Bůh. Je však třeba poznamenat, že tento hebrejský výraz používá i člověk. (Viz 1Pa 21:17 ppč.)

To, že někteří lidé chtějí ztotožnit Ježíše s Jehovou, se dále projevuje také snahou využít 2Mo 3:14 (LXX); v tomto znění se uvádí: ᾿Εγώ εἰμι ὁ ὤν (E·goʹ ei·mi ho on), což znamená „já jsem Ten Jsoucí“ nebo „já jsem Ten, který existuje“. Tato snaha je neopodstatněná, protože výraz ve 2Mo 3:14 je odlišný od výrazu u Jana 8:58. (Viz 2Mo 3:14 ppč.) Nikde v Křesťanských řeckých písmech nelze Ježíše ztotožnit s Jehovou, jako by šlo o tutéž osobu. (Viz 1Pe 2:3 ppč.; dodatek 6A, 6E.)

Ža 58:4b, 5a — „Hluší jako kobra, jež si zacpává ucho, jež nebude naslouchat hlasu zaklínačů.“

V listu The New York Times z 10. ledna 1954, § 4, s. 9, byla pod titulkem „Jsou hadi ‚okouzleni‘ hudbou?“ uveřejněna zpráva, která se vztahuje k Ža 58:4, 5. Ve zprávě bylo uvedeno: „Doktor David I. Macht, výzkumník v oboru farmakologie v nemocnici Mount Sinai Hospital v Baltimore [USA], je jednou z předních světových autorit, pokud jde o kobří jed. (Kobří jed je uznávaným lékem, například při krevních poruchách.) Doktor Macht podal zprávu, že se při práci s kobrami a kobřím jedem seznámil s řadou hindských lékařů, kteří měli dobré vzdělání a pocházeli z různých částí Indie. Všichni se shodovali na tom, že kobry reagují na určité hudební tóny, na tóny píšťaly nebo pikoly. Lékaři uvedli, že na některé druhy hudby reagují tato zvířata silněji než na jiné. Doktor Macht řekl, že indické děti, které si hrají venku po setmění, jsou dokonce varovány, aby nezpívaly, protože by jejich hlas mohl přilákat kobry. Také poukázal na to, že Shakespeare, který se několikrát zmínil o hadech jako o hluchých . . . , pouze opakoval všeobecně rozšířený omyl. Naproti tomu dr. Macht prohlásil, že žalmista, který v Žalmu 58, ve verši 5 naopak naznačil, že hadi slyší, měl pravdu. Na rozdíl od některých přírodovědců dr. Macht řekl, že hadi jsou ‚okouzleni‘ zvuky, a ne pohyby kouzelníka.“

Podobně v jednom článku uveřejněném v německém zoologickém časopise Grzimeks Tier, Sielmanns Tierwelt v červenci 1981 na stranách 34 a 35 autor vypráví o kobře, která žila v termitišti na jeho pozemku na Srí Lance. Požádal krotitele hadů, aby divokého hada chytil a přiměl ho k tanci. Autor vypráví: „Když jsem svého hosta ujistil, že tam opravdu žije kobra, posadil se před termitiště a začal hrát na píšťalu. Za dlouhou dobu — když jsem už přestal věřit, že se něco stane — kobra vystrčila hlavu z díry na několik centimetrů. Než mohl had otevřít tlamu, krotitel rychle vyskočil a chytil ho palcem a dvěma prsty za hlavu.“ Ind potom skutečně hada roztančil.

Existuje tedy doklad, že kobra opravdu ‚naslouchá hlasu zaklínačů‘.

Mt 8:29 — „Co s tebou máme společného, Boží Synu?“

Tato otázka, kterou démoni adresovali Ježíšovi, je starobylá idiomatická tázací forma, jakou nacházíme v Hebrejských písmech na osmi místech, a to v Joz 22:24; Sd 11:12; 2Sa 16:10; 19:22; 1Kr 17:18; 2Kr 3:13; 2Pa 35:21; Oz 14:8. V Křesťanských řeckých písmech a také v syrské verzi je uveden doslovný překlad starého hebrejského výrazu a vyskytuje se šestkrát, a to v Mt 8:29; Mr 1:24; 5:7; Lk 4:34; 8:28; Janovi 2:4. Otázka u Mt 8:29 v doslovném překladu zní: „Co je nám a tobě?“ a znamená „Co je společného mezi námi a tebou?“ Nebo jak je uvedeno výše: „Co s tebou máme společného?“

V Hebrejských i v Řeckých písmech jde v každém případě o odmítavou formu otázky a tato forma naznačuje námitku proti nějakému náznaku, návrhu nebo podezření. Podporou pro tento výklad je použití oznamovacího způsobu ve vyjádření u Ezr 4:3 (2 Esdras 4:3, LXX): „Nemáte s námi nic společného při stavbě domu našemu Bohu“; nebo „Nepřísluší vám a nám stavět dům našeho Boha“. Podobným vyjádřením v rozkazovacím způsobu je žádost, která se týkala Ježíše a se kterou se Pilátova manželka obrátila na svého manžela, když byl Ježíš před ním u výslechu, jak to uvádí Mt 27:19: „Neměj nic společného s tím spravedlivým člověkem.“ Doslova: „Ať není nic mezi tebou a tím spravedlivým člověkem.“

Otázka, která je uvedena u Jana 2:4 a která byla určena Ježíšově matce, je stylizována právě tímto obvyklým způsobem, a proto nemůže být z této kategorie vyčleněna. Má všechny charakteristické znaky odmítavosti nebo odporu vůči úmyslu jeho matky, která Ježíšovi naznačovala, co má dělat. V tomto případě jsme otázku přeložili stejně jako ve všech ostatních případech: „Co s tebou mám společného, ženo? Má hodina ještě nepřišla.“ V jiných překladech je toto vyjádření ještě silnější: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ (Ekumenický překlad) „Nesnaž se mě řídit. Ještě nepřišel čas, abych jednal.“ (An American Translation) „Neobtěžuj mě, ženo; má hodina ještě nepřišla.“ (The Four Gospels, C. C. Torrey, založeno na aramejštině)