Působivé vybízení

KŘESŤANŠTÍ starší musí být schopni „vybízet učením, které je zdravé“. (Tit. 1:9) Někdy to musí dělat za velmi obtížných okolností. Je důležité, aby dávali rady, které jsou v souladu s biblickými pokyny. Proto se starší musí řídit doporučením: „Věnuj se dále ... vybízení.“ (1. Tim. 4:13) Přestože následující rozbor je zaměřen především na starší nebo na ty, kdo o tuto výsadu usilují, vybízet někdy musí i rodiče své děti nebo ti, kdo vedou biblické studium, své zájemce. Na tyto případy se vztahují podobné pokyny.

Za jakých okolností je třeba vybízet. Máme-li určit, kdy je vybízení zapotřebí, pomůže nám, prozkoumáme-li, za jakých okolností zaznamenaných v Bibli vybízeli druhé Boží služebníci. Apoštol Petr vybízel starší, aby věnovali pozornost své odpovědnosti, kterou měli jakožto pastýři Božího stáda. (1. Petra 5:1, 2) Pavel radil Titovi, že by měl vybízet mladší muže, aby „byli zdravé mysli“. (Tit. 2:6) Pavel také nabádal spolukřesťany k tomu, aby „mluvili souhlasně“ a vyhýbali se těm, kdo se snaží působit rozdělení mezi bratry. (1. Kor. 1:10; Řím. 16:17; Fil. 4:2) Pavel sice členy sboru v Tesalonice pochválil za dobré věci, jež dělali, ale zároveň bratry vybídl, aby se ještě plněji věnovali poučení, které dostali. (1. Tes. 4:1, 10) Petr snažně prosil spolukřesťany, aby „se stále zdržovali tělesných tužeb“. (1. Petra 2:11) Juda vybízel své bratry, aby „vedli tvrdý boj za víru“, a to kvůli vlivu bezbožných lidí, kteří se oddávali nevázanému chování. (Juda 3, 4) Křesťané všeobecně byli nabádáni, že by měli vybízet jeden druhého, aby se nikdo nezatvrdil podvodnou mocí hříchu. (Hebr. 3:13) A Petr také vybídl Židy, kteří ještě neuvěřili v Krista: „Zachraňte se z této pokřivené generace.“ (Sk. 2:40)

Jaké vlastnosti člověk potřebuje, má-li za takových okolností působivě vybízet druhé? Jak může dosáhnout toho, že jeho vybídka bude naléhavá, aniž by jednal tyransky nebo tvrdě?

„Na základě lásky.“ Pokud druhé nevybízíme „na základě lásky“, mohou jim naše slova znít ostře. (Filem. 9) Je pravda, že když je zapotřebí okamžitě jednat, měl by řečník svým přednesem vyjádřit naléhavost situace. Nevýrazný způsob vyjadřování by mohl působit provinile. Výzva by však zároveň měla být předložena s opravdovostí a hlubokým citem. K jednání podnítí posluchače pravděpodobněji láskyplná vybídka. Když Pavel mluvil za sebe a za své společníky k Tesaloničanům, řekl: „Dobře víte, že jako otec své děti, tak jsme každého z vás stále vybízeli.“ (1. Tes. 2:11) Tito křesťanští dozorci své bratry snažně a s láskou prosili. Tvá vyjádření by tedy měla vycházet z upřímného zájmu o tvé posluchače.

Buď taktní. Neodcizuj se těm, jež se snažíš podnítit k jednání. Zároveň se však nezdráhej sdělit svým posluchačům „celou Boží radu“. (Sk. 20:27) Ti z nich, kteří mají ocenění, se neurazí kvůli tomu, že je laskavě nabádáš ke správnému jednání, ani tě pak nebudou milovat méně. (Žalm 141:5)

Často je užitečné, když vybídku předchází konkrétní, upřímná pochvala. Přemýšlej o tom, co dobrého tvoji bratři dělají — a co se Jehovovi jistě velmi líbí: o jejich víře, kterou projevují svou službou, lásce, jež je podněcuje, aby se silně namáhali, i o jejich vytrvalosti za obtížných okolností. (1. Tes. 1:2–8; 2. Tes. 1:3–5) Díky tomu budou mít tvoji bratři pocit, že si jich vážíš a že jim rozumíš, a proto budou myšlenkově připraveni přijmout vybídku, která bude následovat.

„S veškerou trpělivostí.“ Vybízet druhé bychom měli také „s veškerou trpělivostí“. (2. Tim. 4:2) Co to zahrnuje? Být trpělivý znamená snášet nesprávné nebo vyzývavé jednání. Trpělivý člověk neztrácí naději, že posluchači jeho slova uplatní. Vybídneš-li posluchače tímto způsobem, nebudou mít pocit, že si o nich myslíš to nejhorší. Tvá důvěra, že tvoji bratři a sestry chtějí sloužit Jehovovi co nejlépe, v nich vyvolá touhu jednat správně. (Hebr. 6:9)

„Učením, které je zdravé.“ Jak může starší „vybízet učením, které je zdravé“? Tím, že se „pevně ... drží věrného slova při svém umění vyučovat“. (Tit. 1:9) Nevyjadřuj svůj vlastní názor, ale vybízej na základě Božího slova. Při uvažování o tom, co je třeba říci, ber v úvahu Bibli. Vyjmenuj, v jakých ohledech je užitečné uplatnit to, co Bible říká k dané záležitosti. Měj na mysli následky — jak nynější, tak budoucí —, které člověku přinese to, jestliže se nepřizpůsobí Božímu slovu, a pomocí nich své posluchače přesvědčuj, že je zapotřebí podniknout odpovídající kroky.

Dbej na to, abys posluchačům jasně vysvětlil, co a jak by měli dělat. Objasni jim, že tvé zdůvodnění je pevně založeno na Písmu. Pokud Písmo dává posluchačům určitou svobodu, aby se v nějaké záležitosti rozhodli sami, nastiň jim, kam až tato svoboda sahá. V závěru svého proslovu je pak ještě jednou vybídni, abys upevnil jejich odhodlání jednat.

S ‚volností řeči‘. Jestliže má člověk vybízet druhé působivě, musí mít „volnost řeči ve víře“. (1. Tim. 3:13) Co mu umožňuje, aby tak mluvil? Skutečnost, že jeho „příklad znamenitých skutků“ odpovídá tomu, k čemu své bratry nabádá. (Tit. 2:6, 7; 1. Petra 5:3) Pokud to tak je, potom si posluchači uvědomí, že ten, kdo je k něčemu vybízí, od nich neočekává nic, co by sám nedělal. Posluchači pochopí, že mohou napodobovat jeho víru — stejně jako se on snaží napodobovat Krista. (1. Kor. 11:1; Fil. 3:17)

Vybídka založená na Božím slově a předložená s láskou může posluchačům velmi pomoci. Ti, kdo jsou pověřeni, aby druhé takto vybízeli, by se tomu měli náležitě věnovat. (Řím. 12:8)