Život a služba Ježíše
Mnozí učedníci přestávají následovat Ježíše
JEŽÍŠ vyučuje v synagóze v Kafarnaum o své úloze, kterou má jako pravý chléb z nebe. Jeho řeč je zřejmě pokračováním rozpravy, která začala, když ho lidé našli při svém návratu od východní strany Galilejského moře, kde jedli ze zázračně opatřených chlebů a ryb.
Ježíš pokračuje a poznamenává: „Chléb, který já dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ O dva roky dříve, na jaře roku 30 n. l., řekl Ježíš Nikodémovi, že Bůh tak velice miloval svět, že dal svého Syna jako zachránce. Nyní tedy Ježíš ukazuje, že každý ze světa lidstva, kdo symbolicky jí z jeho těla tím, že projevuje víru v oběť, kterou má zakrátko přinést, může získat věčný život.
Lidé však o Ježíšova slova klopýtají. Ptají se: „Jak nám může tento muž dát jíst své tělo?“ Ježíš chce, aby jeho posluchači pochopili, že se jeho tělo bude jíst v symbolickém smyslu. Aby to tedy zdůraznil, říká něco, co by bylo v doslovném smyslu ještě urážlivější.
„Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev,“ prohlašuje Ježíš, „nemáte v sobě život. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a já ho vzkřísím v posledním dnu; neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním.“
Ano, kdyby zde Ježíš podněcoval ke kanibalismu, znělo by jeho učení velice pohoršlivě. Ježíš zde však samozřejmě nemluví o doslovném jedení těla nebo pití krve. Prostě zdůrazňuje, že všichni, kteří dostávají věčný život, musí projevovat víru v oběť, kterou má přinést, až obětuje své dokonalé lidské tělo a vylije svou krev života. Ale dokonce ani mnozí z jeho učedníků se nesnaží pochopit jeho učení, a proto namítají: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“
Ježíš ví, že mnozí z jeho učedníků reptají, a proto říká: „To vás uráží? Co tedy, kdybyste spatřili Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl předtím?. . . Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi takoví, kteří nevěří.“
Ježíš pokračuje: „Proto jsem vám řekl: Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud mu to není dáno od Otce.“ A tak ho mnozí z jeho učedníků opouštějí a přestávají ho následovat. Ježíš se tedy obrací ke svým dvanácti apoštolům a ptá se jich: „Nechcete také vy odejít?“
Petr odpovídá: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš výroky věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ To je opravdu znamenitý projev věrné oddanosti, i když Petr a ostatní apoštolové snad plně nerozumějí Ježíšovu učení ohledně této věci.
Ježíš je sice Petrovou odpovědí potěšen, ale poznamenává: „Což jsem nevyvolil vás dvanáct? Ale jeden z vás je pomlouvač.“ Mluví o Jidášovi Iškariotském. Ježíš možná v tomto okamžiku rozpoznává v Jidášovi „začátek“ nebo první kroky jeho špatné cesty..
Ježíš právě zklamal lid, když odmítl jejich pokusy učinit jej králem. Lidé si možná říkají: ‚Jak může být tento člověk Mesiášem, nechce-li přijmout právoplatné postavení Mesiáše?‘ Také tím se budou lidé ve své mysli zabývat. Jan 6:51–71; 3:16.
◆ Za koho dává Ježíš své tělo a jak tito lidé ‚jedí jeho tělo‘?
◆ Která další Ježíšova slova jsou pro lid otřesná, ale co zdůrazňuje Ježíš?
◆ Jak reaguje Petr, když mnozí přestávají Ježíše následovat?