Kdo opravdu utíká před skutečností?

„UTÍKÁ před skutečností.“ To řekl jeden příbuzný, když se mladý Jehovův služebník stěhoval do Jihomoří, aby se ujal misionářské činnosti. Tento názor jistě sdílejí mnozí. Například jeden rozhlasový komentátor na Novém Zélandu nedávno naznačil, že se velký počet lidí obrací k víře v Boha, když se zhoršují hospodářské podmínky, a že je to určitý způsob útěku před skutečností.a

Utíkají však ti, kteří zasvěcují svůj život duchovním zájmům, opravdu před skutečností? Podle Ježíše Krista ne. Ten nepohlížel na víru v Boha jako na iluzi, výmysl nebo pouhý výplod fantazie. U Jana 7:28 řekl: „Já jsem také nepřišel sám od sebe, ale ten, který mne poslal, skutečně existuje.“

Ježíše ovšem nijak neovlivnila víra v Boha k pasivitě. Pohnula ho k tomu, aby daroval svůj život Bohu. Řekl: „Pohleď, přišel jsem, . . . abych činil Bože, tvou vůli.“ (Hebr. 10:7) Praví křesťané dnes nejsou ovlivněni jinak. Doložme si to radou, kterou napsal Pavel Timoteovi, význačnému staršímu ve sboru prvního století. Pavel věděl, že někteří ve sboru jsou na tom majetkově velmi dobře. Ale protože jejich víra je založen na skutečnosti, pohne je k tomu, aby tento majetek používali správným způsobem. Pavel řekl: „Důtklivě připomínej těm, kdo jsou na tomto světě bohatí, aby si o sobě nemysleli kdovíco a aby neskládali svou naději ve věc tak nejistou jako je bohatství, ale v Boha, který nám všeho bohatě poskytuje k užívání. Ať konají dobro, obohacují se dobrými skutky a rádi štědře rozdávají. Tak si mohou naskládat pěkný základ pro budoucnost, aby dosáhli pravého života.“ — 1. Tim. 6:17–19, „Petrů“.

Křesťanství proto není útěk před skutečností. Znamená mužně na sebe brát odpovědnost. Bůh, jehož uctíváme, není přelud, je skutečný. Život ve službě, který vedeme, má smysl a dává naplnění. Naše naděje na budoucí odměnu není nepodložená domněnka, ale má svůj jistý základ ve slibech Boha, který nemůže lhát. — Hebr. 6:18

Ale co ti, kdo popírají, že je třeba sloužit Bohu, a budují svůj život na hmotném zboží nebo na nějaké sobecké kariéře? Nejsou to snad právě oni, kteří utíkají před skutečností?

Moudrý muž Šalamoun použil výrazy jako „marnost“ a „honba za větrem“, když chtěl popsat život, v němž stojí na prvním místě hmotné věci a tělesné požitky. Výsledek popsal slovy: „A o cokoliv požádaly mé oči, to jsem jim neodmítl. Nezdržoval jsem své srdce před radováním jakéhokoli druhu, protože mé srdce mělo radost ze vší mé tvrdé práce, a to se stalo mým dílem z celé mé tvrdé práce, A ohlédl jsem se, ano já, na všechna svá díla, která vykonaly mé ruce, a na tvrdou práci, kterou jsem namáhavě konal, abych ji dokončil, a hle, všechno byla marnost a honba za větrem, a nebylo nic výhodného pod sluncem.“ — Kaz. 2:10,11.

Ano, i hmotařský způsob života přinášel určitou radost. Ale scházelo skutečné naplnění a trvalé štěstí. Takový život je čirá „marnost“. Hebrejské slovo pro „marnost“ vlastně znamená doslova „dech“, a tak poukazuje na něco, co postrádá stálost a trvalost. „Ekumenický překlad“ proto používá slovo „pomíjivost“.

Je proto ten, kdo vede život, jejž Šalamoun označil jako „marnost“, oprávněn obviňovat křesťana, že utíká do světa iluzorní spokojenosti?

Stěží. Vždyť apoštol Pavel dále ukazuje, že „scéna tohoto světa se mění“. (1. Kor. 7:31) Připodobňuje zde bezbožný svět k jevišti se stále se měnící scénou. To, co se dnes jeví skvělé, krásné, dokonce okázalé, může být zítra pryč. Dnešní „herci“ jsou časem nahrazeni jinými. A přes všechnu námahu nevytvářejí jejich životy nic, co má trvalou hodnotu. Nemají žádnou skutečnou naději do budoucnosti.

Výstižně řekl Philip Chesterfiels, anglický dvořan a řečník z 18. století: „Běhal jsem hloupě za rozkošemi a už jsem se všemi skončil. Těšil jsem se ze všech rozkoší světa a hodnotím je podle jejich skutečné ceny, a ta je vpravdě velmi nízká . . . Když přemýšlím o tom, co jsem viděl, . . . . a co jsem dělal, stěží dokážu přesvědčit sám sebe, že všechen ten lehkovážný spěch a hon za rozkoší ve světě měl smysl.“

Naproti tomu křesťané jsou jako Abraham, který „očekával . . . město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. (Hebr. 11:10) Protože jejich víra je jistá, nepotřebují utíkat před skutečností, ale naplňují svůj život uspokojivou činností. Jaký je tvůj život? Je to pouhé pobíhání, nebo má řád, vybudovaný na skutečnosti?

[Poznámka pod čarou]