Může náboženství uspokojit naše potřeby?
CO máme jíst? Co máme pít? Co si máme obléknout? Tyto otázky jsou naléhavé, a to především v dobách, kdy je obtížné získat základní životní potřeby. Povšimněme si však, co řekl Ježíš Kristus: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst a co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat.“ (Mat. 6:25) Zdá se to podivné? Vždyť když někdo potřebuje pokrm, ošacení a přístřeší, potřebuje přece v první řadě praktickou pomoc, a ne něco, co by mohli někteří považovat jen za náboženské fráze.
Ježíš nebyl bezcitný ani se nechtěl vyhýbat problémům. Dobře věděl, co lidé potřebují. Věděl však také o jednom zcela určitém nebezpečí. Když jde o uspokojování našich potřeb, může se totiž velmi snadno stát, že se náš život soustředí kolem hmotných věcí a Boha pustíme zcela ze zřetele. Proto musíme vědět, co je pro nás nejdůležitější.
Nejdůležitější věci postavíme na první místo, budeme-li se řídit Ježíšovou radou: „Neustále tedy hledejte nejprve království a [Boží] spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6:33) Řídíme-li se touto radou, pak náboženství — pravé náboženství založené na biblických pravdách — může uspokojit naše potřeby.
Ježíš však nebyl nerealistický a netvrdil, že se všechny naše problémy vyřeší samy, jakmile se staneme jeho učedníky a budeme se řídit jeho náboženskými naukami; ani tím nechtěl říci, že by měli jeho učedníci jen sedět a čekat, že se o ně Bůh zázračně postará. Pravděpodobně každý by se chtěl stát křesťanem, kdyby to znamenalo, že bude okamžitě zbaven všech životních těžkostí. Ježíš však chtěl ukázat, že jeho Otec, Jehova Bůh, poskytuje všechno, co je nutné k uspokojení našich potřeb. Proto také Ježíš řekl: „Váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ — Mat. 6:32.
Jehova také uspokojuje naše životně důležité duchovní potřeby. Prostřednictvím svatého Písma nám dal inspirované vodítko, abychom mohli usměrňovat svůj život tím nejlepším způsobem. (Iz. 48:17) Bůh též uvedl své ctitele do společenství, které poskytuje v případě potřeby pomoc. (Sk. 4:34) Kromě toho zasahuje sám a pomáhá svým služebníkům svým svatým duchem neboli činnou silou. (Luk. 11:13; Gal. 5:22–25) A Bůh navíc učinil opatření, aby byl na zemi obnoven ráj. — Luk. 23:43; Zjev. 21:1–4.
Uspokojování našich hmotných potřeb
Uvažuj nyní o některých biblických zásadách, které pomáhají lidem uspokojovat jejich hmotné potřeby. Křesťanský apoštol Pavel napsal:
„Očisťme se od každé poskvrny těla a ducha.“ (2. Kor. 7:1)
Představ si všechny ty problémy, jimž můžeme uniknout, vyvarujeme-li se poskvrnění tabákem, drogami a jinými věcmi, které znečišťují tělo. A oč lépe na tom jsme, jestliže nepromarníme své peníze, čas a myšlenky na nemravnou literaturu a zábavu, která může znečistit našeho ducha!
Písmo také říká:
„Neoctni se mezi silnými pijany vína, mezi těmi, kteří nenasytně jedí maso. Opilec a nenasyta totiž zchudnou a ospalost oblékne člověka v pouhé hadry.“ (Přísloví 23:20, 21)
Všimni si, k čemu nakonec vede opilství a nenasytnost — k bídě a k hadrům. Dnes jsou mnozí lidé — i nábožensky založení lidé — chudí, protože nemírně pijí alkoholické nápoje nebo jsou zotročeni tím, co znečišťuje tělo. Jestliže se vyvarujeme takových věcí, abychom se přizpůsobili biblickým měřítkům, může nám to velmi pomoci v uspokojování našich potřeb, pokud jde o jídlo, ošacení a přístřeší.
Jiná zásada, která pomáhá křesťanům uspokojovat jejich potřeby, je patrná ze slov apoštola Pavla:
„Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18)
Poctivost ve všem jednání pomáhá mnoha křesťanům dobře se starat o sebe i o své rodiny. Získá jim dobrou pověst a druzí pak s nimi raději spolupracují. Poctivý člověk sice možná nemá v hmotném ohledu vždy velmi mnoho, ale obvykle má dost k uspokojení základních životních potřeb a zachová si sebeúctu.
S tím je úzce spjata rada:
„Ať zloděj již nekrade, ale spíše ať tvrdě pracuje a svýma rukama dělá dobrou práci.“ (Efezanům 4:28)
Uplatňování této zásady pomohlo mnoha lidem získat a udržet si zaměstnání, protože jsou spolehliví. A tak jsou schopni uživit sami sebe i své rodiny. Křesťané se nenechávají nakazit duchem tohoto světa a nepřivírají oči nad mnoha nečistými praktikami, ale jsou poctiví, což jim přináší dobré výsledky.
Uveďme si příklad. Jeden svědek Jehovův v Japonsku chtěl pracovat méně hodin v týdnu, aby měl více času pro duchovní zájmy. Ale když vznesl tento požadavek, zaměstnavatel ho propustil z práce. Matka tohoto zaměstnavatele se zeptala svého syna: „Ty jsi vyhodil z práce toho nejspolehlivějšího člověka?“ Svědek pak dělal jinou práci, ale utrpěl přitom úraz páteře a jeho situace se ještě zhoršila. Krátce nato potkal svého dřívějšího zaměstnavatele, který byl právě rozčilen, protože se dověděl, že jeden z jeho zaměstnanců kradl zlato, platinu a prsteny v jeho klenotnickém závodě. Zaměstnavatel okamžitě požádal svědka, aby se vrátil do práce, tentokrát podle svých vlastních podmínek. Chtěl mít poctivého pracovníka.
Podle slov apoštola Pavla by měl křesťan ‚tvrdě pracovat‘ nejen proto, aby se uživil, ale také „aby měl co rozdávat někomu potřebnému“. (Ef. 4:28) V dobách nouze jsou praví křesťané vždy ochotni pomáhat druhým. To poznala jedna rodina na ostrovech Fidži. V době, kdy byli na křesťanském sjezdu, byl jejich dům těžce poškozen cyklóny. Když se vrátili domů, našli místo zpustošené. Ale také shledali, že jejich spoluvěřící rádi použili svých hmotných prostředků, aby jim poskytli přístřeší a pomoc při obnově domu. „Je útěchou, když člověk ví, že existují křesťané, kteří o něj mají opravdu starost,“ řekl otec.
Ježíš Kristus pociťoval skutečný soucit s těmi, kteří byli v nouzi. Často osobně pomáhal nějakým způsobem postiženým. Ježíš ovšem věděl, že bída a jiné sociální problémy budou trvat déle, pokud bude existovat tento zkažený svět. (Jan 12:8) Ačkoli vykonal mnoho, aby pomohl lidem v hmotném ohledu, vlastním účelem jeho služby bylo uspokojovat jejich duchovní potřeby.
Ježíš jednou utišil hlad zástupu lidí. Když ho pak tito lidé následovali do Kafarnaum, řekl tato závažná slova: „Nehledáte mne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli z chlebů a byli jste nasyceni. Pracujte ne pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu, jejž vám dá Syn člověka.“ (Jan 6:26, 27) Co tím Ježíš mínil?
Ježíš poukázal na nebezpečí, že se lidé připojí k němu a k jeho učedníkům jen kvůli hmotným výhodám. Věděl však, že by to nepřineslo natrvalo dobré výsledky. Řekl: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, protože jim patří nebeské království. Šťastní jsou ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ — Mat. 5:3, 6.
Kromě hladu po hmotných věcech existuje také hlad po pravdě a duchovním naplnění. Pravé štěstí vyplývá z toho, že je ukojen tento duchovní hlad. Křesťanstvo vytvořilo společnost zaměřenou hmotařsky. Východní náboženství ponechala lidi v duchovní temnotě. Ale pravé uctívání — náboženství Ježíše Krista — uspokojuje duchovní potřeby lidí. Může učinit totéž i pro tebe. O tom se můžeš přesvědčit, jestliže využiješ některých jeho opatření.
Například jeden mladý muž na Mauritiu přijal od křesťana, který vydával svědectví na ulici, výtisky časopisu „Strážná věž“ a sesterského časopisu „Probuďte se!“. O týden později se vrátil pro další časopisy. Vysvětlil, že předtím uvažoval o sebevraždě, protože měl finanční problémy, ale časopisy mu pomohly, aby si uvědomil, že se o nás stará Bůh. Duchovní hlad tohoto mladého muže začal být uspokojován.
Dožijeme se někdy doby, kdy budou uspokojeny všechny naše potřeby? Bible obsahuje takový příslib. Ano, lidé jsou unaveni tím, že jen slyší nové a nové sliby o lepších věcech, které přijdou. Byli už mnohokrát zklamáni. Ale slibům obsaženým v Bibli můžeme důvěřovat. Její autor, Jehova Bůh, plní každý svůj slib. Jozue to dobře vyjádřil, když připomněl Izraelitům: „Vy dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Joz. 23:14.
Skutečné vyřešení všech našich problémů tkví ve splnění Božích nádherných slibů, že bude očistěna celá země. (Zjev. 11:18) Všechny naše potřeby budou uspokojeny, až Boží království obnoví na zemi ráj. A tak bude splněno Boží původní předsevzetí s lidstvem. (Mat. 6:9, 10) Pak již nebude slyšet „zvuk pláče ani zvuk žalostného křiku“ od lidí, jejichž potřeby nemohou být uspokojeny. Budou se věnovat poctivé práci a uplatňovat božské zásady, a to jim přinese plný život, který uspokojuje. — Iz. 65:17–25.
Marie, bývalá katolická jeptiška, o které byla řeč na začátku, získala tuto důvěru. Uvědomila si, že předtím žila po celá léta v duchovní temnotě, že se trápila strachem z budoucnosti a nemohla vidět skutečný smysl života. Všechno se však změnilo, jakmile poznala biblickou pravdu. Řekla: „Vyšla jsem z temnoty do stále jasněji zářícího světla.“ (Žalm 43:3; Přísl. 4:18) To jí pomohlo nejen v jejích bezprostředních hmotných potřebách, ale pomohlo jí to také utišit duchovní hlad a žízeň. Ano, náboženství — pravé náboženství — může uspokojit naše potřeby.