Plnili Jehovovu vůli

Největší člověk prokazuje pokornou službu

JEŽÍŠ věděl, že se krátí čas, který se svými apoštoly ještě stráví. Zanedlouho bude zatčen, a jeho víra bude vyzkoušena jako nikdy předtím. Ježíš si také uvědomoval, jaké požehnání ho čeká. Brzy bude vyvýšen po Boží pravici a bude mu dáno „jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou“. (Filipanům 2:9, 10)

Avšak ani úzkost z blížící se smrti, ani dychtivost po slíbené odměně neodvrátily Ježíšovu pozornost od potřeb jeho apoštolů. „Miloval je až do konce,“ zaznamenal později Jan ve svém evangeliu. (Jan 13:1) Proto i v oněch rozhodujících posledních hodinách svého dokonalého lidského života Ježíš poskytl svým apoštolům velmi důležité poučení.

Lekce pokory

Apoštolové byli s Ježíšem v jedné horní místnosti v Jeruzalémě, aby tam oslavili Pasach. Ježíš je dříve slyšel, jak se přou o to, kdo z nich je největší. (Matouš 18:1; Marek 9:33,34) Již s nimi o této věci mluvil a snažil se jejich náhled napravit. (Lukáš 9:46) Nyní však Ježíš zvolil jiný přístup, aby své poučování zdůraznil. Rozhodl se, že s nimi nebude o pokoře pouze mluvit, ale že ji názorně předvede.

Ježíš „vstal od večeře a odložil své svrchní oděvy,“ píše Jan. „Vzal ručník a přepásal se. Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a osušovat je ručníkem, kterým byl přepásán.“ (Jan 13:4, 5)

Ve starověku nosili lidé na prašných cestách Středního východu, kde je teplé podnebí, obvykle otevřené sandály. Jestliže vstoupili do domu prostého člověka, přivítal je hostitel, který jim poskytl nádoby a vodu, aby si mohli umýt nohy. V zámožnějších domácnostech bylo mytí nohou úkolem otroka. (Soudci 19:21; 1. Samuelova 25:40–42)

Ježíš a jeho apoštolové však v oné horní místnosti nebyli u nikoho hosty. Nebyl tu žádný hostitel, aby jim poskytl nádoby, ani tam nebyli žádní otroci, aby jim umyli nohy. Když tedy Ježíš sám začal svým apoštolům umývat nohy, ocitli se najednou v trapné situaci. Ten, kdo byl mezi nimi největší, vykonával tu nejpodřadnější práci!

Petr nejprve nechtěl, aby mu Ježíš umyl nohy. Ježíš mu však řekl: „Pokud tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“ Když pak Ježíš umyl nohy všem apoštolům, řekl: „Víte, co jsem vám učinil? Oslovujete mne ‚Učiteli‘ a ‚Pane‘ a mluvíte správně, neboť jím jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.“ (Jan 13:6–15)

Ježíš nezaváděl nějaký rituál mytí nohou. Spíše pomáhal svým apoštolům, aby přijali nový myšlenkový postoj — postoj pokory a ochoty vykonat ve prospěch svých bratrů i tu nejnižší práci. Zjevně to pochopili. Uvažujme o tom, co se stalo o několik let později, když vyvstala otázka obřízky. Přestože došlo k „mnoha sporům“, přítomní zachovávali pořádek a s úctou si navzájem naslouchali, když vyjadřovali své názory. Kromě toho se zdá, že tím, kdo předsedal oné schůzce, byl učedník Jakub, ne někdo z apoštolů, jak bychom vzhledem k tomu, že apoštolové byli přítomni, mohli očekávat. Tato podrobnost, o níž je zpráva ve Skutcích, naznačuje, že apoštolové učinili v projevování pokory značný pokrok. (Skutky 15:6–29)

Poučení pro nás

Ježíš umyl nohy svým učedníkům a tím poskytl mocné poučení o pokoře. Křesťané by si skutečně o sobě neměli myslet, že jsou tak důležití, že jim druzí musí stále sloužit, a ani by neměli usilovat o postavení proto, aby jim druzí prokazovali čest a vážnost. Naopak, měli by následovat vzor, který dal Ježíš, jenž „nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Ano, Ježíšovi následovníci by měli být ochotní vykonat jeden pro druhého i tu nejpodřadnější službu.

Petr oprávněně napsal: „Přepásejte [se] ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Řecký výraz „přepásat“ je odvozen od slova, jež znamená „otrokova zástěra“, pod níž byl volný oděv, který byl přepásaný. Poukazoval snad Petr na situaci, kdy se Ježíš přepásal ručníkem a umyl nohy svým apoštolům? Nevíme to jistě. Nicméně Ježíšova pokorná služba zanechala v Petrově srdci nesmazatelný dojem, a právě takový dojem by měla zanechat i v srdci všech, kdo jsou Kristovými následovníky. (Kolosanům 3:12–14)