‚Musíte být svatí, protože já jsem svatý‘

„Měli byste se prokázat jako svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ (3. MOJŽÍŠOVA 19:2)

1. Kteří lidé jsou ve světě považování za svaté?

VĚTŠINA hlavních náboženství světa pokládá určité osoby za svaté. Matka Tereza, která se proslavila svou prací v Indii, je často považována za svatou díky své oddané službě chudým. Papež je nazýván „Svatý Otec“. Zakladatel novodobého katolického hnutí Opus Dei, José María Escrivá, je některými katolíky pokládán za „vzor svatosti“. Hinduismus má své svámí, neboli svaté muže. Gándhí byl chován v úctě jako svatý muž. Buddhismus má své svaté mnichy a islám má svého svatého proroka. Co to však znamená být svatý?

2., 3. a) Co znamenají slova „svatý“ a „svatost“? b) Na které otázky je nutné najít odpověď?

² Výraz „svatý“ je definován jako „1. . . . související s božskou mocí; posvátný. 2. Považovaný za hodného uctívání nebo úcty . . . 3. Žijící v souladu s přísnou či velmi mravnou náboženskou nebo duchovní soustavou . . . 4. Určený nebo vyčleněný pro náboženský účel.“ V biblickém kontextu svatost znamená „náboženskou čistotu nebo ryzost; posvátnost“. Podle biblického encyklopedického díla Insight on the Scriptures „vyjadřovalo původní hebrejské [slovo] qodheš myšlenku oddělenosti, výlučnosti nebo zasvěcenosti Bohu, . . . stav vyčleněnosti pro službu Bohu“.a

³ Izraelský národ dostal příkaz, že má být svatý. Boží zákon uváděl: „Já jsem Jehova, váš Bůh; a posvětíte se a prokážete se svatými, protože já jsem svatý.“ Kdo byl Zdrojem svatosti? Jak se mohli nedokonalí Izraelité stát svatými? Jaké poučení si můžeme odnést z toho, že Jehova od svých ctitelů požaduje svatost? (3. Mojžíšova 11:44)

Jaký vztah měl Izrael ke Zdroji svatosti

4. Čím byla v Izraeli symbolizována Jehovova svatost?

⁴ Vše, co v Izraeli souviselo s uctíváním Jehovy Boha, mělo být považováno za svaté a mělo se s tím podle toho zacházet. Proč? Protože Jehova sám je původcem a zdrojem svatosti. Mojžíšovo vyprávění o přípravě svatostánku, svatých rouch a ozdob je ukončeno slovy: „Nakonec udělali zářící destičku z ryzího zlata, svaté znamení zasvěcení, a vepsali na ni nápis, vyrytý jako na pečeti: ‚Svatost patří Jehovovi‘.“ Tato zářící destička z ryzího zlata byla připevněna na turbanu velekněze a znamenala, že velekněz byl vyčleněn pro službu zvláštní svatosti. Když Izraelité viděli, jak se toto znamení třpytí na slunci, pravidelně jim to připomínalo Jehovovu svatost. (2. Mojžíšova 28:36; 29:6; 39:30)

5. V jakém případě bylo možné považovat nedokonalé Izraelity za svaté?

⁵ Jak se ale Izraelité mohli stát svatými? Jedině tím, že měli úzký vztah k Jehovovi, a tím, že ho uctívali čistým způsobem. Potřebovali přesné poznání „Nejsvětějšího“, aby ho mohli uctívat ve svatosti, v tělesné i duchovní čistotě. (Přísloví 2:1–6; 9:10) Izraelité proto museli uctívat Boha z čistých pohnutek a z čistého srdce. Pokrytecké uctívání by bylo Jehovovi odporné. (Přísloví 21:27)

Proč Jehova Izrael odsoudil

6. Jak Židé ve dnech Malachiáše zacházeli s Jehovovým stolem?

⁶ To se jasně prokázalo, když Izraelité v důsledku své vlažné víry přinášeli do chrámu podřadné, vadné oběti. Jehova jejich podřadné oběti odsoudil prostřednictvím svého proroka Malachiáše: „ ‚Nemám ve vás potěšení,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a v obětním daru z vaší ruky nemám zalíbení.‘ ‚Ale znesvěcujete mě tím, že říkáte: „Jehovův stůl je něco znečištěného a jeho ovoce je něco opovrženíhodného, jeho jídlo.“ A řekli jste: „Pohleď, jaká únava!“, a způsobili jste, že se nad tím ohrnuje nos,‘ řekl Jehova vojsk. ‚A přinesli jste něco odtrženého, a to chromé a nemocné; ano, přinesli jste to jako dar. Mohu v tom mít zalíbení z vaší ruky?‘ řekl Jehova.“ (Malachiáš 1:10, 12, 13)

7. Jakého nesvatého jednání se Židé dopouštěli v pátém století př. n. l.?

⁷ Bylo to pravděpodobně v pátém století před naším letopočtem, kdy Bůh použil Malachiáše, aby odsoudil falešné zvyky Židů. Kněží dávali špatný příklad a jejich jednání rozhodně nebylo svaté. Lid, který měl takové vedení, byl nedbalý v dodržování zásad — muži se rozváděli možná dokonce proto, aby se mohli oženit s mladšími pohankami. Malachiáš napsal: „ ‚Jehova sám vydává svědectví mezi tebou a manželkou tvého mládí, s níž jsi sám jednal zrádně,b ačkoli je tvou partnerkou a manželkou tvé smlouvy . . . A budete se střežit, pokud jde o vašeho ducha, a kéž nikdo nejedná zrádně s manželkou svého mládí. Vždyť on nenávidí rozvádění,‘ řekl Jehova, Bůh Izraele.“ (Malachiáš 2:14–16)

8. Jak byli někteří členové křesťanského sboru ovlivněni novodobým postojem k rozvodům?

⁸ V mnoha zemích, kde je snadné dát se rozvést, rozvodovost prudce stoupá. To má dopad i na křesťanský sbor. Místo toho, aby požádali o pomoc starší a tak se pokusili překonat problémy a zachránit své manželství, se někteří zvěstovatelé dali ukvapeně rozvést. Citově na to často nejvíce doplatí děti. (Matouš 19:8, 9)

9., 10. Jak bychom se měli zamýšlet nad svým uctíváním Jehovy?

⁹ Jak jsme již viděli, za Malachiášových dnů panovala žalostná duchovní situace, a proto Jehova otevřeně odsoudil povrchní uctívání Judy a ukázal, že bude přijímat jen čisté uctívání. Neměli bychom se proto zamyslet nad tím, jak kvalitní je naše uctívání Jehovy Boha, Svrchovaného Panovníka vesmíru, Zdroje pravé svatosti? Opravdu předkládáme Bohu svatou službu? Zůstáváme duchovně čistí?

¹⁰ To neznamená, že musíme být dokonalí — to ani není možné. Ani to neznamená, že bychom se měli porovnávat s druhými. Ale znamená to, že by každý křesťan měl Boha uctívat tak, jak nejlépe může v rámci svých osobních okolností. Je to otázka kvality našeho uctívání. Naše posvátná služba by měla být ta nejlepší, jaké jsme schopni — měla by to být opravdu svatá služba. Jak toho však máme dosáhnout? (Lukáš 16:10; Galaťanům 6:3, 4)

Čisté srdce vede k čistému uctívání

11., 12. Odkud vychází nesvaté jednání?

¹¹ Ježíš jasně učil, že to, co je v srdci člověka, se projeví slovy a skutky. Samospravedlivým a přitom nesvatým farizeům Ježíš řekl: „Potomstvo zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste ničemní? Vždyť z hojnosti srdce mluví ústa.“ Později ukázal, že ničemné skutky pocházejí z ničemných myšlenek, které jsou v srdci neboli nitru člověka. Řekl: „To, co vychází z úst, vychází ze srdce, a to člověka poskvrňuje. Ze srdce například vycházejí ničemná uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání. To jsou věci, které člověka poskvrňují.“ (Matouš 12:34; 15:18–20)

¹² Pomáhá nám to pochopit, že nesvaté skutky nejsou něčím spontánním, něčím, co nemá žádnou příčinu. Jsou výsledkem nečistých myšlenek, které se usídlily v srdci, tajných přání a snad i představ. Proto mohl Ježíš říci: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám, že každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ Jinými slovy ještě dříve, než se člověk dopustí smilstva nebo cizoložství, tyto hříchy zapustily kořeny v jeho srdci. A když se pak naskytne vhodná příležitost, stanou se nesvaté myšlenky nesvatým jednáním. A smilstvo, cizoložství, sodomie, krádeže, rouhání a odpadlictví jsou pak zjevným důsledkem. (Matouš 5:27, 28; Galaťanům 5:19–21)

13. Jaké nesvaté myšlenky by mohly vést k nesvatým skutkům?

¹³ K tomu je možné uvést celou řadu příkladů. V některých zemích se jako houby po dešti objevují kasina, čímž vzniká více příležitostí pro hraní hazardních her. Člověk by se mohl dostat do pokušení uchýlit se k tomuto šidítku, aby vyřešil svou finanční situaci. Klamné uvažování by mohlo vést některého bratra k tomu, že zavrhne nebo zlehčí biblické zásady.c Dalším problémem je snadno dostupná pornografie — v televizi, na videu, na počítači nebo v knihách —, která může křesťana vést k nesvatému jednání. Stačí jen, že zanedbá svou duchovní výzbroj, a než se naděje, dopustí se nemravnosti. Ve většině případů však sklouznutí k hříchu začíná v mysli. Ano, v takových případech se plní Jakubova slova: „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích.“ (Jakub 1:14, 15; Efezanům 6:11–18)

14. Jak se mnozí křesťané vzpamatovali ze svého nesvatého jednání?

¹⁴ Je radostné, že mnozí křesťané, kteří zhřeší v důsledku slabosti, projevují pravé pokání, a tak jim starší mohou pomoci k duchovnímu uzdravení. Dokonce i mnozí z těch, kdo byli vyloučeni kvůli tomu, že neprojevovali pokání, se nakonec vzpamatují a vrátí se do sboru. Uvědomí si, jak snadno je Satan přemohl, když ve svém srdci nechali zakořenit nesvaté myšlenky. (Galaťanům 6:1; 2. Timoteovi 2:24–26; 1. Petra 5:8, 9)

Výzva — Tváří v tvář svým slabostem

15. a) Proč si musíme přiznat své slabosti? b) Co nám může pomoci, abychom si své slabosti uvědomili?

¹⁵ Na to, abychom objektivně poznali své srdce, musíme vynaložit úsilí. Jsme ochotni připustit si své slabosti, uvědomit si je a pak se je snažit překonat? Jsme ochotni požádat upřímného přítele, aby nám řekl, v čem se máme zlepšit — a budeme ochotni jeho rady poslechnout? Máme-li zůstat svatí, musíme své nedostatky překonat. Proč? Protože Satan naše slabosti zná a použije své pletichy k tomu, aby nás přiměl k hříchu a nesvatému jednání. Svými lstivými skutky se snaží oddělit nás od Boží lásky, abychom již nebyli posvěcení a užiteční pro uctívání Jehovy. (Jeremjáš 17:9; Efezanům 6:11; Jakub 1:19)

16. Jaký vnitřní rozpor v sobě prožíval Pavel?

¹⁶ Také apoštol Pavel prodělával určité zkoušky a byl v určitých pokušeních. Potvrdil to ve svém dopise Římanům: „Vždyť vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého; schopnost přát si totiž u mne je, ale schopnost působit, co je znamenité, tu není. To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji . . . Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Římanům 7:18–23)

17. Jak Pavel zvítězil v boji se svými slabostmi?

¹⁷ Podstatné v Pavlově případě bylo to, že si své slabosti připouštěl. Navzdory všem svým slabostem mohl říci: „Podle [duchovního] člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně.“ Pavel miloval, co je správné, a nenáviděl, co je špatné. Přesto musel stejně jako každý z nás bojovat — se Satanem, se světem a se svým tělem. Jak tedy můžeme zvítězit v této bitvě a zůstat svatí, oddělení od světa a od jeho uvažování? (2. Korinťanům 4:4; Efezanům 6:12)

Jak můžeme zůstat svatí?

18. Co máme dělat, abychom zůstali svatí?

¹⁸ Svatosti nedosáhneme, když půjdeme cestou nejmenšího odporu nebo když se začneme zabývat sami sebou. Člověk, který tak jedná, se bude vždy snažit své jednání omlouvat a vždy se bude pokoušet svalit vinu na někoho jiného. Možná se musíme naučit lépe nést odpovědnost za své jednání a nebýt jako někteří lidé, kteří tvrdí, že jsou jen hříčkou osudu a že za vše může výchova a dědičnost. Kořen všeho je v srdci člověka. Je v našem srdci láska ke spravedlnosti? Toužíme po svatosti? Toužíme po Božím požehnání? Žalmista vyjádřil potřebu svatosti jasně, když řekl: „Odvrať se od toho, co je špatné, a čiň, co je dobré; snaž se najít pokoj a usiluj o něj.“ Apoštol Pavel napsal: „Vaše láska ať je bez pokrytectví. Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Žalm 34:14; 97:10; Římanům 12:9)

19., 20. a) Jak můžeme zlepšovat své uvažování? b) Co patří k účinnému osobnímu studiu?

¹⁹ Budeme-li se na věci dívat z Jehovova stanoviska a budeme-li mít Kristovu mysl, budeme ‚lnout k tomu, co je dobré‘. (1. Korinťanům 2:16) Jak je možné toho dosáhnout? Pravidelným studiem Božího slova a rozjímáním o něm. Jak často jsme už takovou radu slyšeli! Ale bereme si ji opravdu k srdci? Například, studuješ opravdu tento časopis tak, že si vyhledáváš biblické verše předtím, než jdeš na shromáždění? Když říkáme studovat, nemáme na mysli pouze si v každém odstavci podtrhnout několik slov. Studijní článek je možné takto „přelétnout“ a podtrhat asi za patnáct minut. Ale můžeme tvrdit, že jsme jej prostudovali? Na to, abys každý článek prostudoval a načerpal z něho duchovní užitek, potřebuješ jednu nebo dvě hodiny.

²⁰ Snad se potřebuješ ukáznit, několik hodin v týdnu si odříct televizi a opravdu se na svou osobní svatost soustředit. Naše pravidelné studium nás duchovně posiluje a podněcuje naši mysl, abychom dělali správná rozhodnutí — rozhodnutí, která vedou ke ‚svatým činům chování‘. (2. Petra 3:11; Efezanům 4:23; 5:15, 16)

21. Na kterou otázku ještě potřebujeme najít odpověď?

²¹ Nyní je tedy nutné odpovědět na otázku: V jakých dalších oblastech činnosti a chování můžeme být jako křesťané svatí tak, jako je svatý Jehova? V následujícím článku máme podněty k zamyšlení.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Jak bylo v Izraeli ukázáno, kdo je Zdrojem svatosti?

◻ Proč bylo uctívání, které v Malachiášových dnech Izraelité provozovali, považováno za nesvaté?

◻ Kde má nesvaté jednání své kořeny?

◻ Co si musíme uvědomit, chceme-li být svatí?

◻ Co musíme dělat, abychom svatí zůstali?