„Nevzdělaní a obyčejní lidé“

1., 2. Jaký zázrak vykonal Petr a Jan blízko chrámové brány?

PAPRSKY odpoledního slunce dopadají na zástup, který proudí do chrámového areálu. Zbožní Židé i Kristovi učedníci přicházejí „v hodině modlitby“.a (Sk. 2:46; 3:1) Uprostřed davu je Petr a Jan. Přibližují se k chrámové bráně, které se říká Krásná. Přes hlučení davu a zvuk mnoha kroků je slyšet hlas žebráka, který prosí o almužnu. Je mu něco přes čtyřicet let a je od narození chromý. (Sk. 3:2; 4:22)

² Když Petr a Jan přicházejí blíž, žebrák odříká svou obvyklou prosbu o peníze. Apoštolové se zastavují a oslovují ho. On se na ně zadívá v naději, že něco dostane. Petr mu říká: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Zástup s úžasem pozoruje, jak Petr bere chromého muže za ruku a on se poprvé v životě postaví. (Sk. 3:6, 7) Umíš si představit, jak se ohromeně dívá na své uzdravené nohy a zkouší dělat první kroky? Není divu, že začíná poskakovat a hlasitě chválit Boha.

3. Jaký nesrovnatelně cenný dar mohl obdržet nejen uzdravený muž, ale také shromáždění lidé?

³ Nadšený dav se sbíhá k Petrovi a Janovi u Šalomounova sloupořadí. Zde – přímo na místě, kde jednou stál a vyučoval Ježíš – Petr vysvětluje zástupu, jaký je skutečný význam toho, co se právě stalo. (Jan 10:23) Shromážděným lidem, mezi nimiž je i onen uzdravený muž, nabízí dar daleko cennější než stříbro a zlato. Tímto darem je více než jen obnovené zdraví – je to příležitost činit pokání, získat odpuštění hříchů a stát se následovníky Ježíše Krista, kterého Jehova ustanovil jako „Hlavního zprostředkovatele života“. (Sk. 3:15)

4. a) K jakému konfliktu se schylovalo poté, co byl zázračně uzdraven chromý muž? b) Na které dvě otázky si odpovíme?

⁴ Ten den byl skutečně pozoruhodný. Jeden člověk byl tělesně uzdraven a mohl chodit. Další tisíce lidí dostaly příležitost, aby byli uzdraveni duchovně a mohli vést život hodný Boha. (Kol. 1:9, 10) Události toho dne byly navíc předehrou konfliktu mezi věrnými následovníky Krista a lidmi, kteří byli u moci. Ti budou Kristovým následovníkům všemožně bránit v tom, aby plnili Ježíšův příkaz a kázali poselství o Království. (Sk. 1:8) Jaké poučení si můžeme vzít z metod, které použili Petr a Jan, když vydávali svědectví, a z postoje, který při tom projevili tito „nevzdělaní a obyčejní lidé“?b (Sk. 4:13) A jaký příklad nám oni i ostatní učedníci dali tím, jak reagovali na odpor?

Nikoli „svou vlastní silou“ (Skutky 3:11–26)

5. Čemu se učíme ze způsobu, jak Petr mluvil k zástupu?

⁵ Když Petr a Jan stáli před zástupem, věděli, že mezi přítomnými mohou být lidé, kteří se nedávno hlučně dožadovali toho, aby byl Ježíš popraven. (Mar. 15:8–15; Sk. 3:13–15) Představ si, jakou Petr projevil odvahu, když směle prohlásil, že onen chromý muž byl uzdraven v Ježíšově jménu. Petr pravdu nijak neředil. Otevřeně odsoudil to, že zástup měl spoluvinu na Kristově smrti. Nechoval však vůči těmto lidem zášť, protože si uvědomoval, že tehdy „jednali z nevědomosti“. (Sk. 3:17) Obracel se na ně jako na své bratry a zaměřil se na pozitivní stránky poselství o Království. Řekl jim, že pokud budou činit pokání a uvěří v Krista, nastanou pro ně „období osvěžení od Jehovy“. (Sk. 3:19) Také my musíme být odvážní a mluvit otevřeně, když oznamujeme Boží nadcházející soud. Zároveň bychom nikdy neměli být ostří, drsní ani kritičtí, ale spíše bychom se na druhé měli dívat jako na lidi, kteří se mohou stát našimi bratry. Podobně jako Petr se zaměřujeme především na kladné stránky poselství o Království.

6. Jak Petr a Jan projevili pokoru?

⁶ Apoštolové byli pokorní. Za to, že vykonali zázračný skutek, si nepřičítali žádnou zásluhu. Petr řekl zástupu: „Proč se na nás díváte, jako bychom svou vlastní silou nebo zbožností způsobili, že ten muž chodí?“ (Sk. 3:12) Petr i ostatní apoštolové věděli, že všechno dobré, co dělají ve své službě, je způsobeno Boží silou, a ne jejich vlastní. A tak veškerou chválu za dosažené výsledky pokorně připisovali Jehovovi a Ježíšovi.

7., 8. a) Jaký dar můžeme lidem nabídnout? b) Jak se v dnešní době plní slib ohledně „obnovy všech věcí“?

⁷ Podobnou pokoru musíme projevovat my, když kážeme o Království. Je pravda, že dnes Boží duch křesťanům neumožňuje, aby druhé zázračně uzdravovali. Můžeme však lidem pomáhat, aby uvěřili v Boha a Krista a obdrželi stejný dar, jaký svým posluchačům nabídl Petr – příležitost získat odpuštění hříchů a zažít osvěžení od Jehovy. Lidí, kteří tuto nabídku přijímají a stávají se pokřtěnými Kristovými učedníky, jsou každý rok statisíce.

⁸ Skutečností je, že dnes žijeme v čase „obnovy všech věcí“, o které se zmínil Petr. V roce 1914 se splnilo to, o čem „mluvil Bůh prostřednictvím svých svatých proroků“ – v nebi bylo zřízeno Království. (Sk. 3:21; Žalm 110:1–3; Dan. 4:16, 17) Krátce nato začal Ježíš dohlížet na dílo duchovní obnovy na zemi. V důsledku toho byly už miliony lidí přivedeny do duchovního ráje a tito lidé se stali poddanými Božího království. Svlékli starou, zkaženou osobnost a oblékli „novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle“. (Ef. 4:22–24) Toto pozoruhodné dílo, stejně jako uzdravení chromého žebráka, není vykonáváno lidským úsilím, ale Božím duchem. Podobně jako Petr musíme při vyučování druhých odvážně a účinně používat Boží Slovo. Cokoli se nám podaří, když pomáháme lidem stát se Kristovými učedníky, je výsledkem Boží síly, nikoli naší vlastní.

„Nemůžeme přestat mluvit“ (Skutky 4:1–22)

9.–11. a) Jak židovští vůdci reagovali na to, co Petr a Jan oznamovali? b) K čemu byli apoštolové rozhodnuti?

⁹ Petrova řeč i chování uzdraveného muže, který poskakoval a vykřikoval, vyvolaly značný rozruch. Chrámový velitel, jehož úkolem bylo dohlížet na bezpečnost v chrámovém areálu, společně s předními kněžími přispěchali zjistit, co se děje. Byli to pravděpodobně příslušníci bohaté a politicky vlivné sekty saduceů. Saduceové měli zájem na pokojných vztazích s Římany, odmítali ústní zákon, který měli v takové lásce farizeové, a vysmívali se víře ve vzkříšení.c Není divu, že ti muži byli rozezlení, když viděli, jak Petr a Jan v chrámu odvážně učí, že byl Ježíš vzkříšen!

¹⁰ Rozzlobení odpůrci uvrhli Petra a Jana do vězení a následující den je přivedli před židovský nejvyšší soud. Podle názoru vládců, kteří se považovali za elitu, byli Petr a Jan „nevzdělaní a obyčejní lidé“ a neměli právo vyučovat v chrámu. Nevystudovali žádnou uznávanou náboženskou školu. To, jak otevřeně a přesvědčivě mluvili, však mezi soudci vyvolalo údiv. Jak to, že byl Petrův a Janův projev tak působivý? Mimo jiné díky tomu, že „bývali s Ježíšem“. (Sk. 4:13) Jejich Pán vyučoval se skutečnou autoritou, a ne jako znalci Zákona. (Mat. 7:28, 29)

¹¹ Soud apoštolům nařídil, aby přestali kázat. V židovské společnosti měla nařízení tohoto soudu velkou váhu. Když jen o několik týdnů dřív stanul před stejným soudem Ježíš, jeho členové prohlásili: „Zaslouží si smrt!“ (Mat. 26:59–66) Petr a Jan se přesto nedali zastrašit. Tváří v tvář těmto bohatým, vzdělaným a vlivným mužům nebojácně, ale uctivě prohlásili: „Jestli je v Božích očích správné poslouchat spíš vás než Boha, to posuďte sami. My ale nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk. 4:19, 20)

12. Co nám pomůže, abychom byli odvážnější a kázali s větším přesvědčením?

¹² Dokážeš projevit podobnou odvahu? Jak se cítíš, když máš příležitost vydat svědectví někomu z bohatých, vzdělaných nebo vlivných lidí ve svém okolí? Co když se ti členové rodiny, spolužáci nebo spolupracovníci posmívají kvůli tvé víře? Máš strach? Pokud ano, můžeš ho překonat. Když byl Ježíš ještě na zemi, učil apoštoly, jak mohou svou víru obhájit s přesvědčením a úctou. (Mat. 10:11–18) Po svém vzkříšení učedníkům slíbil, že s nimi bude „po všechny dny až do závěru tohoto systému“. (Mat. 28:20) Pod Ježíšovým vedením nás „věrný a rozvážný otrok“ učí, jak můžeme obhajovat své náboženské názory. (Mat. 24:45–47; 1. Petra 3:15) Učíme se to na sborových shromážděních, jako je Náš křesťanský život a služba, a z biblických publikací, například z článků z rubriky „Odpovědi na otázky“ na stránkách jw.org. Využíváš dobře těchto opatření? Pokud ano, pomůže ti to, abys byl odvážnější a kázal s větším přesvědčením. A podobně jako apoštolové si nenecháš ničím zabránit v tom, abys mluvil o podivuhodných duchovních pravdách, které jsi viděl a slyšel.

„Začali se … modlit k Bohu“ (Skutky 4:23–31)

13., 14. Co bychom měli dělat, když se setkáme s odporem, a proč je to důležité?

¹³ Jakmile byli Petr a Jan propuštěni z vazby, sešli se s ostatními ze sboru. Společně se „začali … modlit k Bohu“ a prosili ho, aby jim dal odvahu pokračovat v kázání. (Sk. 4:24) Petr velmi dobře věděl, jak je bláhové spoléhat se na vlastní sílu, když se člověk snaží činit Boží vůli. Jen několik týdnů předtím sebejistě Ježíšovi řekl: „I kdyby všichni ostatní selhali kvůli tomu, co se ti stane, já nikdy neselžu!“ Přesto vzápětí podlehl strachu z lidí. Svého přítele a učitele zapřel, právě jak to Ježíš předpověděl. Petr se však ze své chyby poučil. (Mat. 26:33, 34, 69–75)

¹⁴ K tomu, abys vytrvale plnil pověření být Kristovým svědkem, nestačí jen odhodlání. Když se odpůrci snaží zlomit tvou víru nebo se pokoušejí zabránit ti v kázání, jednej podle příkladu Petra a Jana. Modli se k Jehovovi o sílu. Hledej podporu, kterou poskytuje sbor. Řekni o svých těžkostech starším a jiným zralým křesťanům. Modlitby druhých mohou být pro tebe velkou posilou, abys vytrval. (Ef. 6:18; Jak. 5:16)

15. Proč ti, kdo přestali načas kázat, mohou sebrat odvahu?

¹⁵ Pokud jsi někdy nátlaku podlehl a načas jsi přestal kázat, neklesej na mysli. Pamatuj na to, že všichni apoštolové po Ježíšově smrti načas přestali kázat, ale zanedlouho opět byli činní. (Mat. 26:56; 28:10, 16–20) Nenech se sklíčit svými minulými chybami. Naopak, svou zkušenost můžeš zúročit a můžeš získané poučení použít k tomu, abys posiloval druhé.

16., 17. Co se můžeme naučit z modlitby, kterou pronesli Kristovi následovníci v Jeruzalémě?

¹⁶ O co bychom se měli modlit, když nás utiskují ti, kdo mají nějakou pravomoc? Povšimni si prosím, že učedníci nežádali o to, aby byli ušetřeni zkoušek. Dobře si pamatovali Ježíšův výrok: „Pokud pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Tito věrní učedníci prosili Jehovu, aby hrozbám odpůrců věnoval pozornost. (Sk. 4:29) Jasně viděli svou situaci v širších souvislostech a uvědomovali si, že pronásledování, které zakoušejí, bylo ve skutečnosti v Písmu předpověděno. Znali modlitbu, kterou je Ježíš učil, a věděli, že se na zemi bude dít Boží vůle bez ohledu na to, co snad říkají pouzí lidští vládci. (Mat. 6:9, 10)

¹⁷ Učedníci chtěli konat Boží vůli, a proto se k Jehovovi modlili: „Pomoz svým otrokům, aby odvážně oznamovali tvé slovo.“ Jehova odpověděl okamžitě. Jak? „Zatřáslo se místo, kde se shromáždili, všechny naplnil svatý duch a oni odvážně oznamovali Boží slovo.“ (Sk. 4:29–31) Tomu, aby se uskutečnila Boží vůle, nemůže nic zabránit. (Iz. 55:11) Ať jsou překážky jakkoli velké, ať jsou odpůrci jakkoli mocní, můžeme si být jisti, že pokud se budeme modlit k Bohu, on nám dá sílu, abychom oznamovali jeho slovo s odvahou.

Neskládáme účty „lidem, ale Bohu“ (Skutky 4:32–5:11)

18. Jak si členové jeruzalémského sboru navzájem pomáhali?

¹⁸ Nově založený sbor v Jeruzalémě se rychle rozrostl na více než 5 000 členů.d Přestože učedníci pocházeli z různého prostředí, byli „jedné mysli a jednoho srdce“. Smýšleli stejně a sledovali společné cíle. (Sk. 4:32; 1. Kor. 1:10) Nezůstali jen u toho, že se modlili k Jehovovi, aby požehnal jejich úsilí, ale také se navzájem podporovali. Pomáhali si duchovně a podle potřeby i hmotně. (1. Jana 3:16–18) Například učedník Josef, kterému apoštolové dali příjmení Barnabáš, prodal svůj pozemek a celý obnos nesobecky věnoval na pomoc spoluvěřícím ze vzdálených zemí, aby mohli zůstat v Jeruzalémě déle a dozvědět se víc o své nové víře.

19. Proč Jehova usmrtil Ananiáše a Safiru?

¹⁹ Mezi těmi, kdo prodali nějaký majetek a dali příspěvek, byli i Ananiáš a Safira. Tito manželé si však „něco ze získaných peněz tajně [nechali]“ a přitom předstírali, že dávají celý obnos. (Sk. 5:2) Jehova je na místě usmrtil – ne proto, že by dali málo, ale proto, že měli ničemnou pohnutku a podváděli. „[Nelhali] lidem, ale Bohu!“ (Sk. 5:4) Ananiáš a Safira se podobali pokrytcům, které odsoudil Ježíš. Šlo jim spíše o slávu od lidí než o Boží schválení. (Mat. 6:1–3)

20. Co poučného jsme se dozvěděli, pokud jde o dávání Jehovovi?

²⁰ Stejnou štědrost, jakou se vyznačovali věrní učedníci v prvním století v Jeruzalémě, dnes projevují miliony svědků Jehovových, když svými dobrovolnými dary podporují celosvětové kazatelské dílo. K tomu, aby na podporu tohoto díla dávali svůj čas nebo peníze, je nikdo nenutí. Vždyť Jehova nechce, abychom mu sloužili „s nechutí nebo z donucení“. (2. Kor. 9:7) A když dáváme, Jehovu zajímá ne obnos, ale pohnutka, která nás k tomu vede. (Mar. 12:41–44) Rozhodně bychom nechtěli být jako Ananiáš a Safira. V žádném případě nepřipusťme, aby naše služba Bohu vycházela ze sobeckých pohnutek nebo z touhy po slávě. Naopak buďme jako Petr, Jan a Barnabáš. Ať naše služba Jehovovi vždy vychází z opravdové lásky k Bohu a k bližním! (Mat. 22:37–40)