„Jsem čistý od krve všech lidí“

1.–3. a) Za jakých okolností došlo k Eutychově smrti? b) Co udělal Pavel a co o něm tato příhoda vypovídá?

V JEDNÉ horní místnosti v Troadě je plno lidí. Pavel tráví s tamními bratry poslední večer, a proto k nim má dlouhý proslov. Je půlnoc. V místnosti hoří dost lamp, což přispívá k tomu, že je tam horko a pravděpodobně i těžký vzduch. V jednom okně sedí mladý muž jménem Eutychos. Zatímco Pavel mluví, Eutychos usne a spadne ze třetího poschodí.

² Lékař Lukáš je určitě jedním z prvních, kdo vyběhnou ven a mladíka prohlížejí. O jeho stavu není pochyb. „Když ho zvedli, zjistili, že je mrtvý.“ (Sk. 20:9) Ale pak se stane zázrak! Pavel se nad Eutychem skloní, obejme ho a řekne těm, kdo se tam seběhli: „Nebojte se, žije.“ Mladého muže přivedl zpátky k životu! (Sk. 20:10)

³ Tato situace ukazuje, jak velkou moc má Boží svatý duch. Nikdo by nemohl oprávněně říci, že Pavel Eutychovu smrt zavinil. On však nechtěl, aby tragédie vrhla stín na toto důležité setkání nebo aby se někomu stala kamenem úrazu. Vzkříšení Eutycha tamní křesťany povzbudilo, takže po Pavlově odjezdu byli posíleni k další službě. Je zřejmé, že Pavel se cítil odpovědný za život druhých. V této souvislosti se nám vybavují jeho slova: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ (Sk. 20:26) Podívejme se, co se od Pavla můžeme v tomto ohledu naučit.

„Vydal se do Makedonie“ (Skutky 20:1, 2)

4. Jaký zážitek měl Pavel za sebou?

⁴ Jak jsme četli v předcházející kapitole, Pavel měl za sebou stresující zážitek. Jeho služba v Efezu vyvolala velký rozruch. Stříbrotepci, jejichž příjem byl závislý na uctívání Artemidy, rozpoutali bouřlivou demonstraci. „Když rozruch utichl,“ píše se ve Skutcích 20:1, „Pavel svolal učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.“

5., 6. a) Jak dlouho asi byl Pavel v Makedonii a co dělal pro tamní bratry? b) Jaký měl Pavel postoj ke spoluvěřícím?

⁵ Cestou do Makedonie se Pavel zastavil v přístavním městě Troadě a pobyl tam nějaký čas. Doufal, že se k němu připojí Titus, který byl předtím poslán do Korintu. (2. Kor. 2:12, 13) Když však bylo jasné, že nedorazí, Pavel pokračoval v cestě do Makedonie, kde strávil asi rok a „mnoha slovy povzbudil tamní učedníky“.a (Sk. 20:2) V Makedonii se Pavel a Titus konečně setkali. Titus přinesl Pavlovi dobrou zprávu, že Korinťané příznivě reagovali na jeho první dopis. (2. Kor. 7:5–7) Pavla to podnítilo, aby jim napsal další dopis, který je dnes známý jako 2. Korinťanům.

⁶ Stojí za pozornost, jaké slovo Lukáš používá, když popisuje Pavlovu návštěvu bratrů v Efezu a v Makedonii. V obou případech píše, že je Pavel „povzbudil“. Toto slovo přesně vypovídá o jeho postoji ke spoluvěřícím. Na rozdíl od farizeů, kteří druhými lidmi opovrhovali, Pavel považoval bratry a sestry ve sboru za své spolupracovníky. (Jan 7:47–49; 1. Kor. 3:9) Tento postoj k nim měl i tehdy, když jim musel dát závažnou radu. (2. Kor. 2:4)

7. Jak mohou dnešní křesťanští dozorci jednat podle Pavlova příkladu?

⁷ Dnešní sboroví starší a krajští dozorci se snaží jednat podle Pavlova příkladu. Vždy – i tehdy, když spolukřesťany kárají – mají za cíl posílit ty, kdo potřebují pomoc. Dozorci své spoluvěřící neodsuzují, ale soucitně se snaží je povzbudit. Jeden zkušený krajský dozorce o tom řekl: „Většina našich bratrů a sester chce jednat správně, ale často se potýkají se sklíčeností, strachem a pocitem, že si sami nejsou schopni pomoci.“ Takovým spoluvěřícím mohou dozorci dodávat sílu. (Hebr. 12:12, 13)

„Židé proti němu zosnovali spiknutí“ (Skutky 20:3, 4)

8., 9. a) Co překazilo Pavlův plán odplout do Sýrie? b) Proč asi Židé pociťovali k Pavlovi nepřátelství?

⁸ Z Makedonie se Pavel vydal do Korintu a strávil tam tři měsíce.b Pak chtěl jít do Kenchrejí, kde měl v úmyslu nastoupit na loď plující do Sýrie. Odtud by mohl cestovat do Jeruzaléma a odevzdat příspěvky určené tamním bratrům, kteří byli v nouzi.c (Sk. 24:17; Řím. 15:25, 26) Změnil však plán, protože události vzaly neočekávaný obrat. Ve Skutcích 20:3 o tom čteme: „Židé [proti němu] zosnovali spiknutí.“

⁹ Není divu, že Židé pociťovali k Pavlovi nepřátelství. Považovali ho totiž za odpadlíka. Když Pavel v Korintu sloužil předtím, jeho služba vedla k obrácení Krispa, který byl významnou osobností korintské synagogy. (Sk. 18:7, 8; 1. Kor. 1:14) Později místní Židé obžalovali Pavla před Galliem, prokonzulem Achaie. Gallio však jejich obvinění zamítl jako neopodstatněná, což Pavlovy nepřátele rozzuřilo. (Sk. 18:12–17) Židé v Korintu se možná dozvěděli nebo předpokládali, že Pavel bude brzy odplouvat z nedalekých Kenchrejí, a tak naplánovali, že si tam na něj počíhají. Co Pavel udělá?

10. Zachoval se Pavel zbaběle, když se vyhnul Kenchrejím? Vysvětli to.

¹⁰ Pavel pamatoval na svou bezpečnost a na to, aby ochránil peníze, které mu byly svěřeny. Proto se rozhodl, že se Kenchrejím vyhne a zpátky půjde opět přes Makedonii. Ani cesta po souši samozřejmě nebude bez rizika. Podél starověkých silnic často číhali lupiči. Dokonce ani v hostincích nebylo vždy bezpečno. Pavel přesto dospěl k závěru, že cestovat po souši bude jistější než vystavovat se riziku, které mu hrozilo v Kenchrejích. Bylo dobře, že nešel sám. V této části jeho misionářské cesty ho doprovázeli Aristarchos, Gaius, Sekundus, Sopatros, Timoteus, Trofimos a Tychikos. (Sk. 20:3, 4)

11. Co dnes křesťané dělají, aby v rozumné míře dbali na svou bezpečnost, a jaký příklad v tomto ohledu dal Ježíš?

¹¹ Křesťané dnes podobně jako Pavel dbají ve službě na svou bezpečnost. Na některých místech se nevydávají do obvodu sami, ale ve skupině nebo přinejmenším ve dvojici. A co když hrozí pronásledování? Křesťané si uvědomují, že se mu nemohou úplně vyhnout. (Jan 15:20; 2. Tim. 3:12) Nikdy se však zbytečně nevystavují nebezpečí. Příklad v tom dal Ježíš. Když jednou jeho odpůrci v Jeruzalémě začali sbírat kameny, aby je na něj vrhali, „schoval [se] a vyšel z chrámu“. (Jan 8:59) Později se Židé uradili, že ho zabijí. „Proto už Ježíš mezi Židy veřejně nechodil, ale odešel odtamtud do oblasti poblíž pustiny.“ (Jan 11:54) V rozumné míře dbal na svou bezpečnost, když to nebylo v rozporu s Boží vůlí. Křesťané dnes dělají totéž. (Mat. 10:16)

„Měli obrovskou radost“ (Skutky 20:5–12)

12., 13. a) Jak vzkříšení Eutycha zapůsobilo na sbor? b) Která biblická naděje utěšuje křesťany, jimž v dnešní době zemřel někdo blízký?

¹² Pavel a jeho druhové společně prošli Makedonií a pak se patrně rozdělili. Znovu se podle všeho sešli v Troadě.d Zpráva uvádí: „Po pěti dnech jsme za nimi dorazili do Troady.“e (Sk. 20:6) Právě zde byl vzkříšen mladík Eutychos, jak to bylo popsáno v úvodu této kapitoly. Představ si, jak to na sbor zapůsobilo, když viděli, že jejich milovaný bratr je opět naživu. Lukáš říká, že „měli obrovskou radost“. (Sk. 20:12)

¹³ Takové zázraky se dnes samozřejmě nedějí. Ale křesťané, kterým zemřel někdo blízký, mohou přesto mít „obrovskou radost“ z biblické naděje na vzkříšení. (Jan 5:28, 29) Uvědomme si, že Eutychos jako nedokonalý člověk nakonec znovu zemřel. (Řím. 6:23) Avšak lidé vzkříšení v Božím novém světě mají vyhlídku, že budou žít věčně! A ti, kdo jsou vzkříšeni, aby vládli s Ježíšem v nebi, dostávají nesmrtelnost. (1. Kor. 15:51–53) Dnešní křesťané – jak pomazaní, tak „jiné ovce“ – opravdu mohou mít „obrovskou radost“. (Jan 10:16)

„Veřejně a dům od domu“ (Skutky 20:13–24)

14. Co Pavel řekl efezským starším, když se s nimi setkal v Milétu?

¹⁴ Pavel a jeho výprava cestovali z Troady do Assu, potom do Mityléné, dále k Chiu, na Samos a do Milétu. Pavel měl v úmyslu dostat se do Jeruzaléma na svátek Letnic. Jelikož pospíchal, aby tam dorazil včas, zvolil si pro zpáteční cestu loď, která míjela Efez. Chtěl však mluvit s efezskými staršími, a tak jim vzkázal, aby za ním přicestovali do Milétu. (Sk. 20:13–17) Když přišli, řekl jim: „Dobře víte, jak jsem se mezi vámi choval od prvního dne, kdy jsem přišel do provincie Asie. Sloužil jsem Pánu jako otrok se vší pokorou, se slzami a ve zkouškách, které mě potkaly kvůli židovským úkladům. Víte, že jsem vám nezamlčel nic užitečného a že jsem vás vyučoval veřejně a dům od domu. Důkladně jsem svědčil Židům i Řekům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a uvěřit v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:18–21)

15. Například jaké výhody přináší vydávání svědectví dům od domu?

¹⁵ Dnes existuje mnoho způsobů, jak zajistit, aby lidé slyšeli dobrou zprávu. Podobně jako Pavel se snažíme vydávat svědectví na místech, kam lidé často chodí, například na autobusových zastávkách, na rušných ulicích, na tržištích nebo v nákupních centrech. Ale hlavní kazatelskou metodou, kterou svědkové Jehovovi používají, je stále služba dům od domu. Proč? Jedním důvodem je to, že dává všem příležitost pravidelně slyšet poselství o Království, což je projevem Boží nestrannosti. Tato služba rovněž umožňuje upřímným lidem, aby dostali osobní pomoc podle toho, co právě potřebují. Služba dům od domu navíc posiluje víru a vytrvalost těch, kdo se na ní podílejí. Pro pravé křesťany je dnes charakteristické to, že horlivě vydávají svědectví „veřejně a dům od domu“.

16., 17. Z čeho je vidět, že byl Pavel nebojácný, a jak dnes křesťané napodobují jeho příklad?

¹⁶ Pavel efezským starším řekl, že neví, jaké těžkosti ho v Jeruzalémě čekají. „Ale svůj život nepovažuji za důležitý.“ A pokračoval: „Záleží mi jen na tom, abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – důkladně oznamovat dobrou zprávu o Boží nezasloužené laskavosti.“ (Sk. 20:24) Pavel byl nebojácný, a tak chtěl za všech okolností – i přes špatné zdraví nebo otevřený odpor – splnit svěřený úkol.

¹⁷ Také dnes křesťané snášejí nejrůznější nepříznivé okolnosti. Někteří žijí v místech, kde je naše dílo úředně zakázáno a kde zakoušejí pronásledování. Jiní statečně zápolí s fyzickými nebo psychickými nemocemi, které je připravují o sílu. A mladí křesťané se musí ve škole vyrovnávat s tlakem vrstevníků. Svědkové Jehovovi jsou za všech okolností neochvějní, jako byl Pavel. Jsou pevně rozhodnuti „důkladně oznamovat dobrou zprávu“.

„Dávejte pozor na sebe a na celé stádo“ (Skutky 20:25–38)

18. Jak se Pavel uchránil před vinou krve a jak mohli totéž udělat efezští starší?

¹⁸ Pavel potom efezským starším otevřeně řekl závažná slova, která podepřel svým vlastním příkladem. Nejprve jim sdělil, že ho pravděpodobně vidí naposledy. Dále prohlásil: „Jsem čistý od krve všech lidí, protože jsem nic nezamlčel a oznámil vám všechno, co je Boží vůlí.“ Jak ho mohli efezští starší napodobovat, aby se uchránili před vinou krve? Pavel jim řekl: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, ve kterém vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vykoupil krví vlastního Syna.“ (Sk. 20:26–28) Pavel je upozornil na to, že do stáda proniknou „draví vlci“ a „budou překrucovat pravdu, aby za sebou strhli učedníky“. Co měli starší dělat? „Buďte proto bdělí,“ vybídl je, „a pamatujte, že jsem tři roky ve dne v noci nepřestával každého z vás se slzami napomínat.“ (Sk. 20:29–31)

19. Jak se ke konci prvního století začalo projevovat odpadlictví a k čemu to vedlo v dalších stoletích?

¹⁹ „Draví vlci“ se objevili koncem prvního století. Asi v roce 98 n. l. apoštol Jan napsal, že „se objevilo mnoho antikristů“. A dodal: „Vyšli z nás, ale nebyli takoví jako my. Kdyby totiž byli jako my, zůstali by s námi.“ (1. Jana 2:18, 19) Pod vlivem odpadlictví vznikla už ve třetím století třída duchovenstva. A ve čtvrtém století císař Konstantin udělil této zkažené formě křesťanství oficiální uznání. Náboženští vůdci skutečně překrucovali pravdu – přijali totiž pohanské rituály a oděli je do „křesťanského“ hávu. Důsledky tohoto odpadnutí se projevují v naukách a zvycích takzvaných křesťanských církví až dodnes.

20., 21. Jak Pavel projevoval obětavost a jak mohou dnes křesťanští starší dělat totéž?

²⁰ Apoštol Pavel jednal úplně jinak než muži, kteří později stádo využívali. Vlastníma rukama si vydělával na obživu, aby nevkládal na sbor žádné břemeno. Ve prospěch svých spoluvěřících se namáhal zcela nezištně. Efezské starší vybídl k obětavosti. Řekl jim: „Máte pomáhat slabým a přitom pamatovat na slova Pána Ježíše: ‚Dávat přináší víc štěstí než dostávat.‘“ (Sk. 20:35)

²¹ Podobně jako Pavel jsou i dnešní křesťanští starší obětaví. Na rozdíl od duchovních takzvaných křesťanských církví, kteří svá stáda odírají, bratři, kterým byla svěřena odpovědnost pást Boží sbor, konají své povinnosti nesobecky. Pýcha a ctižádost do sboru nepatří. Lidé, kteří usilují „o slávu“, nakonec nedopadnou dobře. (Přísl. 25:27) Troufalost nemůže vést k ničemu jinému než k hanbě. (Přísl. 11:2)

22. Proč si efezští starší Pavla oblíbili?

²² Pavel své bratry opravdu miloval, a proto si ho oblíbili. Když přišla chvíle, aby odcestoval, „všichni se hlasitě rozplakali, objímali Pavla a s láskou ho líbali“. (Sk. 20:37, 38) Všech, kdo se podobně jako Pavel nesobecky vydávají ve prospěch stáda, si křesťané skutečně váží a mají je rádi. Jak na tebe působí Pavlův zářný příklad? Jistě souhlasíš s tím, že se Pavel nijak nechlubil ani nepřeháněl, když prohlásil: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ (Sk. 20:26)