Vítězství nad zlem

„PROČ by měl tenhle mrtvý pes svolávat zlo na mého pána, krále? Dovol mi, prosím, jít a useknout mu hlavu.“ Tuto žádost vyslovil Abišai, jeden z velitelů izraelského vojska. V hněvu takto reagoval, když slyšel, jak jeho pána, krále Davida, nenávistně uráží Benjamínovec jménem Šimei. (2. Samuelova 16:5–9)

Abišai se nechal vést zásadou „na hrubý pytel, hrubá záplata“, což je i dnes všeobecně uznávaný životní názor. Ano, Abišai chtěl, aby Šimei pykal za urážky, kterými Davida zahrnul.

Jaká však byla Davidova reakce? David Abišaie zadržel slovy: ‚Nech ho být.‘ Ačkoli byl David nevinný v tom, z čeho jej Šimei obviňoval, pokorně odolal pokušení podniknout odvetu. Místo toho ponechal celou záležitost v Jehovových rukou. (2. Samuelova 16:10–13)

Když se uprchlý David po neúspěšné vzpouře svého syna, vrátil na trůn, mezi prvními, kdo ho vítali a prosili o odpuštění, byl i Šimei. Abišai ho opět chtěl zabít, ale David to opět nedovolil. (2. Samuelova 19:15–23)

David v tomto případě prokázal, že je vhodným předobrazem Ježíše Krista, o němž apoštol Petr napsal: „Když mu spílali, neoplácel spíláním . . ., ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23)

Křesťané jsou dnes nabádáni, aby byli ‚pokorní v mysli a neopláceli urážku urážkou‘. (1. Petra 3:8, 9) Řídíme-li se tím, jak postupoval David a Ježíš Kristus, můžeme i my ‚neustále přemáhat zlo dobrem‘. (Římanům 12:17–21)