Otázky čtenářů
Jak mohou mít dnes „jiné ovce“ prospěch z Kristovy velekněžské služby, o které se mluví v dopise Hebrejcům 4:15, 16?
Úloha Ježíše Krista v postavení Velekněze má sice význam především pro ty, kdo s ním budou v nebi, ale užitek z Ježíšovy velekněžské služby mohou dnes mít i křesťané s pozemskou nadějí.
Od Adama jsou všichni lidé zatíženi hříchem. Trpíme zděděnou nedokonalostí stejně jako Izraelité. Izraelité spoléhali na dlouhou řadu velekněží a pomocných kněží, kteří předkládali oběti za vlastní hříchy i za hříchy lidí. Po určitém čase byl Ježíš pomazán jako kněz „podle způsobu Melchizedeka“. Když byl Ježíš vzkříšen, objevil se před Jehovou, aby mu předložil hodnotu, kterou měla oběť jeho dokonalého lidského života. (Žalm 110:1, 4)
Co to dnes pro nás znamená? V dopise Hebrejcům Pavel rozebíral službu Ježíše v postavení Velekněze. V Hebrejcům 5:1 čteme: „Každý velekněz vzatý z lidí je . . . ustanoven ve prospěch lidí nad věcmi, jež se týkají Boha, aby obětoval dary a oběti za hříchy.“ Ve verších pět a šest pak Pavel ukázal, že se Ježíš stal veleknězem, a to nám může přinést užitek.
Jak to? Pavel napsal: „Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl; a když byl učiněn dokonalým, stal se odpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají.“ (Hebrejcům 5:8, 9) Nejdřív nás v souvislosti s tímto veršem patrně napadne, jaký užitek budeme mít z Ježíšovy služby v novém světě, kdy se lidé, kteří jsou věrni Bohu i Ježíšovi, zbaví hříšnosti a získají věčný život. Tato reálná vyhlídka do budoucnosti je založena na výkupní hodnotě Ježíšovy oběti a na jeho velekněžské službě.
Ale my můžeme mít z Ježíšovy úlohy nebo služby velekněze užitek už teď. Povšimněte si dopisu Hebrejcům 4:15, 16: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže projevovat účast s našimi slabostmi, ale toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ Kdy bude „pravý čas“? Až budeme milosrdenství a nezaslouženou laskavost potřebovat. Všichni bychom měli cítit, že je potřebujeme, protože jsme nedokonalí.
Hlavní myšlenkou verše Hebrejcům 4:15, 16 je, že Ježíš, který je nyní v nebesích knězem, byl také člověkem, a umí se vcítit. Do koho? Do nás. Kdy? Teď. Když byl Ježíš člověk, prožíval stejné vypětí a těžkosti jako všichni lidé. Někdy měl hlad a žízeň. A přestože byl dokonalý, někdy se unavil. To by nám mělo poskytovat útěchu. Proč? Ježíš ví, jak se často cítíme, protože sám býval unavený. Vzpomeňte si také, že Ježíš musel bojovat se žárlivým dohadováním mezi apoštoly. (Marek 9:33–37; Lukáš 22:24) Ano, prožíval zklamání. Neměli bychom důvěřovat, že nás chápe, když jsme zklamaní, sklíčení? Určitě ano.
Když jste sklíčení, co můžete udělat? Řekl snad Pavel, že musíte čekat do nového světa, kde vám Velekněz Ježíš pomůže, abyste se stali po tělesné i duševní stránce dokonalými? Ne. Pavel řekl, že je možné, abychom „obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. A to znamená i dnes. Ježíš jako člověk také prožíval utrpení a těžkosti, „byl zkoušen ve všech ohledech jako my“. Když tedy stojíme před takovými problémy, Ježíš je připraven nám pomoci — chápe totiž, co prožíváme. Nepřitahuje vás to k němu?
Povšimněme si teď šestnáctého verše. Pavel říká, že můžeme k Bohu přistupovat s volností řeči. My — to znamená pomazaní i jiné ovce. (Jan 10:16) Apoštol tím nemyslel, že v modlitbě můžeme říci cokoli, i hněvivé, neuctivé věci. Spíše tím myslel, že na základě Ježíšovy oběti a úlohy Velekněze můžeme k Bohu přistupovat přesto, že jsme hříšníci.
Ježíš nám jako náš Velekněz může pomoci i v jiném případě — když hřešíme a děláme chyby. Samozřejmě nemůžeme očekávat, že v současném systému na nás Ježíš uplatní plnou hodnotu své oběti. I kdyby to udělal, stále bychom neměli věčný život. Vzpomeňte si na příběh z Lukáše 5:18–26. Je o ochrnutém muži, jehož i s lůžkem spustili do domu otvorem ve střeše. Ježíš tomu muži řekl: „Člověče, tvé hříchy ti jsou odpuštěny.“ Nemyslel tím nějaké konkrétní hříchy, které způsobily jeho ochrnutí. Muselo to znamenat mužovy hříchy obecně, a do určité míry mohl Ježíš mluvit i o zděděné nedokonalosti, která působí, že jsou lidé různě postižení.
Na základě oběti, kterou měl přinést, mohl Ježíš jakoby odnést mužovy hříchy stejně, jako kozel pro Azazela odnesl hříchy Izraelitů v Den smíření. (3. Mojžíšova 16:7–10) Ochrnutý muž byl však stále člověkem. Zhřešil znovu a nakonec zemřel, protože hříšníci zemřít musí. (Římanům 5:12; 6:23) To, co Ježíš řekl, neznamenalo, že ten muž dostal na místě věčný život. Bůh však tomu muži požehnal tím, že mu pro tu chvíli do určité míry odpustil.
Uvažujme teď o naší situaci. Jsme nedokonalí a denně chybujeme. (Jakub 3:2) Co s tím můžeme udělat? V nebi přece máme milosrdného Velekněze, skrze něhož můžeme k Jehovovi přistupovat v modlitbě. Je to tak, jak napsal Pavel — všichni se můžeme přibližovat „s volností řeči k [Božímu] trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. Proto všichni lidé, kteří dnes patří mezi jiné ovce, mají z Kristovy velekněžské služby určitě veliký užitek — například čisté svědomí.
Všichni křesťané s pozemskou nadějí se mohou těšit, že v novém světě budou mít z Ježíšovy velekněžské služby ještě větší užitek. Náš nebeský Velekněz na nás plně uplatní hodnotu své oběti a nám budou zcela odpuštěny hříchy. Ještě větší pomocí bude, že se postará o tělesné i duševní zdraví všech lidí. Ježíš také rozšíří vzdělání Božího lidu, který na zemi bude. Výuka Zákona totiž byla v Izraeli jedním z hlavních úkolů kněží. (3. Mojžíšova 10:8–11; 5. Mojžíšova 24:8; 33:8, 10) A tak už dnes sice máme z Ježíšovy velekněžské služby užitek, ale ještě větší užitek nás čeká.