Poznejte Boží přitažlivou osobnost
Bůh, který ochotně odpouští
„TY, JEHOVO, jsi . . . dobrý a přichystaný odpouštět.“ (Žalm 86:5) Těmito hřejivými slovy nás Bible ujišťuje, že Jehova Bůh je velkorysý a ochotně odpouští. To, že odpouští „ve velkém měřítku“, je dobře vidět na jedné události ze života apoštola Petra. (Izajáš 55:7)
Petr patřil k Ježíšovým nejbližším druhům. Během poslední noci Ježíšova pozemského života však podlehl strachu a vážně zhřešil. Na nádvoří domu, v němž byl Ježíš protiprávně vyslýchán, Petr přede všemi přihlížejícími popřel, že ho zná. A neudělal to jen jednou, ale třikrát. Když ho důrazně zapřel potřetí, Ježíš „se obrátil a podíval se“ na něj. (Lukáš 22:55–61) Umíte si představit, jak se Petr cítil, když na něho Ježíš upřel zrak a on pochopil závažnost svého hříchu? „Zhroutil se a rozplakal se.“ (Marek 14:72) Tento kajícný apoštol byl možná na pochybách, zda jeho trojnásobné selhání nebylo příliš velké, než aby mu Bůh odpustil.
Potom, co byl Ježíš vzkříšen, došlo mezi ním a Petrem k rozhovoru, který jistě rozptýlil jakékoli Petrovy pochybnosti o tom, zda mu bylo prominuto. Z Ježíšových úst nevyšlo žádné příkré slovo, žádný odsudek. Ježíš položil otázku, kterou Petr jistě nečekal: „Miluješ mě?“ Petr odpověděl. „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost.“ Ježíš na to reagoval slovy: „Syť mé beránky.“ Pak otázku zopakoval a Petr na ni odpověděl stejně jako předtím, snad důrazněji. Ježíš mu řekl: „Pas mé ovečky.“ Nakonec Ježíš položil v podstatě stejnou otázku potřetí. Zeptal se: „Máš ke mně náklonnost?“ Nyní se „Petr . . . zarmoutil“ a řekl: „Pane, ty víš všechno; uvědomuješ si, že mám k tobě náklonnost.“ Ježíš mu odpověděl: „Syť mé ovečky.“ (Jan 21:15–17)
Proč Ježíš položil Petrovi otázky, na které předem znal odpověď? Cožpak neuměl číst v srdci, a nevěděl tedy, že jej Petr miluje? (Marek 2:8) Díky těmto otázkám měl Petr příležitost, aby ho o své lásce třikrát ujistil. A tím, jak Ježíš na jeho odpovědi reagoval, totiž slovy „syť mé beránky“, „pas mé ovečky“ a „syť mé ovečky“, tohoto kajícného apoštola opakovaně ubezpečil, že mu stále důvěřuje. Vždyť mu dal za úkol, aby pomáhal pečovat o jeho nejcennější majetek — o Ježíšovy milované ovce neboli následovníky. (Jan 10:14, 15) Když Petr poznal, že neztratil Ježíšovu důvěru, jistě mu spadl kámen ze srdce.
Je nade vší pochybnost, že Ježíš svému kajícnému apoštolovi odpustil. Ježíš dokonale zrcadlí vlastnosti a způsob jednání svého Otce, a proto můžeme usuzovat, že Petrovi odpustil také Jehova. (Jan 5:19) Jehova se nezdráhá odpouštět. Je milosrdný Bůh a je „přichystaný odpouštět“ kajícným hříšníkům. Není to snad povzbudivé?