„Ať se stane Jehovova vůle“

1.–4. Proč Pavel cestuje do Jeruzaléma a co ho tam čeká?

LOUČENÍ v Milétu je dojemné. Pavel a Lukáš si efezské starší velmi zamilovali a nyní je těžké se od nich odtrhnout. Oba misionáři stojí na palubě lodi. V zavazadlech mají zásoby na cestu a navíc vezou peníze shromážděné při sbírce pro chudé křesťany v Judeji. Velmi si přejí, aby dar byl v pořádku doručen.

² Plachty se nadouvají mírným větrem a loď se vzdaluje od rušného přístaviště. Oba muži se svými sedmi společníky se dívají na bratry, kteří smutně stojí na břehu. (Sk. 20:4, 14, 15) Cestovatelé jim mávají na rozloučenou, dokud je neztratí z dohledu.

³ S efezskými staršími Pavel úzce spolupracoval asi tři roky. Nyní ho však svatý duch vede do Jeruzaléma. Do určité míry ví, co ho tam čeká. Oněm starším předtím řekl: „Podněcován duchem, cestuji do Jeruzaléma, i když nevím, co mě tam potká. Vím jen, že mi svatý duch v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a utrpení.“ (Sk. 20:22, 23) Přestože si Pavel toto nebezpečí uvědomuje, cítí se „podněcován duchem“ – pociťuje jako svou povinnost řídit se vedením ducha a je ochoten jít do Jeruzaléma. Svého života si váží, ale tím nejdůležitějším je pro něj konat Boží vůli.

⁴ Smýšlíš stejně? Když se zasvěcujeme Jehovovi, slavnostně mu slibujeme, že konat jeho vůli bude pro nás tím nejdůležitějším v životě. Pavlův příklad věrnosti nám v tomto směru může velmi pomoci.

„Obepluli jsme Kypr“ (Skutky 21:1–3)

5. Kudy se Pavel se svými společníky plavil do Tyru?

⁵ Loď, na kterou Pavel se svými společníky nastoupil, plula „přímým směrem“, což znamená, že plula po větru, který byl příznivý, a neměnila směr. Později téhož dne dorazili na Kos. (Sk. 21:1) Zdá se, že loď zde na noc zakotvila a teprve potom se plavili dále na Rhodos a do Patary. V Pataře na jižním pobřeží Malé Asie bratři přestoupili na velkou nákladní loď, která je dopravila přímo do fénického města Tyru. Cestou se dostali „na dohled ke Kypru“ a „obepluli … ho po levé straně“. (Sk. 21:3) Proč se Lukáš, pisatel Skutků, zmínil o této podrobnosti?

6. a) Proč mohl Pavla povzbudit pohled na Kypr? b) Když uvažuješ o tom, jak ti Jehova žehnal a pomáhal, k jakému závěru tě to vede?

⁶ Je možné, že Pavel na tento ostrov ukázal a vyprávěl, co tam zažil při své první misionářské cestě asi před devíti lety. Když byl tehdy na Kypru společně s Barnabášem a s Janem Markem, střetl se tam s kouzelníkem Elymasem, který odporoval jejich kázání. (Sk. 13:4–12) To, že Pavel viděl tento ostrov a že přemýšlel o tehdejších zážitcích, ho možná posílilo a povzbudilo, aby neměl obavy z budoucích věcí. I pro nás může být užitečné, když uvažujeme o tom, jak nám Bůh žehnal a jak nám pomáhal vytrvat v různých obtížných situacích. Takové přemýšlení nás může vést k tomu, že se ztotožníme s pocity Davida, který napsal: „Ten, kdo jedná správně, má mnoho těžkostí, ale Jehova ho ze všech osvobozuje.“ (Žalm 34:19)

„Vyhledali jsme učedníky“ (Skutky 21:4–9)

7. Co cestovatelé udělali, když dorazili do Tyru?

⁷ Pavel si uvědomoval hodnotu křesťanského společenství a toužil být mezi svými spoluvěřícími. Lukáš uvádí, že když dorazili do Tyru, „vyhledali … učedníky“. (Sk. 21:4) Cestovatelé věděli, že v Tyru jsou jejich spolukřesťané, a proto je vyhledali a pravděpodobně se u nich ubytovali. Díky tomu, že známe pravdu, můžeme všude, kam přijdeme, najít spoluvěřící, kteří nás přivítají s otevřenou náručí. Není to snad krásné požehnání? Ti, kdo milují pravého Boha a slouží mu, mají přátele po celém světě.

8. Jak máme rozumět tomu, co je napsáno ve Skutcích 21:4?

⁸ Když Lukáš píše o sedmidenním pobytu v Tyru, uvádí informaci, která může vzbuzovat otázky. „Na základě toho, co jim zjevil duch, říkali [bratři v Tyru] Pavlovi, aby nechodil do Jeruzaléma.“ (Sk. 21:4) Změnil Jehova svůj názor? Dával snad nyní Pavlovi pokyn, aby do Jeruzaléma nechodil? To ne. Duch Pavlovi předtím naznačoval, že s ním budou v Jeruzalémě špatně zacházet. Neříkal mu, že by se onomu městu měl vyhnout. Zdá se, že bratři v Tyru díky svatému duchu správně usoudili, že Pavel bude mít v Jeruzalémě těžkosti. Měli o něj starost, a proto na něj naléhali, aby tam nechodil. To, že ho chtěli chránit před hrozícím nebezpečím, se dá pochopit. Pavel však byl odhodlán konat Jehovovu vůli a v cestě do Jeruzaléma pokračoval. (Sk. 21:12)

9., 10. a) Když Pavel slyšel, co mu říkají znepokojení bratři v Tyru, na jakou podobnou situaci si možná vzpomněl? b) Jaký názor je v dnešním světě obvyklý a co naproti tomu říkal Ježíš?

⁹ Když Pavel slyšel, co mu říkají znepokojení bratři, možná si vzpomněl, že s podobnou námitkou se setkal Ježíš. Potom co učedníkům sdělil, že půjde do Jeruzaléma, mnoho vytrpí a bude zabit, Petr podlehl svým citům a řekl mu: „Buď k sobě laskavý, Pane, to se ti určitě nestane.“ Ježíš odpověděl: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi pro mě překážkou, protože tvůj způsob myšlení není Boží, ale lidský.“ (Mat. 16:21–23) Ježíš byl rozhodnut podstoupit oběti, které souvisely s posláním, jež měl od Boha. Stejný postoj měl Pavel. Bratři v Tyru, podobně jako apoštol Petr, to bezpochyby mysleli dobře, ale nepochopili, jaká je Boží vůle.

¹⁰ Názor, že člověk má být k sobě laskavý nebo že má jít cestou nejmenšího odporu, je dnes oblíbený. Většina lidí chce mít takové náboženství, které je pohodlné a od svých členů mnoho nevyžaduje. Ježíš však své učedníky vybízel, aby smýšleli jinak. Řekl jim: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl a následuje mě.“ (Mat. 16:24) Následovat Ježíše je moudré a správné, ale není to snadné.

11. Jak učedníci v Tyru dali najevo, že Pavla milují a podporují ho?

¹¹ Brzy přišel čas, aby Pavel, Lukáš a ostatní pokračovali v cestě. Popis jejich odjezdu je dojemný. Je z něj patrné, že tyrští bratři Pavla milovali a v jeho službě ho plně podporovali. Muži, ženy i děti doprovodili Pavlovu výpravu ke břehu. Všichni poklekli, pomodlili se a pak se rozloučili. Pavel, Lukáš a jejich společníci potom nastoupili na loď a pokračovali dále do Ptolemaidy. Tam se sešli s bratry a zůstali u nich jeden den. (Sk. 21:5–7)

12., 13. a) Co víme o Filipově věrné službě? b) V čem je Filip dobrým příkladem pro dnešní křesťanské otce?

¹² Lukáš uvádí, že Pavel a jeho společníci se potom vydali do Cesareje. Když se tam dostali, „vstoupili … do domu evangelisty Filipa“.a (Sk. 21:8) Jistě se zaradovali, když ho viděli. Tohoto Filipa apoštolové asi před dvaceti lety ustanovili, aby v nově vytvořeném křesťanském sboru v Jeruzalémě pomáhal při rozdělování jídla. Filip měl za sebou už mnoho let horlivé kazatelské služby. Vzpomeňme si, že když se v důsledku pronásledování učedníci rozprchli, šel do Samaří a začal tam kázat. Později kázal etiopskému eunuchovi a pokřtil ho. (Sk. 6:2–6; 8:4–13, 26–38) Byl to opravdu věrný Jehovův služebník.

¹³ Svou horlivost pro službu Filip neztratil. Žil teď v Cesareji a stále se pilně věnoval kazatelské činnosti, což je patrné z toho, že jej Lukáš označil jako evangelistu. Také se dozvídáme, že měl nyní čtyři dcery, které prorokovaly.b (Sk. 21:9) Z toho se dá usuzovat, že šly ve stopách svého otce. Filip tedy svou rodinu jistě v duchovním ohledu dobře vedl. V dnešní době by se každý otec křesťanské rodiny měl řídit jeho příkladem. Měl by celou rodinu vést ve službě a pomáhat svým dětem, aby si kazatelskou činnost zamilovaly.

14. K čemu bezpochyby vedly Pavlovy návštěvy u spoluvěřících a jaké podobné příležitosti se naskýtají křesťanům dnes?

¹⁴ Všude, kam Pavel přišel, vyhledal spoluvěřící a trávil s nimi čas. Místní bratři tomuto cestujícímu misionáři a jeho společníkům jistě velmi rádi projevovali pohostinnost. Takové návštěvy bezpochyby vedly k tomu, že se „navzájem povzbudili“. (Řím. 1:11, 12) Podobné příležitosti se naskýtají i dnes. I když je náš domov možná skromný, můžeme k sobě na návštěvu pozvat krajského dozorce a jeho manželku. Pokud to uděláme, přinese to mnoho dobrého. (Řím. 12:13)

„Jsem připravený … zemřít“ (Skutky 21:10–14)

15., 16. Jaké poselství přinesl Agabos a jak zapůsobilo na ty, kdo ho slyšeli?

¹⁵ Během Pavlova pobytu u Filipa přišel další host, který se těšil velké úctě – Agabos. Ti, kdo byli shromážděni ve Filipově domě, věděli, že Agabos je prorok. Právě on kdysi předpověděl velký hladomor, k němuž došlo za vlády Claudia. (Sk. 11:27, 28) Možná si říkali: Proč přišel? Jaké poselství přináší? Všichni na něj upřeli zrak. Agabos vzal Pavlův pás – dlouhý pruh látky, který se ovazoval kolem pasu a mohly se v něm nosit peníze nebo jiné věci – a spoutal si jím nohy a ruce. Potom promluvil a jeho poselství bylo vážné: „Toto říká svatý duch: ‚Muže, kterému patří tento pás, Židé v Jeruzalémě takto spoutají a vydají ho do rukou lidí z jiných národů.‘“ (Sk. 21:11)

¹⁶ Tímto proroctvím bylo potvrzeno, že Pavel půjde do Jeruzaléma. Také v něm bylo naznačeno, že po střetnutí se Židy bude Pavel vydán „do rukou lidí z jiných národů“. Všechny přítomné to velmi rozrušilo. Lukáš píše: „Když jsme to slyšeli, spolu s místními bratry jsme Pavla naléhavě prosili, aby do Jeruzaléma nechodil. Ale Pavel řekl: ‚Co to děláte? Proč pláčete a oslabujete mé odhodlání? Vždyť jsem připravený se v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše nejen dát spoutat, ale také pro něj zemřít.‘“ (Sk. 21:12, 13)

17., 18. Jak dal Pavel najevo své pevné odhodlání a jak bratři reagovali?

¹⁷ Představme si tu situaci. Bratři, včetně Lukáše, snažně prosí Pavla, aby nepokračoval v cestě. Někteří pláčou. Pavel je dojat jejich láskyplným zájmem a něžně jim říká, že oslabují jeho odhodlání nebo že mu lámou srdce, jak je tento řecký výraz přeložen v některých překladech Bible. Jeho rozhodnutí je však neochvějné. Stejně jako při setkání s bratry v Tyru se ani teď nedá rozkolísat snažnými prosbami a slzami, ale vysvětluje, proč musí v cestě pokračovat. To byl skutečný projev odvahy a odhodlanosti! Tak jako kdysi Ježíš byl i Pavel pevně rozhodnut jít do Jeruzaléma. (Hebr. 12:2) Netoužil být mučedníkem, ale kdyby se jím stal, považoval by to za čest, protože by zemřel jako následovník Krista Ježíše.

¹⁸ Jak bratři reagovali? Respektovali Pavlovo rozhodnutí. Čteme o tom: „Když se nedal odradit, už jsme nic nenamítali a řekli jsme: ‚Ať se stane Jehovova vůle.‘“ (Sk. 21:14) Ti, kdo se snažili Pavla přesvědčit, aby do Jeruzaléma nechodil, netrvali na svém. Naslouchali mu a ustoupili. Rozpoznali Jehovovu vůli a přijali ji, i když to pro ně bylo obtížné. Pavel se už vydal cestou, která nakonec povede k jeho smrti. Bylo by pro něj snazší, kdyby ho jeho blízcí neodrazovali.

19. Jaké poučení získáváme z toho, co se stalo Pavlovi?

¹⁹ Z toho, co se Pavlovi stalo, můžeme vyvodit cenné poučení: Nikdy druhé neodrazujme od obětavé služby Bohu. To můžeme uplatnit v mnoha situacích, nejen v případech, kdy jde o život. Například mnozí křesťanští rodiče těžce nesou, když jejich děti odcházejí z domova, aby sloužily Jehovovi někde daleko. Jsou však rozhodnuti, že je od toho nebudou odrazovat. Phyllis, která žije v Anglii, vzpomíná, jak jí bylo, když její jediná dcera odešla sloužit jako misionářka do Afriky. „Bylo to citově náročné období,“ říká. „Těžko jsem se smiřovala s tím, že bude tak daleko. Byla jsem na ni sice hrdá, ale zároveň mi bylo smutno. Hodně jsem se kvůli tomu modlila. Ale bylo to její rozhodnutí a já jsem na ni nikdy nenaléhala, aby ho změnila. Koneckonců jsem ji vždycky učila, že má dávat zájmy Království na první místo. Slouží v cizině už 30 let a já denně děkuji Jehovovi za její věrnost.“ Je opravdu dobré, když své obětavé spoluvěřící povzbuzujeme.

„Bratři nás s radostí přijali“ (Skutky 21:15–17)

20., 21. Z čeho je patrné, že si Pavel přál být se svými spoluvěřícími, a proč vyhledával jejich společnost?

²⁰ Když bylo všechno připraveno, Pavel pokračoval v cestě. Doprovázeli ho bratři, kteří tak dali najevo, že ho plně podporují. Kdekoli se Pavel a jeho druhové na své cestě do Jeruzaléma zastavili, tam vyhledali společnost křesťanských bratrů a sester. V Tyru našli učedníky a zůstali u nich sedm dnů. V Ptolemaidě pozdravili bratry a sestry a strávili s nimi den. V Cesareji byli po mnoho dnů hosty ve Filipově domácnosti. A nyní je někteří učedníci z Cesareje doprovodili do Jeruzaléma, kde Pavlovi a jeho výpravě prokázal pohostinnost Mnason, jeden z prvních učedníků. Nakonec Lukáš uvádí, že když poutníci dorazili do Jeruzaléma, „bratři [je] s radostí přijali“. (Sk. 21:17)

²¹ Je tedy zřejmé, že apoštol Pavel chtěl být mezi spoluvěřícími. Čerpal od svých bratrů a sester povzbuzení, podobně jako to děláme my dnes. Takové povzbuzení ho nepochybně posílilo, aby mohl čelit rozezleným odpůrcům, kteří se ho budou snažit usmrtit.