Jste rozvážní?

V DOBĚ, kdy Mojžíš jmenoval soudce nad Izraelem, usiloval o to, aby našel „moudré a rozvážné a zkušené muže“. (5. Mojžíšova 1:13) Zkušenosti, které přicházejí s věkem, nebyly jediným kritériem. Důležitá byla také moudrost a rozvážnost.

Člověk, který je rozvážný, projevuje dobrou soudnost v mluvě a v chování. Podle díla Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary je rozvážná osoba také „schopná prozíravě zůstat zticha“. Ano, je „čas mluvit“ a „čas být zticha“ a rozvážný člověk si ten rozdíl uvědomuje. (Kazatel 3:7) Často je dobrý důvod, proč zůstat zticha, protože Bible říká: „V hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“ (Přísloví 10:19)

Křesťané si dávají pozor, aby byli rozvážní, když jednají jeden s druhým. Ten, kdo mluví nejvíce nebo nejpůsobivěji, není vždy ten nejdůležitější nebo nejnepostradatelnější. Vzpomeňte si, Mojžíš byl „mocný ve svých slovech“, ale nemohl účinně vést izraelský národ, dokud si nevypěstoval trpělivost, mírnost a sebeovládání. (Skutky 7:22) Proto musí lidé, kterým je svěřena autorita nad druhými, zvláště usilovat o to, aby byli skromní a aby měli poddajného ducha. (Přísloví 11:2)

Ti, kterým Ježíš Kristus svěřil ‚všechen svůj majetek‘, jsou v Božím slově popisováni jako ‚věrní a rozvážní‘. (Matouš 24:45–47) Nepředbíhají neskromně Jehovu v nějakém náhlém rozmaru ani se neloudají vzadu, když je Boží pokyn v nějaké záležitosti jasný. Vědí, kdy je čas mluvit a kdy je čas tiše čekat na další vysvětlení. Všichni křesťané dělají dobře, když nejen napodobují jejich víru, ale když také prokazují, že jsou rozvážní, jako je rozvážná třída otroka. (Hebrejcům 13:7)