Otázky čtenářů

Tři evangelia se zmiňují o stížnosti týkající se toho, že Ježíš byl pomazán drahým olejem. Stěžovalo si více apoštolů, nebo to byl v první řadě Jidáš?

Vyprávění o této události nacházíme v Matoušově, Markově a Janově evangeliu. Zdá se, že při stížnosti se chopil iniciativy Jidáš, ovšem přinejmenším někteří další apoštolové s ním tehdy souhlasili. Tento případ dokládá, proč můžeme být vděční, že máme čtyři evangelia. To, co každý z pisatelů zapsal, je přesné, ale ne všichni uvádějí tytéž podrobnosti. Srovnáním paralelních zpráv získáváme na mnohé události širší a podrobnější pohled.

Zpráva u Matouše 26:6–13 se sice zmiňuje o místě děje — totiž o domě Šimona, toho malomocného, v Betanii —, ale neuvádí jméno ženy, která začala lít vonný olej Ježíšovi na hlavu. Matouš píše: „Když to viděli učedníci, rozhořčili se“ a stěžovali si, že ten olej mohl být prodán a peníze se mohly dát chudým.

Většinu těchto podrobností obsahuje i Markova zpráva. Marek však dodává, že ta žena otevřela nádobku násilím. Nádobka obsahovala vonný olej, „pravý nard“, který se možná dovážel z Indie. Pokud jde o stížnost, Marek říká, že „někteří . . . projevili rozhořčení“ a „cítili k ní velkou nelibost“. (Marek 14:3–9) Dvě zprávy tedy ukazují, že si stěžovalo více apoštolů než jen jeden. Jak to ale začalo?

Jan, který byl očitým svědkem této události, připojuje některé další podrobnosti, které s ní souvisejí. Uvádí jméno té ženy, totiž Marie, sestry Marty a Lazara. Jan rovněž sděluje následující informaci, kterou můžeme považovat spíše za doplňující než za protichůdnou: „Potřela Ježíšovy nohy a svými vlasy mu nohy osušila.“ Spojíme-li tyto zprávy dohromady, vidíme, že Marie musela olej — o němž Jan také říká, že to byl „pravý nard“ — vylít Ježíšovi jak na hlavu, tak na nohy. Jan měl k Ježíšovi velmi blízký vztah, a tak měl sklon se rozhořčit kvůli urážlivému chování vůči Ježíšovi. Zpráva říká: „Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který se ho chystal zradit, řekl: ‚Proč nebyl ten vonný olej prodán za tři sta denárů, a dáno chudým?‘ “ (Jan 12:2–8)

Samozřejmě, Jidáš byl ‚jedním z jeho učedníků‘, ale z Janových slov můžete cítit jeho rozhořčení nad tím, že někdo v tomto postavení je schopen plánovat zradu Ježíše. Překladatel dr. C. Howard Matheny o textu v Janovi 12:4 napsal: „Participium přítomného času ‚chystající se‘ [nebo ‚chystal se‘] a infinitiv přítomného času ‚být zrazující‘ [nebo ‚chystal se zradit‘] vyjadřují postupný nebo plynulý děj. To ukazuje, že Jidášova zrada Ježíše nebyla nějakým okamžitým činem provedeným impulzivně, protože to byl čin promyšlený a naplánovaný během řady dnů.“ Jan připojil správný postřeh, že Jidáš si stěžoval ne proto, „že by mu záleželo na chudých, ale proto, že byl zloděj a měl pokladničku a odnášel peníze do ní dávané“.

Zdá se tedy logické, že stěžovat si začal zloděj Jidáš, protože kdyby byl drahý olej prodán a peníze byly dány do pokladničky, kterou nosil, měl by možnost ukrást víc. Jakmile Jidáš vznesl tuto stížnost, někteří další apoštolové možná zamumlali souhlas s tím, co se zdálo jako opodstatněná námitka. Hlavním iniciátorem stížnosti však byl Jidáš.