OTCOVSKÝ DŮM

Hebrejský výraz béth ʼav (mn. č. béth ʼa·vóthʹ) se může vztahovat (1) na bydliště (5Mo 22:21); (2) na domácnost něčího otce v jeho bydlišti (1Mo 31:30; 38:11); (3) na osoby, které tvoří domácnost, i když žijí daleko od domova předků (1Mo 46:31; Sd 9:18); nebo (4) je překládán různými výrazy s významem „otcovský dům“, „dům předků“, což v některých případech zahrnovalo více rodin. Když byli sčítáni Izraelité v pustině, tvořily například otcovský dům Kehata čtyři rodiny. (4Mo 3:19, 30; viz také 2Mo 6:14; 4Mo 26:20–22; Joz 7:17.) Několik otcovských domů tvořilo kmen (například kmen Levi se skládal z otcovských domů Geršona, Kehata a Merariho).

Ovšem výrazy „otcovský dům“, „dům našich otců“ a podobné výrazy se nepoužívaly vždy jen v těchto uvedených souvislostech. (Širší použití výrazu „otcovský dům“ je uvedeno ve 4Mo 17:2, 6, kde je výrazem „otcovský dům“ míněn kmen.)

Počet obyvatel Izraele vzrůstal a byly osídlovány různé oblasti Zaslíbené země, a s tím vzrůstal i počet otcovských domů. David zorganizoval kněze do 24 služebních oddílů podle jejich otcovských domů, z toho 16 oddílů pro Eleazara a 8 pro Itamara. Měly 24 představených, kteří byli označováni jako ‚hlavy svých otcovských domů‘. (1Pa 24:4–6) Ostatní Levité byli pro různé povinnosti vybíráni losem, přičemž se na věk těch, kdo byli hlavami otcovských domů, nebral ohled. (1Pa 24:20–31)

Ve spojitosti s oficiálními záležitostmi kmene a s uplatňováním práva byl každý izraelský otcovský dům zastoupen svou dědičnou hlavou. (Ne 7:70, 71; 11:13) Když byl za vlády krále Josiáše v Jeruzalémě slaven Pasach, lid zřejmě podle svých otcovských domů vstupoval na chrámové nádvoří, aby tam přinášel své oběti. Levité podle svých oddílů, jež byly založeny na otcovských domech, přijímali od lidu oběti a připravovali je. (2Pa 35:4, 5, 12)

Ježíš Kristus slíbil svým následovníkům, že odejde, aby jim připravil místo v ‚domě svého Otce‘, a tím poukázal na nebeské sídlo Jehovy. (Jan 14:2; viz heslo RODINA.)