Jsme Jehovovými otroky

1. Jak se lidé obvykle dívají na otroctví, ale o jakém otroctví psal Pavel v Římanům 12:11?

POD pojmem otroctví si lidé obvykle představí krutý útlak a nespravedlivé zacházení. Být Božím otrokem je ale něco úplně jiného. Z Bible se dozvídáme, že to znamená ochotně sloužit milujícímu Pánovi. Když apoštol Pavel vybízel křesťany v prvním století, aby pracovali „jako otroci pro Jehovu“, povzbuzoval je, aby z lásky k Jehovovi konali jeho vůli. (Řím. 12:11) Co takové otroctví obnáší? Na co si musíme dát pozor, pokud se nechceme stát otroky Satana a jeho světa? A jakou odměnu dostáváme, když Jehovovi jako otroci věrně sloužíme?

„OPRAVDU MILUJI SVÉHO PÁNA“

2. (a) Co mohlo izraelského otroka vést k tomu, aby se vzdal svobody? (b) Jaký význam mělo to, že si otrok nechal propíchnout ucho?

² Z Mojžíšova zákona poznáváme, co je zapotřebí, abychom se mohli stát Božími otroky. Hebrejský otrok měl v sedmém roce své služby možnost být propuštěn. (2. Mojž. 21:2) Ale ten, který miloval svého pána a přál si sloužit mu i nadále, mohl využít jedno pozoruhodné opatření. Pán měl takového otroka přivést ke dveřím nebo ke dveřnímu sloupku a propíchnout mu ucho šídlem. (2. Mojž. 21:5, 6) Jaký to mělo smysl? V hebrejštině slovo „poslušnost“ znamená „slyšet“ nebo „naslouchat“. Otrok, který si nechal propíchnout ucho, tedy dal najevo, že chce dál poslušně sloužit svému pánovi. Mělo to podobný význam, jako když se dnes zasvěcujeme Jehovovi. Říkáme mu tím, že ho chceme z lásky a ochotně poslouchat.

3. Proč jsme se zasvětili Bohu?

³ Už před křtem jsme se rozhodli, že chceme sloužit Jehovovi a stát se jeho otroky. Když jsme se mu zasvětili, slíbili jsme mu, že ho budeme poslouchat a konat jeho vůli. Nikdo nás k tomu nenutil. I ti, kdo se dávají pokřtít velmi mladí, to dělají na základě vlastního rozhodnutí, a ne proto, aby potěšili rodiče. Důvodem, proč jsme se zasvětili Bohu, je tedy naše láska k němu. A „láska k Bohu,“ napsal apoštol Jan, „znamená, že zachováváme jeho přikázání“. (1. Jana 5:3)

SVOBODNÍ, A PŘECE OTROCI

4. Co musíme udělat, abychom se stali „otroky spravedlnosti“?

⁴ Za to, že nám Jehova umožnil být jeho otroky, jsme mu velmi vděční. Díky víře v Kristovu výkupní oběť už nejsme otroky hříchu. Jsme sice nedokonalí, ale ochotně se podřizujeme svým Pánům, Jehovovi a Ježíšovi. Pavel to vysvětlil v jednom ze svých inspirovaných dopisů. Napsal: „Považujte se skutečně za mrtvé vzhledem k hříchu, ale za živé vzhledem k Bohu skrze Krista Ježíše.“ Připojil ale varování: „Nevíte, že předkládáte-li se někomu jako otroci, abyste ho poslouchali, jste jeho otroci, protože ho posloucháte, buď hříchu s vyhlídkou na smrt, nebo poslušnosti s vyhlídkou na spravedlnost? Ale díky Bohu, že jste byli otroky hříchu, ale ze srdce jste poslechli ten způsob učení, jemuž jste byli předáni. Ano, jelikož jste byli osvobozeni od hříchu, stali jste se otroky spravedlnosti.“ (Řím. 6:11, 16–18) Všimněme si, že apoštol psal o poslušnosti „ze srdce“. Díky tomu, že jsme se zasvětili Jehovovi, jsme se dobrovolně stali „otroky spravedlnosti“.

5. Proti čemu musí každý z nás bojovat a proč?

⁵ Jestliže ale máme žít v souladu s tím, co jsme Bohu při našem zasvěcení slíbili, musíme překonávat dvě překážky. O té první se zmínil apoštol Pavel. Napsal: „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Řím. 7:22, 23) I my jsme nedokonalí, a proto musíme neustále bojovat s hříšnými sklony svého těla. Apoštol Petr nás vybízí: „Buďte jako svobodní lidé, a přece se nedržte své svobody jako zástěrky pro špatnost, ale jako Boží otroci.“ (1. Petra 2:16)

6., 7. O co se Satan snaží a jak?

⁶ Druhou překážkou je tento svět ovládaný démony. I jeho vlivu se musíme vzepřít. Satan, panovník světa, se všemi prostředky snaží zlomit naši ryzost. Chce, abychom přestali být otroky Jehovy a Ježíše a byli jeho otroky. Proto nás láká, abychom se stali částí světa. (Přečti Efezanům 6:11, 12.) Dělá to například tak, že se snaží, aby pro nás tento svět vypadal přitažlivě. Apoštol Jan ale upozornil: „Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě – touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu – nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“ (1. Jana 2:15, 16)

⁷ Celý svět je prostoupený touhou zbohatnout. Satan totiž v lidech vyvolává dojem, že když budou mít hodně peněz, budou šťastní. Roste jedno obchodní centrum za druhým. Reklamní kampaně propagují životní styl zaměřený na hmotné věci a zábavu. Cestovní kanceláře nabízejí dovolené v exotických destinacích, ale člověk se pak často ocitá ve společnosti lidí se světskými názory. Ze všech stran slyšíme, že máme změnit svůj život. Háček je ale v tom, že by to bylo podle měřítek světa.

8., 9. Jaké nebezpečí nám hrozí?

⁸ Apoštol Petr varoval spoluvěřící před členy křesťanského sboru, kteří přijali světské názory. Napsal o nich: „Přepychový život ve dne považují za rozkoš. Jsou skvrnami a kazy a libují si s nevázaným potěšením ve svých podvodných naukách, zatímco hodují spolu s vámi. . . . Vždyť pronášejí neprospěšné nabubřelé výrazy a tělesnými touhami a nevázanými návyky lákají ty, kdo právě unikají lidem, kteří chodí v provinění. Zatímco jim slibují svobodu, sami existují jako otroci porušenosti. Vždyť kdokoli je někým přemožen, je jím zotročen.“ (2. Petra 2:13, 18, 19)

⁹ Pokud bychom uspokojovali „touhu očí“, tedy snažili se získat všechno, po čem toužíme, svobodu by nám to nepřineslo. Naopak bychom se stali otroky neviditelného pána tohoto světa, Satana Ďábla. (1. Jana 5:19) Nebezpečí, že se necháme zotročit hmotnými věcmi, je velmi reálné. Navíc je to otroctví, z něhož je těžké se vymanit.

ÚSPĚŠNÁ KARIÉRA?

10., 11. Na koho se Satan zvlášť zaměřuje a k čemu může vést snaha získat vyšší vzdělání?

¹⁰ V zahradě Eden se Satan zaměřil na méně zkušenou Evu a podobně jedná i dnes. Oblíbeným terčem jeho útoků jsou mladí lidé. Vůbec nemá radost, když se mladý člověk rozhodne být Jehovovým otrokem. Vlastně každého, kdo Jehovovi zasvětí svůj život, chce Satan přimět k tomu, aby Jehovu opustil.

¹¹ Vraťme se nyní k situaci otroka, který se rozhodl, že si nechá propíchnout ucho. Určitě ho to chvíli bolelo, ale brzy to přešlo a propíchnuté ucho bylo trvalým znamením jeho rozhodnutí zůstat u svého pána. Když se dnes mladý člověk rozhodne, že bude jednat jinak než jeho vrstevníci, může to být náročné a svým způsobem i bolestné. Satan dnes například propaguje názor, že klíčem ke spokojenosti a štěstí je úspěšná kariéra. Skutečnost je ale taková, že opravdu šťastní a spokojení můžeme být pouze tehdy, když na první místo v životě dáváme Jehovu. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Mat. 5:3) Když jsme se zasvětili Jehovovi, slíbili jsme, že budeme konat jeho vůli, ne Satanovu. Rádi si proto čteme Bibli a rozjímáme o ní „dnem i nocí“. (Přečti Žalm 1:1–3.) Naproti tomu snaha získat vyšší vzdělání mnohdy vede k tomu, že na rozjímání o Božím Slově a na další duchovní činnosti křesťanovi zbývá už jen málo času.

12. Před jakým rozhodnutím dnes stojí mnozí mladí křesťané?

¹² V prvním století mohl světský pán křesťanskému otrokovi život velmi znepříjemnit. Apoštol Pavel ve svém prvním dopise Korinťanům napsal: „Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti; jestliže se však také můžeš stát svobodným, spíše se chop té příležitosti.“ (1. Kor. 7:21) Pokud to bylo možné, otrok měl dát přednost svobodě. V současnosti je v mnoha zemích povinná školní docházka. V určitém věku se ale mladí lidé mohou rozhodnout, zda budou studovat dál. Pokud si mladý křesťan zvolí vyšší vzdělání, aby udělal kariéru v tomto světě, připraví se o určitou svobodu a bude pro něj velmi obtížné věnovat se celodobé službě. (Přečti 1. Korinťanům 7:23.)

VYŠŠÍ VZDĚLÁNÍ, NEBO TO NEJLEPŠÍ VZDĚLÁNÍ?

13. Z jakého vzdělání mají Jehovovi služebníci největší užitek?

¹³ Křesťany v Kolosech Pavel varoval: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás bude odvádět jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ (Kol. 2:8) I dnes mnozí intelektuálové propagují lidské filozofie a mylné názory založené na moudrosti tohoto světa. Ti, kdo získávají vyšší vzdělání, bývají takovým názorům vystaveni. Když dostudují, často nemají žádné praktické dovednosti a nejsou připravení na každodenní realitu. Naproti tomu Boží služebníci si vybírají takové vzdělání, které jim umožní vést jednoduchý život a věnovat se službě. Berou si k srdci radu, kterou dal Pavel Timoteovi: „Jistě je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností. Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Tim. 6:6, 8) Praví křesťané neusilují o diplomy a tituly, ale chtějí co nejvíc času věnovat kazatelské službě a pomáhat druhým stát se Kristovými učedníky. (Přečti 2. Korinťanům 3:1–3.)

14. Jak se Pavel díval na svou výsadu být otrokem Boha a Krista?

¹⁴ Uvažujme o příkladu apoštola Pavla. Byl žákem Gamaliela, významného znalce židovského zákona. Vzdělání, které Pavel získal, se dá srovnat s dnešním vysokoškolským vzděláním. Jak se na něj ale díval v porovnání s výsadou být otrokem Boha a Krista? Napsal: „Všechno opravdu . . . považuji za ztrátu kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána.“ A dodal: „Kvůli němu jsem strpěl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista.“ (Fil. 3:8) Tento Pavlův závěr mladým křesťanům i jejich bohabojným rodičům pomáhá, aby se v otázce vzdělání rozhodovali moudře. (Viz obrázky.)

JAKÝ UŽITEK PŘINÁŠÍ TO NEJLEPŠÍ VZDĚLÁNÍ

15., 16. Jaké vzdělání poskytuje Jehovova organizace a co je jeho hlavním účelem?

¹⁵ Jaký duch panuje na mnoha dnešních vysokých školách a univerzitách? Právě tam často začínají politické a sociální nepokoje. Studenti i učitelé totiž mají sklon bouřit se proti jakékoli autoritě, se kterou nejsou spokojení. (Ef. 2:2) Pravým opakem jsou pokojné podmínky křesťanského sboru, kde nám Jehovova organizace poskytuje to nejlepší vzdělání. Každý z nás má možnost čerpat poučení z programu teokratické školy, která se koná každý týden. Svobodní průkopníci se navíc mohou účastnit biblické školy pro svobodné bratry a ti, kdo jsou v manželství a jsou v průkopnické službě, se mohou přihlásit do biblické školy pro manželské páry. Takové vzdělávání nám pomáhá, abychom poslouchali Jehovu, našeho nebeského Pána.

¹⁶ Krásné duchovní pravdy můžeme najít prostřednictvím Watchtower Library nebo Indexu publikací Watch Tower Society. Hlavním účelem biblického vzdělávání je učit se uctívat Jehovu. Také se dozvídáme, jak pomáhat druhým, aby se stali Božími přáteli. (2. Kor. 5:20) A ti, které učíme my, pak mohou vyučovat další. (2. Tim. 2:2)

JEHOVA SVÉ OTROKY ODMĚŇUJE

17. K čemu to vede, když si zvolíme to nejlepší vzdělání?

¹⁷ V Ježíšově podobenství o talentech pán své dva věrné otroky pochválil. Měl z nich radost a oni se zase mohli radovat z toho, že jim svěřil další práci. (Přečti Matouše 25:21, 23.) Když si dnes zvolíme to nejlepší vzdělání, také to vede k radosti a požehnání. Příkladem je Michael. Byl tak dobrým studentem, že si ho učitelé zavolali, aby s ním probrali jeho možnosti studia na univerzitě. K jejich překvapení si však Michael vybral krátký učební kurz, díky kterému si brzy našel práci, dokázal se uživit a mohl sloužit jako pravidelný průkopník. Jak se dnes dívá na své rozhodnutí? Má snad pocit, že kvůli tomu o něco přišel? Říká: „Teokratické vzdělání, které jsem dostal jako průkopník a nyní i jako sborový starší, je neocenitelné. Všechny ty výsady a požehnání se ani zdaleka nedají vyvážit penězi, které bych si po vysoké škole mohl vydělat. Jsem moc rád, že jsem si nezvolil vyšší vzdělání.“

18. Proč si máme vybrat to nejlepší vzdělání?

¹⁸ Jaký užitek nám to nejlepší vzdělání přináší? Dozvídáme se, jaká je Boží vůle. Dostáváme pomoc, abychom Bohu mohli sloužit jako jeho otroci. Máme vyhlídku na to, že budeme osvobozeni „ze zotročení porušeností“ a získáme „slavnou svobodu Božích dětí“. (Řím. 8:21) A především se učíme, jak dávat najevo, že opravdu milujeme Jehovu, našeho nebeského Pána. (2. Mojž. 21:5)