Široká cesta s trochou svobody

Jedna tříčlenná rodina — otec, matka a malá dcerka — byla ve svém domě v australském Sydney, když dům začal hořet. Chtěli vyskočit oknem, ale okna byla zamřížovaná. Kvůli těmto bezpečnostním mřížím je hasiči nemohli zachránit. Otec a matka zahynuli v kouři a plamenech. Dcerka zemřela později v nemocnici.

SMUTNÉ je, že tato rodina zahynula kvůli tomu, co ji mělo chránit. To, že si svůj dům opatřila mřížemi a bezpečnostními zámky a že v tom není žádnou výjimkou, je výpovědí o dnešní době. Mnoho našich sousedů má domovy, které připomínají pevnosti. Proč to tak je? Lidé hledají bezpečí a pokoj mysli. Pro „svobodnou“ společnost je pohromou, když se lidé cítí bezpečně jen ve vězení vlastního domova! Stále přibývá míst, kde si děti už nemohou hrát v blízkém parku a nemohou jít do školy bez doprovodu rodiče nebo jiné dospělé osoby. Z mnoha stránek života se svoboda vytrácí stejně rychle jako mizí ranní rosa.

Změna způsobu života

Doba našich prarodičů byla jiná. Když byli dětmi, obvykle si mohli beze strachu hrát, kde se jim zachtělo. Když dospěli, nebyli posedlí instalováním zámků a mříží. Cítili se svobodní a do jisté míry svobodní byli. Naši prarodiče však mohli vidět, jak se během jejich života duch společnosti měnil. Přibývalo lhostejnosti a sobectví. Na mnoha místech byla láska k bližnímu vystřídána strachem z bližního, což přispělo k již zmíněné tragické události. Svobody ubývalo a souběžně s tím začaly nezadržitelně upadat mravní hodnoty. Společnost vzplála láskou k „nové morálce“, ale ve skutečnosti nyní dospěla do takového stavu, kdy je nějaká morálka jen stěží patrná.

Bývalý lektor na queenslandské univerzitě, dr. Rupert Goodman, napsal: „Mladí lidé jsou dnes vystaveni vlivu jiného, hédonistického . . . životního stylu, v jehož středu je slovo ‚sebe‘: sebeuspokojení, sebevědomí, sebeuplatnění, sobectví.“ Také řekl: „Hodnoty, jako jsou například sebeovládání, sebezapření, namáhavá práce, šetrnost, láska, úcta k autoritě a k rodičům . . . , jsou mnoha lidem cizí.“

Skutečně široká cesta

Lidé znalí biblických proroctví nejsou touto převládající sobeckostí zaskočeni, protože Ježíš své posluchače varoval: „Široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kteří se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kteří ji nalézají.“ (Matouš 7:13, 14) Ta první, nadmíru prostorná cesta je dost „široká“ pro mnoho pocestných, protože není zúžena dodržováním biblických zásad, které se týkají morálky i každodenního života. Je přitažlivá pro ty, kdo si rádi myslí, cokoli si myslet chtějí, a rádi žijí, jak se jim líbí — bez pravidel, bez závazků.

Je pravda, že mnoho těch, kdo si vybrali širokou cestu, říká, že si užívají svobody. Avšak většina z nich se nechává vést všeobecně rozšířeným duchem sobectví. Bible říká, že jsou ovládáni ‚duchem, který nyní působí v synech neposlušnosti‘. Tento duch je podněcuje, aby žili ‚v souladu se . . . svým tělem a činili to, co chce tělo‘, ať už to je nemravnost, zneužívání drog, nebo bezohledná honba za bohatstvím, slávou či mocí. (Efezanům 2:2, 3)

Široká cesta vede do záhuby

Všimněte si, že lidé, kteří cestují po široké cestě, jsou poháněni touhou činit ‚to, co chce tělo‘. To znamená, že nejsou vůbec svobodní — někdo je ovládá. Jsou otroky těla. A služba tomuto ‚pánu‘ může vést k mnohým problémům: k pandemii pohlavně přenášených nemocí, rozvráceným rodinám, onemocnění těla nebo mysli způsobenému zneužíváním drog a alkoholu — a to jsou jen některé z nich. Dokonce i násilnické činy, loupeže a znásilňování mají svůj původ v sobeckém myšlení, které je podporováno na této povolné široké cestě. Dokud bude existovat „cesta, jež vede do zničení“, její ovoce bude čím dál víc škodlivější. (Přísloví 1:22, 23; Galaťanům 5:19–21; 6:7)

Uvažujme o dvou skutečných příbězích z Austrálie.a Mary podlehla pokušení, a zneužívala drogy a dopouštěla se nemravnosti. Ale štěstí, které hledala, jí unikalo. Život jí připadal prázdný dokonce i potom, co se jí narodily dvě děti. To nejhorší přišlo, když se dověděla, že má AIDS.

Tom byl zraněn jiným způsobem. „Vyrostl jsem na jedné misijní stanici v severním Queenslandu,“ píše. „Když mi bylo šestnáct let, začal jsem hodně pít. Můj otec, strýcové a přátelé byli těžcí alkoholici, a proto mi to připadalo normální. Dostal jsem se do stavu, kdy jsem pil cokoli — od piva po denaturovaný líh. Také jsem začal sázet na koně, a to mě někdy stálo většinu z mých těžce vydělaných peněz — byla to nemalá částka, protože moje práce při sklizni cukrové třtiny byla celkem dobře placená.

Pak jsem se oženil a měli jsme děti. Místo abych plnil své povinnosti, dělal jsem to, co dělali moji přátelé — pil jsem, hrál hazardní hry a pral se. Často jsem byl zavřený v místním vězení. Ale ani to mě nijak neovlivnilo. Dostal jsem se na šikmou plochu. Byl jsem v pěkné kaši.“

Ano, Tom a Mary se poddali nesprávným touhám, a tím ublížili nejen sobě, ale také svým rodinám. Je smutné, že mnoho mladých lidí má sklony podléhat povolnému, zavádějícímu duchu svobody, který je nabízen na široké cestě. Kéž by mladí lidé viděli pod klamavé pozlátko. Kéž by tak viděli realitu této široké cesty — těžkou daň, kterou musí nakonec zaplatit všichni, kdo po ní jdou! Je pravda, že vydat se po široké cestě je snadné. Ale právě její šířka je jejím prokletím. Je moudré vzít si k srdci nepopiratelný fakt, že ten, „kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost“. (Galaťanům 6:8)

Existuje ale lepší volba: úzká cesta. Avšak do jaké míry je tato cesta omezující, stísněná a úzká? A kam vede?

[Poznámka pod čarou]