Otázky čtenářů

◼ Měli by se křesťané vzhledem k Ježíšovým slovům u Jana 15:15 považovat za jeho „otroky“, nebo se můžeme považovat za jeho „přátele“?

Můžeme a měli bychom být obojí. Chceme-li vědět proč, všimněme si, co tehdy řekl Ježíš svým věrným apoštolům poslední večer, kdy byl s nimi:

„Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele. Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji. Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ — Jan 15:13–15.

Za prvé: co myslel Ježíš tím, když řekl, že jeho věrně oddaní služebníci jsou otroci? Nemyslel otroky v tom smyslu, že všichni lidští potomci Adama se rodí nedokonalí, a tak jsou prodáni hříchu, neboli jsou jím zotročeni. (Jan 8:34; Řím. 5:18, 19; 6:16; 7:14) Jako pozdější křesťané byli i apoštolové kdysi takto zotročeni, ale Ježíšova oběť opatřila prostředek k jejich osvobození neboli propuštění. (1. Petra 1:18, 19; Gal. 4:5) Nestali se tím však naprosto svobodnými. Jak později napsal apoštol Pavel, byli „koupeni za cenu“ Ježíšovy krve, takže se stali otroky Boha a Krista. — 1. Kor. 6:20; 7:22, 23.

U Jana 15:15 Ježíš nenaznačoval, že věrní apoštolové, kteří zakrátko obdrží svatého ducha a stanou se pomazanými křesťany, nadále nejsou otroky. (Srovnej Jana 15:20.) Služba Bohu skrze Krista samozřejmě neutiskuje a nepřináší smrt. Je láskyplná a zachovává naživu. (2. Tim. 4:8; Tit. 1:1, 2) Křesťan, který s radostí přijme hodnotu Kristovy krve a stane se Božím otrokem, obdrží věčnou smrt jen tehdy, jestliže oběť později zavrhne, vydá se opět hříchu a stane se znovu jeho otrokem. (Gal. 1:10; 4:8, 9; Hebr. 6:4–6) Ježíšovi učedníci tedy budou dál Božími a Kristovými otroky, ale jsou něco víc než otroci. Proč?

Ježíš a apoštolové chápali, že tehdy v normálně chladném či formálním vztahu pána a otroka ‚otrok neví, co dělá pán‘. Lidský pán by se normálně neradil s otrokem, kterého si koupil, ani by mu neodhaloval své soukromé myšlenky a city.

Z Ježíšových slov však vidíš, že s apoštoly to bylo jiné. Řekl: „Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Ano, Ježíš jim odhalil podrobnosti, jak je běžné mezi dobrými přáteli, a objasnil jim věci, které bývaly tajné. (Mat. 13:10–12; 1. Kor. 2:14–16) Apoštolové byli sice stále Boží služebníci čili otroci prostřednictvím Ježíše, ale těšili se z vřelé důvěrnosti, která je také označovala jako přátele požívající důvěry. (Srovnej Žalm 25:14.) To by mělo platit i o nás. Je veliká přednost mít jako Pány v nebi ty, kteří s námi jednají jako s důvěrníky, jimž věří a kterých si váží, jako s přáteli!