Plnili Jehovovu vůli

Pavel vítězí nad nepříznivými okolnostmi

PAVEL je v zoufalé situaci. Spolu s 275 dalšími osobami je na palubě lodi zmítané Euroaquilem — nejprudším větrem na Středozemním moři. Bouře je tak prudká, že ve dne není vidět slunce a v noci hvězdy. Cestující se pochopitelně obávají o svůj život. Pavel je přesto utěšuje, když jim vypráví, co mu bylo ve snu zjeveno od Boha: „Ani jedna duše z vás nebude ztracena, pouze loď.“ (Skutky 27:14, 20–22)

Když bouře pokračuje již čtrnáctou noc, námořnici zjišťují něco překvapivého — hloubka vody je pouhých dvacet sáhů.a O kus dál provádějí další měření olovnicí. Tentokrát je voda hluboká patnáct sáhů. Země je blízko! Tato příznivá zpráva však zároveň znamená vážné nebezpečí. Vzhledem k tomu, že loď je v noci zmítána v mělkých vodách sem a tam, mohla by se roztříštit o skály. Je tudíž rozumné, že námořníci vyhazují kotvy. Někteří z nich chtějí riskovat a spustit na moře pomocný člun a nastoupit na něj.b Pavel je však zadrží. Důstojníkovi a vojákům říká: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nemůžete být zachráněni.“ Důstojník Pavla poslechne a všech 276 cestujících nyní netrpělivě čeká na svítání. (Skutky 27:27–32)

Ztroskotání

Příští den ráno spatřují cestující nějaký záliv s pláží. Námořníci odřezávají kotvy a s novou nadějí vytahují přední plachtu na vítr. Loď se začíná pohybovat směrem ke břehu — nepochybně za radostného jásotu. (Skutky 27:39, 40)

Náhle však loď uvízne na písčině. Ještě horší je, že prudké vlny narážejí na její záď, a lámou ji na kusy. Všichni cestující budou muset loď opustit. (Skutky 27:41) To je ovšem problém. Mnozí z těch, kdo jsou na palubě — včetně Pavla —, jsou vězňové. Stráž, která dovolí svému vězni uprchnout, musí podle římského zákona podstoupit trest, který byl stanoven pro jejího vězně. Jestliže například uprchl vrah, nedbalá stráž za to musela zaplatit svým životem.

Z toho mají vojáci strach, a proto chtějí všechny vězně zabít. Důstojník, který je Pavlovi přátelsky nakloněn, však proti tomu zakročí. Přikazuje všem, kdo mohou, aby skočili do vody a plavali k pevnině. Ti, kteří neumějí plavat, se mají přidržovat prken nebo jiných předmětů z lodi. Cestující opouštějí loď odsouzenou k zániku a jeden po druhém doplavou na břeh. Přesně podle Pavlových slov — nikdo nepřišel o život. (Skutky 27:42–44)

Zázrak na Maltě

Skupina vyčerpaná plavbou našla útočiště na ostrově nazývaném Malta. Jeho obyvatelé jsou „lidé mluvící cizím jazykem“, doslova „barbaři“ (řecky barʹba·ros).c Malťané však nejsou žádní surovci. Naopak, Pavlův spolucestující Lukáš uvádí, že jim „projevili mimořádnou lidskou laskavost, neboť zapálili oheň a ujali se . . . všech, protože pršelo a bylo chladno“. Pavel sám se připojuje k obyvatelům Malty a také sbírá chrastí a přikládá na oheň. (Skutky 28:1–3, Reference Bible, poznámka pod čarou)

Najednou se Pavlovi do ruky zakousne zmije. Obyvatelé ostrova mají za to, že Pavel musí být vrah. Pravděpodobně si myslí, že Bůh trestá hříšníky tím, že postihne tu část jejich těla, která byla nástrojem hříchu. Jenže pohleďme! Pavel k velkému překvapení místních obyvatel setřese zmiji do ohně. Jak říká zpráva očitého svědka Lukáše, „očekávali, že [Pavel] oteče zánětem nebo náhle klesne mrtev“. A tak obyvatelé ostrova změní názor a začínají říkat, že Pavel musí být bohem. (Skutky 28:3–6)

Následující tři měsíce tráví Pavel na Maltě a během té doby uzdravuje otce Publia, který je předním mužem ostrova a který Pavla pohostinně přijal, a uzdravuje i jiné lidi postižené nemocemi. Kromě toho Pavel rozsévá semena pravdy, což přináší pohostinným obyvatelům Malty velké požehnání. (Skutky 28:7–11)

Poučení pro nás

Pavel se v průběhu své služby setkal s mnoha náročnými problémy. (2. Korinťanům 11:23–27) Jak ukazuje výše uvedená událost, byl vězněm kvůli dobré zprávě. Potom musel čelit nečekaným zkouškám: prudké bouři a následnému ztroskotání. Přes to všechno Pavel nikdy nezakolísal ve svém rozhodnutí být horlivým kazatelem dobré zprávy. Z vlastní zkušenosti mohl napsat: „Za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi. Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:12, 13)

Naše životní problémy by nikdy neměly oslabit naše rozhodnutí být horlivými služebníky pravého Boha. Když vyvstanou nečekané zkoušky, uvrhneme své břemeno na Jehovu. (Žalm 55:22) Potom trpělivě čekáme, abychom viděli, jak nám umožňuje ve zkoušce vytrvat, zatímco mu stále věrně sloužíme s důvěrou, že se o nás stará. (1. Korinťanům 10:13; 1. Petra 5:7) Zůstaneme-li pevní bez ohledu na to, co přijde, můžeme — stejně jako Pavel — nad nepříznivými okolnostmi zvítězit.

[Poznámky pod čarou]