Život a služba Ježíše

Tajná cesta do Jeruzaléma

JE PODZIM roku 32 n. l. a blíží se svátek stánků. Od pasach roku 31 n. l., kdy se Židé snažili Ježíše zabít, omezil Ježíš svou činnost hlavně na Galileu. Od té doby Ježíš pravděpodobně navštívil Jeruzalém, jen aby se účastnil tří výročních židovských svátků.

Ježíšovi bratři nyní Ježíše nabádají: „Odejdi odtud a jdi do Judeje.“ Jeruzalém je hlavní město Judeje a je to náboženské středisko celé země. Jeho bratři to odůvodňují slovy: „Nikdo totiž nedělá nic vskrytu, zatímco sám chce být veřejně známý.“

Jakub, Šimon, Josef a Juda sice ještě nevěří, že jejich starší bratr, Ježíš, je opravdu Mesiáš, ale chtějí, aby ukázal své zázračné síly všem, kteří se shromáždili ke svátku. Ježíš si však uvědomuje nebezpečí. Říká: „Svět nemá důvod vás nenávidět, ale mne nenávidí, protože svědčím o něm, že jeho skutky jsou ničemné.“ Ježíš proto říká svým bratrům: „Jděte ke svátku; já ještě nepůjdu k tomu svátku.“

Svátek stánků je sedmidenní oslava, která končí osmého dne další slavnostní činností. Tento svátek označuje konec zemědělského roku a je dobou velké radosti a díkůvzdání. Několik dnů po odchodu Ježíšových bratrů, kteří se vydali na cestu s velkou skupinou cestujících, vydává se na cestu i Ježíš se svými učedníky, tajně, aby nebyli pozorováni. Jdou přes Samařsko, a ne cestou blízko Jordánu, kudy jde většina lidí.

Ježíš a jeho společníci budou potřebovat ubytování v jedné samařské vesnici. Proto Ježíš posílá napřed posly, aby učinili přípravy. Jakmile se však lidé dovídají, že Ježíš směřuje do Jeruzaléma, nechtějí pro něj nic udělat. Jakub a Jan se rozhořčeně ptají: „Pane, chceš, abychom řekli ohni, aby sestoupil z nebe a vyhladil je?“ Ježíš je přísně napomíná za takový návrh, a putují do další vesnice.

Cestou říká Ježíšovi jeden znalec Písma: „Učiteli, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

„Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízda k odpočinku,“ odpovídá Ježíš, „ale Syn člověka nemá kam položit hlavu.“ Ježíš ukazuje, že ten znalec Písma bude mít těžký život, stane-li se jeho následovníkem. A zdá se, že ten znalec Písma byl příliš hrdý, než aby přijal takový způsob života.

Jinému muži Ježíš říká: „Buď mým následovníkem.“

„Dovol mi nejprve, abych odešel a pohřbil svého otce,“ odpovídá ten muž.

„Ať mrtví pohřbívají své mrtvé,“ říká Ježíš, „ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.“ Otec toho muže zřejmě ještě nebyl mrtvý, protože kdyby to tak bylo, pravděpodobně by jeho syn nebyl na tom místě a nebyl by naslouchal Ježíšovi. Ten syn zřejmě prosí, aby mohl nějaký čas počkat, než jeho otec zemře. Není připraven k tomu, aby věnoval Božímu království první místo ve svém životě.

Když pokračují cestou k Jeruzalému, říká jiný muž Ježíšovi: „Budu tě následovat, Pane, ale nejprve mi dovol, abych se rozloučil se svou domácností.“

Ježíš mu odpovídá: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se nazpět, se nehodí pro Boží království.“ Ti, kteří chtějí být Ježíšovými učedníky, musí mít zrak zaměřený na službu království. Brázda bude pravděpodobně křivá, jestliže se oráč nedívá přímo před sebe. Stejně i ten, kdo se ohlíží za tímto starým světem, může snadno klopýtnout a sejít z cesty, která vede k životu. Jan 7:2–10; Lukáš 9:51–62; Matouš 8:19–22.

◆ Kdo jsou Ježíšovi bratři a co si o něm myslí?

◆ Proč jsou Samaritáni tak nevlídní a co chtějí učinit Jakub a Jan?

◆ K jakým třem rozhovorům dochází, když je Ježíš na cestě, a jak zdůrazňuje Ježíš, že služba musí být obětavá?