ŽÁBA

[heb. cefar·deʹaʽ; řec. baʹtra·chos].

Bezocasý obojživelník s hladkou kůží a dlouhýma svalnatýma zadníma nohama, které jsou ideálně přizpůsobeny ke skákání. Hebrejská písma se o žábách zmiňují pouze v souvislosti s druhou pohromou, kterou Jehova seslal na Egypt (2Mo 8:1–14; Ža 78:45; 105:30) a která byla podobně jako ostatní rány rozsudkem nad božstvy, jež byla v té zemi uctívána. (2Mo 12:12) Žába byla zasvěcena egyptské bohyni Heket zobrazované s žabí hlavou.

Ve Zjevení 16:13 jsou „nečisté inspirované výroky“ přirovnány k žábám. To je vhodné znázornění, protože žáby byly podle mojžíšského Zákona nečisté a nesměly se jíst. (3Mo 11:12)