„Nepolevujte v konání dobra“

Vrcholné myšlenky z Druhé Tesaloničanům

STAROST o křesťany v makedonském městě Tesalonice přiměla apoštola Pavla, aby jim napsal asi v roce 51 n. l. druhý dopis. Někteří ve sboru chybně říkali, že přítomnost Ježíše Krista je bezprostředně blízko. Snad i nějaký dopis, který byl nesprávně připisován Pavlovi, byl vysvětlován tak, jako by naznačoval, že „Jehovův den“ již nadešel. — 2. Tesaloničanům 2:1, 2.

Někteří Tesaloničané tedy potřebovali napravit své smýšlení. Pavel je ve svém druhém dopise chválil za jejich rostoucí víru, vzrůstající lásku a věrnou vytrvalost. Ukázal však také, že než nadejde Ježíšova přítomnost, nastane odpadnutí. Přicházely tedy těžké doby, a apoštolův dopis měl Tesaloničanům pomoci, aby se řídili jeho napomenutím: „Nepolevujte v konání dobra.“ (2. Tesaloničanům 3:13) Stejně mohou Pavlova slova pomoci i nám.

Kristovo zjevení a přítomnost

Nejdříve Pavel mluvil o ulehčení v soužení. (1:1–12) K tomu mělo dojít „při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly“. Pak má být na ty, kteří neposlouchají dobré poselství, uvedeno věčné zničení. Myšlenka na to nás utěšuje, když trpíme soužením od pronásledovatelů.

Potom Pavel poukázal na to, že před Kristovou přítomností bude zjeven „člověk bezzákonnosti“. (2:1–17) Tesaloničané se neměli vzrušovat žádným poselstvím, které by naznačovalo, že „Jehovův den“ již je zde. Nejprve dojde k odpadnutí a bude zjeven „člověk bezzákonnosti“. Potom ho Ježíš obrátí vniveč, a to projevem své přítomnosti. Mezitím se Pavel modlil, aby Bůh a Kristus potěšili srdce Tesaloničanů a aby je ‚upevnili v každém dobrém skutku a slovu‘.

Jak jednat s nepořádnými

V dalších slovech dal Pavel mezi jiným pokyny o tom, jak jednat s nepořádnými jedinci. (3:1–18) Vyjádřil důvěru, že Pán Tesaloničany upevní a ochrání od toho ničemného, Satana ďábla. Bylo však nutné, aby podnikli kroky pro svůj duchovní užitek. Měli se stranit nepořádných, těch, kteří se vměšují do toho, co se jich netýká, a odmítají pracovat. „Jestliže někdo nechce pracovat,“ řekl Pavel, „ať také nejí.“ Takové osoby měly být ‚označeny‘ a nikdo se s nimi neměl přátelit, ačkoli měly být napomínány jako bratři. Věrní tesaloničtí křesťané neměli polevovat v konání dobra, a Pavel toužil po tom, aby nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista byla s nimi všemi.

Pavlův druhý dopis Tesaloničanům poskytuje svědkům Jehovovým ujištění, že nastane úleva v jejich soužení, až Kristus a jeho andělé uvedou pomstu na ty, kteří neposlouchají dobré poselství. Naši víru také posiluje vědomí, že bude brzy skoncováno s „člověkem bezzákonnosti“ (třídou duchovenstva křesťanstva) a s celým falešným náboženstvím. Mezitím se řiďme Pavlovým napomenutím a nepolevujme v konání dobra.

[Rámeček a obrázek na straně 23]

Jehovovo slovo se rychle šíří: „Stále se za nás modlete,“ napsal Pavel, „aby se Jehovovo slovo rychle šířilo [nebo „aby běželo“] a bylo oslaveno, jak je to skutečně u vás.“ (2. Tesaloničanům 3:1; Meziřádkový překlad království) Někteří znalci se domnívají, že apoštol nepřímo poukazoval na běžce, kteří se rychle pohybují při závodu. To sice není jisté, ale Pavel žádal tesalonické křesťany o modlitby, aby mohl se svými spolupracovníky šířit slovo pravdy s naléhavostí a bez překážek. Bůh takové modlitby vyslýchá, a proto se jeho slovo ‚rychle šíří‘, když je v těchto posledních dnech s naléhavostí kázáno dobré poselství. Jehovovo slovo je také ‚oslavováno‘, věřící si ho totiž velice váží jako „Boží moci k záchraně“. Stejně si ho vážili Tesaloničané, kteří je přijali. (Římanům 1:16; 1. Tesaloničanům 2:13) Jsme opravdu šťastní, že Bůh žehná zvěstovatelům Království a rychle rozšiřuje řady svých ctitelů! — Izajáš 60:22.