Nahlédnutí do ráje

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

SLONI, tygři a gazely se obvykle v blízkosti opuštěných dolů nepotulují. O povrchových dolech je známo, že krajina po nich zůstává rozrytá a zdevastovaná a není pro exotická zvířata vhodným úkrytem.

Avšak Národní park Cabárceno ve španělské provincii Cantabria je jedinečným experimentem, který ukazuje, že i taková naprosto nehostinná místa mohou být zkrášlena a přeměněna ve skutečný ráj.

Po dobu asi tří tisíc let bylo Cabárceno proslulé svou vysoce kvalitní železnou rudou. Keltští horníci zjistili, že oxid železitý, který se v této oblasti přirozeně vyskytuje, lze snadno přeměnit v železo — kov nezbytný pro výrobu keltských nástrojů a zbraní. Mnoho staletí těžili z těchto nerostných ložisek také Římané.

Vzhledem k tomu, že bohatá ložiska rudných zrn se nalézala blízko pod povrchem země, starověcí horníci lopotně dolovali rudu pomocí krumpáčů a lopat, přičemž za sebou nechávali stovky věžovitých hald kamení, které již žádnou rudu neobsahovaly. Bezděčně tak vytvořili nápadnou krasovou scenérii, která je obvykle tvořena vápencovými výchozy, jež jsou vytvarovány vodou, a ne lidskou rukou.

S příchodem průmyslové revoluce se však vzácná ruda, která v hoře ještě zbyla, začala dobývat moderními strojními zařízeními a tak bylo dílo zkázy dovršeno. Když nakonec všechno nerostné bohatství, které hora mohla nabídnout, buldozery vytěžily, byl důl v roce 1989 zavřen. Dokladem tohoto průmyslového dědictví je jen několik zrezavělých strojů u vchodu do Cabárcena.

Z měsíční krajiny se stává park

Je nepochybně snazší krajinu zničit než ji obnovit. Místní úřady v Cantabrii se však pustily do náročného úkolu — z tohoto nehostinného místa připomínajícího měsíční krajinu vytvořit zoologický park.

Jejich úspěch byl podmíněn hlavně přirozenou schopností země obnovovat se, jestliže k tomu dostane možnost. Na odstranění škod, které zde během staletí zanedbávání a využívání vznikly, navíc tvrdě pracovali i zahradní architekti. Během několika let byly zasazeny tisíce stromů, doplněna ornice, ohavné jámy se změnily v půvabná jezírka a ze staré železniční dráhy se stala stezka pro pěší. Proměna byla završena tím, že do velké ohrady byla nakonec umístěna speciálně vybraná zvířata.

Národní park v Cabárcenu navštíví každoročně 600 000 návštěvníků a mají zjevně pocit, že se úsilí vyplatilo. Nejeden z nich totiž nadšeně vykřikne: „To je ráj!“ A slovo ráj je na místě, protože starověcí Peršané a Řekové tak označovali velký, dobře zavlažovaný park v malebném přírodním prostředí, kde se celkem svobodně mohou pást zvířata.

V době, kdy dochází k ničení mnoha přírodních lokalit, je příjemné navštívit oblast, která byla obnovena a zkrášlena. To, co bylo v Cabárcenu dosaženo v malém měřítku, navíc jasně ukazuje, jaký potenciál tato nádherná planeta má.

Medvědi hnědí nyní šplhají po srázech, v nichž předtím dolovali římští horníci. Sloni a gazely se pasou na šťavnatých pastvinách pokrývajících oblast, kterou kdysi kopáči zbavili ornice. Mladí tygři dovádějí kolem žulových výchozů, které bezděčně vytvořily keltské krumpáče a lopaty. A k celé té přeměně došlo jen za několik málo let.

Bible slibuje, že podle Božího původního záměru s lidmi bude jednoho dne přeměněna v ráj celá země. (1. Mojžíšova 1:28; 2:15; Izajáš 65:17, 22–25; Lukáš 23:42, 43) Národní parky, jako například Cabárceno, nám nejen umožňují nahlédnout do budoucího ráje, ale také nám připomínají, že tento slib je Stvořitel schopen splnit.

[Celostránkový obrázek na straně 23]

[Podpisek obrázku na straně 22]

Všechny obrázky: Parque de la Naturaleza de Cabárceno