UMÍNĚNOST

Řecký výraz, který se překládá jako „umíněný“ (Tit 1:7; 2Pe 2:10, NS), doslova znamená „samolibý“ a „označuje toho, kdo je ovládán svou sobeckostí, a bez ohledu na druhé arogantně prosazuje svou vlastní vůli“. (Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words, 1981, sv. 3, s. 342) Umíněnost je proto vlastnost, která není v souladu s duchem křesťanství. Obzvláště by se neměla odrážet v jednání křesťanských dozorců. (Tit 1:5, 7) Apoštol Petr popsal ty, kdo se odklonili od správného křesťanského chování, jako ‚opovážlivé‘ a ‚umíněné‘. (2Pe 2:10)