavé a ohleduplné, a přitom vidí své rodiče, jak se hádají, klevetí, chovají se hrubě nebo se snadno rozruší. Dá se jim vyčítat, když jednají stejně? Text Písma naopak pokračuje: „Ale vychovávejte je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ A k tomu patří základy dobrého chování jako umět říkat „dobrý den“, „prosím“, „děkuji“ a „promiňte“, projevovat úctu ke starším a dělit se s jinými. (3. Mojž. 19:32; Řím. 16:3–7) Tyto vlastnosti, které se v dětství naučí doma, budou mít hodnotu po celý život. — Přísl. 22:6.
16. Jakého úsilí je třeba a k čemu to vede?
16 Pro rodiče i děti by tedy mělo být dobré chování součástí denního života a neměli by čekat na nějakou zvláštní příležitost. Rodiče by přitom měli být trpěliví a snášet chyby, které budou jistě děti dělat. Dejte jim znát, jak mnoho pro vás znamená jejich znamenité chování, a pohotově chvalte jejich pokroky. To od vás samozřejmě vyžaduje velké úsilí. Neříká však Písmo, že dětem by se měly vštěpovat božské zásady, „když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat“? (5. Mojž. 6:7) To vytváří doma vlídné a zdravé ovzduší, které velmi přispívá k tomu, aby z vašich dětí vyrostli ochotní, starostliví a vychovaní dospělí. Pak se stanou zdrojem chvály a cti pro vás i svého stvořitele, Jehovu Boha.
Lid s dobrým chováním
17. Co je možné pozorovat v sálech království svědků Jehovových?
17 Těch „více než 1 000 svědků“ shromážděných onoho zářijového odpoledně před Městským sálem v New Yorku jen v malém předvedlo, jak se běžně chovají svědkové Jehovovi. Jinde přišel jeden muž poprvé do sálu království a potom řekl: „Za jeden den jsem potkal víc upřímně milujících lidí, se kterými jsem se vůbec neznal, než jsem kdy potkal v církvi, ve které jsem byl vychován.“ K čemu to vedlo? „Bylo zřejmé, že jsem našel pravdu,“ řekl. Tento muž změnil svou životní dráhu a po sedmi měsících oddal svůj život Jehovovi a byl pokřtěn. — Srovnej 1. Korinťanům 14:25.
18. Jak působí na druhé lidi norma dobrého chování svědků Jehovových?
18 Norma slušného chování zachovávaná svědky na jejich národních a mezinárodních sjezdech vyvolala mnoho příznivých komentářů. Při jedné takové příležitosti nedávno poznamenal průvodce ve výletním autobuse v Japonsku: „Když jste vystupovali, každý z vás včetně dětí mi poděkoval. Moc mě to potěšilo!“ Při jiném sjezdu řekl zřízenec na nedalekém nádraží jednomu svědkovi: „Když se v osacké Palácové síni minule konalo shromáždění dvanácti tisíc lidí, byla to pohroma a chaos.“ Pokračoval však: „Vy jste opravdu ukáznění a nám se ulevilo. Prosím vás, vyřiďte naše pozdravy tomu, kdo to řídí.“
19. Jak by se měl každý z nás rozhodnout v otázce chování?
19 Co ukazují takové výroky? Že se svědkové Jehovovi jako celek chovají „způsobem hodným dobrého poselství“. A co my jako jednotlivci? Vzhlížejme všichni k našemu nebeskému Otci Jehovovi jako děti k milujícímu otci, abychom se naučili chovat se dobře i v nevychovaném světě. — 5. Mojž. 8:5; Přísl. 3:11, 12.
Pamatuješ si?
◻ Proč je potřebné dobré vychování jako součást znamenitého chování?
◻ Jaké znamenité chování je vhodné na našem místě uctívání?
◻ Jak je možné projevit dobré chování v kazatelské službě?
◻ Jak mohou rodiče pomáhat dětem, aby pěstovaly dobré chování?
◻ Jaké vysoké normy chování bychom se měli snažit udržet?