Stále choďte s Bohem
„Choďte stále duchem a neprovedete vůbec žádnou tělesnou touhu.“ (GALAŤANŮM 5:16)
1. (a) Za jakých okolností a jak dlouho chodil Enoch s Bohem? (b) Jak dlouho chodil s Bohem Noe a jaké náročné závazky měl?
BIBLE nám říká, že Enoch „stále chodil s pravým Bohem“. Navzdory otřesným řečem a bezbožnému chování lidí kolem sebe Enoch vytrvale chodil s Bohem až do konce svého života, kdy mu bylo 365 let. (1. Mojžíšova 5:23, 24; Juda 14, 15) Také Noe „chodil s pravým Bohem“. Chodil s ním, když vedl svou rodinu, když vzdoroval světu, který byl ovlivněn vzbouřenými anděly a jejich násilnickými potomky, a když dbal na všechny podrobnosti, jež se týkaly stavby obrovské archy, která byla větší než jakékoli jiné starověké plavidlo. Stále chodil s Bohem i po potopě, dokonce i tehdy, když v Bábelu znovu vypukla vzpoura proti Jehovovi. Skutečně, Noe stále chodil s Bohem až do své smrti, kdy mu bylo 950 let. (1. Mojžíšova 6:9; 9:29)
2. Co to znamená ‚chodit s Bohem‘?
2 Když Bible říká, že tito věrní muži ‚chodili‘ s Bohem, používá tento výraz v obrazném smyslu. Znamená to, že Enoch a Noe se chovali způsobem, který byl důkazem jejich silné víry v Boha. Dělali to, co jim Jehova přikázal, a řídili svůj život tak, aby byl v souladu s tím, co o Bohu znali na základě jeho jednání s lidstvem. (Srovnej 2. Paralipomenon 7:17.) Nešlo o to, že by pouze slovně vyjadřovali souhlas s tím, co Bůh říkal a dělal. Oni jednali podle všeho, co Bůh vyžadoval — nevybírali si z toho pouze něco, ale jednali podle všeho, a to do té míry, jak to pro ně jako pro nedokonalé lidi bylo možné. Proto například Noe jednal přesně tak, jak mu Bůh přikázal. (1. Mojžíšova 6:22) Noe nešel nad pokyny, které dostal, ani je ledabyle nezanedbával. Noe měl důvěrný vztah k Jehovovi, bez zábran se k němu modlil a velmi si vážil Božího vedení — Noe chodil s Bohem. Děláš to i ty?
Zásadový způsob života
3. Co je životně důležité pro všechny zasvěcené a pokřtěné Boží služebníky?
3 Je povzbuzující, když vidíme, jak lidé začínají chodit s Bohem. Začínají jednat v souladu s Jehovovou vůlí a poskytují tak důkazy o své víře, bez níž se nikdo nemůže líbit Bohu. (Hebrejcům 11:6) Máme velkou radost z toho, že během uplynulých pěti let se každý rok průměrně 320 000 osob zasvětilo Jehovovi a podstoupilo křest ve vodě. Pro ně i pro nás všechny je však také důležité, abychom stále chodili s Bohem. (Matouš 24:13; Zjevení 2:10)
4. Proč většina Izraelitů, kteří odešli z Egypta, nevešla do Zaslíbené země, i když projevili určitou víru?
4 V Mojžíšově době víru potřebovala izraelská rodina, aby slavila v Egyptě Pasach a aby krví postříkala dveřní sloupky a horní část dveřního otvoru svého domu. (2. Mojžíšova 12:1–28) Víra mnohých však zakolísala, když u Rudého moře viděli těsně za sebou faraónovo vojsko. (2. Mojžíšova 14:9–12) Žalm 106:12 ukazuje, že když pak po suchém dně bezpečně prošli mořem a viděli, jak kypící vody zničily egyptské vojsko, znovu „měli víru v [Jehovovo] slovo“. Krátce potom v pustině si však Izraelité začali stěžovat na nedostatek pitné vody, na jídlo a na to, jak jsou vedeni. Deset ze dvanácti zvědů, kteří se vrátili ze Zaslíbené země, podalo negativní zprávu a to způsobilo, že Izraelité dostali strach. Jak říká Žalm 106:24, za těchto okolností „neměli víru v [Boží] slovo“. Chtěli se vrátit zpátky do Egypta. (4. Mojžíšova 14:1–4) Ta víra, kterou měli, se projevila pouze tehdy, když viděli nějaké mimořádné projevy Boží moci. Nechodili stále s Bohem. Následkem toho tito Izraelité nevešli do Zaslíbené země. (Žalm 95:10, 11)
5. Jak se 2. Korinťanům 13:5 a Přísloví 3:5, 6 týkají požadavku ‚chodit s Bohem‘?
5 Bible nás vybízí: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5) Být „ve víře“ znamená pevně se držet celé soustavy křesťanských nauk. To je nesmírně důležité, máme-li úspěšně chodit s Bohem po všechny dny svého života. Chceme-li chodit s Bohem, musíme také projevovat víru jakožto vlastnost — plně důvěřovat v Jehovu. (Přísloví 3:5, 6) Je množství pastí a léček, do nichž může padnout ten, kdo to nedělá. Co mezi ně patří?
Střežte se před léčkou v podobě nezdravé sebedůvěry
6. Co všichni křesťané vědí o smilstvu a cizoložství a co si o těchto hříších myslí?
6 Všichni lidé, kteří studovali Bibli, zasvětili svůj život Jehovovi a byli pokřtěni, vědí, že smilstvo a cizoložství jsou v Božím slově odsouzeny. (1. Tesaloničanům 4:1–3; Hebrejcům 13:4) Takoví lidé souhlasí s tím, že je to tak správně. A v souladu s tím chtějí také žít. Přesto je sexuální nemravnost i nadále jednou ze Satanových nejúčinnějších léček. Proč?
7. Jak se izraelští muži zapletli na Moabských pláních do jednání, o němž věděli, že je nesprávné?
7 Ti, kdo se do takového nemravného jednání zapletli, možná původně neplánovali, že se něčeho takového dopustí. Tak to asi bylo i v případě Izraelitů na Moabských pláních. Izraelským mužům, kteří byli unaveni životem v pustině, mohly moabské a midianské ženy, jež je lákaly, zpočátku připadat přátelské a pohostinné. Co se však stalo, když Izraelité přijímali pozvání, aby se stýkali s lidmi, kteří sloužili Baalovi, a ne Jehovovi, a kteří dovolovali svým dcerám (i z vážených rodin), aby měly pohlavní styk s muži, kteří nebyli jejich manžely? Když muži z izraelského tábora začali na takovou společnost pohlížet jako na žádoucí, byli svedeni k tomu, aby dělali věci, o kterých věděli, že jsou nesprávné, a stálo je to život. (4. Mojžíšova 22:1; 25:1–15; 31:16; Zjevení 2:14)
8. Jak dnes může být křesťan sveden k sexuální nemravnosti?
8 Jak by se mohlo dnes stát, že by někdo padl do podobné léčky? Člověk si sice může uvědomovat, že sexuální nemravnost je vážným hříchem, ale pokud současně přehlíží nebezpečí v podobě nezdravé sebedůvěry, může se dostat do situace, kde svody k nesprávnému jednání budou silnější než jeho vlastní rozum. (Přísloví 7:6–9, 21, 22; 14:16)
9. Jaká biblická varování nás mohou střežit před nemravností?
9 Prostě řečeno, Boží slovo nás varuje, abychom nebyli svedeni k názoru, že jsme tak silní, že nás špatná společnost nezkazí. V takové společnosti je i ten, kdo sleduje televizní programy, které vyzdvihují život nemravných lidí, nebo si prohlíží časopisy, které podněcují nemravné touhy. (1. Korinťanům 10:11, 12; 15:33) Dokonce i společenství se spoluvěřícími, pokud probíhá za nevhodných okolností, může vést k vážným problémům. Přitažlivost mezi osobami opačného pohlaví je silná. Jehovova organizace proto s láskyplným zájmem varuje před tím, aby někdo byl o samotě s osobou opačného pohlaví, se kterou není v manželství nebo v příbuzenském vztahu. Pokud chceme stále chodit s Bohem, musíme se střežit před léčkou v podobě nezdravé sebedůvěry a dbát na varovné rady, které nám Bůh dává. (Žalm 85:8)
Nedovolte, aby vás ovládl strach z člověka
10. Co to znamená, že „chvět se před lidmi, to klade léčku“?
10 Na jiné nebezpečí upozorňují Přísloví 29:25: „Chvět se před lidmi, to klade léčku.“ Součástí léčky, kterou klade lovec, je často smyčka, která se pevně stáhne kolem krku, nebo provazy, do nichž se zapletou nohy zvířete. (Job 18:8–11) Když se někdo chvěje před lidmi, může to podobně způsobit, že je ‚udušena‘ jeho schopnost mluvit otevřeně a jednat způsobem, který se Bohu líbí. Touha líbit se ostatním je normální, a sobecká bezohlednost k tomu, co si myslí druzí, je nekřesťanská. Je ale potřeba mít vyrovnanost. Pokud starost o to, jak snad budou lidé reagovat, vede k tomu, že člověk dělá to, co Bůh zakazuje, nebo nedělá to, co Boží slovo přikazuje, pak se ten člověk chytil do léčky.
11. (a) Co je ochranou před tím, aby nás neovládl strach z člověka? (b) Jak Jehova pomohl svým služebníkům, kteří bojovali se strachem z člověka?
11 Ochrana před takovou léčkou nespočívá ve vrozených vlastnostech či schopnostech člověka, ale v ‚důvěře v Jehovu‘. (Přísloví 29:25b) I ten, kdo je ostýchavý, může díky důvěře v Jehovu projevovat odvahu a pevnost. Dokud jsme vystaveni tlakům tohoto satanského systému věcí, musíme být na stráži před léčkou v podobě strachu z člověka. Prorok Elijáš sloužil znamenitým způsobem a s odvahou, ale přesto se strachem uprchl, když mu Jezábel hrozila, že ho nechá zabít. (1. Královská 19:2–18) Pod tlakem apoštol Petr ze strachu zapřel, že zná Ježíše Krista, a o řadu let později připustil, aby jej strach přiměl k jednání, které bylo v rozporu s vírou. (Marek 14:66–71; Galaťanům 2:11, 12) Elijáš i Petr však přijali duchovní pomoc a s důvěrou v Jehovu pak dále sloužili Bohu přijatelným způsobem.
12. Jaké novodobé příklady ukazují, že lidé dostali pomoc, aby se ze strachu neodtáhli od toho, co se líbí Bohu?
12 Mnoho Jehovových služebníků v naší době se také naučilo, jak zvítězit nad strachem, který je léčkou. Jedna dospívající sestra z Guyany řekla: „Musím vést tvrdý boj, abych ve škole odolala tlaku vrstevníků.“ Dodala však: „Moje víra v Jehovu je ale pevná.“ Když se jí učitel před celou třídou posmíval kvůli její víře, tiše se modlila k Jehovovi. Později taktním způsobem učiteli soukromě vydala svědectví. Jeden mladý muž, který se učil Jehovovým požadavkům, se během návštěvy svého rodného města v Beninu rozhodl, že se zbaví modly, kterou pro něj vyřezal jeho otec. Mladý muž věděl, že modla je neživá, a nebál se jí. Také si ale uvědomoval, že rozezlení vesničané by se ho mohli snažit zabít. Modlil se k Jehovovi a pak vzal v noci modlu do buše a tam se jí zbavil. (Srovnej Soudce 6:27–31.) Když jedna žena z Dominikánské republiky začala sloužit Jehovovi, její manžel požadoval, aby si vybrala mezi ním a Jehovou. Muž jí hrozil rozvodem. Přiměl ji strach k tomu, aby opustila svou víru? Svému manželovi odpověděla: „Kdyby to bylo kvůli nevěře, styděla bych se, ale za to, že sloužím Jehovovi, za to se nestydím.“ Dále chodila s Bohem a její manžel se k ní časem připojil v činění Jehovovy vůle. S úplnou důvěrou v našeho nebeského Otce můžeme i my zabránit tomu, že bychom se kvůli strachu z člověka odtáhli od činění toho, o čem víme, že se to bude líbit Jehovovi.
Nezlehčujte radu
13. Před jakou léčkou jsme varováni v 1. Timoteovi 6:9?
13 Některé léčky, jež používají lovci, jsou sice nastraženy tak, aby se do nich chytilo jakékoli zvíře, jež snad půjde kolem, do jiných léček jsou však zvířata lákána přitažlivou návnadou. Pro mnoho lidí je takovou návnadou bohatství. (Matouš 13:22) V 1. Timoteovi 6:8, 9 nás Bible povzbuzuje, abychom byli spokojeni s tím, když máme obživu a čím se přikrýt. Potom varuje: „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“
14. (a) Co může člověku zabránit, aby si nevzal k srdci radu, že máme být spokojeni s obživou a s něčím na přikrytí? (b) Jak může nesprávné porozumění tomu, co je bohatství, způsobit, že někdo zlehčuje radu zapsanou v 1. Timoteovi 6:9? (c) Jak může „touha očí“ způsobit, že člověk nevidí léčku, která je na něj nastražena?
14 Navzdory tomuto varování se mnozí do této léčky chytili, protože zmíněnou radu nevztahují na sebe. Proč? Mohlo se snad stát, že je pýcha podněcuje k tomu, aby se drželi životního stylu, který vyžaduje více než ‚obživu a něco na přikrytí‘, i když nás Bible nabádá, abychom s tím byli spokojeni? Zlehčují snad toto biblické varování, protože za bohatství považují pouze to, co mají velmi bohatí lidé? Bible jednoduše staví do protikladu rozhodnutí zbohatnout, a spokojenost s ‚obživou a něčím na přikrytí‘. (Srovnej Hebrejcům 13:5.) Způsobuje „touha očí“ — touha vlastnit věci, které člověk vidí, i kdyby tomu měl obětovat věci duchovní —, že takoví lidé odsunou zájmy pravého uctívání na druhé místo? (1. Jana 2:15–17; Ageus 1:2–8) O co šťastnější jsou ti, kdo si berou k srdci biblickou radu a chodí s Bohem tím, že služba Jehovovi je pro ně ústředním bodem jejich života!
Úspěšně se vyrovnávejte s úzkostnými životními starostmi
15. Jaké okolnosti způsobují mnoha Jehovovým služebníkům pochopitelnou úzkost a před jakou léčkou musíme být ostražití, když jsme takovým tlakům vystaveni?
15 Úzkostná starost, jak získat nezbytné prostředky k životu, je běžnější než rozhodnutí zbohatnout. Mnoho Jehovových služebníků žije jen s minimálními prostředky. Tvrdě mnoho hodin pracují, aby měli alespoň základní oblečení a místo, kde by mohli s rodinou přespat, a alespoň trochu jídla na den. Jiní křesťané bojují s problémy, jež souvisejí s nemocemi a důsledky stáří jich samotných nebo členů jejich rodiny. Velmi snadno by se mohlo stát, že by takové okolnosti vytlačily z jejich života duchovní zájmy. (Matouš 13:22)
16. Jak nám Jehova pomáhá, abychom se vyrovnali s životními tlaky?
16 Jehova nás láskyplně informuje o úlevě, kterou lidé zažijí pod vládou mesiášského Království. (Žalm 72:1–4, 16; Izajáš 25:7, 8) Také nám pomáhá, abychom se vyrovnali s tlaky současného života, a to tím, že nám radí, co dát v životě na první místo. (Matouš 4:4; 6:25–34) Prostřednictvím zpráv o tom, jak pomáhal svým služebníkům v minulosti, nás Jehova ujišťuje o své podpoře. (Jeremjáš 37:21; Jakub 5:11) Posiluje nás vědomím, že bez ohledu na jakékoli nepříznivé okolnosti, které nás postihují, jeho láska k jeho věrně oddaným služebníkům je neměnná. (Římanům 8:35–39) Těm, kdo vkládají svou důvěru v Jehovu, říká: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebrejcům 13:5)
17. Uveď příklady toho, jak lidé za velmi nepříznivých okolností mohli dále chodit s Bohem.
17 Praví křesťané, posíleni tímto vědomím, dále chodí s Bohem a nevybočují ke světským cestám. Běžnou světskou filozofií chudých lidí v mnoha zemích je, že vzít něco někomu majetnějšímu, aby člověk mohl uživit rodinu, není krádež. Ti, kdo chodí vírou, však takový názor odmítají. Boží schválení je pro ně víc než cokoli jiného, a vzhlížejí k Bohu, který je odmění za jejich poctivé jednání. (Přísloví 30:8, 9; 1. Korinťanům 10:13; Hebrejcům 13:18) Jedna vdova v Indii zjistila, že ochota pracovat doprovázená vynalézavostí jí pomáhá vyrovnat se s životní situací. Místo aby byla rozmrzelá svým životním údělem, pamatovala na to, že pokud bude dávat Boží Království a Boží spravedlnost na první místo ve svém životě, Jehova požehná jejímu úsilí získat nezbytné věci pro sebe a pro svého syna. (Matouš 6:33, 34) Tisíce lidí po celé zemi dávají najevo, že bez ohledu na nepříznivé okolnosti, které snad zažívají, Jehova je jejich útočištěm a pevností. (Žalm 91:2) Platí to i o tobě?
18. Co je klíčem k tomu, abychom se vyhýbali léčkám Satanova světa?
18 Dokud žijeme v současném systému věcí, budeme se muset vyhýbat léčkám. (1. Jana 5:19) Bible tyto léčky odhaluje a ukazuje nám, jak se jim vyhýbat. Ti, kdo skutečně milují Jehovu a mají zdravou bázeň, aby se mu neznelíbili, mohou takovým léčkám úspěšně uniknout. Pokud ‚stále chodí duchem‘, nepodlehnou světským cestám. (Galaťanům 5:16–25) Před všemi lidmi, kteří soustřeďují svůj život kolem svého vztahu k Jehovovi, je velkolepá vyhlídka na to, že budou chodit s Bohem a budou k němu mít důvěrný vztah navždy. (Žalm 25:14)
Jak bys odpověděl?
◻ Jak může být léčkou nezdravá sebedůvěra?
◻ Co nás může střežit před strachem z člověka?
◻ Co by mohlo způsobit, že bychom nedbali na radu, která varuje před nebezpečím honby za bohatstvím?
◻ Co nám umožní, abychom nebyli lapeni do léčky úzkostných životních starostí?
[Obrázek na straně 16 a 17]
Mnozí lidé chodí s Bohem po celý život