Otázky čtenářů
Co měl učedník Jakub na mysli, když řekl: „Nemnozí z vás by se měli stát učiteli, moji bratři, protože víte, že obdržíme těžší soud“? (Jakub 3:1)
Jakub jistě křesťany neodrazoval od toho, aby jiné lidi vyučovali pravdu. V Matoušově evangeliu 28:19, 20 Ježíš přikazuje svým učedníkům: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ Proto by všichni křesťané měli být učiteli. Hebrejští křesťané ještě učiteli nebyli, a proto je apoštol Pavel napomínal: „Ačkoli byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo vyučoval od počátku základním věcem Božích posvátných prohlášení.“ (Hebrejcům 5:12)
O čem tedy Jakub mluvil? Poukazoval na ty, kdo mají mimořádnou výsadu vyučovat ve sboru. V Efezanům 4:11 čteme: „[Ježíš Kristus, hlava sboru] dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele.“ Měli ve sboru zvláštní učitelská postavení a stejné je to i dnes. Například vedoucí sbor zastupuje „věrného a rozvážného otroka“ a má zvláštní povinnost dohlížet na vyučování celosvětového sboru. (Matouš 24:45) Také cestující dozorci a sboroví starší mají zvláštní učitelské povinnosti.
Říkal Jakub způsobilým křesťanským mužům, aby z obavy před těžším Božím soudem úlohu učitele nepřijímali? Vůbec ne. Úřad staršího je velká výsada, jak se o tom píše v 1. Timoteovi 3:1, kde je řečeno: „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, touží po znamenité práci.“ Aby někdo mohl být sborovým starším, musí splňovat určité požadavky — jedním z nich je, že musí být „způsobilý vyučovat“. (1. Timoteovi 3:2) Jakub nepopíral Pavlova inspirovaná slova.
Zdá se však, že v prvním století se někteří lidé stávali samozvanými učiteli, přestože nebyli ani způsobilí, ani jmenovaní. Pravděpodobně cítili, že jim toto postavení dává možnost vyniknout, a toužili po osobní slávě. (Srovnej Marka 12:38–40; 1. Timoteovi 5:17.) Apoštol Jan se zmínil o Diotrefovi, který ‚měl rád mezi nimi první místo, ale nepřijímal od Jana nic s vážností‘. (3. Jana 9) První Timoteovi 1:7 mluví o jistých lidech, kteří ‚chtěli být učiteli zákona, avšak nechápali ani to, co říkali, ani to, co silně prosazovali‘. Slova v Jakubově dopise 3:1 jsou vhodná zvláště pro muže, kteří touží být učiteli, ale mají k tomu nesprávné pohnutky. Takoví lidé by mohli vážně uškodit stádu, a obdrželi by tedy těžší soud. (Římanům 2:17–21; 14:12)
Jakub 3:1 je také dobrou připomínkou pro ty, kdo jsou způsobilí a slouží jako učitelé. Bylo jim hodně svěřeno, a proto od nich bude hodně vyžadováno. (Lukáš 12:48) Ježíš řekl: „Z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou skládat účty v Soudném dnu.“ (Matouš 12:36) To platí zvláště o těch křesťanech, jejichž slova mají velkou váhu — o jmenovaných starších.
Starší se budou zodpovídat z toho, jak jednají s Jehovovými ovcemi. (Hebrejcům 13:17) To, co říkají, ovlivňuje životy. Proto musí být starší opatrný, aby neprosazoval své vlastní názory nebo aby ovce nezneužíval, jako to dělali farizeové. Musí usilovat o to, aby jim projevoval stejně hlubokou lásku, jakou měl Ježíš. Starší by měl vždy, když vyučuje — a zejména když jde o právní záležitosti —, vážit svá slova a vyhýbat se ukvapeným výrokům a neměl by vyjadřovat své osobní názory. Jestliže se pastýř plně spoléhá na Jehovu, na jeho Slovo a na vedení prostřednictvím jeho organizace, obdrží od Boha bohaté požehnání, a ne „těžší soud“.