Až hřích nebude

„MY SE s hříchem už rodíme?“ zaujalo jednoho studenta vysoké školy ve Spojených státech, když začal studovat Bibli. Měl hinduistický původ, a tak mu tato představa byla naprosto cizí. ‚Jestliže je však hřích opravdu dědičný,‘ řekl si, ‚je úplně zbytečné jeho existenci přehlížet nebo popírat.‘ Jak by mohl člověk najít na tuto otázku odpověď?

Jestliže je hřích dědičný, musel někdy začít. Byl první člověk stvořen jako ničemný, takže svou zkaženost předal svým dětem? Nebo se snad vada vyvinula později? Kdy přesně hřích začal? Jestliže je hřích naopak vnějšková entita či princip zla, můžeme vůbec doufat, že se ho někdy zbavíme?

Podle přesvědčení hinduistů jsou utrpení a zlo průvodními jevy stvoření. Jeden hinduistický učenec říká: „Utrpení [či zlo] jako chronický revmatismus přechází z jednoho místa na druhé, ale není možné ho zcela odstranit.“ Zlo patří k lidstvu nepochybně po celé psané dějiny. Jestliže vzniklo dříve než nejstarší psané záznamy, musí odpovědi na otázky o jeho původu přijít jedině z vyššího zdroje — tedy od Boha. (Žalm 36:9)

Člověk stvořen bez hříchu

Védy popisují stvoření člověka obrazně, připouští hinduistický filozof Nikhilananda. Podobně i většina východních náboženství vysvětluje stvoření jen myticky. Existují však logické a vědecké důvody, proč věřit biblické zprávě o stvoření prvního člověka.a Už její první kapitola prohlašuje: „A Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je mužského a ženského rodu.“ (1. Mojžíšova 1:27)

Co to znamená být stvořen „k obrazu Božímu“? Prostě a jednoduše: člověk byl stvořen podobný Bohu, s Božími vlastnostmi — jako je třeba spravedlnost, moudrost a láska —, které ho odlišují od zvířat. (Srovnej Kolosanům 3:9, 10.) Díky těmto vlastnostem má schopnost si volit, zda bude jednat dobře, nebo špatně, a má tedy svobodnou vůli. Když byl stvořen první člověk, nebyl v něm žádný hřích a v jeho životě nebylo žádné zlo či utrpení.

Člověku Adamovi dal Jehova Bůh toto přikázání: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Kdyby si Adam a Eva vybrali, že budou poslušní, přinesli by svému Stvořiteli chválu a čest a zůstali by bez hříchu. Kdyby naopak jen jednou jednali neposlušně, ukázalo by se, že nevyhovují Božím dokonalým měřítkům, a stali by se nedokonalými — hříšnými.

Adam a Eva nebyli stvořeni jako bohové. Měli však jistou míru božských vlastností a měli schopnost činit mravní rozhodnutí. Jako Boží stvoření byli bezhříšní, dokonalí. (1. Mojžíšova 1:31; 5. Mojžíšova 32:4) To, že byli vytvořeni, nijak nenarušilo harmonii, která už tehdy celé věky panovala mezi Bohem a vesmírem. Jak tedy hřích začal?

Původ hříchu

Hřích se objevil nejprve v duchovní říši. Před stvořením země a člověka stvořil Bůh inteligentní duchovní tvory — anděly. (Job 1:6; 2:1; 38:4–7; Kolosanům 1:15–17) Jeden z těchto andělů se zahleděl do své vlastní krásy a přecenil svou inteligenci. (Srovnej Ezekiela 28:13–15.) Z toho, že Bůh dal Adamovi a Evě pokyn plodit děti, si tento anděl domyslel, že brzo bude celá země naplněna spravedlivými lidmi, kteří budou všichni uctívat Boha. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Tento duchovní tvor zatoužil, aby uctívali jeho. (Matouš 4:9, 10) Stále na to myslel, a to ho dovedlo ke špatnému jednání. (Jakub 1:14, 15)

Tento vzpurný anděl promluvil k Evě skrze hada a řekl jí, že Bůh — který jim zakázal jíst ovoce ze stromu poznání dobrého a špatného — jim tak brání získat vědomosti, které by měli mít. (1. Mojžíšova 3:1–5) Byla to záštiplná lež — hříšný skutek. Když anděl takto zalhal, učinil se hříšníkem. Proto začal být nazýván Ďábel, pomlouvač, a Satan, Boží protivník. (Zjevení 12:9)

Satanův přesvědčivý argument měl na Evu zničující účinky. Důvěřovala Pokušitelovým slovům, dala se svést a snědla trochu ovoce ze zakázaného stromu. Její manžel, Adam, také snědl něco z ovoce, a oba se tak stali hříšníky. (1. Mojžíšova 3:6; 1. Timoteovi 2:14) Je jasné, že když si naši první rodiče zvolili neposlouchat Boha, přestali být dokonalí a stali se hříšníky.

A co potomci Adama a Evy? Bible vysvětluje: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Už tehdy platil zákon dědičnosti. Adam nemohl svým dětem předat to, co neměl. (Job 14:4) Tito první dva lidé ztratili dokonalost a počali děti jakožto hříšníci. A proto všichni — bez výjimky — dědíme hřích. (Žalm 51:5; Římanům 3:23) A hřích nepřinesl nic jiného než zlo a utrpení. Kvůli hříchu také všichni stárneme a umíráme, protože „mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt“. (Římanům 6:23)

Svědomí ‚obžalovává‘, nebo ‚omlouvá‘

Uvažujme také o tom, jak hřích zapůsobil na první lidskou dvojici. Přikryli si část svého těla a snažili se schovat se před Bohem. (1. Mojžíšova 3:7, 8) Kvůli hříchu cítili provinilost, úzkost a stud. I dnešní lidstvo tyto pocity dobře zná.

Kdo si nikdy nevyčítal, že nejednal laskavě s někým, kdo to potřeboval? Nebo kdo nikdy nelitoval slov, která neměla být vyslovena? (Jakub 4:17) Proč nás trápí takové pocity? Apoštol Pavel vysvětluje, že ‚zákon je napsaný v našem srdci‘. Pokud naše svědomí není nějak otupělé, každé porušení tohoto zákona v nás vyvolá vnitřní neklid. A tak hlas svědomí nás buď ‚obžalovává‘, nebo ‚omlouvá‘. (Římanům 2:15; 1. Timoteovi 4:2; Titovi 1:15) Ať si to uvědomujeme, nebo ne, vnitřně jsme si vědomi své vlastní špatnosti, hříšnosti.

Pavel o těchto svých hříšných tendencích věděl. „Když si přeji činit, co je správné, je u mne, co je špatné,“ přiznal. „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ Pavel se tedy ptal: „Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ (Římanům 7:21–24)

Jak nastane svoboda od hříchu?

„Podle hinduistické tradice může být člověk vysvobozen z koloběhu zrození a úmrtí,“ říká jeden učenec. Buddhismus nabízí podobné řešení ve formě nirvány, což je stav znicotnění jevového světa. Hinduismus tedy nepřijal ideu zděděného hříchu, a tak nabízí jen únik z existence.

Naproti tomu biblický způsob osvobození spočívá ve skutečném odstranění hříšného stavu. Apoštol Pavel se zeptal, jak může být vyproštěn z hříšného stavu, a pak odpověděl: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:25) Ano, toto vyproštění přichází od Boha prostřednictvím Ježíše Krista.

Podle Matoušova evangelia „Syn člověka“, Ježíš Kristus, přišel, aby „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) A v 1. Timoteovi 2:6 Pavel napsal, že Ježíš „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. Slovo „výkupné“ označuje zaplacení ceny za propuštění zajatců. Tím, že jde o odpovídající výkupné, je zdůrazněna účinnost této ceny, která stačí na vyrovnání vah spravedlnosti. Jak to ale, že smrt jediného člověka je považována za „odpovídající výkupné za všechny“?

Adam zaprodal celé lidstvo, včetně nás, hříchu a smrti. Za trest zaplatil svým dokonalým lidským životem. K nápravě musel být zaplacen jiný dokonalý lidský život — odpovídající výkupné. (2. Mojžíšova 21:23; 5. Mojžíšova 19:21; Římanům 5:18, 19) Toto výkupné nemohl poskytnout žádný nedokonalý člověk, a proto Bůh ve své nekonečné moudrosti opatřil z této pochmurné situace východisko. (Žalm 49:6, 7) Z nebes přenesl dokonalý život svého jediného zplozeného Syna do lůna jedné panny na zemi, a tak způsobil, že se tento Syn narodil jako dokonalý člověk. (Lukáš 1:30–38; Jan 3:16–18)

Měl-li Ježíš vykoupení lidstva zdárně dokončit, musel si po celou dobu, kdy byl na zemi, zachovat bezúhonnost. A to udělal. Pak zemřel obětní smrtí. Takto Ježíš opatřil hodnotu dokonalého lidského života — svého vlastního života —, která mohla být zaplacena k vykoupení lidstva. (2. Korinťanům 5:14; 1. Petra 1:18, 19)

Co pro nás může znamenat Kristovo výkupné

Ježíšova výkupní oběť nám může prospět už nyní. Když v ni budeme projevovat víru, můžeme mít před Bohem čisté postavení a Jehova se o nás může láskyplně a něžně starat. (Skutky 10:43; Římanům 3:21–24) Nemusíme se trápit pocitem viny, že jsme se dopustili nějakých hříchů, ale s volností můžeme na základě této oběti hledat Boží odpuštění. (Izajáš 1:18; Efezanům 1:7; 1. Jana 2:1, 2)

V budoucnosti výkupné umožní, aby bylo lidstvo zcela uzdraveno ze svého chorobného stavu způsobeného hříchem. Poslední kniha Bible líčí „řeku vody života“, která plyne od Božího trůnu. Podél břehů řeky rostou bujné ovocné stromy s listy „k léčení národů“. (Zjevení 22:1, 2) Bible zde symbolicky mluví o tom, co úžasného Stvořitel zajistil, aby díky Ježíšově výkupní oběti navždy osvobodil lidstvo od hříchu a smrti.

Prorocká vidění zapsaná v knize Zjevení se brzo splní. (Zjevení 22:6, 7) Pak se všichni přímí lidé stanou dokonalými a budou ‚osvobozeni ze zotročení porušeností‘. (Římanům 8:20, 21) Nemělo by nás to pohnout k tomu, abychom se dověděli více o Jehovovi Bohu a jeho věrném Synu, Ježíši Kristu, který dal výkupné? (Jan 17:3)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Adam přivedl na lidstvo hřích a smrt

[Obrázek na straně 7]

Ježíšova výkupní oběť lidstvo od hříchu a smrti osvobozuje