Vzrušující vidění, jež posilují víru

Vrcholné myšlenky ze Zjevení

JEHOVŮV služebník Jan je na ostrůvku Patmos u západního pobřeží Malé Asie. Tento letitý apoštol tam spatří podivuhodné věci — symbolické, často znepokojivé a vskutku významné. Ocitne se v Pánově dnu, který probíhá od Ježíšova dosazení na trůn v roce 1914 až do konce jeho tisíciletého panství. Přestože Jan vidí události, které se odehrají v nejtemnější hodině lidstva, jeho pohled na Kristovo tisícileté panování je nádherný. Z jakých požehnání se tehdy bude těšit poslušné lidstvo!

Jan zaznamenal tato vidění v biblické knize Zjevení. Byla napsána kolem roku 96 n. l. a může posílit naši víru v Boha proroctví, Jehovu, a jeho Syna, Ježíše Krista. — Podrobnosti najdeš v knize Zjevení — jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo!, vydané Newyorskou biblickou a traktátní společností Strážná věž.

Kristus dává láskyplné rady

Na počátku zjevení od Boha prostřednictvím Krista se objevují dopisy sedmi sborům Ježíšových spoludědiců Království. (1:1–3:22) Celkově dopisy obsahují chválu, ukazují na problémy, vedou k nápravě anebo povzbuzují a uvádějí požehnání, jež vyplynou z věrné poslušnosti. Přestože Efezané vytrvávali, opustili lásku, kterou měli na počátku. Duchovně bohatý sbor ve Smyrně je povzbuzen, aby zůstal věrný uprostřed pronásledování. Pergamský sbor pronásledování nepřemohlo, ale trpí se tam sektářství. Přes vzrůst činnosti křesťanů v Thyatiře tam existuje vliv Jezábel. Sbor v Sardech potřebuje duchovní povzbuzení, filadelfský je nabádán, aby se držel toho, co má, a vlažní Laodicejští potřebují duchovně uzdravit.

Jsou to znamenitá slova ke školení budoucích nebeských králů — ba všech křesťanů. Stal se například někdo z vás vlažným? Potom jednej! Staň se stejně osvěžujícím jako pohár studené vody v horkém dnu, ale začni také projevovat horoucí zápal pro Jehovu a jeho službu. — Srovnej Matouše 11:28, 29; Jana 2:17.

Beránek otvírá svitek

Dále je vidět v nádheře Jehovu na jeho trůnu. (4:1–5:14) Je obklopen čtyřiadvaceti staršími osobami a čtyřmi živými tvory. V ruce má svitek zapečetěný sedmi pečetěmi. Kdo může svitek otevřít? Beránek, Ježíš Kristus, je toho hoden!

Jak Beránek otvírá šest pečetí, odehrávají se dramatické události. (6:1–7:17) Když je otevřena první pečeť, Kristus se objevuje na bílém koni, dostává korunu (v roce 1914) a vyjíždí, aby vítězil. Když jsou otevřeny další tři pečeti, jiní jezdci přinášejí lidstvu válku, hlad a smrt. Po otevření páté pečeti volají osoby umučené pro Krista po pomstění své krve a každé je dáno „bílé roucho“. To symbolizuje jejich spravedlivé postavení ve vztahu k jejich vzkříšení, kdy se mají stát nesmrtelnými duchovními tvory s královskými přednostmi. (Srovnej Zjevení 3:5; 4:4.) Když je otevřena šestá pečeť, zemětřesení zvěstuje den zloby Boha a Beránka. Ale „čtyři zemské větry“, symbolizující ničivý soud, jsou drženy, dokud není zapečetěno 144 000 Božích otroků. Když jsou pomazáni Božím duchem a přijati za jeho duchovní syny, dostávají závdavek — pečeť či zástavu — svého nebeského dědictví. Zapečetění bude trvalé teprve po vyzkoušení. (Římanům 8:15–17; 2. Korinťanům 1:21, 22) A jak musel být Jan ohromen, když viděl „velký zástup“ ze všech národů — množství lidí s nadějí na věčný život v pozemském ráji! Vycházejí z „velkého soužení“, času bezpříkladné tísně pro lidstvo.

Když je otevřena sedmá pečeť, nastávají zneklidňující události. (8:1–11:14) Po půlhodině ticha, kdy je možno slyšet modlitby svatých, následuje svržení ohně z oltáře na zem. Pak se sedm andělů připravuje zatroubit na trubku a ohlásit Boží rány na křesťanstvo. Trubky znějí po celý čas až do velkého soužení. Čtyři trubky ohlašují rány na zemi, moře, sladkovodní prameny a slunce s měsícem a hvězdami. Zatroubení na pátou trubku vyvolá kobylky, jež představují pomazané křesťany, jak se rojí, aby od roku 1919 bojovali. Při šestém zatroubení dochází k útoku jízdy. Ve splnění zvěstují pomazaní, od roku 1935 posilovaní „velkým zástupem“, mučivá soudní poselství proti náboženským vůdcům křesťanstva.

Jan potom sní malý svitek, což značí, že pomazaní přijímají své pověření a čerpají výživu z toho dílu Božího slova, který obsahuje vyjádření božských soudů, jež ohlašují proti křesťanstvu. Apoštolovi je přikázáno, aby změřil svatyni chrámu, což značí jisté splnění Jehovových předsevzetí ohledně chrámového uspořádání, a také to, že lidé s ním spojení mají odpovídat božským normám. Pak Boží pomazaní „dva svědkové“ prorokují v pytlovině, jsou zabiti, ale vzbuzeni. To ukazuje rok 1918–19, kdy bylo jejich kazatelské dílo prakticky umrtveno nepřáteli, ale Jehovovi služebníci byli zázračně oživeni pro svou službu.

Zrodilo se Království!

Sedmé zatroubení oznamuje zrození Království. (11:15–12:17) V nebi symbolická žena (nebeská organizace Jehovy Boha) rodí dítě mužského rodu (Boží království s Kristem jako králem), ale drak (satan) se dítě marně snaží pohltit. Válka v nebi po zrození Království roku 1914 vyvrcholí tím, že vítězný Michael (Ježíš Kristus) svrhne draka a jeho anděly dolů na zem. Tam drak dále vede válku s pomazaným ostatkem semene nebeské ženy.

Dále vidí Jan divoké zvíře, pro něž je vyroben ohavný obraz. (13:1–18) Toto sedmihlavé, desetirohé politické divoké zvíře vystupuje z „moře“, bouřlivých mas lidstva, z nichž pochází lidská vláda. (Srovnej Daniela 7:2–8; 8:3–8, 20–25.) Kdo je zdrojem autority tohoto symbolického tvora? Nikdo jiný než satan, drak! A jen si představ: je vidět, jak dvourohé zvíře (anglo-americká světová velmoc) vytváří pro tuto politickou obludnost „obraz“, nyní známý jako Spojené národy. Mnozí jsou donuceni, aby divoké zvíře uctívali a přijali jeho „znamení“ tím, že jednají podle jeho způsobů a dovolují mu, aby vládlo jejich životu. Ale svědkové Jehovovi pevně odmítají démonské znamení divokého zvířete!

Jehovovi služebníci jednají

Je vidět různé Boží služebníky, jak jednají, když je vyléváno sedm misek Boží zloby. (14:1–16:21) Naslouchej! Na nebeské hoře Sionu slyší Jan 144 000 zpívat jakoby novou píseň. Anděl letící uprostřed nebe má věčné dobré poselství, které se zvěstuje obyvatelům země. Co to ukazuje? Že svědkové Jehovovi mají při zvěstování poselství o Království andělskou pomoc.

Jan musí být ohromen, když vidí požatou révu země a celé národy rozdrcené tím, jak je šlapán vinný lis Božího hněvu. (Srovnej Izajáše 63:3–6; Joela 3:12–14.) Na Jehovův příkaz pak sedm andělů vylévá sedm misek božské zloby. Země, moře i sladkovodní prameny, stejně jako slunce, trůn divokého zvířete a řeka Eufrates jsou postiženy vylitím prvních šesti misek. Představ si Janovo vzrušení, když pozoruje, že démonská propaganda shromažďuje lidské krále k Boží válce v Har-Magedonu. A jak pustošivé jsou následky když je sedmá miska vylita na vzduch.

Dvě symbolické ženy

Jan je jistě vzrušen, když je svědkem konce Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, a když pozoruje radostné události, jež následují po jeho zničení. (17:1–19:10) Velký Babylón je ukázán jako žena opilá krví svatých, sedící na šarlatovém divokém zvířeti se sedmi hlavami a deseti rohy (Společnosti národů a její nástupkyni, Spojených národech). Jaké zpustošení jí však způsobí deset rohů, když se obrátí proti ní!

Je slyšet nebeské hlasy, jak chválí Jah za zničení Velkého Babylóna. A jaká hřímavá chvála zvěstuje svatbu Beránka a jeho nevěsty, vzkříšených pomazaných!

Kristus triumfuje a panuje

Dále Jan vidí Krále králů, jak vede nebeská vojska při ničení satanova systému věcí. (19:11–21) Ano, Ježíš, „Boží slovo“, vede válku proti národům. Apoštol vidí divoké zvíře (satanovu politickou organizaci) a falešného proroka (anglo–americkou světovou velmoc), jak jsou vrženy do „ohnivého jezera“, symbolizujícího úplné, věčné zničení.

Co dále? Jan pozoruje, jak je satan uvržen do propasti. Následuje pohled na Kristovo tisícileté panování, během něhož Ježíš a jeho vzkříšení spoluvládci soudí lidstvo a poslušné pozvedají k lidské dokonalosti. (20:1–10) Nyní je čas na závěrečnou zkoušku. Satan propuštěný z propasti se vydá svádět lidstvo přivedené k dokonalosti, ale dráhu všech démonských a lidských vzbouřenců proti Bohu ukončí zničení.

Jan se vrací v čase a dychtivě sleduje, jak jsou všichni ve smrti, hádu (všeobecném hrobě lidstva) a moři vzkříšeni a souzeni před Bohem, který sedí na velkém bílém trůnu. (20:11–15) A jakou úlevu pocítí přímí, až budou smrt a hádes uvrženy do ohnivého jezera, aby už nikdy nevolaly po obětech!

Janova vidění končí tím, že spatří Nový Jeruzalém. (21:1–22:21) Toto vládní město sestupuje z nebe a přináší národům světlo. Novým Jeruzalémem protéká „řeka vody života“ znázorňující biblickou pravdu a všechna ostatní opatření od Boha, která jsou založená na Ježíšově oběti k vyproštění poslušných lidí z hříchu a smrti a slouží k tomu, aby jim mohl být udělen věčný život. (Jan 1:29; 17:3; 1. Jana 2:1, 2) Na obou březích této řeky vidí Jan stromy s léčivým listím, jež znázorňují část Jehovova opatření sloužícího k tomu, aby byl poslušnému lidstvu dán věčný život. Po závěrečných poselstvích od Boha a Krista následuje pozvání. Jak úžasné je slyšet ducha a nevěstu, jak zvou každého žíznivého, aby ‚přišel a zdarma si vzal vodu života‘! A jak čteme závěrečná slova Zjevení, bezpochyby sdílíme horoucnost Janova zvolání: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“

[Rámeček a obrázek na straně 21]

Zůstaňte bdělí: Mezi prorockými slovy o Boží válce nazvané Har-Magedon (Armagedon) čteme: „Pohleď, přicházím [Ježíš Kristus] jako zloděj. Šťastný je ten, kdo zůstává bdělý a opatruje svůj svrchní oděv, aby nechodil nahý a aby se lidé nedívali na jeho hanebnost.“ (Zjevení 16:15) To by mohla být narážka na povinnosti dozorce neboli úředníka chrámového pahorku v Jeruzalémě. Během hlídek procházel chrámem, aby se přesvědčil, zda chrámoví levitští strážní jsou bdělí, nebo zda ve službě usnuli. Každý strážný, který byl přistižen, že spí, dostal holí a jako potupný trest mohl být spálen jeho svrchní oděv. Armagedon je velmi blízko a pomazaný ostatek „královského kněžstva“ neboli „duchovního domu“ je rozhodnutý zůstat duchovně bdělý. Stejně odhodlaní musí být jeho druhové, „velký zástup“, s pozemskou nadějí, protože rovněž přinášejí Bohu svatou službu v chrámu. (1. Petra 2:5, 9; Zjevení 7:9–17) Zvláště křesťanští dozorci by měli zůstat na stráži, aby se ve sboru nevyvinuly špatné poměry. Zůstávají bdělí, a tak všichni věrně oddaní ctitelé v Božím duchovním chrámu stále opatrují své „svrchní oděvy“, které jsou znakem jejich vážené služby jako Jehovových svědků.