Važme si daru života

„Krev Krista . . . očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu.“ (HEBREJCŮM 9:14)

1. Z čeho je vidět, že si velmi vážíme života?

KDYBYSTE měli určit, jakou hodnotu má váš život, co byste řekli? Života si velmi vážíme — jak svého vlastního, tak i života druhých. Důkazem toho je, že chodíme k lékaři na preventivní prohlídky nebo když jsme nemocní. Chceme zůstat živí a zdraví. Dokonce ani většina lidí, kteří jsou staří nebo nějak postižení, si nepřeje zemřít. Chtějí žít.

2, 3. (a) Jaký závazek zdůrazňují Přísloví 23:22? (b) Jak se závazek uvedený v Příslovích 23:22 týká Boha?

² To, do jaké míry si vážíme života, má vliv na naše vztahy s druhými lidmi. Boží slovo nás například nabádá: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ (Přísloví 23:22) ‚Naslouchat‘ znamená víc než jenom poslouchat slova. Toto přísloví říká, že máme slyšet a potom také uposlechnout. (2. Mojžíšova 15:26; 5. Mojžíšova 7:12; 13:18; 15:5; Jozue 22:2; Žalm 81:13) Jaký důvod pro to, abychom naslouchali, uvádí Boží slovo? Není to jen kvůli tomu, že náš otec nebo matka jsou starší než my nebo že mají více zkušeností. Důvodem je, že ‚způsobili naše narození‘. V některých překladech tento verš zní takto: „Naslouchej svému otci, který ti dal život.“ Pokud si vážíme života, pak vůči těm, kdo nám jej dali, pochopitelně cítíme závazek.

³ Jestliže jsi pravým křesťanem, jistě uznáváš, že původní Zdroj tvého života je Jehova. Díky němu „máme život, pohybujeme se“, jsme schopni vnímat, „existujeme“ a můžeme přemýšlet o budoucnosti, plánovat ji, a dokonce v té souvislosti uvažovat o věčném životě. (Skutky 17:28; Žalm 36:9; Kazatel 3:11) Podle Přísloví 23:22 je správné poslušně ‚naslouchat‘ Bohu a toužit po tom, abychom pochopili jeho názor na život a jednali v souladu s ním. Nebudeme proto cenu života posuzovat podle nějakých jiných kritérií.

Projevujme úctu k životu

4. Jak na počátku lidských dějin vystoupila do popředí důležitost úcty k životu?

⁴ Hned na počátku lidských dějin dal Jehova jasně na vědomí, že nenechal na lidech, aby život používali (nebo zneužívali), jak se jim zachce. Kain, kterého stravoval žárlivý vztek, zmařil nevinný život svého bratra Abela. Myslíte si, že Kain měl právo o životě takto rozhodnout? Bůh si to nemyslel. Volal Kaina k odpovědnosti: „Cos to udělal? Poslyš! Krev tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy.“ (1. Mojžíšova 4:10) Všimněme si, že Abelova krev na zemské půdě představovala jeho život, který byl brutálně ukončen, a tato krev křičela k Bohu o pomstu. (Hebrejcům 12:24)

5. (a) Jaký zákaz Bůh vydal v Noemových dnech a na koho se vztahoval? (b) V jakém ohledu byl tento zákaz důležitým krokem?

⁵ Po potopě stálo lidstvo znovu na počátku. Lidí bylo jenom osm. V prohlášení, které bylo určeno všem lidem, Bůh odhalil více o tom, jak na hodnotu života a krve pohlíží. Řekl, že lidem je dovoleno jíst maso zvířat, ale stanovil toto omezení: „Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu. Jako v případě zeleného rostlinstva vám to opravdu všechno dávám. Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst.“ (1. Mojžíšova 9:3, 4) Někteří Židé tato slova vykládají tak, že lidé neměli jíst maso ani krev živých zvířat. Časem se však jasně ukázalo, že Bůh zde zakazoval jíst krev jako potravu k zachování života. Výnos daný Noemovi byl navíc významným krokem k uskutečnění Božího vznešeného záměru, v němž krev hraje důležitou úlohu. Tento záměr lidem umožní získat věčný život.

6. Jak Bůh prostřednictvím Noema zdůraznil svůj názor na hodnotu života?

⁶ Bůh pokračoval: „Vyžádám [si] zpět vaši krev vašich duší. Z ruky každého živého tvora si ji vyžádám zpět; a z ruky člověka, z ruky každého, kdo je jeho bratr, si vyžádám zpět duši člověka. Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“ (1. Mojžíšova 9:5, 6) Toto prohlášení určené celé lidské rodině ukazuje, že z Božího stanoviska krev představuje život. Člověku dává život Stvořitel, a tento život — představovaný krví — nikdo nesmí odejmout. Jestliže někdo přesto spáchá vraždu, podobně jako Kain, Stvořitel má právo ‚vyžádat si zpět‘ život vraha.

7. Proč bychom se měli zajímat o prohlášení, které dal Bůh Noemovi ohledně krve?

⁷ Svým prohlášením Bůh lidem zakázal zneužívat krev. Uvažovali jste někdy o tom, proč to udělal? Co vlastně Boha k takovému náhledu na krev vedlo? Odpověď souvisí s jednou z nejdůležitějších biblických nauk. Ta tvoří samotné jádro křesťanského poselství, ačkoli mnoho církví tuto nauku záměrně přehlíží. Jaká je to nauka a jak s ní souvisí váš život, vaše rozhodování a jednání?

Jak se měla krev používat?

8. Jak Jehova omezil v Zákoně používání krve?

⁸ Později dal Jehova Izraeli zákoník, který o životě a krvi odhalil více podrobností. To byl další krok v uskutečňování Božího záměru. Pravděpodobně víte, že Zákon vyžadoval, aby Bohu byly přinášeny obětní dary jako obilí, olej a víno. (3. Mojžíšova 2:1–4; 23:13; 4. Mojžíšova 15:1–5) Izraelité měli přinášet také zvířecí oběti. O nich Bůh řekl: „Duše těla je . . . v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše, protože je to krev, jež vykonává smíření skrze duši v sobě. Proto jsem řekl izraelským synům: ‚Žádná duše z vás nebude jíst krev.‘“ Jehova dodal, že pokud například lovec nebo chovatel dobytka zabije zvíře kvůli potravě, musí krev nechat vytéci a přikrýt ji prachem. Země je Boží podnož, a tak vylitím krve na zem člověk dával najevo, že život vrací jeho Dárci. (3. Mojžíšova 17:11–13; Izajáš 66:1)

9. Jaké bylo jediné použití krve, které Zákon povoloval, a jaký to mělo účel?

⁹ Tento zákon nebyl jen pouhý náboženský rituál, který by pro nás neměl žádný význam. Všimli jste si, proč Izraelité neměli jíst krev? Bůh prohlásil: „Proto jsem řekl izraelským synům: ‚Žádná duše z vás nebude jíst krev.‘“ Jaký to tedy mělo důvod? „Já sám jsem [krev] dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše.“ Chápete nyní lépe, proč Bůh Noemovi řekl, že lidé jíst krev nemají? Stvořitel se rozhodl pohlížet na krev jako na něco vznešeného, vyhrazeného pro jistý zvláštní účel. Tím měla být záchrana mnoha životů. Krev měla hrát klíčovou roli v přikrytí (smíření) hříchů. V Zákoně tedy Bůh schválil pouze jediné použití krve, a to přinést ji na oltář, aby bylo vykonáno smíření za život Izraelitů, kteří usilovali o Jehovovo odpuštění.

10. Proč zvířecí krev nemohla zajistit úplné odpuštění hříchů, ale co oběti vyžadované Zákonem lidem připomínaly?

¹⁰ Toto pojetí není křesťanům cizí. Když se křesťanský apoštol Pavel zmiňoval o tomto Bohem ustanoveném rysu Zákona, napsal: „Téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví, a pokud není vylita krev, nedochází k odpuštění.“ (Hebrejcům 9:22) Pavel objasnil, že předepsané oběti nezajistily Izraelitům dokonalý, bezhříšný stav. Uvedl: „Těmito oběťmi se hříchy rok co rok připomínají, neboť není možné, aby krev býků a kozlů odňala hříchy.“ (Hebrejcům 10:1–4) Tyto oběti přesto měly svůj smysl. Připomínaly Izraelitům, že jsou hříšní a že k úplnému odpuštění potřebují něco víc. Jestliže však krev, která představovala život zvířat, nemohla lidské hříchy úplně přikrýt, existovala vůbec nějaká krev, která to mohla způsobit?

Řešení od Dárce života

11. Jak víme, že obětováním zvířecí krve bylo cosi předobrazeno?

¹¹ Zákon ve skutečnosti ukazoval na něco, čím byla Boží vůle naplněna mnohem účinněji. Pavel se zeptal: „Proč potom Zákon?“ Na tuto otázku vzápětí odpověděl: „Byl přidán, aby učinil zjevnými přestupky, dokud nepřijde semeno, jemuž byl dán slib; a byl předán skrze anděly rukou prostředníka [Mojžíše].“ (Galaťanům 3:19) Podobně Pavel napsal: „Zákon má . . . stín budoucích dobrých věcí, ale ne samotnou podstatu věcí.“ (Hebrejcům 10:1)

12. Jak můžeme v souvislosti s krví sledovat postupné odhalování Božího záměru?

¹² Shrňme si, co jsme se doposud dozvěděli. V Noemových dnech Bůh vydal výnos, že lidé se smějí živit zvířecím masem, ale nesmějí požívat krev. Časem Bůh řekl, že „duše těla je . . . v krvi“. Ano, Bůh se rozhodl pohlížet na krev jako na symbol života a dodal: „Já sám jsem [krev] dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše.“ Boží záměr však měl být podivuhodným způsobem ještě dále odhalen. Zákon totiž nastínil budoucí dobré věci. Co to mělo být?

13. Proč byla Ježíšova smrt tak důležitá?

¹³ Skutečná podstata se soustřeďovala na smrt Ježíše Krista. Jak jistě víte, Ježíš byl mučen a přibit na kůl. Zemřel jako nějaký zločinec. Pavel napsal: „Kristus . . . zemřel v ustanovený čas za bezbožné lidi, zatímco jsme ještě byli slabí. . . . Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:6, 8) Tím, že za nás Kristus zemřel, poskytl výkupné, které přikrývá naše hříchy. Toto výkupné je samotným jádrem křesťanského poselství. (Matouš 20:28; Jan 3:16; 1. Korinťanům 15:3; 1. Timoteovi 2:6) Jak to souvisí s krví a životem a jak se to týká našeho života?

14, 15. (a) Jak některé překlady textu Efezanům 1:7 zdůrazňují Ježíšovu smrt? (b) Jaká myšlenka z Efezanům 1:7 by nám mohla uniknout?

¹⁴ Některé církve zdůrazňují Ježíšovu smrt a jejich členové říkají například: „Ježíš za mě zemřel.“ Všimněte si, jak některé biblické překlady uvádějí text v Efezanům 1:7: „V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.“ (Ekumenický překlad) „Pro jeho oběť [nám] odpustil všechno zlé a zachránil nás od jisté smrti.“ (Slovo na cestu) „Jsme vysvobozeni smrtí Kristovou a naše hříchy jsou odpuštěny.“ (Today’s English Version, 1966) „Je to prostřednictvím Kristovy smrti, že naše hříchy jsou odpuštěny a my jsme osvobozeni.“ (The Translator’s New Testament, 1973) Jak vidíte, tyto překlady zdůrazňují Ježíšovu smrt. Někdo možná řekne: ‚Vždyť Ježíšova smrt je opravdu důležitá. Jaký tedy mají tyto překlady nedostatek?‘

¹⁵ Kdybyste byli odkázáni jen na tyto překlady, možná by vám unikla jedna velmi důležitá myšlenka a to by mohlo omezit vaše porozumění biblické zprávě. Takové překlady zastírají skutečnost, že v původním textu je v Efezanům 1:7 použito řecké slovo, které znamená „krev“. Mnoho Biblí proto původní text překládá přesněji. Jednou z nich je Překlad nového světa, kde čteme: „Jeho prostřednictvím máme propuštění výkupným skrze krev onoho, ano, odpuštění svých přečinů, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“

16. Jakou skutečnost by nám mělo připomenout vyjádření „krev onoho“?

¹⁶ Vyjádření „krev onoho“ má bohatý význam a mělo by nám připomenout důležitou skutečnost. Bylo potřeba něco víc než smrt, dokonce víc než smrt dokonalého člověka Ježíše. Kristus naplnil to, co bylo předobrazeno v Zákoně, a to zejména Dnem smíření. V tento zvláštní den byla obětována zvířata, která Zákon vyžadoval. Velekněz potom vzal trochu jejich krve do nejsvětějšího oddělení svatostánku nebo chrámu a tam ji předložil Bohu, jakoby v jeho přítomnosti. (2. Mojžíšova 25:22; 3. Mojžíšova 16:2–19)

17. Jak Ježíš naplnil to, co předobrazoval Den smíření?

¹⁷ Pavel vysvětlil, že Ježíš naplnil to, co bylo Dnem smíření předobrazeno. Pavel nejprve uvedl, že izraelský velekněz vstupoval do Nejsvětější jednou ročně s krví, kterou předložil „sám za sebe a za hříchy lidu z nevědomosti“. (Hebrejcům 9:6, 7) V souladu s tímto vzorem Ježíš poté, co byl vzbuzen jako duchovní osoba, vystoupil do samotného nebe. Jakožto duch, který nemá tělo z masa a krve, se „za nás objevil před osobou Boha“. Co Bohu předložil? Nebylo to nic hmotného, ale bylo to velmi důležité. Pavel pokračoval: ‚Když Kristus přišel jako velekněz, nevstoupil s krví kozlů a mladých býků, nýbrž se svou vlastní krví jednou provždy do svatého místa a obdržel pro nás věčné osvobození. Jestliže totiž krev kozlů a býků posvěcuje do té míry, že je tělo čisté, oč více krev Krista, který se prostřednictvím věčného ducha obětoval bez vady Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu?‘ Ano, Ježíš předložil Bohu hodnotu své krve. (Hebrejcům 9:11–14, 24, 28; 10:11–14; 1. Petra 3:18)

18. Proč by měli dnešní křesťané považovat biblické výroky o krvi za důležité?

¹⁸ Díky této Boží pravdě můžeme porozumět celé podivuhodné šíři toho, co Bible říká o krvi — proč se na ni Bůh dívá tak, jak se na ni dívá, jak bychom na ni měli pohlížet my a proč bychom měli respektovat to, jak Bůh používání krve omezil. Při čtení jednotlivých knih Křesťanských řeckých písem najdeme četné zmínky o Kristově krvi. (Viz rámeček.) Je z nich zřejmé, že „v jeho [Ježíšovu] krev“ by měl věřit každý křesťan. (Římanům 3:25) To, že nám Bůh odpustil a že mezi námi a ním je pokoj, je možné pouze „prostřednictvím krve, kterou [Ježíš] prolil“. (Kolosanům 1:20) To jistě platí o těch, s nimiž Ježíš uzavřel zvláštní smlouvu, aby s ním vládli v nebi. (Lukáš 22:20, 28–30; 1. Korinťanům 11:25; Hebrejcům 13:20) Platí to i o dnešním ‚velkém zástupu‘, který přežije nadcházející ‚velké soužení‘ a bude žít věčně v pozemském ráji. V obrazném smyslu tito lidé ‚perou svá roucha v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:9, 14)

19, 20. (a) Proč se Bůh rozhodl omezit používání krve a jaký bychom na to měli mít názor? (b) O co bychom se měli zajímat?

¹⁹ Je jasné, že krev má v Božích očích zvláštní význam. Stejně bychom se na ni měli dívat i my. Stvořitel, pro něhož je život velmi důležitý, má právo omezit to, co lidé budou s krví dělat. Velmi mu záleží i na našem životě, a proto rozhodl, že krev se smí použít pouze jedním důležitým způsobem — tím, který umožňuje získat věčný život. Klíčovou úlohu při tom hraje Ježíšova drahocenná krev. Můžeme být Jehovovi Bohu opravdu velmi vděční, že Ježíšovu krev použil v našem zájmu, aby nám zachránil život. A také bychom měli pociťovat velkou vděčnost vůči Ježíšovi, který za nás svou krev vylil jako oběť. Nyní opravdu chápeme pocity, které vyjádřil apoštol Jan: „Tomu, který nás miluje a který nás uvolnil z našich hříchů prostřednictvím své vlastní krve — a udělal z nás království, kněze pro svého Boha a Otce —, ano, jemu buď sláva a moc navždy. Amen.“ (Zjevení 1:5, 6)

²⁰ Náš nesmírně moudrý Bůh a Životodárce měl tuto životně důležitou úlohu krve na mysli již dávno. Možná nás tedy napadne: ‚Jaký vliv by to mělo mít na naše rozhodování a jednání?‘ Touto otázkou se bude zabývat následující článek.

Jak bys odpověděl?

• Co se o Božím názoru na krev dozvídáme ze zpráv o Abelovi a Noemovi?

• Jak Bůh omezil v Zákoně používání krve a proč?

• Jak Ježíš naplnil to, co předobrazoval Den smíření?

• Jak nám může Ježíšova krev zachránit život?

Nechte se vést živým Bohem

„[Obraťte se] k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno v nich.“ (SKUTKY 14:15)

1, 2. Proč je vhodné mluvit o Jehovovi jako o ‚živém Bohu‘?

APOŠTOL Pavel společně s Barnabášem uzdravili v Lystře jednoho muže a Pavel potom přihlížející zástupy ujistil těmito slovy: „I my jsme lidé, máme stejné neduhy jako vy a oznamujeme vám dobrou zprávu, abyste se odvrátili od těchto marných věcí k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno v nich.“ (Skutky 14:15)

² To je velmi výstižné vyjádření. Jehova skutečně není nějakou bezduchou modlou, ale je to „živý Bůh“. (Jeremjáš 10:10; 1. Tesaloničanům 1:9, 10) Nejenže je živý on sám, ale je také Zdrojem našeho života. „Sám dává všem lidem život, dech a všechno.“ (Skutky 17:25) Přeje si, abychom se ze života radovali, a to jak nyní, tak i v budoucnosti. Pavel dodal, že Bůh „se skutečně neponechal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával deště z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Skutky 14:17)

3. Proč můžeme důvěřovat v Boží vedení?

³ Bohu tedy na našem životě záleží, a proto můžeme mít důvěru v jeho vedení. (Žalm 147:8; Matouš 5:45) Někomu však může být zatěžko přijmout biblický příkaz, kterému nerozumí nebo který mu připadá omezující. Nicméně praxe ukazuje, že důvěřovat v Jehovovo vedení je moudré. Ukažme si to na příkladu: I když nějaký Izraelita nerozuměl zákonu, který zakazoval dotýkat se mrtvol, měl z něho užitek, pokud ho poslouchal. Za prvé se díky své poslušnosti přiblížil živému Bohu a za druhé ho to chránilo před nemocemi. (3. Mojžíšova 5:2; 11:24)

4, 5. (a) Jaké vedení ohledně krve Jehova poskytl před nástupem křesťanství? (b) Díky čemu víme, že Boží vedení v otázce krve se týká i křesťanů?

⁴ Podobné je to s Božím vedením v otázce krve. Bůh řekl Noemovi, že lidé krev nemají konzumovat. Později v Zákoně odhalil, že krev se smí použít jen jedním způsobem — měla být vylita na oltář kvůli odpuštění hříchů. Těmito příkazy Bůh položil základ pro to nejvznešenější použití krve, jímž je záchrana životů prostřednictvím Ježíšova výkupného. (Hebrejcům 9:14) Ano, Bůh dal tímto vedením najevo svůj zájem o náš život a o naše blaho. Znalec Bible Adam Clarke, který žil v 19. století, ve svém komentáři k 1. Mojžíšově 9:4 napsal: „Orientální křesťané tento příkaz [daný Noemovi] stále úzkostlivě dodržují . . . Pod zákonem se nejedla žádná krev, protože zákon poukazoval na krev, která měla být vylita za hříchy světa; a v době evangelia se neměla jíst proto, že měla být napořád považována za symbol krve, která za prominutí hříchů již byla prolita.“

⁵ Evangeliem tento učenec možná myslel samotnou dobrou zprávu, která se soustřeďuje kolem osoby Ježíše. K dobré zprávě patří to, že Bůh poslal svého Syna, aby za nás zemřel a vylil svou krev. Tak můžeme získat věčný život. (Matouš 20:28; Jan 3:16; Římanům 5:8, 9) Zmíněný komentář se zabývá také příkazem, který Kristovi následovníci dostali později, totiž zdržovat se krve.

6. Jaký příkaz ohledně krve křesťané dostali a proč?

⁶ Jistě víte, že Bůh dal Izraelitům stovky různých předpisů. Když ale Ježíš zemřel, jeho následovníci již nemuseli všechny tyto zákony dodržovat. (Římanům 7:4, 6; Kolosanům 2:13, 14, 17; Hebrejcům 8:6, 13) Časem nicméně vznikla otázka týkající se jednoho klíčového požadavku — mužské obřízky. Bude nutné, aby se Nežidé, kteří chtějí mít užitek z Ježíšovy krve, nechali obřezat, a tak dali najevo, že jsou stále pod Zákonem? V roce 49 n. l. se touto otázkou zabýval křesťanský vedoucí sbor. (Skutky, 15. kapitola) Apoštolové a starší muži dospěli s pomocí Božího ducha k závěru, že platnost povinné obřízky skončila spolu se Zákonem. Určité Boží požadavky však pro křesťany zůstaly závazné. Vedoucí sbor poslal sborům dopis, v němž stálo: „Svatý duch a my sami jsme . . . uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva. Vystříháte-li se toho pečlivě, bude se vám dobře dařit.“ (Skutky 15:28, 29)

7. Jak důležité je, aby se křesťané ‚zdržovali krve‘?

⁷ Vidíme, že ‚zdržovat se krve‘ vedoucí sbor považoval z morálního hlediska za stejně důležité jako odmítat sexuální nemravnost nebo uctívání model. Z toho vyplývá, že zákaz přijímat krev je závažný. Křesťané, kteří se dopustí modlářství nebo sexuální nemravnosti a nečiní pokání, nemohou ‚zdědit Boží království‘ — ‚jejich podílem bude druhá smrt‘. (1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8; 22:15) Všimněme si zde určitého protikladu: Nerespektování Božího vedení v otázce svatosti krve může mít za následek věčnou smrt. Na druhé straně projevování úcty k Ježíšově oběti může vést k věčnému životu.

8. Z čeho je vidět, že první křesťané brali Boží pokyny ohledně krve vážně?

⁸ Jak první křesťané Boží vedení ohledně krve chápali a uplatňovali? Připomeňme si komentář pana Clarkeho: „V době evangelia se neměla jíst proto, že měla být napořád považována za symbol krve, která za prominutí hříchů již byla prolita.“ Dějiny dokládají, že první křesťané brali tuto věc vážně. Tertullianus napsal: „Rovněž kde jsou ti, kteří pili hltavě krev vytékající z hrdla na aréně zardoušených odsouzenců, aby vyléčili padoucnici?“ Pohané tedy krev konzumovali, ale o křesťanech Tertullianus napsal, že „[nepožívají] k hostinám ani trochu krve. . . . Abyste ku příkladu mučili křesťany, dáváte jim jíst střeva plněná krví, třebaže víte, že to nemají dovoleno.“ Křesťané tedy krev nepřijímali ani navzdory hrozbám v podobě trestu smrti. Tak důležité pro ně bylo Boží vedení.

9. Co znamenal příkaz zdržovat se krve kromě zákazu jejího přímého jedení?

⁹ Někdo by si mohl myslet, že vedoucí sbor tím chtěl říci pouze to, aby křesťané nejedli ani nepili krev samotnou a aby nejedli nevykrvácené maso ani žádné jiné jídlo smíšené s krví. Je pravda, že to byl prvotní význam příkazu daného Noemovi. A apoštolský výnos opravdu říkal, aby se křesťané ‚zdržovali toho, co je zardoušené‘ — tedy nevykrváceného masa. (1. Mojžíšova 9:3, 4; Skutky 21:25) První křesťané si však uvědomovali, že v tomto příkazu bylo zahrnuto něco více. Někdy se krev přijímala do těla za určitým léčebným účelem. Tertullianus řekl, že někteří pohané pili čerstvou krev ve snaze vyléčit si epilepsii. Navíc mohly existovat i další způsoby použití krve k léčení nějaké nemoci nebo k domnělému posílení zdraví. Křesťané tedy příkazu zdržovat se krve rozuměli tak, že krev mají odmítat i v případech, kdy se používala pro „léčebné“ účely. Tohoto stanoviska se drželi dokonce i tehdy, když tím byl ohrožen jejich život.

Krev jako léčebný prostředek

10. Jakými způsoby se krev používá v dnešní medicíně a jaká otázka v souvislosti s tím vzniká?

¹⁰ Používání krve k léčebným účelům je nyní běžné. Zprvu se transfundovala plná krev, která byla odebrána dárci, uskladněna a podána pacientovi, jímž byl často voják zraněný v bitvě. Časem se vědci naučili dělit krev na základní složky. Tím, že používali tyto základní složky, mohli lékaři krev od jednoho dárce podat více pacientům — například plazmu mohli podat jednomu zraněnému a červené krvinky jinému. Dalším výzkumem se ukázalo, že ze základních složek, například z krevní plazmy, se dají získat četné frakce, které mohou být podány ještě většímu množství pacientů. Tento trend pokračuje, a tak přicházejí zprávy o dalších způsobech využití frakcí. Jak by na to měli reagovat křesťané? Křesťan se pevně rozhodl nepřijmout transfuzi krve, ale ošetřující lékař na něj naléhá, aby přijal jednu ze základních složek — například masu červených krvinek. Nebo součástí nějaké léčby může být malá frakce získaná ze základní složky krve. Jak se Boží služebník může v těchto otázkách rozhodnout a přitom neztratit ze zřetele, že krev je posvátná a že Kristova krev život zachraňuje v tom nejvznešenějším smyslu?

11. Jaké stanovisko, které odpovídá lékařským poznatkům o krvi, zastávají svědkové Jehovovi již dlouhou dobu?

¹¹ Již před desítkami let zaujali svědkové Jehovovi v této otázce jasné stanovisko. Například publikovali článek v časopise The Journal of the American Medical Association (27. listopadu 1981; přetištěno v brožuře Jak může krev zachránit náš život? na stranách 27–29).a V tomto článku byly citace z První a Třetí knihy Mojžíšovy a ze Skutků. V článku bylo uvedeno: „Ačkoli tyto verše nejsou formulovány v lékařských pojmech, svědkové na ně pohlížejí jako na verše, které vylučují transfúzi celé krve, koncentrovaných červených krvinek a plazmy, stejně jako podání bílých krvinek a destiček.“ Učebnice s názvem Emergency Care (Medicína neodkladných stavů), která vyšla v roce 2001, uvádí pod titulkem „Složení krve“ toto: „Krev sestává z několika základních složek: z plazmy, červených a bílých krvinek a destiček.“ Proto svědkové v souladu s lékařskými poznatky odmítají transfuzi plné krve i kterékoli z jejích čtyř základních složek.

12. (a) Jaký je již delší dobu postoj svědků k frakcím získávaným ze základních složek krve? (b) Kde lze najít doplňující informace o tomto námětu?

¹² Lékařský článek pokračoval: „Náboženské porozumění svědků jim v absolutním smyslu nezakazuje použití takových složek [neboli frakcí], jakými jsou albumin, imunoglobuliny a preparáty pro hemofiliky; každý svědek se musí rozhodovat individuálně, zda je může přijmout.“ Od roku 1981 bylo izolováno mnoho frakcí (zlomků získaných rozkladem některé ze čtyř základních složek). Proto Strážná věž z 15. června 2000 uvedla užitečné informace na tento námět v článku „Otázky čtenářů“. K užitku milionů nynějších čtenářů je odpověď přetištěna na stranách 29–31 v tomto časopisu. Obsahuje podrobnosti a logické důvody k uvedeným závěrům. Přesto uvidíte, že to, co článek říká, souhlasí se základními myšlenkami otištěnými v roce 1981.

Úloha svědomí každého jednotlivce

13, 14. (a) Co je svědomí a jakou roli hraje v otázkách souvisejících s krví? (b) Jaké vodítko, pokud jde o jedení masa, Bůh poskytl Izraeli a jaké otázky mohly vyvstat?

¹³ Tyto informace zdůrazňují úlohu svědomí každého člověka. Proč? Křesťané souhlasí s tím, že je třeba se podřizovat Božímu vedení, nicméně v některých situacích musí každý udělat osobní rozhodnutí, a právě proto zde přichází na řadu svědomí. Svědomí je vrozená schopnost zvažovat určité okolnosti a rozhodovat se, především v mravních otázkách. (Římanům 2:14, 15) Víme však, že svědomí různých lidí se od sebe liší.b Bible se zmiňuje o tom, že svědomí některých lidí ‚je slabé‘, a tak vlastně nepřímo říká, že svědomí jiných je silné. (1. Korinťanům 8:12) Jednotliví křesťané se liší, pokud jde o míru pokroku, kterého dosáhli v porozumění Božím výrokům, v tom, jak jsou vnímaví k Božímu způsobu smýšlení, a v tom, jak se Božím uvažováním řídí při rozhodování. Můžeme si to ukázat na příkladu Židů a jejich postoji k jedení masa.

¹⁴ Bible jasně říká, že člověk, který chce poslouchat Boha, nebude jíst nevykrvácené maso. Tento příkaz byl tak důležitý, že když nevykrvácené maso jedli izraelští vojáci, provinili se vážným přestupkem neboli hříchem, přestože to udělali v krajní nouzi. (5. Mojžíšova 12:15, 16; 1. Samuelova 14:31–35) Navzdory tomu mohly vzniknout různé otázky. Když Izraelita porazil ovci, jak rychle ji měl nechat vykrvácet? Měl zvířeti podříznout hrdlo, aby proces urychlil? Bylo nutné ovci pověsit za zadní nohy? A pokud ano, na jak dlouho? A co měl udělat s velkou krávou? I po vykrvácení mohlo v mase zvířete zůstat určité množství krve. Mohl takové maso jíst? Kdo o tom měl rozhodnout?

15. Jaký postoj někteří Židé měli k jedení masa, ale jaké pokyny dal v tomto směru Bůh?

¹⁵ Představte si, že před takovými otázkami stál horlivý Žid. Možná by považoval za nejbezpečnější vyhýbat se masu, které se prodávalo na masném trhu. Podobně by se nějaký jiný Žid možná zřekl masa, u něhož by byla určitá pravděpodobnost, že ho někdo předložil jako oběť modle. Jiní Židé možná jedli pouze takové maso, které bylo krve zbaveno předepsanými rituály.c (Matouš 23:23, 24) Co si myslíte o takových odlišných přístupech? A vzhledem k tomu, že Bůh v tomto směru žádné konkrétnější kroky nestanovil, bylo by řešením, kdyby Židé kladli rabínské radě spoustu otázek, aby dostali pravidlo pro každou situaci? Ačkoli v judaismu se přesně to stalo zvykem, můžeme být velmi vděční, že Jehova svým pravým ctitelům nenařídil, aby se odpovědi na své otázky ohledně krve snažili získat takovým způsobem. Bůh stanovil základní vodítka, pokud jde o porážení čistých zvířat a o to, jak mají být zbavena krve, ale žádné další podrobnosti k tomu neposkytl. (Jan 8:32)

16. Proč křesťané mohou mít rozdílné názory na to, zda přijmou injekci malé frakce získané z některé základní složky krve?

¹⁶ Jak bylo řečeno v odstavcích 11 a 12, svědkové Jehovovi nepřijímají transfuze plné krve ani jejích čtyř základních složek — plazmy, červených krvinek, bílých krvinek a destiček. Ale jak je to s malými frakcemi získanými z těchto složek, jako jsou například různá séra obsahující protilátky proti nějaké nemoci nebo hadímu jedu? (Viz stranu 30, odstavec 4.) Někteří křesťané došli k závěru, že takové drobné frakce již vlastně nejsou krví, takže se na tyto frakce nevztahuje příkaz ‚zdržovat se krve‘. (Skutky 15:29; 21:25; strana 31, odstavec 1) Rozhodnout se v této věci je odpovědností každého člověka. Jiní křesťané jsou vedeni svým svědomím k tomu, aby odmítali všechno, co se z krve (ať lidské nebo zvířecí) získalo. Odmítají tedy i drobné frakce některé ze základních složek.d Ještě jiní možná přijímají injekce plazmatických bílkovin, které pomáhají při boji s nemocemi nebo se používají jako protilátka proti hadímu jedu, ale takoví křesťané zároveň odmítají jiné drobné frakce. Někdy může být funkce některých produktů získávaných ze čtyř základních složek natolik podobná funkci základní složky samotné a může mít pro tělo tak zásadní vyživovací význam, že většina křesťanů by přijetí takového produktu považovala za sporné.

17. (a) Jak nám může svědomí pomáhat, když se rozhodujeme v otázce krevních frakcí? (b) Proč je rozhodování v této věci tak závažné?

¹⁷ Když se v této oblasti rozhodujeme, je pro nás velmi užitečné to, co Bible říká o svědomí. Prvním krokem je zjistit, co vlastně Boží slovo říká, a snažit se v souladu s tím své svědomí formovat. Díky tomu budeme schopni rozhodovat se v souladu s Božím vedením, a nebudeme proto muset žádat někoho jiného, aby udělal rozhodnutí za nás. (Žalm 25:4, 5) Pokud jde o přijímání krevních frakcí, někteří křesťané uvažovali takto: ‚Je to otázka svědomí, a tak na tom nezáleží.‘ Taková úvaha je však nesprávná. To, že něco je otázkou svědomí, neznamená, že jde o nepodstatnou záležitost. Naopak, může se jednat o velmi závažnou věc. Je to tak mimo jiné proto, že naše rozhodnutí v tomto směru může mít vliv na lidi, jejichž svědomí se od našeho liší. Vidíme to z Pavlovy rady týkající se masa, které možná bylo předloženo modle a později prodáno na trhu. Křesťanovi by mělo záležet na tom, aby ‚nezraňoval svědomí, které je slabé‘. Pokud přivádí druhé ke klopýtání, mohl by ‚ničit svého bratra, za něhož zemřel Kristus‘, a tak by proti Kristu hřešil. A tak i když otázky týkající se drobných frakcí krve jsou věcí osobní volby, měla by se taková rozhodnutí brát velmi vážně. (1. Korinťanům 8:8, 11–13; 10:25–31)

18. Jak se může křesťan bránit tomu, aby se jeho svědomí nestalo v otázkách týkajících se krve necitlivým?

¹⁸ Další věcí, která podtrhuje závažnost rozhodování v otázkách krve, je to, jak naše rozhodnutí zapůsobí na nás samotné. Pokud by přijetí malé frakce krve znepokojovalo naše biblicky školené svědomí, neměli bychom takový pocit přehlížet. Ani bychom hlas svého svědomí neměli potlačit jen proto, že nám někdo řekne: „Když to přijmeš, je to v pořádku, protože to přijalo mnoho křesťanů.“ Pamatujme, že miliony lidí dnes ignorují své svědomí, a to se potom stává necitlivým. Takoví lidé pak lžou a dělají jiné nesprávné věci, aniž pociťují jakékoli výčitky. Křesťané tak rozhodně jednat nechtějí. (2. Samuelova 24:10; 1. Timoteovi 4:1, 2)

19. Co především bychom měli mít na mysli, když se rozhodujeme v léčebných otázkách souvisejících s krví?

¹⁹ Přetištěná odpověď na stranách 29–31 v závěru říká: „Jestliže se názory a rozhodnutí na základě svědomí mohou lišit, znamená to, že tato otázka je bezvýznamná? Ne. Je závažná.“ Je to tak především proto, že jde o náš vztah k „živému Bohu“. Jenom díky tomuto vztahu můžeme získat věčný život založený na zachraňující moci Ježíšovy prolité krve. Pěstujme si ke krvi hlubokou úctu, protože prostřednictvím krve Bůh zachraňuje životy. Pavel vhodně napsal: „Neměli jste žádnou naději a byli jste bez Boha ve světě. Ale nyní ve spojení s Kristem Ježíšem jste se vy, kdo jste kdysi byli vzdáleni, přiblížili Kristovou krví.“ (Efezanům 2:12, 13)