Projevujte úctu k Jehovovu místu uctívání
1 Když jsme u někoho na návštěvě, projevujeme úctu k majetku hostitele, neděláme nic, čím bychom ho poškodili, a nenarušujeme řádný chod domácnosti. To by mělo platit tím více, když jsme hosty Jehovy. Měli bychom vědět, jak se chovat v jeho domácnosti. (Žalm 15:1; 1. Tim. 3:15) Ať už se naše křesťanská shromáždění pořádají v sále Království, v soukromých bytech, nebo ve veřejné budově, většina z nás vždy projevuje úctu k našemu místu uctívání, jako by to byl dům Jehovy, jehož „důstojnost je nad zemí a nebem“. (Žalm 148:13)
2 Avšak někteří bratři projevují na shromáždění nedostatek úcty tím, že jsou hluční nebo jednají, jako kdyby předkládané informace nebyly důležité. Během programu si někteří dospělí zbytečně povídají ve vstupní hale, předsálí, na toaletách nebo u sálu Království. Když je starší dítě pověřeno tím, aby se staralo o mladší, někdy si obě děti začnou hrát a z programu mají sotva užitek. Někteří mladí bývají viděni, jak si po shromáždění hrají před sálem Království, jsou hluční, a dokonce proti sobě navzájem dělají pohyby připomínající karate. V některých případech ruší sousedy nebo překážejí v dopravě na parkovišti nebo ulici.
3 Jak nebýt neuctivý: Když budeme chápat důstojnost a posvátnost našeho uctívání, nepochybně nebudeme rušit přítomné šeptáním, jedením a pitím, žvýkáním, šustěním papíry či igelitovými taškami, zbytečnými odchody na toaletu nebo neustálými pozdními příchody na shromáždění. Uctiví a vnímaví rodiče nenechávají své děti bez dozoru a také dohlédnou, aby nezašpinily koberec, čalounění nebo stěny sálu Království či bytu, kde se koná studium knihy. Děti a noví by si měli postupně zvyknout na to, že otázky, které je snad v průběhu shromáždění napadají, jim budou zodpovězeny po skončení programu, a ne v jeho průběhu. A nepochybně se všichni shodneme na tom, že naše shromáždění nejsou místem pro hanebné chování, pošetilé řeči nebo oplzlé žertování. (Ef. 5:4)
4 Když budeme vždy pamatovat na účel našich křesťanských shromáždění, dohlédneme na to, abychom my sami, ale i naše děti projevovali patřičnou úctu k Jehovovu uctívání na místě, kde jsme si ‚zvolili stát‘. (Žalm 84:10)