Bratrská láska je činná

Vrcholné myšlenky z dopisu Filemonovi

JEŽÍŠ KRISTUS dal svým následovníkům „nové přikázání“, že se mají navzájem milovat tak, jako on miloval je. (Jan 13:34, 35) Pro tuto lásku budou dokonce i umírat jeden za druhého. Ano, tak silná a činná je bratrská láska.

Apoštol Pavel si byl jist, že bratrská láska bude podněcovat Filemona, křesťana spojeného se sborem v maloasijském městě Kolosech. Láska již přiměla Filemona, aby dal svůj dům k dispozici jako místo pro křesťanská shromáždění. Filemonův otrok Onezimus kdysi uprchl a pravděpodobně ukradl nějaké peníze, aby měl na cestu do Říma, kde se později setkal s Pavlem a přijal křesťanství.

Když byl Pavel asi v letech 60–61 n. l. uvězněn v Římě, napsal dopis adresovaný v prvé řadě Filemonovi. Obracel se na Filemona s prosbou, aby přijal vracejícího se Onezima v duchu bratrské lásky. Čti tento dopis a uvidíš, že je znamenitým příkladem náklonnosti a taktu — což může Jehovův lid s užitkem napodobovat.

Pochvala za lásku a víru

Pavel oslovil Filemona a jiné a v první řadě je pochválil. (Verše 1–7) Apoštol slyšel o tom, jakou lásku projevoval Filemon Kristu a všem svatým, a o jeho víře. To Pavla přimělo, aby děkoval Jehovovi, a přineslo mu to mnoho radosti a útěchy. Chválíme osobně spoluvěřící, kteří jsou příkladem lásky a víry? Měli bychom to dělat.

Jak ukazují Pavlova slova, je při jednání se spolukřesťany vždy žádoucí, aby k vybízení docházelo na základě lásky. (Verše 8–14) Po taktním úvodu apoštol řekl, že sice mohl Filemonovi přikázat, aby ‚udělal to, co je správné‘, ale místo toho se rozhodl jej vybídnout. K čemu? Aby otroka Onezima přijal zpět laskavě. Pavel by si byl rád ponechal Onezimovy užitečné služby, ale nechtěl to udělat bez Filemonova souhlasu.

Zdánlivě nepříznivé okolnosti se často prokáží užitečnými, jak ukázal Pavel dále. (Verše 15–21) Onezimus uprchl, ale ve skutečnosti to bylo k dobrému. Proč? Protože ho Filemon mohl nyní mít zpět jako ochotného, poctivého křesťanského bratra, ne jako neochotného a možná i nepoctivého otroka. Pavel prosil Filemona, aby Onezima uvítal tak, jako by přijal samotného Pavla. Jestliže Onezimus nějak Filemona poškodil, apoštol to chtěl splatit. Pavel chtěl Filemona přimět, aby ještě ochotněji souhlasil, a proto mu připomněl, že i sám Filemon byl apoštolovi zavázán za to, že se stal křesťanem. Proto si byl Pavel jist, že Filemon udělá ještě víc, než oč byl požádán. Jak taktní a láskyplná žádost to byla! Ano, právě tak bychom měli jednat se svými spolukřesťany.

Pavel ukončil svůj dopis projevem naděje, pozdravy a přáním všeho dobrého. (Verše 22–25) Doufal, že prostřednictvím modliteb, které za něj byly vznášeny, bude brzy propuštěn z vězení. (Jak ukazuje Pavlův druhý dopis Timoteovi, tyto modlitby byly vyslyšeny.) Nakonec vyjádřil Pavel ve svém dopise pozdravy a přání, aby byla nezasloužená laskavost Ježíše Krista s duchem, kterého projevoval Filemon a jeho spoluctitelé Jehovovi.

[Rámeček a obrázek na straně 23]

Více než otrok: O návratu Filemonova uprchlého otroka Onezima Pavel řekl: „Snad se. . . skutečně odtrhl na hodinu, abys ho měl zpět navždy, již ne jako otroka, ale jako více než otroka, jako milovaného bratra, zvláště pro mne, přesto mnohem více pro tebe, jak v tělesném vztahu, tak v Pánu.“ (Filemonovi 15, 16) V římské říši bylo otroctví prosazováno císařskou vládou a Pavel uznával takové ‚nadřazené autority‘. (Římanům 13:1–7) Nezastával se otrokovy vzpoury, ale pomáhal takovým jednotlivcům, aby získali duchovní svobodu jako křesťané. V souladu se svou radou otrokům, aby se podřizovali svým pánům, poslal Pavel Onezima zpět k Filemonovi. (Kolosanům 3:22–24; Titovi 2:9, 10) Onezimus byl nyní více než jen světský otrok. Byl to milovaný spoluvěřící, který bude relativně podřízen Filemonovi jako lepší otrok, který se bude řídit božskými zásadami a bude projevovat bratrskou lásku.